Uhříněves 24.12.2020 Lk 1,46-55 (Jiří Ort)

Uhříněves 24.12.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás, kdo jste přišli do evangelického kostela v Uhříněvsi i vás, kteří nás sledujete v on-line přenosu. Všichni společně smíme přijmout naději, která se dnes před námi otevírá.

Introit: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Iz 9,1

Píseň: S 181 Marie má dítě

Modlitba: Pane, přicházíme a těšíme se z Tvého pozvání. Přicházíme a jsme zároveň trochu trochu nejistí, zmatení. Jakobychom se znovu učili žít, jakobychom znovu hledali své místo uprostřed rozpohybovaného světa, který se vymyká naší zkušenosti. Jakobychom se znovu učili ptát se po Tobě.

A právě dnes Ti chceme moc poděkovat, že smíme vzít vážně Tvé zaslíbení o světle pro ty, kdo chodí v temnotách. Poděkovat za to, že si smíme připomenout, že jsi přišel za člověkem, že přicházíš za námi a vstupuješ do našich životů. Že se nemusíme bát, že bychom zůstali sami uprostřed změti cest.

Pane, prosíme, uč nás být ujištěním o této naději našim blízkým i lidem kolem nás. Amen.

Čtení: Ex 15,19-21

Píseň: S 386

Text: Lk 1,46-55

Haleluja. Nebesa se zaradují, rozjásá se země, vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. Haleluja. Ž 96,11a.13a

Dnes bych moc rád připomněl sobě i vám, že napříč všem rozdílům je Pán Bůh ochotný přijmout i nás. Že nás i lidi kolem nás provázel a provází svou trpělivou milostí, která člověka neopouští ani uprostřed jeho selhání, ani uprostřed bolesti strachu. Která se s člověkem těší z jeho radosti. Moc rád bych sobě i vám připomněl v ánoční dobrou zprávu o podivuhodném Božím jednání s člověkem a pro člověka.

Jednající Bůh - to je naděje víry. Základ našeho života. Bez této naděje by se nám jen těžko žilo, těžko by se nám těšilo z daru života. Těžko by se nám žilo v bezmocném strachu o naše blízké i bezmocném strachu ze zloby a nenávisti v našem okolí i v nás. Ale naše naděje víry nás ujišťuje – smíme se těšit na nový den, který je před námi.

A tak se dnes znovu chceme učit rozpoznávat a těšit se z ujištění, že Pán Bůh do lidského života skutečně vstupuje. A dnešním průvodcem nám přitom bude biblické postavy Miriam - Marie.

Je to zvláštní. Elie Wiesel upozorňuje ve své knize „Příběhy o důvěře“, jak málo o Miriam víme ve srovnání s jejími bratry Mojžíšem a Áronem. Zůstává pro nás neznámou. Jen čtyřikrát se u ní zastavuje tok ústředního příběhu Božího lidu, příběhu o Boží vysvobodivé přítomnosti. Poprvé, když velice důmyslně a odvážně zasahuje Miriam do života svého bratra Mojžíše a vyjednává s egyptskou princeznou Mojžíšovi jako kojnou jeho vlastní matku. Podruhé je to kratičká zmínka, kterou jsme četli dnes. Po třetí nešťastná událost, kdy se Miriam s Áronem postaví proti Mojžíšovi kvůli jeho ženě. A nakonec pouhá zmínečka o Miriamině pohřbu. A přece je pro nás právě dnes Miriam průvodcem velice vhodným.

Nevíme o ní mnoho – lépe řečeno, nevíme o ní téměř nic. Víme, že byla člověkem, člověkem s odvahou, emocemi – a vírou. Víme, že patřila k Božímu lidu. Najednou se zdá, že toho vlastně víme dost, že víme to, co potřebujeme vědět, to, co si dnes chceme připomenout.

Vyšla spolu s celým lidem z Egypta. Měla zkušenost, že síly Egypta ničí život a že není jiná možnost, než odejít z prostoru této moci. Měla zkušenost, že to jde, že moc, která se zdá všemocná, která si nárokuje vládu nad lidským životem – že tato moc nemá proti Hospodinu šanci. Protože Pán Bůh nezapomíná na člověka a přichází za ním a vyvádí ho z Egypta navzdory všem pokusům negace. To je obrovská životní zkušenost.

»Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: "Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem."« Hospodin porazil na hlavu moc, která se zdá neproazitelná a činí si nárok na člověka. Miriam toto přijala do svého života.

I kdyby nám Bible neříkala nic víc, tak toto by stačilo. Ale jakkoliv Bible o Miriam o mnoho víc neříká, Miriam nám přináší svědectví i dál. O lidské slabosti. O slabosti její, o slabosti mé, o slabosti naší. Ano, raději bych tu třetí zmínku o Miriam vynechal. Zmínku o narušení vztahu, zmínku o pomluvách, o rozdělování lidí svou vlastní zlobou. Ano, raději bych tu zmínku vynechal – z života Miriam, z života mého, z života našeho.

Ale je tam. A já jsem za to nakonec vlastně rád. Protože tato zmínka o lidské slabosti, o lidském selhání nemohla narušit fakt, že Pán Bůh přišel za svým lidem a vedl ho dál do zaslíbené země. Ani moc egyptská, ani náš vlastní hřích – naše míjení se cíle života - nepřemůže Boží milost. O tom zpívá Miriam, člověk chybující a člověk hluboce věřící: »Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: "Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem."«

O tom máme vědět, o tom mají vědět naše děti, o tom máme svědčit lidem okolo sebe, kteří jsou tak sevřeni strachem, že stačí jen popostrčit a vytryskne gejzír nenávisti. Do toho zpívá i jiná Miriam, Miriam-Marie, která stojí na začátku mocného příběhu, o kterém vyznáváme, že nám proměnil životy. Příběhu o tom, že Bůh to s námi nevzdal a poslal nám Toho, který nás vyvede ze všech našich nesvobod, který zboří všechny zdi, které jsme si mezi sebe nastavěli a stále stavíme. Který nám ukazuje, co je v životě podstatné, na čem záleží – převrací zaběhané řády tohoto světa, kde ubozí nemají hlas, kde nemají právo a už ani odvahu se ozvat. A tento Boží Pomazaný, Mesiáš, Kristus nejen ukazuje, On nám dává sílu podle toho žít. Obrací se ke konkrétnímu, jednomu člověku a vede jej, má v ruce celé lidské dějiny, kterým dává smysl a budoucnost.

O tom zpívá Miriam, Marie. To si dnes chceme připomínat, na to se chceme těšit, za to chceme děkovat. Děkovat a chválit, abychom tak mohli žít v naději Božího příběhu s člověkem. Tak, aby v něm mohly žít naše děti, aby v něm mohlo žít celé stvoření.

Amen.

Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, chceme Ti dnes odevzdat všechny, koho svírá temnota.

Prosíme, uč nás rozsvěcet Tvé světlo pro ty, kdo jsou nemocní, opuštění, rozbolavělí – pro všechny, kdo si neví rady se situací, ve které se ocitli. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás rozsvěcet Tvé světlo pro ty, na které současná situace vytváří extrémní tlak, kdo jsou vyčerpaní, koho ubíjí nejistota, která ne a ne skončit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás rozsvěcet Tvé světlo pro ty, komu se rozsypaly základní jistoty vztahů a doba svátků jim to jen zvýrazňuje. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás rozsvěcet Tvé světlo pro ty, kdo jsou odmítáni. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás rozsvěcet Tvé světlo pro ty, komu temnota zahalila cestu za Tebou, za Tvojí nabídkou přijetí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás rozsvěcet Tvé světlo sobě navzájem. Abychom viděli jeden druhého, abychom se navzájem vnímali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Vyslyš nás, prosíme, když k Tobě voláme spolu se všemi a za všechny, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! (Ž 67,2-3)

Píseň: 655 Tichá noc