Uhříněves 21.2.2021 Mk 1,9-15 (Jiří Ort)

Uhříněves 21.2.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, každý z nás je zván k bohoslužbám na 1. neděli postní, která se nazývá Invokavit – přesněji Invokavit me – povolal mě.

Introit: Hospodin praví: Bude mě volat a já mu odpovím, v soužení s ním budu, ubráním ho a obdařím slávou. Ž 91,15

Píseň: 91 sl.1-3.6 Kdo ochrany nejvyššího

Modlitba: Pane, přicházíme k Tobě s velikou prosbou – otevírej nám srdce pro Tvé zázraky. Vyznáváme, že nás sužuje strach a beznaděj, že si nevíme rady, jak pomoci. A do toho slyšíme Tvé slovo povolání. Do toho slyšíme, že se nemusíme bezmocně zlobit na všechny a všechno okolo, protože Ty nám nabízíš cestu, na které se otevírá budoucnost.

Děkujeme za to. Děkujeme že nás na této cestě nenecháváš samotné, že jsi za námi a pro nás poslal Ježíše z Nazareta. Toho, který nás provází a ujišťuje, že ty neopouštíš člověka ani v nejtěžších chvílích. Děkujeme, že smíme i v tomto postním období přijímat a promýšlet svědectví, že tento Ježíš z Nazareta je Spasitelem, Kristem.

A moc Tě prosíme, aby radost z tohoto ujištění proměňovala nejen život náš, ale životy všech, kdo ztrácejí naději. Amen.

Čtení: Gn 2,8-18; 3,9-19

Píseň: 184 Ostříhej mne z vysokosti

Text: Mk 1,9-15

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Další z textů, které dobře známe a přece se před námi otevírají nově. Jak text starozákonní, tak novozákonní. Stačí jedno malé upozornění – text z knihy Genesis není textem spekulativním. Není popisnou odpovědí na otázku proč nebo jak se v životech lidí objevilo zlo. Není ohlížením do minulosti, není podkladem k mudrování, co nám to ten Adam s Evou způsobili. Takové uvažování skutečně nebylo vlastní židovské zbožnosti, která je velice praktická. Autor textu – nebo chcete-li ústní tradice – nám tu před oči staví prostý fakt – Pán Bůh všechno kolem nás pěkně vytvořil, abychom mohli spokojeně žít. Jeden vedle druhého, jeden s druhým. Ale nám se to nedaří.

To Izrael moc dobře věděl, když naslouchal tomuto textu. Viděl kolem sebe zázraky přírody, viděl, jak mu země je schopná dávat obživu, jak jsou mnohá zvířata pomocí člověku, ale jiná ho velice ohrožují. Viděl, co dokáže s rostlinami udělat vláha, ale také viděl, jak je vydán na pospas rozmarům počasí. To všechno zažíval. Zažíval dar vztahu, zažíval důležitost široké rodiny, kmene, které umožňovali přežít ve chvílích, kdy jedinec byl bezmocný vůči událostem kolem sebe. A Izraelci také moc dobře věděli, že Hospodin, Bůh, který je vyvedl z otroctví, s nimi uzavřel smlouvu, jejíž dodržování jim umožňovalo žít. To všechno věděli. A také věděli, jak to dopadá, když tuto smlouvu poruší z pýchy, ze strachu o sebe, ze svévolného přivlastňování rozhodovacího práva o životě druhých lidí.

V tomto příběhu, plném darů, plném selhání a následnému „vyhnání z ráje“ do reality plné odcizení – člověka s Bohem, člověka a člověka, člověka a stvoření – nejde o teoretické úvahy ve stylu „kdo za to může“. Jde v něm o otázku, jestli s tím je možné něco dělat. Vzhledem k tomu, že tuto realitu zažíváme i my, je i tato otázka a její zodpovězení pro nás velice důležité. Starověký člověk řešil tuto nepříjemnou realitu usmiřovacími obětmi bohům. Izraelec ale přinášel oběti jako projev touhy po komunikaci s Hospodinem, která se však nutně projevovala ve snaze dodržovat smlouvu s Hospodinem uzavřenou. A nutně se tak odrážela ve vztahu ke svému okolí. Emmanuel Lévinas v knize Etika a nekonečno píše ve svých úvahách o Zjevení a smyslu rozumu: „Smysl rozumu spočívá … v zneklidnění člověka Nekonečností Boží, kterou není schopen pojmout, ale jež ho inspiruje. … Originálním modem inspirace není múza diktující do ucha zpěvy, ale poslušnost Toho Nejvyššího jakožto etický vztah k druhému.“

Myslím, že tu Lévinas shrnul podstatu židovského myšlení, židovské zbožnosti, a tak i smysl příběhu o lidské ztrátě „života v ráji“. Vede nás k otázce, co s tímto příběhem, s touto inspirací, uděláme ve svém životě. A ve chvíli, kdy se dostaneme k této otázce, se před námi otevírá příběh Ježíše z Nazareta.

Ježíš přichází k Jordánu, kde je od Jana pokřtěn. Na odpuštění hříchů. Ježíš přichází činit pokání – nově nastavit svůj život. Solidarizuje se s těmi, kteří tak přišli k Jordánu před ním a kteří přijdou po něm. Potvrzuje smysluplnost této cesty hned na počátku svého působení. A k takovému Ježíši zazní po křtu z nebe hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Ale tímto ujištěním Ježíšův příběh teprve začíná. A jeho rozvíjení nás překvapí hned na začátku. Ježíš je Duchem vyveden na poušť. Tady je ekumenický překlad poněkud hladivý. Kraličtí jsou ve svém překladu ostřejší – a trefnější: „A ihned ho Duch vypudil na poušť.“ Dalo by se to přeložit i tak, že Duch Ježíše „vyhodil“ na poušť. Tady nemáme před očima nějakou náhodnou událost, ale zásadní Boží rozhodnutí. Mohli bychom říci, že přes to prostě nejede vlak. Ježíš se nemohl vyhnout při promýšlení směru a cíle své životní cesty hluboké reflexi, hlubokému prožití toho, čemu, Komu vlastně věří.

Evangelista by klidně mohl hned za Ježíšův křest vložit sumu Ježíšovy zvěsti: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ A vůbec by nás to nepřekvapilo, spádu děje by to i pomohlo. Ale to nejde – Marek mezi tyto oddíly musí vsunout informaci, že byl Ježíš „vypuzen“ na poušť. Na místo, kde Pán Bůh na cestě z otroctví v Egyptě vyučoval svůj lid o tom, co to znamená skutečný život.

Mám intenzivní pocit, že i my jsme se ocitli v tomto smyslu na poušti. Mnoho z věcí, které nás držely, které nám umožňovaly zvládat případné krize, z našich životů zmizely. Nemůžeme si ani pořádně popovídat, nemáme společné zážitky, ztratili jsme to, co vytváří vztahy společenství. Druhý člověk se nám stává pouhým součtem jeho názorů, protože ho nemáme šanci zažít jako takového. Jako velice rozmanitou osobnost s příběhem. Ocitl jsem se na poušti a jsem bezradný.

Jsem rád, že evangelisté tuto část Ježíšova příběhu nevynechali. A přiznám se, že jsem vděčný za sevřenou formu, v jaké nám Ježíšovo pokušení na poušti podává evangelista Marek. Vytvořil tím velké napětí celé scény. Na jedné straně satan – na druhé straně andělé uprostřed reality, jak ji známe z popisu „ráje“ – reality, kde není odcizení.

Ani toto novozákonní vyprávění o „ráji“ není něčím, co by bylo podkladem pro složité rozbory a dogmata. Smysl tohoto příběhu je velice jednoduchý. Podtrhuje, že vyprávění z knihy Genesis o situaci, která nastala v ráji, není něčím bezpodmínečně konečným. Že v našich životech nemá být místo pro fatalismus. Naše situace není bezvýchodná. Ježíš jako nový Adam nás ujišťuje, že se „Naplnil čas a přiblížilo se království Boží“.

V postní době, na cestě k Velikonocům, jsme zváni, abychom právě v této náročné době, kdy už jsme všichni unavení, máme strach o své blízké, ztrácíme se jeden druhému, odevzdali Pánu Bohu všechno, co nás tíží a otevřeli se nabídce dobré zprávy – evangelia. Ujištění, že nic a nikdo nezastaví Pána Boha na cestě za člověkem. Že Boží realita vstupuje do našich životů a nabízí naději, v jejíž síle se smíme odvážit skutečně žít. Amen.

Píseň: 629 Může být, že padne vše

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Ti chceme odevzdat všechny ty, o které máme starost.

Prosíme dnes především za Vlastu Petráskovou a Michala Vybírala. Prosíme, povzbuzuj je, posiluj. Buď posilou i pro jejich blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny, kde se starají o bezmocné. Moc prosíme, abychom je dokázali povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nastávající maminky. Prosíme za ně i za jejich blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za zdravotníky, za pečovatele, za všechny pracovníky ve zdravotnictví i dobrovolníky. Prosíme pro ně o sílu v době, kdy už jsou vyčerpaní. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kterým současná situace zkomplikovala nebo zničila to, co léta budovali. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo ztratili bydlení. Prosíme za ty, kdo se snaží o pomoc. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za místa, která jejichž problémy jsou nám vzdálené a v této situaci o to víc. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomáhat lidem v Jemenu. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomáhat lidem v Libanonu. Prosíme za projekt skupiny Pomůžu jak můžu v Jemenu i projekt Diakonie v Libanonu.

Prosíme, uč nás naslouchat jeden druhému. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy