Uhříněves 25.12.2020 Lk 2,1-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 25.12.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vy, kteří jste mohli přijít sem, do evangelického kostela v Uhříněvsi, i vy všichni doma, kteří jste přijít nemohli – my všichni se dnes smíme radovat z ujištění, že Bůh vstoupil a vstupuje do lidských životů.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží. Ž 98,1

Píseň: 293 Čas radosti veselosti

Modlitba: Pane, děkujeme, že před námi znovu otevíráš podivuhodné svědectví o Tvé cestě za člověkem. Líbí se nám tato představa, že za námi přicházíš, že nabízíš svou ruku, když se ztrácíme, když jsme bezradní. Ale vyznáváme, že máme potíž toto ujištění přijmout jako fakt do svých životů. Vytváříme si vlastní představy, jak by takový příchod za člověkem měl vypadat a jsme tak znovu a znovu zklamáváni a náš život se tak míjí s tím, co čteme, co zažíváme jako krásnou náboženskou tradici.

Pane, děkujeme, že to s námi nevzdáváš. Že nás právě v příběhu Ježíše z Nazareta učíš dívat se kolem sebe, vnímat život, vnímat lidi, vnímat Tvé stvoření a učíš nás tak rozpoznávat Tvou přítomnost. Prosíme, otevři dnes oči nám i všem, kteří touží po Tvé přítomnosti, abychom společně spatřili Tvou slávu v chudých jeslích tohoto světa. Amen.

Čtení: Iz 62,6-12

Píseň: 297 Slyš, jaká to libá píseň

Text: Lk 2,1-20

Haleluja. Hospodin se na své milosrdenství rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Haleluja.

Ž 98,3

V knize „Uvedení do víry“ katolického teologa Waltera Kaspera jsem četl zásadní větu: „Lidé ve své každodenní zkušenosti nalézají stále méně Božích stop a stále méně si mohou to, v co věří, ověřovat ve svém běžném životě. Jejich víra se podobá penězům, které už nejsou kryty tvrdou měnou lidské zkušenosti. Tímto znepokojujícím rozchodem víry a lidské zkušenosti vzniká nebezpečí, že víra se stane pouhou nadstavbou.“ Ono je potom velice těžké uchopit v dnešním nádherném textu z knihy proroka Izajáše něco, co by promluvilo do našich dnů. Hospodin ustanovil strážce na hradbách, Hospodin přisáhl svou pravicí, svou mocnou paží: "Už nikdy nedám tvé obilí za pokrm nepřátelům, už nikdy nebudou pít synové ciziny tvůj mošt, pro který jsi namáhavě pracovala. Co kdo sklidí, bude též jíst a bude chválit Hospodina, a kdo budou sbírat hrozny, budou z nich pít víno na mých svatých nádvořích."

Hospodin, Bůh Izraele vstupuje v moci do života svého lidu. Nenechává svůj lid v zajetí mocnosti, která mu ničí život. Vždyť to přece Izrael ví, vždyť to zažil při vysvobození z Egypta! A zažije to znovu, protože vysvobození člověka a nabídka života je základní zkušeností s Božím jednáním. Je proč se radovat - „Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: "Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!" Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.“

Krásně se to poslouchá. Ale to bychom museli žít s klapkami na očích, abychom uvěřili tomu, že to takto funguje ve světě, který známe. Jak tedy předat tuto zkušenost Božího lidu? Znovu se vrátím k Walteru Kasperovi: „Při zvěstování tedy nestačí otloukat člověku o hlavu kérygmatické a dogmatické formule a nekompromisně říkat: »Ber, nebo zhyň.«“.

A právě do toho vstupuje vánoční příběh evangelisty Lukáše. Ty velké děje tam jsou. Tak, jak je známe, tak, jak je zná každý člověk kolem nás. Něco, co skutečně zažíváme – někdo luskne prsty a ti malí kmitají. Musí opouštět svoje domovy, na místech, kam přijdou, jsou odmítáni. A to jsem použil pouze ten obraz, který nám předestírá evangelista. My bychom k nim přidali ještě další. A další. Kolik lidí je odsouváno na okraj. Tak se někdy cítíme i my sami. V každém případě ale nevíme, co dělat se vší tou arogancí na straně jedné a bolestí na straně druhé. Nevíme ani, jak povzbudit. Vyprávět o Hospodinově silné paži? Sám tuto zkušenost nemám, tak jak tím mohu povzbuzovat druhé?

A do takové zkušenosti vstupuje Lukášova dobrá zpráva. Vstupuje do zkušenosti, jakou známe. Kterou můžeme pochopit. Kterou mnozí mohou pochopit a na druhé straně je pro mnohé zcela uzavřená. Thomas Merton, další katolický autor, kdysi napsal ve své knize „Nájezdy na nevyslovitelné“: „Na tento svět, do tohoto bláznivého hostince, ve kterém pro něj není absolutně žádný prostor, přišel Kristus nezvaný. Ale protože v něm nemůže být doma, protože je odtud vykázán, a přesto v něm musí být, je jeho místo u těch, pro které také není místo. Jeho místo je u těch, kteří sem nepatří, kteří jsou odmítáni mocí, protože jsou považováni za slabé, u těch, kteří jsou zdiskreditováni, kterým je upírán status člověka, kteří jsou mučení, vyhlazovaní. V těch, pro které není místo, je Kristus přítomen ve světě. Je záhadně přítomen v těch, kterým, zdá se, je nabízen svět ve své nejhorší podobě... Jsou to právě oni, ve kterých se ukrývá, v těch, pro které není místo.“

Uvědomuji si, že toto není ani má zkušenost. Že i pro mě je bída mých bližních tak nějak za dveřmi. Že o ní čtu, že mě trápí, že se snad i snažím pomoci, ale že ji na tvrdo nezažívám. Že je pro mě až příliš často beze jména, bez konkrétní tváře, bez konkrétní podoby. Přesto doufám, že se mohu, že se můžeme my všichni připojit a přicházet k jeslím tohoto světa, abychom se poklonili svému králi. Tomu, který nám nabízí život a vyvádí nás z našich Egyptů a Babylonů.

Stále znovu stojíme před zázrakem této Boží cesty za člověkem. Stále znovu koketujeme s představou, že by bylo šikovnější klanět se těm, kteří si myslí, že mají právo mít moc nad člověkem, protože to přece oni určují ty důležité dějiny tohoto světa. Stále znovu se cestou setkáváme s pastýři, kteří jdou odjinud a chválí Boha, se kterým se setkali v chudých jeslích.

Není to jednoduché začít vnímat svět z jejich perspektivy. Není to jednoduché, ale v jejich svědectví je nám nabízeno ono spojení naší zkušenosti s obsahem naší víry. V jejich svědectví slyšíme pozvání k hostině, kterou bychom jinde hledali marně. Hostině s tím, který byl poslán za každým člověkem, aby ho ujistil, že každý má v Božích očích hodnotu a každý je také zván k hostině, kde je naším hostitelem. S Ježíšem z Nazareta, který je Kristem. Amen.

Píseň: S 49 Bůh se sklonil k nám

VP:

Vyznání vin:

Pane Ježíši Kriste,

tváří v tvář tobě,

který jsi přišel do tohoto světa v pokoře,

tváří v tvář tobě,

který jsi neublížil

a který neodplácíš ránou za ránu

ani zlým slovem za zlé slovo,

ale své nepřátele miluješ a žehnáš jim,

tváří v tvář tobě

poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to,

co jsme zavinili,

všechna slova, která neměla zaznít,

všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli,

vyznáváme ti svou netrpělivost a svou lhostejnost.

Kdo takto poznáváte svou vinu,

vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane Ježíši Kriste,

z evangelia tě poznáváme jako milosrdného,

který se slitovává a odpouští,

nepohoršuje se, ale přijímá.

Proto věříme, že také my

máme v tobě a u tebe

naději, odpuštění i budoucnost.

Kdo takto věříte,

vyznejte to hlasitým: Věřím.

Pane Ježíši Kriste,

protože ty jsi odpustil nám

a nabízíš nám společenství s tebou i s lidmi,

také my chceme odpoustit všem,

kdo se proti nám jakkoli provinili,

a prosíme o odpuštění každého,

komu jsme sami ublížili.

Kdo jste ochotni ke smíření,

vyznejte to hlasitým:

Ano, chci odpustit.

Slovo milosti: Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Iz 43:1

Eucharistická modlitba: Svatý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože,

chceme Tě vždycky a všude chválit a děkovat ti,
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jeho jsi zaslíbil jako Vykupitele
nám, ztraceným lidem.
Jeho pravda je světlem hledajících.
Jeho svatost s tebou smiřuje hříšníky.

Naplnil se čas,
poslal jsi toho, který byl zaslíben,
již nám září den vykoupení.
Proto se radujeme z tvého zaslíbení a tvé věrnosti.

Spojeni s proroky
a se všemi,
kdo očekávají tvé království,
se připojujeme k chvalozpěvu tvých andělů
a vyznáváme ke tvé cti:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Bůh ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o této základní naději:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně budeme společně zpívat píseň

281 Narodil se Kristus Pán

Pozvání: V radostné jistotě setkání s živým Pánem přistupujme k jeho stolu.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.  Gal 4,4-6

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.  

Tt 3,4-7

Píseň: 299 Ó ty radostný čase vánoční

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme Ti, že jsme znovu směli zaslechnout Tvoji podivuhodnou dobrou zprávu. Děkujeme Ti za nabídku zřetelného svědectví, podle kterého se můžeme orientovat ve svých životech. Děkujeme Ti, že jsme směli každý na svou cestu přijmout posilu a povzbuzení u Tvého stolu. A prosíme, veď nás ve své síle za druhým člověkem.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo jsou všelijak zraněni a nevěří tomu, že by jejich život měl budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo se snaží být pomocí a jsou a sami jsou vyčerpáni. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, na které právě v těchto dnech nejvíc doléhá ztráta blízkého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás se slovem smíření tam, kde už na smíření lidé rezignovali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás se slovem své naděje mezi ty, kdo mají pocit, že lidskou společnost už nemůže nic napravit. Že je vše marné a je zbytečné se snažit o společnost spravedlivou, otevřenou pro každého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvůj lid, za jeho částečky v Uhříněvsi, v Petrovicích, v Hostivaři, v Říčanech. Prosíme, abychom si byli vzájemnou oporou při doprovázení pastýřů k chudým jeslím tohoto světa. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

Pane, v tuto chvíli k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Posílání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. (Iz 41,10)

Píseň: 294 Ó křesťané všichni