Uhříněves 2.5.2021 J 5,1-14 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 2.5.2021

Pozdrav: Vítám vás na bohoslužbách v neděli zvané Cantate – zpívejte. Dnes se smíme radovat, těšit se na slovo naděje a ti, kteří jsou přítomní zde v evangelickém kostele v Uhříněvsi se mohou těšit na pozvání k večeři Páně.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost. Ž 98,1a.2b

Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně

Modlitba: Pane Bože, jsme dnes plni vděčnosti. Za posilu, kterou smíme přijímat ze setkání s lidmi, kteří jsou nám blízcí. Za možnost rozhovorů, sdílení našich radostí i starostí. A za to, že jsi před námi v plnosti významu té skutečnosti, otevřel možnost sdílet společně svou naději, že jsi s námi. Že jsi s každým člověkem v každé chvíli jeho života.

Děkujeme, že právě dnes, uprostřed otázek kolem budoucnosti života soukromého i celospolečenského, smíme přijmout Tvoji nabídku k účasti u Tvého stolu. K účasti na příběhu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Děkujeme, že nás ujišťuješ o tom, že Tvé pozvání přesahuje svou otevřeností i ty naše nejodvážnější představy.

Amen.

Čtení: Rt 1,14-22

Píseň: S 143 Kde, Pane, jsi

Text: J 5,1-14

Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Haleluja. Ž 118,16

Tentokrát jsem nevyužil texty ekumenického lekcionáře, protože na úterní biblickou hodinu připadl text z Janova evangelia, který jsme slyšeli. A já si uvědomil, jak základní text to pro mě je. Jak jsou pro mě důležité jeho důrazy. A že je jich tam skutečně požehnaně.

Tím prvním je pro mě množství lidí, kteří jsou postiženi něčím, co jim ničí život. To, že je tato informace zahalena do zázračného hávu, nic nemění na onom základním faktu, že ti lidé doufají, že by jim „něco“ mohlo pomoci. Stoprocentní to není, ale co kdyby. Není to nic, nad čím bychom se mohli usmívat – tato víra v prvoplánové zázraky patřila tehdy – a mnohdy stále patří – k prvkům, které jsou součástí náboženství. Ostatně dnes ta sázka na něco, co by mohlo změnit naši lidskou situaci, není často o nic méně bizarnější a přesto lidé vkládají své doufání do něčeho, čemu my nevěříme a přesto je tím základním ona existenciální situace, ze které se člověk touží dostat. Tak i tady se před námi otevírá děsivý pohled na lidskou bolest ze které vzniká strašlivá soutěž o naději. Lidé, kteří skutečně nejsou zlí, ale najednou odstrkují druhého, aby se dostali ze situace, do které spadli. Znovu a znovu se to v lidských dějinách opakuje – ti ohrožení se vymezují vůči těm, kdo jim konkurují v možnosti ze z ohrožení dostat.

A do toho vstupuje Ježíš. A z této děsivé soutěže člověka vysvobozuje. On přichází za konkrétním člověkem. To, že oslovuje jednoho člověka z celé velké skupiny lidí, není ukázkou toho, že Pán Bůh si vybírá jen některé a ostatní nechává svému osudu. Není to svědectvím o selekci, ale o tom, že pro Pána Boha neexistuje anonymní dav, ale vidí každého jedince. Na každého si „udělá čas“.

To je zcela zásadní – protože jedna věc je lidské trápení a druhá, jestli je na ně člověk sám nebo má vedle sebe někoho, kdo mu je pomáhá nést. „Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.““ Ježíš přichází k člověku, který 2/3 mého života čeká, jestli mu někdo pomůže. Jestli si ho někdo všimne. Jestli je pro někoho ještě člověkem. Jestli pro něj existuje naděje. A tohoto člověka se Ježíš ptá, jestli chce být zdráv. Moc se mi líbí odpověď toho nemocného – protože je naprosto pochopitelná, naprosto lidská. „Cožpak o to, o chtění by nebylo, ale nemám nikoho… A sám se z toho prostě nedostanu. Na to nemám sílu.“

Hodně mi to připomíná reakci Noemi, která už uslyšela slovo naděje. Už uslyšela, že nezůstane sama. Ale bolest jí zabránila vnímat naději, která už vstoupila do jejího života. Zabránila jí vnímat Boha, který poslal svého anděla. Ale tato lidská neschopnost vnímat Boží přítomnost nic nezměnila na Boží záchranné akci v životě Noemi, nic nezměnila na Ježíšově pomoci nemocnému člověku a nic nemění ani na tom, že Pán Bůh vstupuje i do životů našich.

„Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi lože své a choď!““ A nemocný uposlechl. To není nic jednoduchého. To je víra. V případě Noemi to trvalo nějakou dobu a Rút jí musela svou vytrvalou pomocí naučit naději ve svém životě vidět a žít. A přijmout. Jednat tak, že Boží naděje existuje, že pro Hospodina není nikdo odstraněn ze seznamu lidí. Ochrnutý z příběhu evangelisty Jana uposlechl a naději do svého života přijal.

Bylo by hezké, kdyby tady mohl příběh končit. Ale nekončí. Naštěstí pro nás. Protože my moc dobře víme, že život není o tom, že bychom přijali naději a bylo vyhráno. Že bychom uvěřili, že Ježíš z Nazareta byl skutečně poslán Bohem a nabídl a nabízí nám život navzdory všem silám působícím proti němu. Bylo by to sice hezké, ale ono mě to tak nefunguje. Zažívám neustálý zápas o naději. Vezmu své lože a vyrazím celý rozradostněný, s otevřeným hledím do světa. Ale ono se ukáže, že má naděje je špatná naděje. Že má radost je špatná radost – protože neprošla cenzurou. Já vím, že evangelistův důraz je o tom, že ti druzí nemají pravdu, ale má ji Ježíš. Ale píše to pro lidi, kteří byli vyhnáni ze společenství, ve kterém byli doma. Kde znali sousedy, kde se radovali z narození dětí, kde plakali, když zemřel někdo jim blízký. A najednou museli pryč. Protože špatně věřili.

„Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ „Jsem zdráv, podívejte, byl jsem 38 let chromý, byl jsem 38 let opuštěný, nikdo se o mě nezajímal. Ani vy jste se o mě nezajímali. A pak přišel člověk, který si mě všiml, přišel za mnou a řekl mi ‚Vezmi své lože a choď‘. Je asi směšné, že své lože stále nosím, ale já ho unesu. A chodím!“

Karel Čapek ve svém apokryfu „Pilátovo krédo“ rozehrál nádherný rozhovor mezi Pilátem a Josefem z Arimatie. Miluju tento text a kousek vám nabídnu: „Vy jste divný národ, který mnoho mluví. Máte samé farizeje, proroky, spasitele a jiné sektáře. Každý, kdo udělá nějakou pravdu, zapovídá všechny ostatní pravdy. Jako kdyby truhlář, který udělá novou židli, zapovídal sedět na ostatních židlích, které kdo udělal před ním. Jako by tím, že se udělá nová židle, byly zrušeny všechny staré židle. Konečně je možno, že nová židle je lepší, krásnější a pohodlnější než ty ostatní; ale proč, u všech všudy, by si člověk unavený nemohl sednout na kteroukoliv mizernou, červotočivou nebo kamennou židli? Je unaven a zlomen, potřebuje oddechu; a tu vy ho zrovna násilím taháte ze sedátka, na které klesl, aby se přestěhoval na to vaše. Nechápu vás, Josefe.“

Zůstane mi, zůstane nám, naše naděje, kterou nabídl Ježíš z Nazareta? Prostá naděje, že účast, zájem o druhého člověka, respekt k němu, má budoucnost? Nebo nás utlučou argumenty, jak správně věřit, jak správně cítit, jak správně smutnit, když je nám smutno, jak se správně radovat, když máme radost?

Nadějí dnešního textu je, že se Ježíš znovu objevuje na scéně a přichází za zmateným člověkem, kterému se radost nějak začala vytrácet. Kterému se začala vytrácet naděje. „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ Jsi zdráv. Otevřel se před tebou život. Ten život, který nabízí Bůh v Ježíši Kristu – tedy život darovaný bez podmínek. Přijmi jej. Nehřeš. Neodmítej jej. Nezavírej před ním dveře. V něm se nemusíš handrkovat o pravdu, protože tady je místo pro všechny. Amen.

Píseň: S359 V království Božím místa dost

VP:

Vyznání vin: V tuto chvíli se smíme ztišit a odevzdat našemu Pánu všechno, co nás trápí, co nám svazuje nohy v naší snaze jít po cestě života, který jsme dostali jako veliký dar.

Děkujeme, Pane, za naději, kterou smíme mít v Kristově vzkříšení.

Děkujeme za jistotu, že nic těžkého v tomto životě nemá poslední slovo.

Pane, ty víš, jak často se nám tato naděje ztrácí, jak často se bojíme budoucnosti.

Zapadáme do starostí všedních dnů.

Přepadá nás nejistota a strach.

Hledáme chyby na všech a na všem okolo.

Je toho mnoho, co na nás leží jako balvan.

Prosíme, Hospodine, přijmi nás takové, jací jsme.

Slituj se nad námi.

Odval kameny, které nám stojí v cestě za tebou.

Dej nám vidět světlo, které padá z Kristova vítězství na cestu našich životů.

Dej nám odvahu, abychom byli živí se svým Pánem, abychom se za ním vydali na cestu.

Dopřej nám, abychom u jeho stolu prožili budoucnost jeho království.

Amen.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně budeme naslouchat zpěvu písně

308 – Jezu Kriste, štědrý kněže

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 510 Ó Pane můj, pokoj ať Tvůj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, přijali jsme od Tebe posilu do příštích dnů a moc Ti za to děkujeme. Děkujeme, že ji nabízíš každému. Chceme Ti v tuto chvíli odevzdat vše, co nás trápí, co nás čeká a my se toho obáváme, ale i to, na co se těšíme.

Pane, děkujeme za narozené děti a prosíme za ně i za jejich rodiny. Prosíme, pomáhej rodičům, prarodičům, pomáhej nám všem být pro ně svědectvím o darovanosti života, darovanosti přijetí, které nabízíš bez podmínek. Prostě proto, že nás máš rád. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, veď nás k vzájemnému naslouchání. Prosíme, abys nám pomáhal pochopit se navzájem, pochopit lidi kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, veď nás za těmi, kteří potřebují pomoci, kteří potřebují povzbudit. Za nemocnými, za opuštěnými, za těmi, kdo jsou odmítáni z důvodů své odlišnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti své nejbližší. Prosíme, abys nás učil spolu komunikovat, prosíme, abys nás učil být si vzájemně oporou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za oběti pandemie. Dnes zvlášť odevzdáváme do Tvých rukou situaci v Jižní Americe a v Indii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, trápí nás stav naší společnosti. Moc prosíme, abys nám dával sílu nepodléhat skepsi, abys nám dával sílu povzbuzovat ty, kdo se snaží vytvářet prostor pro důstojný život pro všechny lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi bez domova. Za ty, kteří ztratili domov v naší zemi, i za ty, kteří museli svůj domov opustit v zemích, kde je hlad a válka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 685 I když se rozcházíme