Uhříněves 21.3.2021 J 12,20-26 (Jiří Ort)

Uhříněves 21.3.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách v páté neděli postní zvané Judica – úvodní slovo z prosby Iudica me Deus = Zjednej mi právo, Bože.

Introit: Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem. Tys přece moje záštita. (Ž 43, ln)

Píseň: 47 Všichni v tento čas

Modlitba: Pane, dnes chceme děkovat, že Tvé jednání přesahuje všechny naše představy. Chceme děkovat, že k Tobě smíme volat, ačkoliv za sebe máme pocit, že je vše beznadějné. Děkujeme, že před námi otevíráš příběhy těch, kteří s úžasem vyznali, že jsi je neopustil ani tehdy, kdy naprosto selhali a sami neviděli důvod pokračovat. Děkujeme, že před námi otevíráš život, a tak i lidi kolem nás. Že nám dáváš sílu se otevřít druhému, že nám dáváš empatii, když se druzí otevírají nám.

Děkujeme, že smíme vědět, že na této cestě k poznání druhých i sama sebe smíme věřit, že jsi s námi ve svém Synu, Ježíši Kristu. Že každému člověku nabízíš prostor ve svém království, které Ježíš přišel nabídnout všem lidem. Amen.

Čtení: Ž 51

Píseň: 688 Odpusť

Text: J 12,20-26

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Žalm, který připadl na dnešní neděli, je zoufalou prosbou o pomoc. Tradičně je připisován králi Davidovi, který si uvědomí svoje provinění vůči Betsabé a Uriášovi. Ono provinění je vlastně stejné – oba manžele použil. Betsabé si přivlastnil a Uriáše nechal zlikvidovat. Když mu prorok Nátan otevře oči, když mu v podobenství ukáže v plném světle jeho jednání, David se zhrozí a prosí Hospodina o pomoc, o odpuštění.

Odpoutejme se nyní od Davidova příběhu a soustřeďme se na jeho podstatu. Člověk se střetne s nemilosrdnou skutečností života. Je mu nastaveno zrcadlo, chcete-li. To je chvíle, kdy podklesávají kolena. To je chvíle, kdy je velice obtížné se něčeho nebo někoho zachytit, abychom se nezhroutili. Chvíle, kdy poznáváme, co jsme způsobili, ať už vědomě nebo nevědomě, ať už z pýchy nebo ze strachu. Problém je, že to je těm, kterým jsme ublížili, vlastně jednou. Bylo jim ublíženo. Nebo obráceně – bylo nám ublíženo.

Co s tím? David naříká, volá k Hospodinu o pomoc. A my pročítáme řádky žalmu naplněného silnými emocemi. Ano, Bože, máš pravdu, selháváme, selhávám, a nevím, co s tím. Selhávám ve své roli, selhávám ve svých rolích. Když se dívám do zrcadla, které jsi mi nastavil, které mi nastavila bída člověka, tak zavírám oči a nejraději bych se schoval. Jak jednoduché a lákavé je prostě všechno zabalit a odejít. Ale žalmista toto řešení odmítá. „Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.“ Žalmista je naplněn touhou po životě, protože věří, že existuje život, který dává Hospodin. Proto pro něj má smysl zvolání „Smiluj se Bože“, které je vlastně shrnutím celého žalmu.

Tady se pro mě propojují dnešní texty – starozákonní a novozákonní. V tuto chvíli slyším v Janově vyprávění slova: »Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“«

Pomiňme to, že evangelista používá postavy, které mají ukázat, že někteří z těch, kteří přicházejí do chrámu, aby se klaněli Bohu, chtějí vidět Ježíše. Bezesporu povzbudivé pro ty, kteří jsou po vyhnání ze synagogy naplněni pochybností o správnosti volby svého průvodce. Ponořme se ale hlouběji, za tuto prvoplánovou informaci. Nechme v sobě rozeznít otázku, kdo ti lidé vlastně jsou a co vlastně chtějí. Snažme se je poznat. Jsou to lidé, kteří ublížili nebo naopak ti, kterým bylo ublíženo? Jsou svým okolím odmítáni nebo zažívají úctu a lásku? To nevíme. Vlastně jediné, co víme je, že přicházejí s otázkou. Že tak jako žalmista nechtějí život zabalit, ale zároveň si uvědomují, že na mnohé otázky života neznají odpověď a to ničí druhé i je samotné. Přicházejí s otázkou, ale zároveň už vědí za kým s tou otázkou přijít.

Chtějí vidět Ježíše. V Janově slovníku to znamená – chtějí ho poznat, prosí, aby mohli vstoupit do světa, který Ježíš představuje. Evangelista tento svět shrnuje do Ježíšova výroku: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“

Co to má Jan na mysli? Co se skrývá za tou zvláštní větou „Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.“ Domnívám se, že to naprosto vystihl Jan Ámos Komenský ve své knize Labyrint světa a ráj srdce – prostě proto, že prožíval situaci těch, pro které Jan psal své evangelium. „„Ach, přemizerní, bídní, nešťastní lidé, toto-liž jest vaše poslední sláva! Toto-liž tolik nádherných vašich činů závěrek! Toto-li cíl vašich, jimiž se nadýmáte, umění a rozličné moudrosti! Toto-li po tak mnoha nesčislných pracech a kvaltováních žádaný ten pokoj a odpočinutí! Toto-li ta, kterouž sobě vždycky slibujete, nesmrtedlnost! Ach, kéž sem se nikdý nenarodil! Kéž sem nikdý skrze bránu života neprošel, jestliže po všech světa marnostech nic než temnostem a hrůzám těmto za podíl býti mám! Ach, Bože, Bože, Bože; Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smilůj se nade mnou bídným!“ Tato slova vystihují stav žalmisty i stav nás samotných, když se díváme kolem sebe i do sebe.

Komenský se přiznává k řešení, které evangelista nabízí v postavách poutníků – touží uvidět Ježíše. Velice prostinké rozpoznání zasazuje do barvitého obrazu: „A aj, zvrchu zastkví se světlo jasné, k němuž já očí pozdvihna, spatřím vrchní to okno plné blesku, v kterémž, aj, blesku spouští se ke mně dolů jakýsi, postavou sic podobný nám lidem, ale jasností právě Bůh. Jehož obličej, ačkoli se náramně stkvěl, očím však lidským snesitedlný byl; aniž z něho hrůza šla, ale líbost jakási, jíž sem podobného něco v světě nikdež neznamenal. Ten tedy, sama vlidnost, sama ochotnost, těmito nejprv ke mně přemilými slovy promluvil: „Vítej, vítej, můj synu a bratře milý.“ A to pověděv, objal mne přívětivě a políbil.“

Směřujeme k Velikonocům. A dnes jsme zaslechli ujištění, že úhelným kamenem pochopení smyslu této cesty je, obrazně řečeno, toužit spatřit Ježíše. Nebo prostě otevřít svůj život tomu, který k nám touží vejít. Pak se nám začnou otevírat podivné výpovědi, které nám často zůstávají cizí. Jako Ježíšův obraz zrna, které zemřelo, aby mohlo vydat užitek. Rozebírat význam těchto Ježíšových slov by bylo z mého pohledu předčasné. Ona se vlastně ani vysvětlit nedají. Jedinou nadějí k jejich pochopení je zažít s nimi zkušenost. Komenského poutník mnohé viděl a to, co viděl, ho dovedlo k zoufalství. Ale z hranice smrti, z hranice odmítnutí života, vyznává: „To když já mluviti přestanu, všecken se ještě hrůzou třesa, uslyším za sebou temný hlas řkoucí: „Navrať se.““ Poutník uposlechl a pak mohl pochopit, že jedinou nadějí jeho života je změnit na své cestě průvodce. Uposlechnout výzvy k následování z úst Ježíše z Nazareta. Jsou to velká slova, ale když je někdo naplní obsahem, vyrazí nám to dech. A tehdy se na takové svědky mohou obracet další lidé se svojí touhou vidět Ježíše. Tito svědkové nenabízí bezproblémovost, lepší svět lusknutím prstů, ale průvodce, který nabízí život navzdory všemu. Pak o tom dokáží svědčit z hlubin vlastní bezmoci, z pozice, kdy vlastně sami potřebují pomoc. Setkání s takovým svědectvím nám vyrazí dech, zastaví nás a donutí se zamyslet.

„Já ty řeči slyše, a že to můj Spasitel, Ježíš Kristus, o němž sem i prvé v světě povrchně něco slýchal, jest, srozuměv, ne jako v světě s bázní a pochybováním, ale s plným potěšením a celou dověrností ruce sepna a jemu podávaje řekl sem: Teď jsem Pane můj Ježíši, vezmi mne sobě, tvůj chci býti a zůstávati na věky. Mluv služebníku svému a dej, ať poslouchám. Pověz, co chceš, a dej, ať oblibuji; vzlož, coť se líbí, a dej, ať nesu; obrať mne, k čemu chceš, a dej, ať stačuji; poruč, co chceš, a co poroučíš, dej; nechť sem já ničímž, aby ty sám všecko byl.““

Amen.

Píseň: 184 Ostříhej mne z vysokosti

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přišli jsme dnes naplněni radostí a vděčností. Radujeme se z ujištění, že nám nabízíš svoji přítomnost ve svém synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu. Radujeme se z toho, že toto ujištění přináší naději do lidského trápení.

Prosíme Tě za ty, o které máme starost. Dnes zvlášť prosíme za ses. Helenu Zejfartovou i její blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o posilu a naději pro sestru Petráskovou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě za ty, kteří se cítí na okraji zájmu druhých lidí. Moc Tě prosíme, abychom dokázali svoji přítomností zprostředkovat zkušenost Tvého zájmu o člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo už jsou ze situace s coronavirem unaveni a ztrácí se jim výhled pro ně osobně i celou společnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, jejichž problémy se současnou situací prohlubují. Prosíme za matky samoživitelky, prosíme za seniory, kteří jsou opuštění, prosíme za děti, které nemají zázemí pro studium doma. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za ty, kdo se snaží žít v odpovědnosti a v otevřenosti vůči druhým lidem. Prosíme za takové lidi v našem okolí. Prosíme za pracovníky odboru sociální péče ať už v Uhříněvsi nebo v Říčanech. Prosíme za pracovníky Diakonie, Charity, Adry, Ramusu a dalších. Prosíme, abys nás učil je povzbuzovat a ujišťovat je, že se k jejich životům přiznáváš. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě, jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 488 Milost Pána našeho