Uhříněves 28.2.2021 Mk 8,27-38 (Jiří Ort)

Uhříněves 28.2.2021

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, vítám vás na našich společných bohoslužbách ve 2. neděli postní s názvem Reminiscere – Rozpomeň se.

Introit: Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. Ž 25,6

Píseň: Ž 25 K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme, abychom děkovali. Za ujištění, že Tvé jednání pro člověka není věcí minulosti, ale že má platnost pro každého člověka dnes i v budoucnu. Děkujeme, že v jistotě Tvého zájmu o lidský příběh smíme vnímat lidi a události kolem nás.

Děkujeme za dnešní den, kdy znovu smíme naslouchat svědectví o cestě víry, na kterou nás zve Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš Kristus. Děkujeme, že se i dnes smíme dozvídat, že tato cesta má budoucnost, protože Ty jsi jej vzkřísil. Chceme Tě poprosit o dar Ducha svatého, abychom naplněni Tvoji moudrostí dokázali o této základní naději evangelia svědčit všem, kteří to potřebují.

Amen.

Čtení: Ž 22,20-32

Píseň: 691 Tak málo přímých cest

Text: Mk 8,27-38

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

O co vlastně v našem dnešním textu z Markova evangelia jde? A jak do toho zapadá žalmista? Nabízí se odpověď – přece o to, kdo je Ježíš z Nazareta. Není to Jan Křtitel, není to Eliáš, je Mesiášem. Jakoby vše bylo informativní, popisné.

A přitom tento text je centrem tázání evangelisty Marka po lidské cestě životem. Po tom, jak žít. Vlastně jde o to zatáhnout do dnešního textu žalmistovu zkušenost volání k Hospodinu. Ano, všechno se točí okolo Ježíše – a přece si uvědomujeme – tady jde o Petra. O ostatní učedníky i všechny ty lidi v zástupu kolem Ježíše. O nás. Ti tam nejsou jen tak. To, co je ve vzduchu, je touha najít sebe sama, najít svoji cestu v tomto světě, srovnat si svůj život.

Už od začátku svého spisu nás evangelista Marek zve k účasti na onom „chození s Ježíšem“. Hledání cesty lidského života. Vyzývá nás, upozorňuje, že není možné zůstat stranou, ale že se musíme zapojit – tak jako mnozí, které Ježíš vyzval k následování. Evangelista vnímá mnohé pochybnosti na této pouti hledání sester a bratří ve svém sboru a povzbuzuje nás podobenstvími i příběhy Ježíše z Nazareta. Skutečně stačí zalistovat předchozími kapitolami.

A právě proto zní Ježíšova otázka: „Za koho mě pokládají oni, za koho mě pokládáte vy?“. Ne – kdo jsem, ale za koho mě pokládáte. Nestačí mluvit o tom, kým je Ježíš z Nazareta, to podstatné je, za koho ho skutečně pokládáme. To je odrazovým můstkem pro dnešní oddíl. Vypadá to na vyprávění kdysi dávno, vyprávění před velikonočními událostmi, kdy ještě učedníci netušili, kým Ježíš vlastně je. Ale – ono to tak není. Ta otázka i její souvislosti jsou velice současné. Za koho Ježíše lidé pokládají má zřetelnou souvislost s tím, za koho ho pokládáme my.

I Petr a ostatní, stejně jako my, už ušli nějaký kus cesty. Už jsme něco prožili. Už se orientujeme v Božím jednání natolik, že jsme došli – stejně jako Petr - k vyznání, že Ježíš je Mesiáš.

A najednou Ježíš otevřeně promluví. Nejprve tiší reakci učedníků, ono mesiášské vyznání, ale nyní promluví otevřeně. A to, co říká, je šok. „A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“

Petr se vyděsil a odmítl toto pojetí Mesiáše. A my, já – to dělám dnes a denně. Ano, mohu napsat x kázání, mohu vysvětlovat svědectví Písma konfirmandům – ale tváří v tvář skutečnosti, která dosvědčuje Ježíšův pohled, mě jímá hrůza. Nechci takový svět. Nechci takový život. Nechci, aby bolest a zoufalství patřily do života. Moc se mi líbí druhá polovina žalmu 22., kde žalmista vyjmenovává, za co je možné chválit Boha. A nerad se vracím před 22. verš, do části, která je spojena se zoufalstvím a bolestí. Nejsem nadčlověk.

Ale kdyby Boží logika Ježíšovy cesty byla jiná, kdyby vyhověla mé touze po dobrých koncích, člověk by zůstal sám uprostřed bolesti, která tu prostě je i kdybych stokrát nechtěl. Vyznání „Věřím, že v tom všem je se mnou Pán Ježíš“ by pak bylo iluzí. Syn člověka prostě musí trpět, aby mohl doprovázet ty, kdo trpí. Aby mohl vyjít ze zabezpečených automatismů zajištěného života a vstoupit do situací těch, kteří denně bojují o naději. Proto má zásadní smysl první část žalmu 22. Protože do ní zaznívá druhá polovina verše 22. „A Tys mi odpověděl“.

Pan profesor Heller k tomu poznamenal: „Starý Hebrejec neměl naši představu času a netřídil jej na minulost, přítomnost a budoucnost. Na místo představy trvale plynoucího času (řecký chronos) měl představu lhůty (hebr. ‘et, ř. kairos) a rozeznával, které dění je ještě v běhu a které už je dokončené, hotové. Základní pro něho tedy byla vidová kategorie hotovosti (faktuál) a nehotovosti (aktuál). … Boží odpověď tedy tvoří zlom mezi časem trápení, který je časem Božího mlčení, a mezi časem vysvobození, kdy je Bůh blízko ve svém svrchovaném a tvořivém Slovu.“ Boží odpověď bez omezení časovými pojmy, Boží angažovanost v našem životě bez svázanosti s naplňováním našich představ, jak by měl život vypadat. To je Boží logika v příběhu Ježíše z Nazareta, to je Boží pojetí Mesiáše. A to je Boží útěcha do všech bolestí.

Kdo jsme, na čem máme založený svůj život? Na Ježíši z Nazareta, který je Kristus, Pomazaný, Mesiáš. Kdo je Ježíš z Nazareta? „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“ Kdo jsme?

»Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“«

Lekáme se tohoto textu, protože není o informaci, kdo je Ježíš z Nazareta, ale o otázce, za koho ho skutečně považujeme, o nároku, na který nestačíme.

Ježíš přichází za člověkem. Nemůžeme a nesmíme vytrhnout tento text z kontextu celého Ježíšova působení. Ten, který mluví o následování, je ten Ježíš, který přichází a boří hradby mezi lidmi navzájem a mezi člověkem a Bohem. To, o čem tu Ježíš v paradoxní zkratce mluví, je upozornění, že Boží cesta za člověkem a s člověkem znamená učit jej žít – nejen za situace, kterou zvládáme, ale i tehdy, kdy už jsme – tak jako žalmista – schopní pouze volat k Hospodinu. Ježíšova slova o trpícím Mesiáši nás ujišťují, že kříž není situací, která by ukazovala na opuštěnost od Boha, ale naopak svědčí o Boží přítomnosti.

Toto slovo nás osvobozuje od úzkosti, že to my musíme v našem životě všechno zařídit. Že my musíme všechno zvládat. Že naše chyby jsou pak zcela zničující. Protože to my se svými představami jsme centrem všeho. „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“ Centrum života není v naší moci. Takový život se uzavírá sám do sebe a hroutí se. „Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?“

Centrum je v Ježíšově odpovědi na otázku, kde je Bůh, když jsme ztrápení. Bůh odpověděl, odpovídá, odpoví. Stalo se a platí to stále. Syn člověka musí mnoho trpět – nejsme sami. A tak je proč i v těžkých chvílích přijmout za své žalmistovo slovo: „O Tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.“

Amen.

Píseň: 236 Ježíši, Pane nejvyšší

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme za ujištění o tom, že se nemusíme bát, protože Ti patříme spolu s celým stvořením. Děkujeme za ujištění, že jsi s námi, když se nám hroutí svět, když máme strach, jaké zprávy o našich blízkých přinese další den.

Pane, chceme Ti odevzdat právě naše blízké. V rodině, ve sboru. Kolem nás. Odevzdáváme Ti Vlastičku Petráskovou, Libuši Votavovou, Libuši Voříkovskou, Michala Vybírala. Odevzdáváme Ti všechny, kdo bojují s těžkou nemocí. Prosíme, těš je a povzbuzuj a nám pomáhej, abychom uměli být pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dnes prosíme za všechny školáky, zvlášť za prvňáky. Za všechny studenty. Za všechny ty, komu současná situace komplikuje cestu za vzděláním, cestu k budoucnosti. Prosíme za jejich rodiny i učitele. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti z rodin, které nemohou nebo neumějí nabídnout svým dětem pomoc při vzdělání a právě v této době se to projevuje zcela zásadně. Prosíme, abychom jako společnost dokázali nabízet budoucnost i těmto dětem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, pomoz nám, křesťanům, v síle naděje, kterou jsme směli poznat, být povzbuzením a oporou všude tam, kam jsi nás postavil. Uč nás svědčit i v náročných situacích o Tvé cestě přijetí člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za sbory a farnosti v Hostivaři, Petrovicích, Uhříněvsi, v Říčanech. Prosíme, aby v nich lidé mohli nacházet zvěst evangelia a mohli o něm svědčit v našem rozděleném světě plném násilí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché či hlasité prosby.

Spolu s celým Tvým lidem k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání a požehnání: Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost učiňte svou životní průvdkyní. Odtud z našeho shromáždění si odneste zvěst o milosti, jež tonoucí drží nad vodou a zbloudilé vyvádí z bažin.

Žijte z ní: a kéž Boží milost naplní vaše dny pokojem, pravdou a láskou, ať už půjdete kamkoli. Amen.

Píseň: 436 Ó požehnej nám, Pane