Uhříněves 25.10.2020 Lk 7,11-17 (Jiří Ort)

Uhříněves 25.10.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, znovu vás vítám alespoň tímto způsobem na bohoslužbách v kostele sboru Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi. Smíme společně naslouchat ujištění, že Pán Bůh neopouští člověka.

Introit: Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Ž 34,2

Píseň: Ž 71 V Tebe doufám, Hospodine

Modlitba: Pane, chceme Ti moc poděkovat, že si můžeme připomínat, že uprostřed všech zmatků, bolestí, strachů, zaznívá Tvůj hlas. Děkujeme, že se smíme učit mu naslouchat, děkujeme za dar modlitby. Děkujeme, že ji smíme vnímat jako dar pomáhající na cestě k Tobě, a tak i k sobě samým i druhým lidem. Děkujeme, že v tomto hledání nezůstáváme sami, že se smíme nechat vést nejen biblickými texty, ale i projevy víry Tvých dětí, které nás učí důvěře ve Tvoji přítomnost v každé situaci.

Prosíme, otevírej i dnes naději pro všechny, kteří ji tak potřebují.

Amen.

Čtení: Ž 46

Píseň: 189B Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Text: Lk 7,11-17

Haleluja. Hospodine, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost. Haleluja.

Ž 138,2

Žalm, který přečetl Pavel, připadl na dnešní neděli. A já ho přijal jako velice hezký dárek do současné situace. Krásně se žalm 46. poslouchá. Mluvil jsem s paní ředitelkou Domu s pečovatelskou službou v Říčanech a ta si povzdechla, že se svět celý převrátil. Není divu, paní ředitelka pracuje v oblasti, kde má každý den na očích strach starých lidí – jednak z nákazy, jednak z opuštěnosti. „Převrátila se země, základy hor se pohnuly v srdci moří.“ Zvláštní, jak člověk před více než dvěma a půl tisíci lety vyjadřoval ohrožení ze strany sil, které ho přesahovaly, na jejichž přemožení se necítil dostatečně silný.

Žalmistova reakce je podivuhodná: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“

To je reakce společenství, které bylo většinou v defenzívě. Stačí se podívat na mapu zaslíbené země, stačí si poslechnout nejen příběhy praotců – Abrahama, Izáka, Jákoba, Josefa – a vynořují se před námi neustálé zprávy o tom, že země nedávala dostatek obživy pro lid, který v ní sídlil. A z toho vznikala selhání lidí ve vztahu k Hospodinu. Z toho vznikala selhání člověka jeden vůči druhému.

Zároveň – navzdory mnohým heroickým příběhům, které ve Starém zákoně čteme – tu byl vždy problém v tom, že tento nárůdek byl vždy válcován mocnými sousedy. Období, kdy tomu tak nebylo, byla vždy kratičká. A přece slyšíme: „Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá. Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.“ I kdybychom toto vyznání brali jako odraz doby relativního klidu, musíme vzít vážně, že víra v tohoto Boha, nejstarší dochované monoteistické náboženství, prošlo celými turbulentními dějinami tohoto malého národa. Nemluvím o tom jako o důkazu boží existence, ale mluvím o tom, že svědectví tohoto žalmu má svoji váhu a nám přinejmenším říká – zkuste se zastavit a vyposlechnout si, co nás drželo nad vodou v těžkých chvílích.

A to i tehdy, kdy se již k žalmistovi mohli přidávat pouze v představách, protože město Boží bylo daleko a z příbytku Nejvyššího zbyla jedna zeď.

Žalmista nikdy nezavírá oči před skutečností, v podstatě není možné, aby si ji neuvědomoval, a uvědomují si ji všechny dlouhé generace svědků, které se k žalmistovým slovům přidávají. A generace svědků se ptají, kde „bydlí“ Bůh, kde je přítomen.

A ptáme se i my, nejsme v tom výjimeční. Ptáme se v době, kdy je nám jasné, že celá tato pandemie se netýká pouze nás, našich blízkých, našeho státu, ale celého světa. Předseda Mezinárodního výboru Červeného kříže Petr Maurer mluví o prohloubení bídy právě mezi nejchudšími. „Mezi hlavními důvody této situace je ztráta práce pro lidi žijící ze dne na den. Mezi nejkrizovější regiony patří Sahel, pobřeží Čadského jezera, oba Súdány, obě Konga, země Afrického rohu a dále Sýrie, Jemen a Irák. Naléhavou pomoc potřebuje také Ukrajina a v posledních týdnech Náhorní Karabach.“ A my nestačíme ani na situaci u nás. Jakoby to nebylo v lidské moci pojmout do svých myšlenek vše kolem nás.

A kde je tedy Bůh? Okouzlila mě slova jezuity Jona Sobrina z jeho knihy „Kde je Bůh?“: „Jako jezuita někdy říkám – ne ironicky, ale abych ukázal napětí mezi elitářskou výjimečností a nedostižností na jedné straně a bledou monotónností každodenní reality na straně druhé – že dvě nebo tři miliardy lidí byly vybrány žít v chudobě‘, aniž by znali svatého Ignáce nebo konali Duchovní cvičení či měli vidění v La Storta, a přesto Otec ‚je přidružil ke svému Synu‘, jak o to svatý Ignác tak něžně prosil. Můžeme se vztahovat k těm následovníkům, kteří prosí, aby byli ‚přidruženi k Synu‘, ale často nevíme, co si počít s těmi, kteří – aniž by o to žádali – k němu byli zajisté přidruženi na křížích reálného života.“

Neutíkám od žalmů, pouze uchopuji otázku žalmisty: „Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat? Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit?“

Přiznám se, že jsem vybral jiný text z evangelia, než ten, který připadl na tuto neděli. Prostě proto, že mi příběh z Lukášova evangelia vytanul na mysli v okamžiku, kdy jsem si přečetl na jedné straně žalm 46. a na druhé Sobrinův text. Protože právě příběh ženy, která doprovází na hřbitov svého mrtvého jediného syna, stejně jako před lety takto doprovodila svého manžela, před námi otevírá Boží přítomnost, která propojuje starozákonní a novozákonní zvěst. Svět žalmů, svět proroků a svět Ježíše z Nazareta.

Ženin příběh totiž Lukáš zasadil jako ilustraci Ježíšovy programové řeči v Nazaretě. Za ona slova z proroka Izajáše: „'Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.' Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."“ Ano, Ježíš nám otevírá oči pro všechny ubohé tohoto světa. Ale zároveň pro něj nejsou jakousi množinou životů, ale je to tato konkrétní žena a před ní to byl konkrétní setník, který přišel prosit o život svého sluhy. A Ježíš bere vážně jeden každý konkrétní život a otevírá před ním budoucnost. Tak, jako této ženě, tak jako setníkovu sluhovi, tak jako mnoha dalším.

Ano, ale my stále nemáme sílu na situaci, do které jsme se dostali my a ještě k tomu celý svět. Stále vnímáme převrácený svět a nevíme, co s ním. Tak jako žalmista i my znovu a znovu voláme: „Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat? Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit?“ Žalmista nás dnes do naší nejistoty, strachu, beznaděje, ujišťuje, že už toto volání otevírá cestu. V okamžiku, kdy voláme, bereme vážně, že Pán Bůh nabízí budoucnost. A On ji otevře i ve chvíli, kdy, stejně jako ta žena, už někdo volat nemá sílu. Protože třeba právě my, kteří stojíme vedle něj, Boží naději zprostředkujeme. Otevřeme zcela prakticky vyznání žalmisty: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ To je cesta účasti na cestě Ježíše z Nazareta a současně s tím i účast na bídě konkrétního člověka. Otevře se nám nabídka daru budoucnosti. Amen.

Píseň: 250 Z milosti tak hojné

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme s nadějí, že před Tebou můžeme otevřít to, co nás trápí i to, za co jsme vděční. Přicházíme s nadějí, že nám ukážeš cestu, kudy se máme ubírat.

Pane, vyznáváme, že jsme vylekaní. Že nás znejišťuje každá návštěva, kterou máme udělat, že se bojíme, abychom s povzbuzením nepřinesli i nákazu. Prosíme, dávej nám rozpoznat, na čem v dané chvíli nejvíce záleží. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny ty, na nichž leží rozhodování v konkrétních zařízeních pro seniory. Prosíme pro ně o citlivost i sílu, aby dokázali svým klientům nabízet alternativy v kontaktech s jejich blízkými. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi, kteří jsou nemocní – ať už s koronavirem nebo jinou nemocí. Prosíme pro ně o chuť do života, o sílu k boji se slabostí a únavou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny, které v pro ně náročné situaci vztahově kolabují. Prosíme, pomáhej nám rozpoznat jejich problémy a uč nás je povzbuzovat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci. Prosíme za každého v jeho konkrétním úkolu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, jejichž situace je pro nás nepředstavitelná. Za všechny, o nichž naše zprávy mlčí. Prosíme za všechna místa, kde jsou lidé hluboko pod hranicí bídy. Prosíme za všechny lidi, kteří nerezignovali a snaží se být pomocí nebo i jen upozorňují na tíhu situace v tom kterém místě. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvůj lid. Odevzdáváme Ti jeden druhého. Prosíme, uč nás rozpoznávat Tvoji milostivou přítomnost, která je povzbuzením a posilou. Tak, abychom my byli schopni být sami pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

Píseň: 177 Nuž Bohu děkujme