Uhříněves 23.5.2021 J 16,4b-15 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 23.5.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách, kde se smíme těšit z pozvání ke stolu, které nám ve své neskonalé milosti nabízí Hospodin, Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.

Introit: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Ž 118,24

Píseň: 42 Jako jelen mučen žízní

Modlitba: Pane, Ty si nás zveš a my přicházíme sem, do společenství těch, kteří zaslechli nebo tuší Tvé pozvání. Přicházíme a přinášíme si ze svých domovů vše, co nás trápí i co nás těší s nadějí, že tady zaslechneme Tvé slovo, které nám urovná naše křivolaké cesty i otevře radost z toho, co smíme přijímat. A najednou tu stojíme, otevírají se před námi svědectví v biblických textech i v písních Tvého lidu a my poznáváme, že Ty už dávno v našich životech jsi. Že nemusíme zoufale hledat, čekat, že třeba právě dnes a právě tady poznáme, kde Tě můžeme najít, že se nemusíme násilím cpát do předepsaných škatulek, ale smíme v našich všedních dnech rozpoznávat Tvou přítomnost.

Děkujeme Ti za to. Děkujeme Ti, že si to dnes smíme uvědomit v pozvání ke Tvému stolu. A prosíme Tě, abychom právě jako toto Tvé společenství uměli svědčit o této základní životní naději – že Ty za námi přicházíš, vstoupil jsi do našeho života v Ježíši z Nazareta, který je Kristus, Spasitel, a vstupuješ do něj stále. Svědčit o tom svědectvím svých životů.

Děkujeme a v této vděčnosti dnes chceme otevřít svá srdce Tvému slovu o pověření k práci na Tvé vinici. Amen.

Čtení: Ž 104

Píseň: 373 Ó sešli Ducha svého

Text: J 16,4b-15

Haleluja. Hospodine, sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. Haleluja. Ž 104,30

Žalm 104. je často interpretován jako básnická obdoba počátku knihy Genesis, básnická obdoba zprávy o stvoření. Líbí se mi takto vnímat tento žalm. Jako bychom se vydali na výlet, dobře se kolem sebe rozhlíželi, vnímali tu krásu a říkali si „Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.“

Můžeme procházet zákoutí známá i neznámá a říkat si spolu se žalmistou – tak toto také patří k Božímu stvoření. Žalmista však ve finále jakoby shrnuje své pozorování a vyznavačsky konstatuje, že Pán Bůh dává život. Dává i odnímá, že je dárcem a Pánem života. Když Hospodina ztratíme ze svých životů, ztrácíme život. „Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.“

To je závěr vnímání Božího stvořitelského díla. Nejde o to, jak je to všechno krásné, když se na jaře probouzí příroda. Jakkoliv to krásné je. Jde o to, že se pozorováním zázraku přírody můžeme nechat vést k vyznání darovanosti života. K hluboké, vyznavačské věta. A zároveň tato věta vystihuje neustálý zápas věřících lidí, kteří putují světem, vyznávají, že bez Boží přítomnosti se jim ztrácí život, a tak volají k Bohu, aby se jim ozval, aby jim ukázal, kudy jít dál. Tak promýšlíme na schůzích staršovstva našeho sboru jeho budoucnost i zcela obyčejné, praktické otázky – a cítíme se zcela nedostatečně vyzbrojeni k některým rozhodnutím. Tak to promýšleli synodálové naší církve při pátečním 3. zasedání 35. synodu.

A právě v této poloze, kdy se člověk cítí sám a bezmocný tváří v tvář skutečnostem kolem něj, se setkáváme se členy janovského sboru, kterému píše evangelista svůj vyznavačský spis. Tématem, které se neustále vrací v Ježíšově velekněžské modlitbě, v řeči na rozloučenou, se opakuje téma Ježíšova odchodu a opuštěnosti těch, kteří ho vyznávají jako Spasitele.

Nejen pro věřící z Janova sboru se pocit opuštěnosti od Boha točí kolem Ježíšovy smrti na kříži. A není divu – jedna věc je přijmout ve víře tvrzení, že Ježíš je Spasitel, Kristus, že byl vzkříšen, že se k němu Pán Bůh přiznal, a druhá věc je v této jistotě víry zůstat, když je všechno kolem nás nějak postavené na hlavu. Kdy se nám Boží přiznání se k cestě Ježíše z Nazareta jeví jako velice pochybné. A tehdy na tvrdo zažíváme spolu s janovským sborem pocit opuštěnosti od Boha.

Oni i my jsme slyšeli x krát, že Ježíš musel jít na kříž. Tedy – že touto cestou nevypadl z Boží ruky. Evangelista to jasně definuje v Ježíšových slovech: „Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: Kam jdeš? Ale že jsem k vám tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.“ „Ano, Pane, potvrzujeme. Zármutek naplnil naše srdce a nějak se ho nemůžeme zbavit. A nebudeme tady vyjmenovávat celou tu dlouhou řadu událostí, které nás trápí, se kterými nemáme šanci pohnout, a proto se cítíme nesmírně opuštění. O to opuštěnější, že se uprostřed zoufalství nejsme schopní shodnout, jak se k dějům probíhajícím v tomto světě máme vlastně postavit. Ve víře postavit.“

K našemu nevěřícímu úžasu tu Ježíš říká, že nám prospěje, že odejde. Že ona smrt na kříži je ku našemu prospěchu. Protože až po této smrti může přijít ujištění, že skutečně nejsme sami právě v těch děsivých kotrmelcích dějin, které lidé zažívali a zažívají. Protože až v této zkušenosti můžeme ve víře přijmout ujištění, že to nebyla a není prohra, ale Boží cesta, kterou pro naše dobro prošel i Boží Syn. A o tom můžeme přijímat svědectví v „Duchu svatém“. Tedy – Pán Bůh nepřestal promlouvat Ježíšovou smrtí. Pán Bůh promlouvá neustále – to je smysl Ježíšova vzkříšení, to je smysl učení o Duchu svatém. Nabízí nám posilu k přijetí toho náročného modelu Boží spravedlnosti v tomto světě, kterou představil ve svém Synu.

Proto evangelista Jan mluví o hříchu jako odmítnutí víry v Ježíše jako Krista. To neznamená, že kdokoliv řekne, že je křesťan, tak je na rozdíl od těch druhých na straně spravedlnosti. Ona totiž víra v Ukřižovaného a Vzkříšeného znamená přijetí toho, co přinesl. To je ona spravedlnost odlišná od spravedlnosti tohoto světa. Světa, kde si mocní mohou dělat, co se jim zlíbí, mohou překrucovat interpretaci událostí, mohou šlapat po těch, kteří jsou bez-mocní. Pán Bůh nás v Duchu svatém učí rozpoznávat Boží cestu ne podle úspěšnosti v pojetí tohoto světa, ale v důrazech jako pomoc, naslouchání, respekt, v důrazech, které často vypadají nesmírně obyčejně, až zanedbatelně ve srovnání s tím, na co svět zaměřuje svoje „světla ramp“.

Je krásné se vrátit k žalmu 104. a znovu se vydat na cestu Božím světem, kde nás každá drobnost odkazuje na Boží spravedlnost v našich životech i v celém stvoření. Ano, žalmista si povzdechne, že bez těch popěračů této spravedlnosti by bylo na světě lépe, ale hned se vrátí k té pozitivní jistotě lidského života: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.“ Amen.

Píseň: 391 Pane, jenžs mne koupil sobě

Vyznání vin: Bože, vyznáváme, že plamen tvého Ducha často zhášíme. Místo abychom druhé zapalovali, sami býváme chladní. Vůči tobě, vůči bližním.

Ty jsi své učedníky spojil jedním Duchem, a my stále setrváváme v rozdělení a nepřátelství.

Nedovedeme v různosti a jinakosti druhých vidět obohacení, nedovedeme respektovat tolerovat a milovat. Ty víš, jak moc bývá naše jednání bezduché.

Kdo vyznáváte před Bohem a před bratry a sestrami svůj hřích, řekněte to nahlas: Vyznávám.

Ty nás neopouštíš, nenecháváš nás zmrznout v zimě našich provinění, rozbitých vztahů, zklamaných nadějí.

Ale posíláš svého Ducha, aby nás znovu zahříval a rozněcoval, rozhýbával.

Kdo věříte ve stále přítomnou a v Duchu svatém přicházející moc Boží lásky, řekněte to nahlas: Věřím.

Sami žijeme z odpuštění.

Sami spoléháme na odpuštění tvé i všech okolo nás.

Ani my nechceme počítat křivdy a provinění, kterých se na nás druzí dopustili.

Ke svému ochotě odpustit se přiznejte nahlas: Odpouštím, s pomocí Ducha svatého.

Směle nyní přijměme slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou, chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou. Amen.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 Radujme se vždy společně

Pozvání: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

Blahoslavení pozvaní k hostině beránkově. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Ř 5,5n

A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 1J 3,23n

Píseň: 671 Dej mi, Pane, bdělé srdce

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme dnes, že jsi nás pozval ke svému stolu. Děkujeme, že jsme směli prožít ujištění, že Ty přijímáš každého, že nikdo není vyloučen z Tvé milosti. Moc Tě v tuto chvíli prosíme, abys ani nás nenechával zapomínat na lidi kolem nás ve vší jejich různosti, ve vší jejich jinakosti.

Prosíme za maminky, které čekají narození miminka. Odevzdáváme Ti konkrétně Ester Heroutovou. Za ni Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo potřebují naši pomoc, povzbuzení. Prosíme, abys nám dával odvahu tam, kde máme pocit, že je to nad naše síly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za tento sbor i za celou církev. Dnes Ti chceme odevzdat konkrétně odevzdat nové členy synodní rady naší církve. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost, která je rozdělená. Prosíme, uč nás nabízet cestu ke smíření, nabízet odvahu k naslouchání, nabízet naději k plnému lidskému životu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechna místa, kde různost a historie neshod a obětí vehnala lidi do ozbrojeného konfliktu. Odevzdáváme Ti dnes zvlášť situaci v Izraeli. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Uč nás být jeho věrnými správci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás i v tuto chvíli, kdy k Tobě v tichosti i nahlas voláme své osobní prosby.

Voláme k Tobě se všemi, kteří touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Ř 8,14-16

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 700 Pane Bože všemohoucí