Uhříněves 13.6.2021 2Kr 5 Mk 1,14-15 dětské (Jiří Ort)

Uhříněves 13.6.2021

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny, kdo chcete sdílet naději Božího milosrdenství, které nám náš Pán nabízí.

Introit: Hospodin mě podepíral, učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. (Ž 18,19b.20)

Píseň: Ž138 Srdcem celým Tebe, Pane

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme k Tobě jako Tvoje děti. A jako děti si tu chceme sednout a naslouchat. Naslouchat příběhům lidí, kteří se nechali oslovit Tvým hlasem, přijímali z něj odvahu a naději pro život svůj i životy lidí kolem sebe.

Děkujeme Ti za tyto příběhy, děkujeme Ti za Tvé Slovo, které i k nám zaznívá z Písma. Děkujeme Ti, že nás učíš, že Tvůj hlas nezazníval jen kdysi dávno, ale že tu jsi s námi i dnes v této modlitebně i s každým z nás na každém našem kroku.

Děkujeme Ti, že toto ujištění jsme si směli připomenout ve vánočním příběhu o příchodu Ježíše z Nazareta, který přišel jako Tvůj Syn, jako ten, který reprezentuje Tvoji vůli a Tvoji lásku pro život každého člověka. Prosíme Tě, abychom si to nikdy nepřestávali připomínat. Sobě i lidem kolem nás. Amen.

Čtení: 2Kr 5,1-19

Píseň: S 145 Kdo bude v nebi žít

Text: Mk 1,14-15

Haleluja. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Haleluja. Ž 72,11

„Dědečku, povídej!“ „A o čem?“ „Nevíme. Pohádku.“

»Dobrá, pohádku. V každé pořádné pohádce je království. A my máme hned dvě. A obě jsou z pohádky jak vystřižené. Jedno království je bohaté a významné a druhé chudé a obyčejné. Jedno je mocné a druhé vedle něj slaboučké. Kdyby se taková království utkala, tak by si na to slabší nikdo nevsadil. A lidé v obou královstvích to dobře věděli. Stačí se podívat blíž – zlobné a závistivé pohledy jsou vysílány přes hranice z chudého do bohatého království. „Těm se tam žije!“

Nu ano, žilo se tam. Stačí se opatrně podívat za vrata jednoho z domů. Uf! Málem jsme skončili na zemi. Pod nohama nám prolétl křičící klučina a za ním vzápětí se zlobným pokřikem děvče. A podle vůně, která se vznáší ve vzduchu, můžeme soudit, že je čas oběda. A skutečně, ozývá se ženský hlas a obě znesvářené strany najednou v naprosté shodě utíkají do otevřených dveří.

Jsme v bohatém domě, to je vidět. Když se odvážíme dál, dostaneme se do bohatě vyzdobené místnosti, kde si povídají muž a žena. Jsou to manželé. Mluví o provozu domu, mluví o dětech, mluví o tom, že muž je pozván ke králi. Jsme tedy skutečně v domě významného člověka.

A vedle žili lidé v chudém království. Toho mocného souseda neměli moc rádi. Právě tu byl hlad a vedle se hýřilo. Každý to říká. My věříme Hospodinu a oni uctívají nějaké divné bohy. A znamenají pro nás nebezpečí. Co když právě teď ten hrozný Naaman vyráží na válečnou výpravu? A vůbec – žijí úplně jinak než my. Tak se mluvilo v tom chudém království.

A kolem domku se honí dva kluci. První křičí, jako když ho na nože bere. A z domku zaznívá ženský hlas. Obě znesvářené strany najednou v naprosté shodě utíkají do otevřených dveří.

Dvě království tu žijí vedle sebe. Jedno je bohaté, druhé chudé. Jedno mocné a druhé slabé. Jsou odděleny – hranicí, strachem, zlobou, arogancí. A zdá se, že nikdy nemohou mít nic společného.«

Píseň: S188 Vostnatej drát

»Vraťme se do bohatého království. Vraťme se do bohatého domu. Otvíráme vrata a dětský křik nás nepraští do uší. Ve vzduchu se vznáší vůně oběda. Halasné volání ženského hlasu ale nezazní. Jakoby byl celý dům přikryt jakousi neviditelnou mlhou. Vstupujeme do ozdobené místnosti, znovu tu stojí muž a žena a my znovu můžeme naslouchat rozhovoru.

„Věř tomu, Naamane, to děvče říkalo, že v jejich zemi žije mocný prorok, který by ti určitě pomohl.“

Až teď si uvědomujeme, že muž je pečlivě zahalený, vidíme jen obličej a ten působí unaveným, nemocným dojmem.

„Věř tomu, Naamane, jdi a popros krále o povolení jet do té cizí země a vyhledat zázračného proroka. Uvidíš, že tě vyléčí z malomocenství. Už kvůli mně a našemu synovi.“

Malomocenství – to strašná a nevyléčitelná nemoc přikryla tedy celý dům neviditelným závojem mlčení a ticha.

A Naaman jde ke králi a král ho nejen vyslal, ale dal mu i průvodní list a mnoho darů. Naaman jede do cizí země. Jede z bohatého a mocného království do království chudého a slabého. A lidé se o tom doslechli a všichni se děsí - „Co od nás asi budou chtít? Nic dobrého od nich čekat nemůžeme. Znovu bude válka.“ Jede Naaman i s celým průvodem. Jede, aby odevzdal králi cizí země list a poprosil o zdraví. A lidé se bojí a bojí se i král. „Jsme chudé a slabé království, co od nás může chtít? My pomoci nemůžeme, je to jistě záminka.“ A všichni se zlobí a nenávidí to mocnější království, protože se cítí bezmocní.

Chápeme je. Soucítíme s nimi. On ten dopis, který napsal mocný král svému chudšímu kolegovi, byl skutečně takový trochu nafoukaný. Taky bychom se lekli. Tak to prostě je. A přece se ozval hlas, který se zlobí, že se všichni bojí.

„Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok. Proč máte strach, proč skuhráte? Zapomněli jste, co jsme za království?“

„Ale nezapomněli, Elíšo, právě že nezapomněli. Jsme slabší, jsme chudší, jsme bezmocní vedle tak mocného souseda, který určuje, co bude.“

„Zapomněli jste, co jsme za království. Patříme Hospodinu, Bohu Izraele. Vzpomínejte, co všechno učinil s vašimi předky. Vzpomínejte na příběhy Abrahamovy, Izákovy a Jákobovy. Vzpomeňte na Mojžíše. Hospodin je ten, kdo určuje, co bude. Máme co nabídnout. Hospodin má co nabídnout. A proto - jen ať přijde Naaman ke mně. Potřebuje pomoc a Pán Bůh mu pomůže. Naaman pozná, že je v Izraeli prorok.“«

Píseň: S 279 Přijď k nám

»Dvě království žijí vedle sebe. V jednom o tom druhém pořádně ani nevědí, v tom druhém mají z toho prvního strach a bojí se ho. Vojevůdce Naaman se vrací domů ke svému mocnému králi a přemýšlí, jak ono to vlastně je. Vrací se domů zdráv, protože ho Elíša, prorok Hospodinův, prorok Boha království, které vypadalo tak bezmocné, uzdravil. Naaman přemýšlí a vzpomíná. Na to, jak nevěřil, jak mu to všechno přišlo příliš obyčejné, když po něm prorok chtěl, aby se ponořil do Jordánu. A přece se po ponoření uzdravil. Přemýšlí o dvou královstvích, které leží vedle sebe a o tom, že v jednom nevědí a ve druhém zapomněli, že tu je království ještě třetí. Ještě nenápadnější, než to slabé Izraelské a přece mocnější než to silné aramejské.

V tomto království se lidé nebojí a přitom nemyslí jenom na sebe. Vidí ty slabší, vidí i silnější a všem jsou ochotni pomoci. Jedněm bez přehlížení, druhým beze strachu. V tomto království sídlí naděje. Protože tu všichni a všechno patří tomu zvláštnímu Bohu, který naslouchá a pomáhá. Proto v něm mohou žít lidé jako Elíša.

Naaman pohladil vak, ve kterém si vezl domů něco země, kterou nabral u Elíši. Dá si ji doma na výrazné místo, aby si toto království připomínal. Aby se mohl těšit z toho, že i on do něj patří.

Dvě království jsou vedle sebe. Jedno je bohaté a významné a druhé chudé a obyčejné. Jedno je mocné a druhé vedle něj slaboučké. Kdyby se taková království utkala, tak by si na to slabší nikdo nevsadil. Jakoby ta království neměla nic společného. A přece v obou žijí lidé. A všichni patří do království, ve kterém vládne Bůh, ten, který naslouchá a pomáhá, ten, který každého člověka provází celý den a bdí nad ním i v noci. O tom už ví bohatý a mocný Naaman, na to si vzpomněli i v tom slabém království Izraele a to si smíme a máme připomínat i my.« Amen.

Píseň: S 239 Připravujte cestu

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme a chceme Ti odevzdat životy své i životy lidí kolem nás.

Moc Tě prosíme, abys nás učil žít. Abys nám ukazoval, že je možné se ze života těšit a zároveň ho pomáhat žít druhým. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za lidi nemocné, kteří už jsou unavení a nemají sílu. Moc Tě prosíme, abys nám ukazoval, jak je povzbudit, jak jim dodat naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za děti, které jsou z nejrůznějších důvodů znevýhodněné a mají tak problémy ve škole. Za všechny ty, pro které covidové období znamenalo posílení bariér, které jim brání v přístupu ke vzdělání. Moc prosíme, uč nás je vnímat a nabízet pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o otevřenost a pochopení mezi lidmi. Prosíme, abychom k tomu přispívali poctivým následováním Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista, který přinesl zvěst o Tvé lásce pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom jako křesťané a zároveň občané tohoto státu nerezignovali na vytváření prostoru otevřeného pro lidi různého sociálního zařazení, různého vyznání, různé barvy pleti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po domově bez násilí, zabíjení a bídy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi, kdo touží po životě, jaký Ty nabízíš člověku, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. Iz 44,8

Požehnání: Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země. Amen. Ž 67,7b.8

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět