Milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Vítám vás na dnešních bohoslužbách s radostí o to větší, že můžeme dnes slavit Hod Beránka.

Introit: Kazatel 3, 1-13

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

Je čas rozeníi čas umírání,

čas sázeti čas trhat;

je čas zabíjeti čas léčit,

čas bořiti čas budovat;

je čas plakati čas smát se,

čas truchliti čas poskakovat;

je čas kameny rozhazovati čas kameny sbírat;

čas objímati čas objímání zanechat;

je čas hledati čas ztrácet,

čas opatrovati čas odhazovat;

je čas roztrhávati čas sešívat,

čas mlčeti čas mluvit;

je čas milovati čas nenávidět,

čas bojei čas pokoje.

Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.

Píseň: 589 Buď sláva Bohu, chvála otci (D 604)

Trojjediný Bože. Žijeme v chaosu, ve spěchu. Žijeme s přeházenými prioritami. Žijeme v únavě, v pocitu, že něco nestíháme. Často až v neděli si pak vzpomene, co je vlastně podstatné.

Pomoz nám rozpoznat, kdy je čas sázení či truchlení, mlčení či boje. Pomoz nám orientovat se v našem životě, pomoz nám nalézt to podstatné. A především: vtiskni nám do vědomí, že čas dobrých skutků je právě teď.

Děkujeme, že jsi.

Amen.

1. čtení: Zjevení 21, 1–6a

A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem velký hlas od trůnu: Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – nebo co bylo, pominulo.

Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal „Již se vyplnila, Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec.“

Píseň: 479 Syn Boží se nám narodil (D 654)

2. čtení: Matouš 25, 31-46

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůn slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. Tu mu ti spravedliví odpovědí.“Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou, Král odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Potom řekne těm na levici: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připravené ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.“ Tehdy odpovědí i oni: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?“ On ji odpoví: „Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mě jste neučinili.“ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Kázání

Tak je tu opět nový rok. Je tu alfa i omega, počátek i konec, vše se tvoří nové. Nový rok je vždy příležitostí podívat se nazpět. Na to, co se nám podařilo, co ne. Vlastně můžeme spolu s Kazatelem zvažovat, zda jsme svůj čas naplnili, využili, nepromrhali. Rozhodovali jsme se správně? Ne snad proto, abychom upadali do chmur nad tím, co jsme nezvládli, nebo se sami či navzájem plácali po ramenech, jak jsme byli šikovní, úspěšní. Každý, i ten novoroční pohled do minulosti, můžeme a měli bychom využít k pohledu dopředu. Omega i alfa.

Takže novoroční předsevzetí. Můžeme si opět předsevzít, že se fakt už zbavíme nadbytečných špeků. Vždyť plavková sezóna se blíží a jak bychom na pláži vypadali. Takže nežrat, ráno rozcvičku a večer si jít zaběhat. A taky si předplatím nějaké fitko. Určitě si opráším angličtinu, to se v práci nebo na dovolené určitě hodí. A přestanu kouřit. Tedy dnes ještě ne, jen co dokouřím krabičku.

Nic proti takovýmto předsevzetím. Nelze ale nevidět jejich dva společné znaky: Jednak většinou nevydrží do konce ledna. Druhá společná vlastnost je vážnější: většinou chci prospět sám sobě. Být hezčí, zdatnější, úspěšnější, silnější. Znovu pravím: nic proti – ale co dál. Stačí toto pro život? Až se budeme za rok ohlížet nazpět, budeme mít pocit, že jsme prožili dobrý rok? Dobré desetiletí? Dobrý život? Na začátku Spielbergova filmu Zachraňte vojína Rayena je velmi působivá scéna, kdy již starý Rayen stojí před řadami křížů svých kamarádů, kteří padli za něj, místo něj. Ptá se svých dětí a vnuků – vlastně je prosí o přitakání: „Řekněte, že jsem žil dobře.“ Určitě si nikdo nemyslíme, že se ptá na to, jak zhubnul a že přestal kouřit. Možná si ale některý divák myslí: „Já jsem ve válce nebyl, za mě přece nikdo neumřel, já nikomu nic nedlužím.“ Skutečně? No – uvažujme dál.

Život je věc darovaná. Nijak jsme se o něj nezasloužili, jeho vznik jsme nijak neovlivnili. Je to dar a s darem je třeba zacházet s úctou. Dar se nesmí jen tak promrhat, smyslem daru není dar sám. Smyslem daru může být třeba radost, kterou způsobí. Ale co to je v životě? Tak se vraťme k Matoušovu textu.

Přiznám se bez mučení. Matoušův text, který připadl na letošní nový rok, je krásný a srozumitelný. Ale současně v něm nacházím několik úskalí, se kterými je třeba se vypořádat a se kterými jsem se dost natrápil.

Pro mě je to především pohrůžka věčných muk. Nejenže až do konce života nebudu vědět, zda já osobně jsem ovce či kozel, zda skončím ve věčných mukách či ve věčné blaženosti. Především jsem se musel vypořádat s tím, že Nejvyšší soudce pošle vůbec někoho do věčných muk. S důrazem na slovo „věčných“. Ono je to ale nejspíš potřeba uchopit obráceně: není jedno, jak žijeme, nejsme jen herci odříkávající své naučené role v Božím divadle. Je to náš život, který nějak probíhá a který nějak skončí. A jaký bude, to závisí z velké části na nás. Ne snad kolik toho vykonáme, ale o kolik se pokusíme. Podle svých možností. To bychom v tomto textu asi měli slyšet. A asi bychom se neměli snažit soudit Nejvyššího soudce.

Zde je možná dobré vrátit se na chvíli k dnešnímu 1. čtení. Apokalypsa je – možná i vlivem sci-fi filmů – synonymem globální katastrofy, všeobecné zkázy, konce světa. Dnes přečtený oddíl ale ukazuje, že se vlastně jedná o nový začátek. O novou naději, o nové, dobré uspořádání světa. Ale to přece prožíváme každé vánoce. Nový začátek, novou naději. Na to je třeba myslet, kdež čteme dnes vybraný text z Matouše.

Druhá věc: Když ten Matoušův text čtu, nemohu si nevšimnout jedné neobvyklosti. Opakování. Opakování až do únavy. Nějak si nemohu vzpomenout na jiné místo v Bibli, kde by se jedna myšlenka opakovala vlastně čtyřikrát. Vždy otázka a odpověď. Nejprve pozitivně, pak negativně. Až je čtenář v pokušení přeskakovat řádky. „Jasně, to chápu, nejsem přece blbej. Tak co dál, co s tím.“ Jenomže … dál není nic. Přesněji řečeno nic, na co máme vliv. Pak je jen soud. Rozhodnutí, naše roztřídění. Už s tím nic neuděláme. Tedy pozor: nic není možné odložit, protože termíny nejsou předem stanoveny. Co neudělám dnes, to už možná neudělám. Vzpomeňme na dnešní Intriot, ve kterém jsme si četli z Kazatele.

Třetím problémem, který před námi stojí, je: co vlastně znamená v našem světě nakrmit, napojit, obléknout a kdo jsou vlastně ti „nepatrní bratři“. Výklady se s dobou měnily. Nejprve to byl vztah pohanů k Židům, později nekřesťanů ke křesťanům, pak bohatých k chudým. Jakkoliv se dnes zdá, že správným výkladem je sociální pohled, já bych ty přechozí výklady zcela neodmítal. Stačí si připomenout postavení židů v německém impériu ve 30. a 40. letech minulého století nebo život křesťanů a židů v některých současných totalitních státech s ideologií marxistickou nebo muslimskou. Stát se dnes - i v našem civilizovaném světě – nějakou opovrhovanou a ponižovanou menšinou, to je snadnější, než si v svém poklidu myslíme. Vlastně ti nepatrní jsou vždy ti, kteří jsou dobou nějak semleti a sami se z toho nemohou dostat. Pravím-li dobou, je to ovšem eufemismus, vždy to jsou lidé. A jak pomoci? To už se bude odvíjet od toho, komu chci pomoci a jaké jsou mé možnosti. Škála je široká: od materiální či finanční pomoci až po návštěvu, dobré slovo, úsměv, lásku.

Je tu ovšem ještě jedno nebezpečí. Život je vždy tak trochu proplouvání mezi Skyllou a Charybdou. Na jedné straně můžeme sklouznout do lhostejnosti s jistotou, že nás přece ten milosrdný Bůh neponechá věčným mukám, takže se není třeba starat o nic, tím méně o druhé. Na straně druhé můžeme podlehnout pocitu, že to všechno vyřešíme vlastní silou a schopnostmi a najednou se při páchání dobra ocitneme nebezpečně blízko nákupu středověkých odpustků. Jak se pozná, že si jen nekupuji místenku do ovčího stáda? Zvenku – jinými lidmi – to asi vždy odlišit nelze. Dělící linie vede uvnitř srdce každého z nás. Ta pomoc by měla být provázena láskou a jenom Syn člověka to umí rozpoznat. My se musíme jen snažit. K tomu nám pomáhej Bůh.

Amen

Píseň: 401 Za ty, kdo hladem trpí a bídou (D 621)

Vyznáváme, že se proviňujeme proti svým bližním nedostatkem pomoci a lásky, že tak také neseme vinu za bídu tohoto světa? Je-li tomu tak, vyznejme to společně: Vyznávám.

Věříme, že Pán Ježíš Kristus přináší možnost opustit staré, sobecké, do sebe zahleděné, že přináší nový život v lásce také pro nás. Jestliže ano, řekněme společně: Věřím.

Chceme odpustit všem, kdo se proti nám provinili. Je-li tomu tak, odpovězme: Odpouštím.

Slovo milosti nalezneme 1. Korintským 15, 58

Ježíš řekl: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učiniti.

Pozdravení pokoje:

Láska není abstraktní pojem. Láska je vztah k člověku vedle mě. Podejme si tedy navzájem ruce nebo si alespoň pohleďme do očí a pozdravme se od srdce: pokoj tobě.

Modlitba:

Náš laskavý Bože Otče, Ježíši Kriste i Duchu Svatý. Prosíme o shovívavost. Nevíme, zda se můžeme nazývat tvými ovcemi. Náš zápas s naším sobectvím, s vinami, s naší pýchou, s naší lhostejností k druhým, s naší neláskou je příliš dlouhý a nějak nebere konce. Ale stále znovu a znovu se snažíme otevřít svá srdce a najít cestu k druhému člověku. Prosíme o trpělivost, vlastně nekonečnou trpělivost, které jsi schopen jen ty. Haleluja.

Vyslechněme si slova ustanovení Večeře Páně, jak jsou zaznamenána v dopise do Korintu:

Na znamení naší snahy o následování Tvého syna připomeňme si víru našich předchůdců a přidejme se k jejich vyznání víry:

[Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe I země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé I mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.]

Pozvání:

A tak teď vy, kteří se cítíte být účastni hodu Beránka, bez rozdílů vyznání, přistupte prosím ke stolu Páně. (Během vysluhování večeře Páně budeme zpívat píseň 397 z evangelických zpěvníků.)

Přijímání:

Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Hospodine, slituj se nad námi, v tebe skládáme naději! Buď paží svého lidu každé ráno i naší spásou v čase soužení.

Jděte v pokoji.

Děkovná modlitba:

Pane. Děkujeme Ti především za dar lásky. Pouze ta nás může dovést k tvým - k našim – nepatrným bratřím a pouze láska nám pomůže nalézt způsob, jak jim pomoci.

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jak v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Píseň: 585 Přijď již, přijď duchu stvořiteli (D 675)

Ohlášky:

(xxx)

Přímluvná modlitba:

Pane, prosíme: posílej nás k lidem, kteří potřebují pomoci, ukaž nám k nim cestu. Ne proto, že je to naše jediná cesta ke spáse, ale proto, že pomoc prostě potřebují. Všechno ale nezvládneme a tak tě prosíme o Tvoji přítomnost při Tvém díle.

Vyslyš i naše tiché modlitby za ty, kteří Tvou pomoc dle našeho zdání potřebují nejvíce. [-----------------]

Poslání: Ga 5, 25n; 6,2

Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému. Jedni druhých břemena neste, tak naplníte zákon Kristův.

Požehnání: Ga 6, 8-9

Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabujeme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.

Píseň: 620: Moc předivná (D 697)

___________________________________________________________________

Uhříněves a Říčany 02.01 2022