Uhříněves 11.7.2021 Ex 2,11-14 (Martin Hrubeš)

Bohoslužby 11. 7. 2021 Uhříněves

6. neděle po sv. Trojici

9:00 h.

Pozdrav

Zahajuji dnešní bohoslužbu ve jménu Boha Otce, Ježíše Krista a svatého Ducha.

Jmenuji se Martin Hrubeš, jsem ze sboru v Horních Počernicích.

V těchto posledních dnech se zdá být naše svoboda omezována či ohrožena. Čím? Kupodivu vírou. Vírou v to, co nám napovídají instinkty. Někdy býváme uchváceni tím, jak zvířata, následující své instinkty, dokážou úspěšně přežít. Opouštíme snad rozum a vracíme se na úroveň zvířat? Chtěl bych od instinktů obrátit naši pozornost k Bohu, který je dárcem rozumu a moudrosti. Sledujme slova žalmu 28:

IntroitŽ 28,8-9

Hospodin je síla svého (lidu), spásná záštita svého pomazaného. Zachraň svůj lid, Hospodine, žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes je na ramenou věčně.

Hospodin síla svého/svých a pevnost (mnohého, mnoha – užit pl.) spasení pomazaného svého (je) on. Spas svůj lid a požehnej dědictví svému a pas je a nes (pozdvihni) je (4x imp.!).

Píseň638

Modlitba

Pane náš a Bože,

přicházíme naslouchat Tvému slovu a oslovení v neděli ráno, ačkoliv Tvé jsou všechny naše dny. Povzbuzuje nás, že tak činíme společně se všemi křesťany na naší planetě Zemi, ačkoliv zároveň víme, že jsi Stvořitelem světa a Otcem všech lidí bez ohledu na vyznání. Pane, zanechali jsme práce, abychom se zde před Tebou ztišili – a prosíme, abys nás provázel a žehnal nám při veškeré naší práci, když na Tebe nemyslíme. Ty jsi naše dýchání, náš život. Prosíme o přítomnost Tvého Ducha mezi námi.

Amen

1. ČteníEx 2,11-14 (...bydlel v zemi Midjanské.“)

Mojžíš viděl (2,11)… Bůh viděl (2,25) ...muže egyptského bijícího (part – trvalý stav)... udeřil egyptského a ukryl ho v písku. ...dva muže hebrejské ve sporu, v hádce. A řekl tomu vinníkovi, tomu špatnému ...proč biješ svého bližního? Řekl: Kdo tě ustanovil (jako) osobu pána a soudce nad námi? … a bál se Mojžíš a řekl: jistě známa je ta záležitost.

Píseň606

2. Čtení - TextMk 6,1-6

Kázání

Milí bratři a sestry, přátelé a hosté,

mám za to, že přečtený příběh neslyšíte poprvé. Ani já se nad ním nezamýšlím poprvé. Nacházím v něm však novou inspiraci a Boží oslovení.

Hebrejci v Egyptě dostali tu nejhorší práci. Předtím byli zvyklí zásobovat faraonův dvůr obilím, ale pak se znelíbili a museli dělat pomocné práce na polích nebo těžit mazlavou jílovitou hlínu a plácat z ní cihly. Ztratili výsadní postavení a stali se špinavými nevolníky, k nimž si mohl egyptský úředník dovolit cokoliv – beztrestně. Hebrejci trpěli těžkou nucenou prací, bídou, tvrdým zacházením a dokonce zabíjením dětí. Ze svého trápení křičeli o pomoc a jejich nářek vystoupal až k Božím uším. Oni to ještě netuší, neumí si to vůbec představit, ale brzy přijde změna. Bůh uslyšel, vzpomněl si, spatřil a poznal (slovesa z 2,24-25). Každé z těch sloves znamená velkou věc a věští změnu jako dusno věští přicházející bouřku. Bůh byl dlouho pryč, jako by nebyl. A nejen Bůh jako by zapomněl na syny Izraele; také synové Izraele zapomněli na Boha. Kdo vlastně zapomněl dřív? Hebrejci, blahé paměti nazývaní také synové Izraele, neúpí k Bohu; křičí a naříkají ponořeni jen sami do své bolesti. Jsou rezignovaní a netuší, že jejich drásavý nářek stoupá vzhůru jako dým oběti. A tam nahoře v nebi Bůh ucítil vůni oběti. Uslyšel, vzpomněl si, uviděl a poznal. Uplynuly desítky, nebo snad stovky let beznaděje a bezčasí, kdy trápení včerejška či minulého roku se ničím nelišilo od trápení dneška - ale teď je Bůh synů Izraele zpět. Jen oni to ještě neví.

Mojžíš měl být usmrcen již jako batole. Odvaha a vynalézavost jeho matky mu s Boží pomocí zachránily život. Přestože všichni Egypťané na faraonově dvoře věděli, že je synem Hebrejců, prosadila si faraonova dcera, že si ho nechá. Dostalo se mu skvělé výchovy a toho nejlepšího vzdělání. Avšak Mojžíš, třebaže výchovou a vzděláním Egypťan, nezapomněl na svůj původ, na svůj národ, který žil v hrozných podmínkách. Když dospěl, vydal se za nimi, aby je poznal.

Jejich chudoba a utrpení na něj udělaly hluboký dojem. A hned se taky k něčemu připletl. Neunesl pohled na brutalitu egyptského drába a bezmoc hebrejského muže. Egypťana prostě zabil. Horkokrevný, sebevědomý mladý muž. Za krátkou dobu mezi ty chatrče zamířil zas. Zrálo v něm odhodlání svému národu pomoct. Bolelo ho, když viděl, že dva chudáci ke svému beztak těžkému životu přidávají ještě vzájemnou hádku a rvačku. A tak toho zlého (v hebrejském textu raša – špatný, provinilý, ten, který činí křivdu) napomenul. Jenže reakce hebrejského muže byla překvapivě ostrá. Ten muž se nedal: Kdo tě nad námi ustanovil pánem a soudcem? Nebo mě chceš zabít jako toho Egypťana?

U téhle scény se musíme zastavit.

Mojžíš se cítil být Hebrejcem, cítil se jako jeden z nich. Nadchl se pro svůj národ a chtěl pro ně něco udělat. Jenže oni ho nevnímali jako svého. Byl pro ně podezřelý svými způsoby, nebyl otrokem, oblékal se jako Egypťan a vypadal jako atistokrat. V tu chvíli Mojžíš začínal chápat, že chce pomáhat někomu, kdo o to nestojí. Ti lidé si jistě přáli méně dřiny, slušnější správce a víc jídla. Ale zbavit se egyptské nadvlády a osvobodit se? To přece není možné! A k čemu by nám to vlastně bylo?

Jsme té hebrejské chásce v mnohém podobní: Když u nás po listopadu 1989 natala svoboda, někteří lidé říkali: K čemu je nám svoboda? Nemáme peníze! Může být chudý člověk svobodný?

Mojžíš se tu poprvé setkává s neochotou synů Izraele něco na svém životě a postavení změnit. Nepřipravenost na svobodu v těch lidech zůstává ještě dlouho potom, co už jsou z Egypta venku, na Sinaji. Jakmile nastanou nějaké potíže – pronásledování cizím vojskem, nedostatek vody nebo potravin – ztrácejí jistotu, jestli svoboda za tyhle těžkosti stojí. Jakmile něco hrozí, najde se vždycky dost takových, kteří se chtějí do Egypta vrátit!

Hebrejci sice v Egyptě vzdychají a naříkají, ale z nevolnictví na svobodu se jim zas tak moc nechce. Zvykli si. Mnozí se v tom naučili chodit, možná na černo obchodují s Egypťany, šmelí s různým zbožím. Ano, zůstávají nevolníky - ale nemají se zas tak špatně. Aspoň někteří.

Jak nabídnout člověku svobodu, aby si uvědomil svou spoutanost a zatoužil po volnosti? Svobodný Mojžíš viděl otroctví synů Izraele velmi jasně jako hlavní a zásadní problém a samozřejmě předpokládal, že chtějí být svobodní. Jenže oni to viděli jinak.

Mojžíš se začal bát. Možná ho někdo z Hebrejců, za jejichž svobodu chtěl bojovat, udal Egypťanům, že toho drába zabil on. Musí prchnout ze země. Ani člověku s tak privilegovaným postavením by vražda neprošla.

Muselo pak uplynout mnoho dalších let a utrpení Hebrejců se ještě hodně zhoršit, než nastal čas, aby se Mojžíš na Boží pokyn vrátil a našel lid připravený k vyjítí z Egypta. Ale to je již jiný příběh.

Chtěl bych se s vámi ještě na chvilku přnést do Ježíšovy doby. Ježíš má s Mojžíšem něco společného. V souvislosti s Ježíšem evangelista Matouš přece uvádí, že Bůh svého syna - mesiáše povolává z Egypta. Epizoda, kterou jsme četli z Markova evangelia, se odehrává v Ježíšově domovině. Z jiných evangelií víme, že se to stalo v Nazaretu. Je velmi typické, že obyvatelé města, sousedi, vnímají Ježíše jako normálního člověka z rozvětvené židovské rodiny. Pamatují si ho jako kluka, znají jeho matku i všechny jeho sourozence jmény, denně chodí kolem jeho tesařské dílny. Tenhle Jošua je jedním z nich, stejný jako ostatní.

Jenže - co to dělá? Nějaký čas se toulal po okolních krajích, teď se vrátil a o šábesu si najednou bere slovo v synagoze! Proč se najednou chová, jako by byl rabín, a nemluví, jak mu zobák narostl? No tak, na co si to před námi, Jošuo, hraješ? My tě přece známe! Nejsi Boží syn ani mesiáš, jsi tesař! Vzamatuj se a přestaň blbnout!

Obyvatelé Nazareta nejsou připraveni slyšet poselství o přicházejícím Božím království, protože to poselství nese člověk, od kterého to nečekají. Ježíš je přece jedním z nás, tak ať tu laskavě ze sebe nedělá pana důležitého! Myslí si snad, že je lepší než my?!

Naslouchat sousedu tesařovi je o to těžší, že mluví o vykoupení ne z obyčejného otroctví – oni už otroky dávno nejsou – ale o vykopení ze služby hříchu. Mluví o hlubší svobodě, než si uměli představit. Přece nebudou poslouchat pomatené řeši obyčejného tesaře! Chudák jeho matka!

A tak Ježíš z Nazareta odchází.

Zůstává otázka: Jak člověku nabídnout rozvázání pout, když neví, že je spoután? Může Bůh promlouvat do našich životů ústy obyčejného člověka, jehož dobře známe i se všemi jeho slabinami, rozpustilostmi, ukvapeností? Někdo je nám podezřelý, protože není jako my, není náš. Jiný je nám naopak podezřelý, protože je náš, ale nelíbí se nám, že ze sebe dělá něco jiného. Nejde však o osobu člověka, ta by nám neměla zastírat výhled. Jde o evangelium, o Boží vstup do života člověka, do dějin. Bůh je zpátky. Po dlouhém mlčení přichází, a s ním soud i naděje na vykoupení. Slovy starých proroctví: Přichází den Hospodinův. Lekneme se? Uhneme s výmluvou, že svoboda není to, co zrovna teď potřebujeme?

Tak, jako Hebrejci v Egyptě o svobodu přišli nenápadně, postupnými nezvratnými kroky, můžeme o svobodu přijít i my. A stejně jako oni si ani my nemusíme zpočátku uvědomovat, že kořenem naší mizérie je ztráta svobody. Ne nadarmo je v preambuli Desatera řečeno: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země Egyptské, z domu otroctví. Svoboda dává odvahu, uvolňuje ruce ke konání milosrdenství a spravedlnosti. Potřebujeme svobodu od lží, které jsou agrasivně šířeny. Svobodu k poznávání pravdy a mluvení pravdy. Svobodu darovanou obětí Ježíše Krista. Může nám ji někdo vzít?

Amen

Píseň671

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Hospodine, náš Otče,

ty dopouštíš, že lidé upadají do otroctví, a také jim ve vhodný čas posíláš vysvoboditele. Dopouštíš utrpení, ale dáváš také naději. Pane, nerozumíme běhu světa a z mnoha věcí na nás padá strach, hrůza a vztek. Cítíme bezmoc, když vidíme, jak se šíří lži a nenávist. Proto se k Tobě chceme obracet se svými prosbami:

Za lidi sužované bezprávím a násilím prosíme, ulevuj jim v jejich utrpení: Pane, smiluj se.

Za lidi, kteří ubližují druhým a plánují zabíjení a zotročování lidí, prosíme, abys jejich úmysly překazil: Pane, smiluj se.

Za ženy, které i v křesťanském prostředí zažívají ponižování a vynucování poslušnosti, prosíme, abys jim dával sílu a odvahu uvolnit se z pout: Pane smiluj se.

Za děti, které jsou obětmi psychického i fyzického násilí v rodinách i mimo ně, prosíme, aby nacházely pomoc: Pane smiluj se.

Za lidi, kteří uvízli v pavučinách lží a ztratili orientaci, prosíme, probouzej v nich potřebu nezávislosti a pravdy: Pane, smiluj se.

Prosíme o více lásky, ohleduplnosti a odpuštění mezi lidmi. Pane, smiluj se.

Pro prosby, které chceme Pánu předložit v soukromí, je nyní chvíle ticha.

A nakonec se spojme ve společné modlitbě Páně:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim vinníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť Tvé je království, i moc, i sláva, na věky.

Amen

Píseň619

Poslání

Byli jste, bratři a sestry, povoláni ke svobodě. Jen nemějte svobodu jako záminku k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jedné větě: Budeš milovat svého bližního jako sám sebe. (Ga 5,13-14)

Požehnání

Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a vše ostatní vám bude přidáno. Přízeň Boha Otce i Ježíše Krista i svatého Ducha s vámi všemi.

Amen

Píseň613