Uhříněves 15.11.2020 Mt 25,14-30 (Jiří Ort)

Uhříněves 15.11.2020

Pozdrav: Moc vás všechny zdravím a zvu vás k zvláštnímu setkání, kdy v tuto chvíli vytváříme společenství, kdy se navzájem nevidíme, a přece jsme každý z nás zván k naději, kterou nám nabízí Hospodin, Bůh Izraele a Otec našeho Pána, Ježíše Krista.

Introit: Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil. (Ž 85,2)

Píseň: 162 Pane Bože, budiž chvála

Modlitba: Pane, jsme tu před Tebou, my zde, v evangelickém kostele v Uhříněvsi, další doma. Jsme tu před Tebou a vyznáváme svoji slabost, které se už obtížně bráníme. Slabost, kterou bychom tak rádi překonali, abychom dokázali být pomocí a povzbuzením tam, kde je potřeba pomoci a povzbudit. V rodinách, kde zažívají osobní tragédii, všude tam, kde slovo pandemie není neutrální popis, ale skrývá se za ním smrt konkrétního člověka.

Pane, Ty vstupuješ do naší slabosti. Vstupuješ s nadějí, že jsi nám neustále přítomen, protože ten, kterého jsi poslal, aby byl přítomný v každé nouzi, který kvůli tomu přijal i smrt na kříži, byl vzkříšen. Ty ses k němu přiznal a otevřel tak budoucnost pro ty, kdo už budoucnost nevidí.

Děkujeme za Tvé ujištění a dej nám sílu, abychom o něm dokázali svědčit těm, kdo po naději touží. Amen.

Čtení: Mt 25,14-30

Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj

Text: Rt 1,12-17

Haleluja. Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle. Haleluja. Ž 145,10n

Je to zajímavý text, který máme před sebou. A je to text o naději. Zároveň text, který je velice zranitelný. Zdá se, že je stejně důležité si uvědomit, co v Ježíšově podobenství je, stejně jako si uvědomit, co tam není. Pročítejme tedy Ježíšovo slovo společně.

Situace – pán je vzdálený. A všechno je na učednících. A je to docela fuška. Sami si v současné době uvědomujeme, jak křehkými nádobami jsme. To vidíme kolem sebe. Nedivme se tedy, že uprostřed všech tlaků, které zažíval Matoušův sbor, zařadil Matouš na závěr před pašijový příběh 3 Ježíšova podobenství o posledním soudu. Tedy – 3 Ježíšovy řeči, ve kterých posluchačům ukazuje, na čem záleží. A to skutečně potřebujeme slyšet.

V předchozím textu – v Ježíšově podobenství o 10 družičkách – nás Matouš upozornil na důležitost „budování základů“. Ježíšovými slovy – na důležitost zásoby oleje. Aby bylo kde brát, až bude třeba, abychom osvětlovali naději v osobě Mesiáše, který přichází. Pro druhé, ale i pro sebe. Ten dnešní text nás upozorňuje, že máme žít.

Musím přiznat, že toto téma je pro mě důležitým motivem celý život. Není to totiž vůbec nic samozřejmého – chtít žít. Evidentně to nebylo samozřejmé ani v Ježíšově, ani v Matoušově době. Uprostřed všech tlaků, kdy nevíme, co bude nebo nebude, je tak lákavé se stáhnout do sebe a držet si to svoje a nevystrkovat nos. Nejen, že je to lákavé, ale působí to i zbožně – oddělíme se od toho zlého světa. Vyostřeně řečeno – proč lpět na životě, je lepší být u Pána.

To není nic nového. Znal to apoštol Pavel, známe to i my. Tu nesmírnou únavu z nejistoty. Nesmírnou únavu jako takovou. Tu vtíravou otázku, jestli není iluzí, že by v tomto světě mohly přežít hodnoty Božího království. Zachovat alespoň to, co máme. Stáhnout se do ulity, která je alespoň trochu bezpečná. A čekat, až Pán přijde.

Tak. A v tuto chvíli prostě musím udělat odbočku. Prostě proto, že toto mé zamýšlení poslouchají lidé v nejrůznějších situacích. A proto chci na chvíli vstoupit do jiného příběhu. Do příběhu ženy Noemi, která přišla o všechny životní jistoty a chce se vrátit domů a čekat, až zemře. Nic už od života, nic už od svého Boha neočekává. Chce zůstat sama, nechce do své bídy vtáhnout ještě někoho dalšího, protože Bůh se na ní rozzlobil: „Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka.“

A teď přijde můj nejoblíbenější biblický oddíl: „Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla.“ Ten příběh miluji, protože nám zřetelně říká, že bez naslouchání druhému, bez účasti s druhým, nemůžeme přinést pomoc. Rut nehodnotí, nevymlouvá, Rut „se k Noemi přimkne“.

To hodně potřebujeme slyšet jako zřetelný vykřičník k Ježíšovým slovům. Abychom do textu nevložili to, co v něm není - neosobní napomenutí bez zájmu o člověka. Ježíš z Nazareta rozhodně nebyl učitel, který by „chodil po světě a trousil moudro“. Ježíš žil s lidmi. To je princip Božího záměru přijít za člověkem jako člověk. Přimknutí se k člověku – použiji-li terminologii knihy Rut. Až když toto zdůrazníme, až když si připomeneme, že Ježíš nenapomíná, ale ukazuje směr cesty, na které je s námi, můžeme naslouchat jeho odpovědi na naši úzkost. Úzkost z beznaděje, úzkost z marnosti.

„Nebojte se žít!“ Jedině to má smysl. Žít. Ano, s životem je spojené riziko. Ale když to nezkusíme, život ztratíme. Je to jako se zvěstováním evangelia. Když budeme papouškovat zakonzervované výpovědi víry, když pro nás budou důležitější než člověk vedle nás, když nebudeme brát vážně kontext životní situace, do které mluvíme, pak je to k ničemu.

To ovšem znamená zajímat se tu konkrétní životní situaci. O konkrétního člověka. To například znamená nepoužívat toto Ježíšovo podobenství jako slovo, kterým bychom měli napomínat druhé. „Ty nepoužíváš své hřivny, měl bys studovat, zvolit tu a tu profesi, měl bys … žít tak, jak já považuji za správné.“

Stojíme tu uprostřed bolesti a únavy se svědectvím Ježíše z Nazareta, kterého vyznáváme jako dárce života. Spasitele. Krista. Každý jsme na tom nějak – někdo je vyčerpaný, někdo má ještě sílu. Ať už tak nebo tak, smíme přijmout ujištění, že nemusíme vzdávat život. A my, kdo máme sílu, máme jít za těmi, kdo toto ujištění nemohou přijmout jinak, než osobním „přimknutím“. Tak, jak to nabídla moábka Rut židovské ženě Noemi. Jinak se nedá předat ujištění, že Boží království má v tomto světě budoucnost, že existuje naděje.

"Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."

Pán Bůh vás všechny provázej. Amen.

Píseň: 636 Z Tvé ruky, Pane můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za modlitbu. Děkujeme, že nám tak otevíráš cestu k sobě i k druhým.

Odevzdáváme Ti rodiny, které přišly o blízkého člověka. Prosíme, ukazuj nám, jak být s nimi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny ty, kdo mají starost o život svých blízkých. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kdo jsou unaveni a nemají už chuť žít. Prosíme, veď nás za nimi, ukazuj nám, jak být povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny zdravotníky, všechny pracovníky v nejrůznějších zařízeních pro seniory. Prosíme pro ně o posilu v situaci, kdy jsou v kontaktu se smrtí a snaží se být pomocí a povzbuzením. Pro umírající i pro jejich rodiny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo jsou plní energie a nápadů, jak pomoci. Odevzdáváme Ti lidi z nejrůznějších iniciativ, které se snaží být pomocí dětem, které mají obtížný přístup ke vzdělání. Problém, který umocňuje tato doba. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny ty, jejichž osudy jsou pro nás součástí statistik. Odevzdáváme Ti lidi semílané náboženskou nenávistí, extrémní chudobou, arogancí moci, dopady klimatických změn. Prosíme, ukazuj nám, jak nezavírat oči před bídou druhých a nezhroutit se. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za každého z nás, otevírej nám oči a srdce pro cestu našich životů. Abychom našli místo, kde máme úkol. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. Iz 44,8

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 700 Pane Bože všemohoucí