Uhříněves 14.3.2021 J 2,1-11 (Jiří Ort)

Uhříněves 14.3.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, zdravím vás ujištěním o Boží lásce ve 4. neděli postní zvané Laetare – Radujte se.

Introit: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! (Ž 122:1)

Píseň: 625 Jak příjemné, můj Pane

Modlitba: Pane, nemůžeme být spolu, setkat se v jednom společenství, setkat se kolem Tvého stolu – a trápí nás to. Nemůžeme navštívit v nemocnicích ty, kteří touží po setkání – a jsme z toho zoufalí. Nemůžeme se účastnit rozloučení s těmi, které jsme měli rádi a povzbudit zarmoucené – a jsme z toho nešťastní. Jako bychom nesměli nic z toho, co naše společenství vytváří.

A do našeho trápení vstupuješ Ty a nabízíš základ, který nikdo zakázat nemůže. Základ Tvé lásky k člověku, ve které nabízíš zdroj života, ze kterého můžeme čerpat naději v ujištění, že nejsme sami. Děkujeme, že jsi nám tento zdroj života ukázal v Ježíši z Nazareta. Děkujeme, že v jeho kříži a vzkříšení smíme poznávat, že neexistuje síla, která by Tvoji nabídku života mohla zmařit. Amen.

Čtení: J 2,1-12

Píseň: 499 sl.1-5 Jezu, přispěj ku pomoci

Text: J 2,7-8

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Tento text z Janova evangelia nepřipadl na dnešní neděli. Ale připomněl se mi díky povídání o 4. neděli postní, které jsem objevil na internetu. Tato neděle se totiž v lidové tradici také nazývá nedělí Družebnou. Ať už to znamená, že v tuto neděli chodili družbové spolu se ženichem za jeho vyvolenou na první kolo námluv nebo prostě setkání, družení se mladých lidí, je to nádherné téma nejen pro tuto neděli, ale především pro celou situaci, ve které jsme se ocitli. Okouzlilo mě to – takže jsem drze vyměnil jeden janovský text za jiný.

A navíc se nám to sešlo tak hezky, že jsme svatbu v Káni měli jako téma biblické hodiny toto úterý. On na to tady není prostor, ale docela by mě zajímalo, co vás nejvíc zaujme, když ten příběh uslyšíte. Na biblické hodině jsme si na to dali čas na promyšlení a moc se mi líbila reflexe Michala Vybírala, který to řekl velice jednoduše – „nabídka pro všechny“. Hodně mě to oslovilo – to je základ dnešního příběhu. Odtud se vlastně rozvíjí všechny další důrazy či vysvětlení. Je tu víno pro všechny tak, aby se všichni společně mohli radovat. Vnímám to jako zásadní téma, které ovlivňuje všechna témata, která se v dnešním velice košatém textu z Janova evangelia objevují.

To, že vše nasvědčovalo tomu, že celá ta radostná událost skončí smutkem a trpkostí, to nám nabízí vstupní informace. Víno došlo. V jednom čínském podobenství se vypráví o svatbě chudých snoubenců, kteří pozvali své přátele a poprosili je, aby vzali víno s sebou a nalili je do připravených nádob. Když ženich s nevěstou pozvedli číše, nevěsta se rozplakala. V poháru měla, stejně jako všichni ostatní, vodu. Svatebčané chtěli ušetřit na chudém páru s tím, že se to v tom velkém množství ztratí… To si ve své skepsi dokážu dost dobře představit – jasná ukázka dělení lidí na hodné investice a na ty druhé.

Ale tady je to obráceně. Víno pro všechny. I když ne bez zádrhelů - Ježíš nejprve odmítá situaci řešit, protože dělat „znamení“ bez zřetelné vazby na jeho „hodinu“, tedy na vrchol pašijových událostí, by bylo nebezpečně zavádějící. Přijde mi, jako by nás evangelista viděl, jak se radujeme ze zkušenosti té nádherné nabídky pro všechny, těšíme se z ní. Ale evangelista dobře ví, že se postupně začneme ptát, co se to vlastně stalo. Bez té základní radosti z daru by ono ptaní se bylo zbytečné – ale vyhnout se mu nemůžeme. A tak nám evangelista nabízí ono náhlé zastavení. Abychom si uvědomili, že tu jde skutečně o víc a hojnost, která se před námi otevírá je hlubší, než to na první pohled vypadá.

Evangelista nás tedy zastavil, abychom se lépe soustředili i na jednotlivé kamínky mozaiky oné hojnosti vína pro všechny. Ježíš vydá příkazy a služebníci lijí vodu do připravených nádob. A to zvláštních nádob. Nádob na židovské liturgické očišťování. Máme tu před očima lidskou snahu o dodržování smlouvy s Hospodinem. Zůstat u informace, že to byla snaha Židů a že se to týká pouze tohoto konkrétního střetu mezi janovským sborem a synagogou, by bylo stejné, jako bychom přeskočili onen zádrhel v evangelistově vyprávění. Právě díky tomu odkazu na Ježíšovu hodinu si smíme uvědomit, že tu jde o víc. Josef Imbach, katolický teolog, upozorňuje v této souvislosti na roli církve. Společenství, které má nabízet víno, které bylo a je nabízeno jemu. Skutečně se prázdné liturgické nádoby, nádoby čekající na naplnění, netýkají pouze židovství z Ježíšovy doby nebo doby evangelisty Jana. Uvědomuji si to sám pro sebe v této době, kdy mám pocit, že tu stojím s prázdnýma rukama a kolem je tolik lidí, kteří touží se napít v radostném společenství dobrého vína. Tato symbolika tak důležitá pro biblický svět, se dnes stává velice srozumitelnou.

Kouzelně na to odpovídá Janovo vyprávění v osobě správce hostiny. V jeho nepochopení toho, co se stalo. „Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.““ Správce logicky zavolal ženicha jako toho, který to vše určitě zařídil – a přece se mýlí. Podivuje se, že nejednal podle logiky, která se nabízí – když už svatebčané až tak nevnímají, snesou i horší víno. Evangelista vytváří zásadní kontrast – správce vstupuje s lidskou logikou do děje, který se odvíjí podle jiných pravidel.

Stručně - jsme znovu na začátku. Radost uprostřed strachu z budoucnosti. Naplněné společenství pro všechny ve chvíli, kdy už se člověk rozhlíží, kde by sehnal alespoň trochu vína pro ty VIP. A znovu se spolu se správcem ptáme, jak je to možné. Protože takto to přece v našem světě nefunguje. V našem světě jsou omezení jen pro někoho. Odpověď je prostá – ocitáme se v Boží logice pro člověka. V logice, která přesahuje naše nejodvážnější představy.

Skutečně bychom se velice pletli, kdybychom spolu se správcem hostiny hledali původce tohoto „naplnění pro všechny“ v lidských možnostech. Byli bychom nebezpečně mimo, kdybychom se opíjeli představou, že to my v církvi nabízíme to dobré víno. To, co my smíme vědět – tak jako to věděli služebníci, kteří přinesli vodu proměněnou ve víno správci hostiny – že zdrojem vína, které je nabízeno všem a které přichází i tehdy, kdy už máme pocit, že je konec, je Ježíš z Nazareta, kterého poslal Hospodin, Bůh Izraele jako Zachránce, Krista.

Všechno, co se díky němu otevírá v nás i kolem nás, nás naplňuje nadějí, že tento zvláštní příběh o prvním Ježíšově znamení v Janově evangeliu má při vší své fantastičnosti pravdivý základ v tom nejhlubším slova smyslu. A tak se radujme – vždyť smíme věřit, že Boží pozvánka na svatbu platí pro každého. Protože na této svatbě nejsou žádná omezení a vína je dostatek.

Můžeme povzbuzovat sebe i druhé slovy sv. Jeronýma, slavného překladatele Bible, který odpověděl tomu, kdo pochyboval o pravdivosti tohoto příběhu s tím, že je to příliš velké množství vína: „Zajisté. Vždyť se jím také napájíme dodnes.“ Buď Bohu díky.

Amen.

Píseň: 582 Toužíme v lásce žíti stále

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že Tvá nabídka života je tu skutečně pro všechny, že není nikdo, kdo by z ní byl vyřazen.

Moc Tě dnes prosíme za sestru Voříkovskou, která se nakazila covidem na Vojkově, moc Tě prosíme za sestru Petráskovou, která je v nemocnici v Krči, moc Tě prosíme za Michala Vybírala, aby po operačním zákroku vše směřovalo do stabilizované situace. Každý z nás Ti odevzdávám v tichosti ty, na které myslíme a o které máme starost. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti nastávající maminky. A dnes zvlášť Lýdu Švejnohovou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo se cítí být v této době obětováni z touhy po zisku a po moci. Prosíme za zaměstnance provozů, pro které lock down neplatí. Za drobné podnikatele, kteří byli hozeni přes palubu. Odevzdáváme Ti všechny ty, kteří pracují v oblasti zdravotnictví a sociální péče. Za Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se cítí být ignorováni. Za všechny ty, kdo jsou opuštění v nemocnicích a všude tam, kde se prostě zavřeli dveře pro všechny, kdo by chtěli povzbudit a pomoci. A děkujeme za ta zařízení, kde se snaží nabídnout cestu k mezilidským kontaktům. Dnes zvlášť osobně děkuji za Alzheimercentrum v Průhonicích. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kdo ztratili blízkého člověka. Dnes zvlášť myslíme na na rodinu sestry architektky Marie Jiřičkové. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za země, jejichž problémy se v dnešní době ocitli na okraji zájmu. Prosíme za lidi v Jemenu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslovujeme tu před Tebou své osobní díky a prosby:

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po zdroji života:

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

(Phi 4:4-6 CEP)

Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Phi 4:7 CEP)

Píseň: 700 Pane Bože všemohoucí