Uhříněves 14.2.2021 Mk 9,2-8 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách v poslední neděli před popeleční středou. Neděli zvané Estomihi.

Introit: Hospodine, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. Ž 31,3b.4

Píseň: 138 Srdcem celým Tebe, Pane

Modlitba: Pane, přicházíme z všedních dnů a máme toho mnoho, co Ti chceme, co Ti potřebujeme odevzdat. Co chceme vyznat. Zdá se nám, že jsou před námi nepřekonatelné překážky a chceme poděkovat, že si nás zveš, abys nás ujistil, že Ty v těchto situacích jsi s námi. Že nám v Ježíši z Nazareta ukazuješ, že přicházíš právě za bezradnými a hledajícími. Právě za těmi, kdo mají pocit, že vše je marné.

Chceme Ti také děkovat za všechny chvíle radosti. Děkujeme, že se v Ježíšově svědectví smíme učit, za kým přicházet se svými díky.

Pane, prosíme, buď s námi, buď se všemi, kdo touží po životě. A nám pomáhej, abychom dokázali být ujištěním o nabídce života, kterou od Tebe každý člověk dostává. Amen.

Čtení: Ž 50,1-15

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli

Text: Mk 9,2-8

Haleluja. Volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Haleluja. Ž 55,17

Oba dnešní texty jsou svědectvím o Božím zjevení. Jsou pro nás tedy zvláštní, obtížné. Těžko si to představit, protože to není můj způsob zkušenosti. Skutečně se něco takového stalo? Co si o tom máme myslet? A přece jsou tato svědectví zcela zásadní pro náš praktický život. Zásadní pro poutníka, který jde a klopýtá po cestě života, někdy je mu veselo, jindy úzko, cítí se být na okraji velkých dějů, jeho trápení a naděje nejsou vůbec vnímány jako něco určujícího pro jeho okolí. Gilbert Keith Chesterton kdysi napsal kouzelnou větu o vegetariánství: „Vymysleli si ho lidé, kteří chtějí přesvědčit chudé, že jíst maso je špatné.“ To skutečně není proti vegetariánství jako takovému, jen se mi moc líbí krásně vystižená odlišnost pohledu na věc podle toho, v jakém prostředí člověk žije. Zažíváme to dnes velice výrazně, když srovnáváme existenci lidí s jistotou pravidelného příjmu a těch, kteří jsou závislí na uvolnění vládních opatření, kteří jsou přímo existenčně závislí na fungování společnosti. Zažíváme to, když srovnáme ty, kteří nikoho nemají s těmi, kterým funguje rodinná sociální síť. Zažíváme to, když srovnáme situaci těch, kteří mají vlastní bydlení a těch, jejichž bydlení je závislé na tom, že budou mít příjem na zaplacení nájemného. To není dělení na zlé a hodné, to je prostě stav, který zažíváme a který nás trápí a se kterým neumíme zacházet, který neumíme vyřešit.

A do toho vstupuje Hospodin. Velice razantně. Žalmista nechává zaznít své hluboké přesvědčení, že to nejpodstatnější je zůstat ve smlouvě s Hospodinem. Ve smlouvě, jejímiž svědky jsou nebesa i země. Tedy - tato smlouva má platnost pro život v celém Božím stvoření. „Přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.“ Tady je důrazně připomenuta ta rozhodující perspektiva pohledu na náš život – bez ohledu na všechnu tu různost toho, co určuje lidský život. Přichází Bůh, nehodlá mlčet, přichází se svojí spravedlností. A hned vzápětí to žalmista podtrhuje Boží přímou řečí, velice naléhavým upozorněním, že náboženský provoz může být výbornou věcí, ale pouze za předpokladu, že je spojen s praktickým přijetím smlouvy s Hospodinem do svých životů.

Tento důraz se vine jako červená nit celým příběhem Božího lidu. Je stále znovu připomínán, stále znovu se nám do našich životů tlačí ta Boží perpektiva, která dává do uvozovek perspektivy naše. A v dnešním příběhu proměnění to vrcholí. Vše vlastně začíná už Ježíšovou otázkou, za koho ho jeho učedníci pokládají. Petr použije správný výrok, ale se zcela vlastním obsahem. A hned vzápětí rázně odmítne obsah, který tomuto výroku - roli Mesiáše, Spasitele - dává Ježíš. Tedy roli Mesiáše, Spasitele, Boží cestu spojenou s utrpením.

Když se podíváme na Markovo vyprávění jako na ucelený příběh, uvidíme, že my jako čtenáři už sice víme od Ježíšova křtu v Jordánu, že Pán Bůh se k tomuto Ježíši přiznal jako ke svému Synu, ale jako ti, kteří přijali Ježíšovu výzvu k následování, to nevíme. Za toto zvláštní napětí jsem evangelistovi velice vděčný. Protože to je moje zkušenost. Jedna věc je, že jsme o něčem přijali informaci, druhá přetavit tuto informaci do životní zkušenosti.

A dnešní texty jsou právě o tom. Ježíš bere náš všelijak klopýtající s sebou, aby nás ujistil, že navzdory všem možným komplikacím, je Pán Bůh s námi. Že skutečně poslal Ježíše, aby nás o tom ujistil. Že to není omyl, že to není náhoda, shoda okolností, ale že skutečně „Přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.“ Jen to prostě neustále naráží na naši perspektivu pohledu na život.

Učedníci vidí Ježíše s postavami, o kterých zbožný žid věřil, že se znovu objeví na konci času. S Mojžíšem a Eliášem. Ježíš je tedy tím, kdo je určující postavou pro život člověka. Vůbec se nedivím, že se učedníci vyděsili – a zároveň se nedivím, že se to učedníkům líbilo. Žít v tomto ujištění! Žít v jistotě Boží přítomnosti! „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ A jsme znovu u toho. Znovu a znovu. Lidská perspektiva pohledu v konfliktu s perspektivou pohledu Božího.

Postavit si stany. Postavit si na Hoře proměnění kostel, který tam dnes stojí. Zajistit náboženský provoz, aby nám bylo dobře. Evangelista je ve své střízlivosti vyprávění vlastně velice ostrý. Jakoby Ježíš říkal – „O takové pitomosti se vůbec nebudeme bavit.“ To není nic proti náboženství jako takovému. Jen žalmista vyznává svoji víru, že to Pánu Bohu nestačí. Oběti ano, ale pouze ve spojení s naplňováním smlouvy.

„Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte."“ Znovu a znovu. Lidská perspektiva pohledu v konfliktu s perspektivou pohledu Božího. A ta Boží vede zpět k lidem. Ano, je jasné, že by na Hoře proměnění bylo člověku dobře. Ostatně – ono je tam skutečně hezky. Ale – co by tu bylo pro ty, jejichž zkušenost je nám cizí a přece i oni touží žít. Ty stany nepatří na Horu proměnění, ty mají být pro ty, kdo potřebují pomoc, kdo potřebují azyl, protože se jich nikdo nezastane. To je cesta Ježíše z Nazareta, ke které se Pán Bůh přiznává. A je to cesta, na které se prostě nejde vyhnout bolesti a utrpení.

Dnešní texty, vlastně všechny texty zjevení Boha, nám tak nabízí silné, hmatatelné ujištění, že náš život, že lidský život jako takový není nějakou okrajovou záležitostí lidských dějin, ale je něčím zcela zásadním v Božích očích. Amen.

Píseň: 250 Z milosti tak hojné

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, obracíme se k Tobě ve své bezmoci, kdy nevíme, jak být pomocí, jak povzbudit, jak poradit.

Prosíme za ty, které jsi nám svěřil, kteří žijí v naší blízkosti. Prosíme dnes za ses. Petráskovou, Votavovou, Voříkovskou, Zejfartovou, za br. Vybírala. Prosíme za jejich rodiny. Prosíme, veď nás, uč nás být povzbuzením, ujištěním o tom, že jsi se všemi, kdo jsou bezmocní, kdo ztrácí síly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme uč nás být oporou pro ty, kdo se ocitli v konfliktu se svými nejbližšími. Prosíme, uč nás povzbuzovat místo eskalace napětí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom byli jako Tvá církev těmi, kdo budou otevírat uzavřené cesty mezi lidmi. Prosíme, uč nás tomu, co uměl Ježíš z Nazareta – odlišit odsouzení jednání a odsouzení člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vnímáme úzkost mnohých lidí z budoucnosti. Vnímáme i úzkost svoji.

Prosíme za náš sbor. Za toto společenství, jehož jsme součástí. Moc Tě prosíme, uč nás být jeden druhému bližním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, posiluj nás, abychom dokázali vstupovat do hradeb uzavřených strachem a zlobou na druhé s ujištěním Tvé pomoci všem, kdo se snaží o pokoj mezi lidmi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo mohou jen bezmocně sledovat, jak se jejich země stává místem násilného řešení mocenských konfliktů. Cítíme se bezmocní a bezradní a moc Tě prosíme o pomoc. Prosíme za pomoc pro komunitní školku v Libanonu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. Iz 44,8

Požehnání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! J 14,27

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti