Uhříněves 24.1.2021 Mk 1,14-20 (Jiří Ort)

Uhříněves 24.1.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na bohoslužbách, při kterých smíme naslouchat slovům naděje do životů svých i lidí kolem nás.

Introit: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ž 67,2

Píseň: 62 sl.1-4 Vždy přec má se mlčenlivě

Modlitba: Pane, přicházíme za Tebou a moc Tě prosíme, aby sis nás ztišil. Aby sis nás otevřel svému pohledu na člověka, svému pohledu na své stvoření.

Děkujeme, že se dnes smíme těšit na ujištění, že naše představy nejsou tím posledním. Že náš pohled na druhé i na nás samotné není tím posledním. Že Tvá moc je silou, která nabízí naději i pro ty, kteří mají pocit, že žádnou naději nemají. Děkujeme, že to vše smíme poznávat ve svědectví Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista a všech těch, kteří vpustili lidství, které nabídl, do svých životů.

Prosíme, abychom i my dnes přijali cestu Tvého království a byli pomocí a povzbuzením. Amen

Čtení: Jon 3,1-5.10

Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane

Text: Mk 1,14-20

Haleluja. Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám. Haleluja.

Ž 91,2b

Přiznám se vám, že nemám rád slova o soudu. Nemám je rád, když si nedáme tu práci a neřekneme, co jimi vlastně chceme vyjádřit. Spravedlnost? A co vnímám jako spravedlnost? Satisfakci? Pomstu? Pomoc při zachování mých představ o životě? Nebo pomoc druhým? Přiznám se vám, že silně nemám rád zneužívání krizových situací k potvrzení svých představ o tom, jak by vše mělo fungovat. Přiznám se vám, že nemám rád mudrování nad současnou pandemií jako o Božím soudu. Protože k Boží představě o soudu je pro člověka dlouhá cesta pokorného hledání.

Krásně o tom mluví dnešní oddíl z knihy proroka Jonáše. Nebo spíš – mluví o tom celá kniha proroka Jonáše. Pán Bůh promluvil k Jonášovi. Už podruhé, protože poprvé před Jeho slovem Jonáš utekl. Znovu tedy Bůh posílá svého proroka do Ninive, aby tam vyhlásil to, co mu Bůh uložil. Slovo soudu. Tvrdé slovo soudu, které mi spolu s Jonášem vlastně až tak nevadí, protože toto slovo má zaznít celému městu Ninive. Symbolu arogantní moci. Tedy – není jmenován nikdo konkrétně. Jde prostě o ty druhé, kteří žijí špatně a trest si zaslouží. Slovo o soudu už se nám ale nelíbí u Ježíše – například v pověstném podobenství o boháči a Lazarovi. „I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.' Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.'“ Najednou je to velice konkrétní. Skutečně tento člověk, který prostě žije životem odpovídajícím určitému společenskému kontextu nemá šanci? Méně se však klade otázka nad Lazarem – skutečně v tomto společenském kontextu nemá šanci? To jsou ty podivné zákruty slov o soudu, ve kterých se motáme spolu s prorokem Jonášem a moc nám nejde se z nich vymotat.

V našem starozákonním textu je ale už od počátku takový skrytý vykřičník. O Ninive nečteme jako o symbolu, ale slyšíme, že „Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny“. Je lákavé zůstat u tohoto „rozměrového“ pojetí. Ale já v jednom výkladu našel i jinou možnost - „Ninive bylo důležité pro Hospodina“. Nechci se pouštět do sporu, která verze překladu je na tomto místě trefnější, jen chci upozornit na něco, co Jonášovi zjevně nedošlo. Že i v Ninive žijí lidé a i ti jsou součástí Božího stvoření. A důvodem slov o soudu není trest, ale snaha o nápravu života. Aby se v Ninive, v tom velkém městě před Hospodinem, dalo žít. Obrazně – aby v něm měl i Lazar žít důstojný život. A tak, když ninivští uvěřili Bohu a vyhlásili půst, litoval Bůh, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.

Co to udělalo s prorokem Jonášem, nechme otevřené. Obraťme se místo toho k novozákonnímu textu, k němuž byl ten starozákonní vybrán. A to k zásadnímu prohlášení Ježíše z Nazareta a povolání učedníků. Je to zajímavé, slyšíme hned na počátku velice zásadní obraty. Naplnění času, Boží království, evangelium. A Jiří Mrázek ve svém komentáři trefně upozorňuje, že nás s nimi evangelista nechává tak trochu bezradně stát. Ježíš na počátku své cesty vyřkne programovou řeč a my vůbec netušíme, co s tím máme dělat. Jsme na tom tak trochu jako prorok Jonáš, kterého Bůh osloví a vyzve ho k zvěstování slova soudu, ale on ani zbla netuší, co to vlastně znamená a montuje si do toho své představy i své antipatie.

A to se mi u Marka právě velice líbí. Nenechává nás domnívat se, že všechno víme. A po pravdě, nemůžeme si to myslet ani po závěru jeho spisu. Slova o ženách, které odchází od prázdného hrobu po setkání s andělem - „nikomu nic neřekly, neboť se bály“ - skutečně nevyznívají tak, že se čtenáři a posluchači všechno dozvěděli, všechno správně pochopili a teď už – stejně jako učedníci – mohou vstoupit do toho zamotaného světa s jasnou, vycizelovanou zvěstí. Nic takového u evangelisty Marka nenajdeme. Chceme-li se dozvědět něco víc, musíme se zvednout a otevřít se té cestě, po které se Ježíš vydává.

„Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.“

Líbí se mi tato výzva. A líbí se mi také ten ostrý přechod od velkých slov do reality. Ježíšovo programové slovo a vzápětí 4 rybáři, kteří doprovází Ježíše na cestě naplnění tohoto programového slova. Hodně mě to oslovuje do dnešních dnů. Jde nám z nich hlava kolem a moc nám nepomůže ani náboženské vysvětlování slovy soudu. Je toto naplnění času nebo ne? To skutečně nevím a ani se tím nemíním zabývat. Co ale vím je, že je důležité vpustit si Ježíše z Nazareta s jeho zvěstí do života. Protože nás vezme na cestu, kde uvidíme konkrétního člověka a ne pouze skupinová označení. Na cestu, na které nás bude Ježíš učit nabízet útěchu a povzbuzení těm, kteří ztrácí naději, i kde se budeme učit říci jasné slovo těm, kteří právě takové lidi vytlačují na okraj a naději jim berou.

Snad právě to můžeme hledat za tou podivnou větou „Učiním z vás rybáře lidí“. Naše zkušenost současné doby je, že vše kolem nás se valí jako rozbouřené vody a my v nich ztrácíme orientaci a pevnou půdu pod nohama. Ježíš nám hází své záchranné sítě, z těch vod nás vytahuje a pevnou půdu pod nohama nám nabízí. A my se to máme učit, abychom tutéž službu nabízeli všem, kdo ji potřebují. Protože i oni jsou pro Pána Boha důležití, tak jako kdysi lidé v Ninive. Pán Bůh nám v tom pomáhej.

Amen.

Píseň: 200 V Tvé síle Pane Bože můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, chceme Ti odevzdat ty, o které máme starost, kterým neumíme prostředkovat naději, které neumíme povzbudit.

Prosíme za ty, kterým zemřel blízký člověk. Prosíme za ty, kteří v této době mají strach o své nejbližší. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné. Prosíme za jejich blízké. Prosíme za lékaře a sestry, pečovatelky, dobrovolníky, za všechny ty, kteří jsou přetížení a přitom musí být pozitivní. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za ses. Petráskovou, Votavovou, Voříkovskou, Zejfartovou, za br. Vybírala, Šipku. Prosíme každý za ty, kteří leží na srdci nám osobně. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za náš sbor. Za toto společenství, jehož jsme součástí. Moc Tě prosíme, uč nás být jeden druhému bližním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou vnímáni pouze jako součást nějaké skupiny. Prosíme za nás samotné, prosíme, dej nám sílu vidět konkrétního člověka, který má v Tvých očích hodnotu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým je odebírána budoucnost. Prosíme za Lazary tohoto světa. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme se svými osobními díky a prosbami.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1Te 5,10n.18n

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět