Říčany 14.11.2021 Mk 13,1-8 (Jiří Ort)

Říčany 14.11.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám v tomto společenství, kde jsme se sešli, abychom se těšili z naděje Boží přítomnosti v našich životech.

Introit: Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil. Ano, Tvá spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva. Ž 85,2.10

Píseň: Ž 86,1-6 Nakloň, Pane, ucha svého

Modlitba: Pane, zvedáme k Tobě oči a to, co před námi otevíráš, nás naplňuje nadějí. Uprostřed naší bolesti, uprostřed bolesti lidí vedle nás, uprostřed zoufalství těch, kteří jsou zcela opuštění, Ty nás ujišťuješ, že Tvé zastání není historickou událostí, ale že se děje neustále. Že se stále znovu naplňuje i kříž a vzkříšení Tvého Syna a našeho zachránce Ježíše z Nazareta.

Moc Tě prosíme o posilu, abychom dokázali umožňovat zkušenost vysvobození lidem kolem nás. Abychom dokázali všem, kdo se cítí ztraceni uprostřed dějů, se kterými si neví rady, ujistit o Tvé přítomnosti, která zve do svobody Tvého království. Amen.

Čtení: Mk 13,1-10

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Text: Mk 1,14-15

Haleluja. Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. Haleluja.

Ž 126,3

Na dnešní neděli vyšel podle ekumenického lekcionáře oddíl z Markova evangelia, který je součástí tzv. Malé apokalypsy. A já jsem vděčný, že se nad tímto textem můžeme zamýšlet, protože žijeme v situaci, kdy tyto „předpovědi katastrof“ lidi přitahují a mají pocit, jak nesmírně zbožné je tvrdit – podívejte se, to přišlo proto, že jsme takoví nebo makoví, to Pán Bůh na nás posílá trest.

A on o trestání není nejen tento text, ale ani jiné texty používající žánr apokalypsy. Začátek je kouzelný – Jiří Mrázek ho s úsměvem komentuje jako údiv venkovana, který přišel do velkoměsta a vidí obrovskou stavbu. Ale ono jde samozřejmě o víc – je to úžas nad majestátem Božím, jehož přítomnost židům chrám zosobňoval. A mě se to líbí. Proč nemít symbol pevnosti základu života? Oddával jsem dvojici, kdy on měl kdysi vážné zdravotní problémy. Uklidňovalo ho, dávalo mu naději, když se dotkl přívěsku, který dostal ke konfirmaci. Který mu připomínal, že Pán Bůh je s ním. Že ho neopustí. A když měl vážné problémy jeho kamarád, přívěsek mu dal.

Ježíš však vidí především veliké riziko, které shrnuje velice jednoduše – tato nádherná stavba, která nás ujišťuje o Boží blízkosti, ve které přebývá Hospodin, Bůh Izraele, je hromadou kamení v tuto chvíli a zanedlouho bude skutečnou hromadou kamení, ve které by bylo hledání Boží přítomnosti výsměchem. Vzpomínám si, jak jsme s Marií byli v Krabčicích, kde je tamní evangelický kostel pouze smutnou vzpomínkou na výstavný chrám. A na průčelí této vzpomínky můžeme najít silně ošuntělý nápis „Pravda vítězí“. Symbol vývoje evangelických sborů v Polabí.

Otázka na toto upozornění je vlastně logická – „Kdy se to stane? Kdy bude všechno směřovat ke konci?“ Tedy – až se toto vše stane, tak to přece nemůže znamenat nic jiného než konec.

Ježíšova odpověď se zdá být úplně mimo položenou otázku: „Hleďte, aby vás nikdo nesvedl – mnozí přijdou a budou říkat mým jménem, já jsem to. A svedou mnohé.“

To zaznívá před popisem katastrof – tedy před popisem toho, co zažívali lidé po celou dobu své existence a co zažíváme i my v současnosti. I když vlastně pouze jakoby z balkónu, pěkně na distanc. Ale mnozí to zažívají přímo na jevišti – a život jejich i jejich blízkých je vlastně jen jakýsi list ve větru. List, se kterým si vítr násilí a zvůle, vítr chudoby a bezvýchodnosti dělá, co chce. Mnoho vidíme z 1. řady – strach z budoucnosti, ohrožení pandemií. A to nějak logicky přináší právě rojení těch, kdo se staví do role spasitelů. Opakuje se to – znovu a znovu.

Přiznám se, že jsem v poslední době v zajetí obrazů Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Fascinují právě tím, jak jsou v mnoha ohledech aktuální. I to poutníkovo zoufání, marné hledání jistoty. Zoufalé hledání skupiny, ve které by vše fungovalo, ke které by se mohl upnout. Ale – ono se vše sype a otázka, kdy bude úplný konec mnoho lidí fascinuje. Zřejmě byla i součástí Ježíšova vnímání – to z celku celé 13. kapitoly jasně vyznívá. „Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.“ Přesto však tyto skutečnosti nejsou tím, co by mohlo ukázat, že teď a tady je to ukázka onoho konce, na který se ptali učedníci. A není to ani jejich role toto zkoumat. To potvrzuje i Ježíš: „O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

To, co je zásadní, je ujištění, že evangelium, dobrá zpráva, kterou přinesl Ježíš z Nazareta, má platnost. „Nebe a země pominou, ale slova má nepominou“. To je podstata Ježíšova svědectví člověku před 2000 lety i dnes. Navzdory tomuto všemu. „Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu“. (Mar 1:14-15 CEP) Učedníci už prožili s Ježíšem kus života. Zažili Jeho představu prostoru Boží vlády – zájem o druhého člověka, nabídka života všem napříč všemi odlišnostmi, všemi bariérami.

A i když je člověk sebezoufalejší, i když má touhu odejít spolu Komenského poutníkem někam na poušť daleko od toho všeho, evangelium zůstává v platnosti. Jakoby už do tohoto textu zaznívaly tóny vzkříšení. Jen – „všem národům je třeba nejprve zvěstovat evangelium“. Ne proto, aby se ukázalo, že by se všichni měli přihlásit ke křesťanům, abychom slavně postavili chrám ještě větší než byl ten jeruzalémský. Ale proto, aby v tomto světě zaznělo, že všechno to, co se opakovaně objevuje v příběhu člověka, všechno to, co jej ničí, nemá větší sílu než Ježíšovo svědectví. Svědectví o nabídce života, která není vázána na hromadu kamenů, ale na Boží lásku a milost. Amen.

Píseň: 239 Ó všichni my nyní znejme dobrodiní

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za povzbuzení, že Ty vstupuješ do všech dějů lidských životů. Že neexistuje situace, kde bys s námi nebyl. A v této naději se na Tebe obracíme.

Pane, prosíme Tě za všechny, o které máme starost. Prosíme za nemocné v našem sboru. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou znovu v obrovském nasazení kvůli další vlně pandemie. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se ocitli v izolaci od svých blízkých v různých zařízeních. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za oběti živelné katastrofy na Jižní Moravě i v Severních Čechách. Prosíme, dávej jim sílu znovu vybudovat své domovy. Prosíme za nás, abychom na ně nezapomínali.

Prosíme za nově zvoleného seniora Pražského seniorátu i ostatní nově zvolené pracovníky. Prosíme, posiluj je a ujišťuj o své přítomnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny ty, jejichž neštěstí se stalo vyděračskou pákou na druhé. Prosíme za ty, kdo bezmocně čekají na hranicích Běloruska a Evropské unie. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

V tuto chvíli k Tobě chceme volat se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 614 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou

Poslání: Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 700 Pane Bože všemohoucí