Uhříněves 13.12.2020 J 1,6-8.19-28 (Jiří Ort)

Uhříněves 13.12.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na bohoslužbách na 3. adventní neděli a přeji nám všem – ať už v tomto kostele nebo těm, kdo sledují on-line přenos – setkání s nadějí, kterou nám Pán Bůh nabízí v tomto adventním čase.

Introit: Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Iz 40,3b.10a

Píseň: 373 Zvedněte, brány, svrchků svých

Modlitba: Pane, přicházíme na Tvé pozvání a děkujeme Ti za ně. Děkujeme, že smíme naslouchat svědectví, ve kterém nás Tví svědkové ujišťují o Tvé věrnosti a lásce k člověku. Děkujeme, že toto slovo zaznívá doprostřed našich strachů a bolestí.

Bolestně se nás dotýká trápení lidí kolem nás a to, že nemáme možnost jim pomoci. Děkujeme, že svědectví Adventu nás nenechává topit se ve tmě, ale nabízí nám Tvé světlo. Tak, abychom je mohli předávat dál. Amen.

Čtení: Iz 61,1-4.8-11

Píseň: 275 Zavítej k nám, Stvořiteli

Text: J 1,6-8.19-28

Haleluja. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Haleluja. Ž 145,18

I řekl Hospodin. Tato slova jsem měl rád při překladu z hebrejštiny, protože byla dobře k rozpoznání a zároveň určovala slovesný čas následující věty. Ale ona jsou určující i z jiného než gramatického úhlu pohledu. A zároveň v tom jiném úhlu pohledu je neumím tak dobře rozpoznat… A právě to mají na mysli bibličtí svědkové. Marně jsem hledal, kde jsem četl o rabim, který vykládal žákům Tóru, ale nikdy se při četbě textu nedostal dál než k výroku „I řekl Bůh“. Tehdy se rozplakal. Když se ho ptali, proč se vždy po přečtení těchto slov rozpláče, řekl: „To, že Bůh promluvil, to je největší zázrak v tomto světě.“

A o tom je především svědectví Janova evangelia. Hospodin promluvil. A to Slovo bylo od počátku u něj. Jan vlastně básnicky vystihl, o čem mluví celý Starý zákon. Ano, v tuto chvíli bychom mohli zaplakat, protože nic většího než zjevení Božího slova se skutečně v tomto světě stát nemůže. Ale evangelista se nechce zastavit z jednoduchého důvodu – jestliže Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh, je nasnadě otázka, jaké je to Slovo, tedy jaký je to Bůh a jaký je Jeho pohled na člověka, potažmo na celé stvoření. To není vůbec jednoduchá otázka, protože se ptá po tom, co určuje, co má určovat život člověka. A právě tady vznikají bolestné problémy. Což evangelista Jan moc dobře ví, vždyť píše lidem, kteří tuto bolest zažívají. Ve zcela jiných podmínkách, než ji zažíváme my, ale ten princip, ta podstata zůstává stejná.

Evangelista píše své svědectví jako polemiku se židovstvím a jako povzbuzení pro ty, kteří uvěřili, že Ježíš z Nazareta byl vzkříšen a je tedy Mesiáš, Kristus. Ano, můžeme a máme výhrady vůči některým důrazům a formulacím, které z toho vyplývají, ale to nic nemění na tom, že se evangelista měl právo – nebo řekněme přímo povinnost – podat svědectví naděje těm, kteří byli zoufalí, kterým se rozpohyboval základ života.

Do této situace prostě musí vstoupit svědectví. Musí vstoupit někdo, kdo ponese kůži na trh a bude jednat podle své víry ve Slovo, které je Bůh. A právě o tom je dnešní neděle. 3. neděle adventní, neděle svědectví. Vstupujeme do ní se svědectvím Jana Křtitele – prvního svědka z dlouhé řady. Prvního, kdo ukázal na Ježíše jako na toho, který přináší život. Nebo lépe – kdo ukázal, že Ježíš je život.

A tady jsem nesmírně vděčný za výběr dalších čtení z ekumenického lekcionáře. Text, který je z knihy proroka Izajáše, je zcela základním textem spojeným s Ježíšem z Nazareta. V podání evangelisty Lukáše je použit jako Ježíšovo programové prohlášení, které pronesl v synagoze v Nazaretu. Máme tu totiž odpověď na otázku, jaký je to vlastně Bůh, který vyslovil Slovo, který je Slovem. Jaké je to světlo, o kterém podává Jan svědectví – když použijeme básnického jazyka evangelisty Jana.

Je to nesmírně důležité, protože bez tohoto pochopení bychom nemohli používat jiné obrazy, které by byly pochopitelné i tam, kde slunce zabíjí, kde chlad noci zachraňuje – jak o tom mluvil minulý týden bratr Pavol Bargár. Ale zkušenost obětí zůstává stejná, jakkoliv příčiny, které je dostaly do jejich stavu, jsou různé. S Danem Schönfelderem jsme seděli ve čtvrtek na obědě a povídali si. Sdílel jsem s ním jeden nešťastný příběh, se kterým si nevím moc rady. A Dan vyslovil nádhernou větu. „Je třeba do toho vstoupit, aby oběť zahlédla světlo na konci tunelu.“ Tato symbolika je zcela srozumitelná, ta se dá vysvětlit, s tou se dá pracovat.

Problém ale je, že žádná oběť není schopná toto světlo zahlédnout sama. To moc dobře známe – ve chvílích zoufalství prostě nevidíme řešení. Nebo už ztrácíme víru, že by nějaké řešení bylo. Právě do toho vstupuje evangelista. Prostě proto, že on to řešení vidí. Vidí světlo v temnotě a ujišťuje, že toto světlo existuje.

A tak dnes, ve 3. neděli adventní, otevíráme téma svědectví. Vnímám svědky, kteří přichází – proroka Izajáše s jeho poselstvím všem ztraceným, kteří se ztrácí i uprostřed těch nadějných dějinných změn pro Boží lid. Svědčí o novém prostoru Boží vlády naplněném spravedlností pro každého člověka. Vnímám evangelistu Jana, jehož Jan Křtitel přináší ujištění, že existuje světlo i pro ty, kteří ztratili půdu pod nohama a touží po ujištění, že základ jejich života není postaven na nejistých základech.

O tom je Advent. To je smysl symboliky světla a tmy. Bůh promluvil. Bůh přichází do života člověka. Nebo lépe – Bůh je v životě každého člověka. Ano – ale nám často přijde, že někam zmizel. Že nás, nechal napospas nejistotě těchto dnů. Že tu zdaleka není jen jeden smutný příběh, o kterém jsme si povídali s Danem Schönfelderem a se kterým si nevím rady. Stačí informace, kterou nám dává dnešní svědectví?

Evangelista Jan tu skutečně nesděluje svému sboru své ujištění víry jako řešení samo o sobě ve smyslu mávnutí kouzelného proutku. To ostatně nikdy nenabízel ani Pán Bůh svému lidu. Janovi jde o to, aby rozsvítil světlo ve tmě, aby ukázal, že má smysl žít a snažit se. Protože ten, který je Slovo je Bůh milosrdný, shovívavý, milující. A v této jistotě se člověk může rozhodovat a hledat pomoc. V této jistotě se smíme i my rozhodovat a hledat pomoc. A tak můžeme a máme svědčit o světle, o kterém víme těm, kteří ho nemohou pro bolest spatřit a smíme doufat, že stejnou službu někdo poskytne i nám. Službu ujištění začátku Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ Amen.

Píseň: S 316 Svítá novej den

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, jsme tu před Tebou a naše víra se upíná k Tobě jako k Tomu, kdo promlouval a stále promlouvá do lidských životů. A proto se odvažujeme odevzdat Ti ty, kteří už ztrácí naději, protože jsou všelijak sevřeni a rozbolavělí.

Pane, prosíme, dávej nám sílu a vytrvalost, abychom dokázali vstupovat právě do problémů, které se zdají neřešitelné. Dávej nám sílu a vytrvalost přinášet pomoc obětem partnerských problémů. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo jsou vyčerpaní vlastně již celoročním náporem nejistoty. Prosíme, ukazuj nám cestu, jak naslouchat, jak být s těmi, kdo jen s obtížemi hledají vůli dál žít. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Ty, kdo jsou psychicky i fyzicky vyčerpaní starostí o své blízké. Za ty, kteří se snaží povzbuzovat a sami už nemají kde brát. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nemocné. Prosíme za ty, kdo se bojí návštěv a uzavírají se. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za rodiny, kde zemřel blízký člověk a kde je naděje Adventu tvrdě konfrontována se smutkem z rozloučení. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme jeden za druhého. Prosíme o světlo Tvé naděje do našich životů. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

Spojujeme se v modlitbě, ve které před námi otevřel naději náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Požehnán buď Hospodin. On nám dal své slovo, abychom jej poslouchali, on nám zaslíbil své království, abychom měli naději.

Požehnání: Obklop nás, Pane.

Obklop utlačované svou spravedlností

Obklop násilníky svým pokojem.

Obklop zlomené svým uzdravením.

Obklop nás, Pane.

Obklop nás divy své lásky,

krásou svého stvoření,

slávou své přítomnosti.

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy