Uhříněves 4.4.2021 Mk 16,1-8 (Jiří Ort)

Uhříněves 2.4.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás zdravím v Neděli vzkříšení, kdy se smíme těšit z ujištění o základní naději našich životů.

Introit: Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. 1K 15,20-22

Píseň: 333A Bůh náš všemohoucí

Modlitba: Pane, dnes jsme plní radosti, protože dnes je Hod velikonoční, svátek plný naděje pro naše blízké, pro celý Tvůj lid a Tvé stvoření. Uvědomujeme si dobře zmatenost světa, ve kterém žijeme a trápí nás to, protože sami často pochybujeme a váháme nad tím, co má vlastně smysl, co je naším úkolem.

Ty přicházíš do našich pochybností, vstupuješ do nich příběhem Ježíše z Nazareta s jeho zvěstí o službě a odpuštění. A především se svědectvím, že hodnoty, které přinesl, mají budoucnost přes všechnu lidskou slabost a zlobu.

Dnes Ti za to všechno chceme poděkovat, chválit Tě a radovat se ze zvěsti o vzkříšení. Chceme Tě prosit, aby tu chválu a díky uslyšeli všichni, kteří přestali věřit, že Tvé stvoření má budoucnost. Z Tvé milosti. V Tvé náruči. Amen.

Čtení: 1K 15,1-11

Píseň: S 324 Šly z rána ke hrobu

Text: Mk 16,1-8

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

Nasloucháme příběhům, které připadají na Boží hod velikonoční. A já osobně jsem z nich trochu v rozpacích. Je dva dny po Velkém pátku, po dni ukřižování Ježíše z Nazareta. Pod křížem jsme slyšeli vyznání pohanského setníka, vyznání, které nám otevřelo cestu k pochopení tragédie smrti Ježíše z Nazareta jako Boží milosti pro ty, kdo zažívají stejné odmítnutí, jako Ježíš.

Mohli bychom k tomu dodat, že my těch svědectví slyšeli ještě více. Mnozí z nás jim naslouchali od dětství. A přece putujeme spolu s ženami k Ježíšovu hrobu, abychom uctili mrtvého. Přesto vnímáme motiv Velkého pátku jako Boží mlčení v našich životech. Přesto marně hledáme Jeho přítomnost tam, kde lidé trpí.

Ženy šly ke hrobu a našly ho otevřený a prázdný. Všechno to jsou skutečnosti, které zapadají do obrazu vzkříšení. A zároveň dochází ke svědectví – ženám se dostává vysvětlení, co prázdný hrob znamená, i výhled do budoucnosti. Nejen pro ně osobně, ale i pro druhé. Ale ženy se byly vyděšené – od chvíle setkání se svědkem, přes ujišťování „Neděste se“, je hrůza a úžas neopustily. Ano, samozřejmě, v Písmu odpovídá taková reakce setkání s Bohem. Ale tady je to dotaženo do absurdního konce - ženy nikomu nic neřekly, neboť se bály. Podivný stav věcí v podání evangelisty Marka. A ještě podivnější je, že původní text končil právě na tomto místě. A Vzkříšený se tu vůbec neobjevil.

To, co tu přímo tluče do očí, je prostý fakt, že předat svědectví o tom, že se Pán Bůh přiznal k Ježíši z Nazareta, k tomu Ukřižovanému, není vůbec jednoduché. Že není ani jednoduché tento fakt uchopit a zvnitřnit. Protože nestačí říci „Ježíš byl vzkříšen“. Dokud se těmto slovům nedá obsah, jsou zcela prázdná. Vzkříšení Ježíše není o dohadování se, jak to vypadalo, ale o hluboké víře, že má platnost vše, co přinesl.

Vlastně se mi líbí reakce těch žen. Protože něco takového, co jim bylo řečeno, prostě nejde jen tak přijmout a radostně vyrazit zvěstovat. Vykřikování hesel může být a až příliš často bylo a je vhodné pro podrobování si těch druhých, ale nemůže být základem pro zvěstování Ježíšova Vzkříšení. Proto jsem vděčný, že jedním z textů na dnešní neděli, na Boží hod velikonoční, je svědecký oddíl z 1. listu apoštola Pavla do Korintu.

Jeho součástí je jedno z nejstarších vyznání víry vznikající církve – zdá se tedy, jakoby apoštolův text byl o informaci. A přesto moc dobře víme, že celý dopis je naprosto situační. Že tu před sebou nemáme obecné přesvědčování o tom, že Ježíš byl skutečně vzkříšen – o tom byli korintští křesťané přesvědčeni. V čem se ale neshodli, bylo, co to Ježíšovo vzkříšení vlastně znamená. Ti, kteří byli sociálně výše postavení – a tedy naprosto spokojení s tím, jak věci jsou - byli přesvědčení, že obecné vzkříšení těla neexistuje. Tedy jinými slovy, že už žijí na konci věků. Že tedy už prošli přes Boží soud a – vyhroceně řečeno - nemusí se o nic – a o nikoho – starat. Celý apoštolův dopis je vlastně jeho úsilím spojit pro korintské v Kristově vzkříšení dva světy – svět duchovní a svět sociálních vazeb. A k tomu vedla víra ve vzkříšení těla na konci věků a tedy že je před lidmi Boží soud, přes který nás může převést jedině vzkříšený Kristus se vším, co přinesl. Stručně řečeno – Pánu Bohu není jedno, jak se k sobě chováme. A Pavel to říká naprosto tvrdě: „Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra“.

Vraťme se k ženám, které nikomu nic neřekly, protože se bály. Skutečně zvláštní závěr Markova spisu, Markovy dobré zprávy o ukřižování a vzkříšení Ježíše z Nazareta. Toho, o kom vyznal pohanský setník - „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ A přece je to závěr velice nadějný. Ženy mlčely – a přece evangelista píše do křesťanského sboru. Apoštol Pavel píše celý nešťastný do sboru v Korintu, kde si ze zvěsti o vzkříšení Ježíše z Nazareta udělali šikovnou ideologii, která jim umožňovala se o nikoho nestarat a užívat si toho, co jim jejich společenský status umožňoval. A přece víme, že toto sborové společenství sesbíralo značné množství prostředků pro sbor sester a bratří v Jeruzalémě. Přes všechny problémy křesťanský sbor v Korintu nezanikl.

Vnímám to jako obrovskou naději pro sebe, obrovskou naději pro nás. Uvědomuji si, že je naším úkolem svědecká služba našich životů, abychom dali zakusit Kristovo vzkříšení lidem kolem nás. Tedy – zakusit platnost všeho, co Ježíš přinesl. A vím, že selhávám. A přesto zažívám – a věřím, že zažíváme – přítomnost Vzkříšeného kolem nás i ve svých životech. Zažíváme, že jakkoliv je zvěst o vzkříšení neoddělitelně spojena s naší svědeckou službou, je Kristovo vzkříšení, vlamování Božího království do tohoto světa plného bolesti a beznaděje, není tato zvěst na naší službě závislá. Protože je založená na Boží lásce k člověku.

A proto se dnes smíme radovat. Proto smíme naslouchat jásavým tónům písní. Proto můžeme přijmout ujištění, že je před námi život. Že je před lidmi život. Život, který přinesl a přináší Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený. Kristus. Amen.

Píseň: S 332 To anděl kámen odvalí

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti poděkovat – za ujištění, že navzdory všemu, navzdory tomu, že znovu a znovu musíme vyznávat, že neumíme žít, že nás svírá strach a nejistota, že nám dělá problémy si uvědomit, co je v životě podstatné a na čem se nedá stavět, Ty vstupuješ do životů našich i života celého svého stvoření. A tak Ti chceme děkovat a chválit Tě, chceme Ti odevzdat jeden druhého i lidi kolem nás a poprosit Tě, abys nám nepřestával ukazovat určení našeho života, abys nám nepřestával připomínat příběh Ježíše z Nazareta, jeho nové lidství, které právě dnes nabízíš i nám.

Prosíme Tě za rodiny těch, kteří ve své nemoci neunesli tíhu dlouhých měsíců nejistoty a vzali si život. Moc Tě prosíme, povzbuzuj jejich blízké, ujišťuj je, že ve Tvé náruči člověk nalézá lásku a pokoj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě za staré lidi, kterým se v bolesti a opuštěnosti ztrácí smysl nového dne a my nevíme, jak jim pomoci, jak je povzbudit. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě za mladé lidi, za lidi hledající, kteří tento smysl života nemohou najít a sklouzávají do skepse a cynismu. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou v této době vyčerpaní. Prosíme za všechny, kdo se snaží být druhým pomocí a jim samotným dochází síly. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za všechny pronásledované. Prosíme za všechny, kdo ztratili základní podmínky k životu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvoji církev, prosíme za nás, za náš sbor. Prosíme pomáhej nám žít v jistotě vzkříšení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě nyní každý svoje tiché díky a prosby.

Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme spolu se všemi touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství.

Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty. Amen

Píseň: 346 Buď Tobě sláva