Uhříněves 25.4.2021 J 10.11-18 (Jiří Ort)

Uhříněves 25.4.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás všechny zde v evangelickém kostele v Uhříněvsi i u on-line přenosu v neděli zvané Jubilate – podle začátku žalmu 66.

Introit: Plésej Bohu všecka země. Zpívejte žalmy k slávě jména Jeho, ohlašujte slávu a chválu Jeho. Amen.

Píseň: 66 sl.1-4 Nuž pojďte a Bohu plesejte

Modlitba: Pane, tak moc bychom Tě chtěli spolu se žalmistou chválit. Tak moc bychom se chtěli přidat k celému Tvému stvoření, vnímat Tvou stvořitelskou sílu, radovat se z probouzející se přírody, chválit Tě za dar Tvé přítomnosti uprostřed všech našich zmatků – ale moc to neumíme. Moc to neumím.

A tak Ti chci, tak Ti chceme, poděkovat za všechna setkání, ve kterých smíme rozpoznávat Tvou lásku k člověku. Za všechna setkání, která prosvěcují temnotu lidské zloby. Děkujeme, že jsi nám dal možnost hledat Tvou vůli ve svědectví o příběhu Ježíše z Nazareta, ve svědectví o tom, že právě on je Kristus, Mesiáš. Že právě On, Ukřižovaný, je tím, ke kterému ses přiznal, v jehož vzkříšení i před námi otevíráš budoucnost. Amen.

Čtení: J 10,11-18

Píseň: 447 Tobě, Bože, děkujeme

Text: 1J 3,16-18

Haleluja. Hospodin seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Haleluja. Ž 111,9

Znovu se před námi otevírá obrazná mysl evangelisty Jana a vytváří nám před očima obraz dobrého pastýře a jeho stáda. Mám sto chutí místo dlouhého povídání vás v klidu nechat prohlížet si mozaiku ze 7. století, kde autor ztvárnil jeden ze základních symbolů naší víry – obraz Ježíše Krista jako dobrého pastýře. Ono na té mozaice skutečně je všechno – když se dobře podíváte, tak si autor dal velice záležet, aby měly všechny ovečky hlavu otočenou směrem ke svému pastýři. A to je základ, o který evangelista opírá povzbuzení pro svůj sbor i pro nás.

To, co evangelista vykresluje ve svém textu je vztah – pastýře k ovcím, i ovcí k pastýři. Dokonce to vyhrocuje vyostřenou polemikou vůči těm, kdo si nárokují pozici pastýře a sami pastýři nejsou. Jejich vztah je vztah „nájemců“. A už vůbec evangelista nejde do popisu podružností – jako je označení konkrétního ovčince, pro který mají tyto vztahy platnost. Tím určujícím je pastýř. To nejpodstatnější je, že pastýř zná své ovce. A ovce se učí znát svého pastýře. To je zcela logické – pastýř musí naučit své ovce poznávat jeho hlas, takže to ústřední skutečně je to, že pastýř zná své ovce.

Tento důraz vnímám jako nesmírně důležitý. Ve čtvrtek jsme si s Danem Schönfelderem povídali o tom, jak nesmírně složité je vyznat se ve světě kolem nás. Jak velice riskantní je hodnotit člověka podle toho – obrazně řečeno – jaký má dres. Jak obtížné je i pro samotného člověka najít svoji identitu v té záplavě tvrzení. V té záplavě nabízených jakýchsi „meta příběhů“, určujících příběhů, podle kterých by měl svět kolem nás fungovat. V konfliktu příběhů, které na jedné straně přece dříve fungovaly, tak musí fungovat i dnes, a těch, které si nárokují platnost právě kvůli změněným podmínkám. A uprostřed toho vlaje člověk, kterému se ze všeho motá hlava. Člověk, který si sám sebou není jistý a tím pádem neví, co předat svým dětem, protože ty jeho návrhy odmítají.

Úsměvnou formou to vystihli cimrmanovci ve své hře Vizionář:

„OTEC: Ty nebudeš juristou?
STANDA: Ne. Ta krátkozrakost dát mě na studium práv! Všeobecná harmonie byla za dveřmi, a vy jste byli slepí. Co s advokátem ve světě, kde lidé nepáchají trestné činy?
MATKA: Copak už nejsou zloději?
STANDA: Jsou, ale nekradou.
MATKA: A co urážky na cti? Bývalo jich vždycky tolik.
STANDA: Nic. Moje kancelář zeje prázdnotou. Loni na podzim jsem propustil i ty dva placené animátory, kteří fingovali v čekárně nával.“

K čemu, ke komu se vztahovat jako ke své životní jistotě? K čemu se vztahovat, abychom se jeden druhému neztratili? Jak překonat generační, společenské, sociální rozdíly?

Evangelista mluví o Ježíši z Nazareta, který je Spasitel – to je pro něj jistota, která spojuje napříč rozdíly. Ježíš v tomto oddílu z 10. kapitoly otevírá svou náruč mnohem víc, než si sami připouštíme. „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.“

Ano – jen je problém, že si do této věty okamžitě vsouváme „svůj“ ovčinec. A o tom Ježíš skutečně nemluví. On je tím, kým se otevírají dveře do všech zavřených, zabarikádovaných pozic. Proto šel na kříž, protože nabídnout lidem život v jednotě není možné z mocenských pozic. To by nebyla nabídka života, ale totalita. „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe.“

Janovský teolog vyjadřuje své přesvědčení, že právě tento přístup k druhým je základem, ve kterém se nám otevírá budoucnost společné stavby navzdory všem rozdílům. „Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“

Tento text je velice důležitý. A důležité je, že patří k této neděli stejně jako evangelijní oddíl o dobrém pastýři. Ano, Ježíš je ten, kdo je pro nás dobrým pastýřem. Ten, ke komu se můžeme vztahovat, čí hlas se můžeme učit rozpoznávat, abychom dokázali spolu žít. Abychom se vnímali jako ti, jejichž identitou je, že je zná ten, který nás miluje. A ne jako souhrn lidí různých názorů, kteří se navzájem ohrožují. Ale toto vztahování k Ježíši jako pastýři není něco, za čím si můžeme představovat každý, co chceme. To je zásadní. Autor dopisu je zcela konkrétní. Až nepříjemně konkrétní.

Začíná těžko uchopitelnou výzvou. „Tak i my jsme povinni položit život za své bratry.“ V principu ano, je to pochopitelné, ale jsou to příliš velká slova, která přece nejdou žít v běžném životě! A přece je autor dopisu konkretizuje zcela obyčejně. Všedně. Zcela prakticky. „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“

Vnímání druhého člověka jako člověka. Účast. Soucit. Toto není řešení, které by nás zbavilo jakékoliv formy napětí s druhými. Ani ve sborovém společenství. Každý vnímá oběti jinak. Každý je schopen pomoci jinak. Přiznám se, že obdivuji všechny, kdo se nasazují o pomoc pro širší okruh lidí. Má osobní pomoc je mnohem uzavřenější. A přece se právě tady setkáváme. Přece nám náš Pastýř otáčí hlavy směrem k sobě, a tak nás učí vnímat se navzájem. Společně smíme vyznat do mnohé temnoty této doby vyznání autora, kterým svou epištolu otevírá: „Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.“ Amen.

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, jsme tu před Tvou tváří – ať doma nebo ve shromáždění v kostele. A všichni si uvědomujeme, že my lidé máme své limity. Limity ve vnímání bolesti druhých. Ale Ty nám nabízíš svůj výhled pro člověka, nabízíš nám cestu, na které nám budeš oporou. Svou cestu za člověkem. Děkujeme a v tomto ujištění Ti chceme odevzdat sebe navzájem i lidi kolem nás.

Pane, děkujeme za nově narozené děti. Máme z nich radost a moc Tě prosíme, abys provázel je i celé jejich rodiny. Aby se před nimi otevíralo Tvé zaslíbení plného života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti rodiny, kde narození miminka čekají. Prosíme, provázej je v jejich těšení i nejistotě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým současná situace způsobuje existenční problémy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, pro které omezení znamená samotu, která jim působí psychické problémy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou odděleni od svých blízkých, kteří jsou v nemocnici. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, buď s rodinami, kde neshody dostaly partnery do nevratného stavu vzájemné nedůvěry nebo i zloby. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, které bezmoc a strach dostaly do pozice, ve které v druhých lidech vidí pouze problém nebo ohrožení. Prosíme, dávej nám všem své ujištění, že je možné spojit se ve službě a pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za náš sbor, prosíme za církev, abychom dokázali vnímat i přes své vlastní obavy z budoucnosti Tvou dobrou zprávu pro člověka. A abychom ji dokázali svým životem nabízet sobě navzájem i lidem kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

Pane, spolu se všemi, kdo touží po Tvém pokoji, k Tobě voláme: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme