Uhříněves 2.4.2021 Mk 15,33-38 (Jiří Ort)

Uhříněves 2.4.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na bohoslužbě Velkého pátku.

Introit: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Ž 22,2

Píseň: 42 Oboroh

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že si nás zveš pod kříž svého Syna a učíš nás životu. Učíš nás, že právě tento Ukřižovaný je tím, kterého jsi poslal za námi, aby nám nabídl život. Aby nabídl život nejen ve chvílích radosti a chuti do života, ale i ve chvílích, kdy máme pocit, že už není proč žít dál. Kdy kolem sebe vidíme jen bolest a strach a na druhé straně sobectví a aroganci.

Pane, děkujeme, že v ujištění kříže smíme slyšet slovo naděje právě pro tyto chvíle bezmoci, právě pro ty, kteří se cítí sami, kteří mají pocit, že na ně všichni zapomněli. Děkujeme, že nás za nimi posíláš s ujištěním zvěsti Velkého pátku, že sami nejsou, že na ně myslíš a posíláš své svědky, aby toto ujištění mohli prožít.

Prosíme, buď dnes se svým lidem všude tam, kde se schází, aby přijal toto Tvé ujištění, a veď ho za všemi, kdo potřebují zažít Tvou přítomnost uprostřed trápení. Amen.

Čtení: Mk 1,9-15

Píseň: 314 Pán Kristus, Syn Boží věčný

Text: Mk 15,33-39

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Dnes máme díky evangelistu Markovi před očima dějový oblouk. Vědomý dějový oblouk. Od chvíle, kdy Ježíš uslyšel při křtu slova „Toto je můj milovaný Syn, toho jsem si vyvolil“, až do chvíle, kdy tato slova uslyšeli všichni – ovšem z úst pohanského setníka - „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“

A mezi tím? Mezitím jsme byli provázeni Ježíšovou zvěstí o Božím království. Příběh po příběhu, vyprávění po vyprávění jsme směřovali k dnešnímu dni. A do dnešního dne, do dne vyznání „Ten člověk byl opravdu Syn Boží“, jsme si sbírali střípky informací o Božím království, byli jsme jím fascinováni, vtahováni do prostoru, který nás láká, který nás fascinuje. A každého jinak. Každý z nás na této cestě narazil na pozvání do tohoto příběhu, ale každý z nás na jiném místě, jinou událostí. Nebo v jiném sepsání Ježíšova příběhu.

Znovu jsem si to uvědomil, když jsem se loučil se sestrou Vlastou Petráskovou. Při našich rozhovorech jsme mluvili o mnohém, o mnohých otázkách víry – ale červenou nití byla touha po ujištění, že Pán Bůh je skutečně tím milosrdným otcem, kterého Ježíš představil ve svém podobenství. Že se mu dají skutečně předložit všechna pochybení a selhání, která člověka trápí a ničí. Že si člověk nemůže Boží přijetí ničím zasloužit, že jej prostě dostává z Boží otcovské lásky.

Různost příběhů, které vtahují do prostoru Božího království jsem si uvědomil i při četbě výkladu k Ježíšovu příběhu, ve kterém reaguje na výzvu své matky a bratří, aby on, Ježíš, šel za nimi. Ježíš tam reaguje pro mě velice podivným způsobem, kdy ukazuje na ty, kteří se kolem něj shromáždili a říká „Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ Vždy jsem toto vyprávění spíše obcházel, nevěděl jsem si s ním moc rady. Vůbec mě nenapadlo, jakou naději v tom někdo může vidět - až do chvíle, kdy latinoamerický teolog Justo Gonzales popisoval radostnou reakci na tento příběh ze strany latinoamerických imigrantů v USA, kteří se cítili být i v kostele věřícími druhého řádu.

Do toho mohutné svědectví nasycení zástupů, které je svou otevřeností pro každého člověka velice důležité pro mě osobně. Každému člověku je nabízeno nasycení, každý člověk je ve své nouzi vnímán jako ten, kdo má v prostoru, který Ježíš přináší, své místo. A další a další příběhy, které vstupují do našich příběhů a nabízejí naději zcela konkrétně pro každého zcela osobně nebo i pro celou skupinu lidí.

To vše směřovalo do této chvíle. To vše směřovalo na Golgotu, kde je Ježíš ukřižován a s ním i všechno to, co nás oslovilo, co nás vtáhlo do naděje Božího království. To se děje textu, který jsme slyšeli - v textu o Ježíšově ukřižování. Není to pouhá historická informace, ale naše aktuální zkušenost. Zkušenost Velkého pátku, ke kterému každý rok putujeme se svými příběhy, do kterých promlouvá svědectví Ježíše z Nazareta. Zkušenost, kterou vystihují Ježíšova slova na kříži „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“

Stojíme pod křížem s ukřižovaným Ježíšem z Nazareta každý sám i všichni společně. A nasloucháme Ježíšovým slovům, ze kterých, zdá se, zní naprostá rezignace. Slovům, ve kterých mi zní rezignace spolu se vzpomínkou na jednoho mladého muže, který mi kdysi nadšeně vyprávěl o svém kouči, který je „fakt skvělý – učí lidi, jak být úspěšný“. A s poctivostí, před kterou jsem musel smeknout, mi na rovinu řekl – „já už nejsem věřící, protože když to srovnám, tak Ježíš je proti mému kouči naprostý lúzr – ztroskotanec“.

A tady nastupuje vyznání víry. „A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.““ Toto vyznání je paradoxní po všech stránkách – pronáší ho nejen někdo, kdo je zcela mimo tradici a zkušenost zbožnosti, ve které se Ježíš pohyboval, ale zároveň je to člověk, který je součástí establishmentu, který je u moci. A přesto přese všechno bylo tomuto setníkovi umožněno rozpoznat vyznání žalmu 22., který evangelista Marek vložil Ježíšovi do úst ve chvíli těsně před smrtí. Vyznání, které je tak silné právě ve svém zlomu po zoufalém volání k Hospodinu. Celá první část žalmu vrcholí zvoláním „Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců!“ A následují slova naplněná úžasem „A tys mi odpověděl.“ Proto žalmista radostně volá: „O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.“

Najednou se nám zcela proměňuje vnímání kříže Ježíše z Nazareta. Najednou jsme k němu zváni, abychom přijali ujištění, že Ježíš šel na kříž ne proto, že by se Pánu Bohu nelíbilo to, co Ježíš nabídl jako Boží prostor k životu, jako Boží království, ale právě proto, že tato nabídka má být pro každého. I pro toho, kdo je v očích světa lúzrem, který je terčem posměchu, kterého nikdo nebere vážně.

To je Boží odpověď na naše zoufalství, na naše zklamání, na naši rezignaci. To je Boží odpověď Velkého pátku. A tak i my se dnes můžeme přidat k jásavému tónu žalmu 22. „A tys mi odpověděl. O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.“ Amen.

Píseň: 326 Jezu Kriste, Tobě díky

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes k Tobě přicházíme a chceme Ti odevzdat všechny, kdo mají bolest, všechny, kdo potřebují ujištění, že právě pro ně jsi šel na kříž, aby věděli, že ve své bolesti nejsou opuštění.

Prosíme za rodiny, kde v těchto dnech zemřel blízký člověk. Prosíme, posílej nás do nich, abychom svou přítomností svědčili o Tvé blízkosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za partnerské vztahy, prosíme za vztahy v rodinách. Prosíme za všechny, kterým se jejich narušením zhroutil svět. Prosíme, uč nás naslouchat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné, kteří jsou v nejrůznějších zařízeních a jejich blízcí za nimi nemohou. Prosíme za ty, kdo ani nemají nikoho, kdo by za nimi přišel. Pane, cítíme se bezmocní tváří v tvář takové bolesti a prosíme, abys nám ukazoval cestu ke Tvé naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny s dětmi, které nemají kam nebo neumí někam vyrazit, nemají jak nebo neumí trávit s dětmi čas. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo propadají sítem sociálních systému, prosíme za ty, kdo žijí ve společnostech, které žádný takový systém nemají. Pane, vidíme mnoho bolesti a o mnohé bolesti ani nevíme. A je nám z toho úzko. Prosíme, otevírej v nás sílu a fantazii k pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. Ř 14,7-8

Požehnání: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. Žd 13,20n

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy