Uhříněves 7.3.2021 J 2,13-22 (Jiří Ort)

Uhříněves 7.3.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách ve třetí neděli postní zvané Oculi – podle prvního slova textu „Mé oči stále vyhlíží Pána“.

Introit: Své oči stále upírám k Hospodinu; On vyprostí z léčky mé nohy.

Ž 25,15

Píseň: 613 Oči všech se upírají

Modlitba: Pane, zvedáme k Tobě oči a to, co před námi otevíráš, nás naplňuje nadějí. Uprostřed naší bolesti, uprostřed bolesti lidí vedle nás, uprostřed zoufalství těch, kteří jsou zcela opuštění, Ty nás ujišťuješ, že příběh o vysvobození není historickou událostí, ale že se děje neustále. Že se stále znovu naplňuje i kříž a vzkříšení Tvého Syna a našeho zachránce Ježíše z Nazareta.

Moc Tě prosíme o posilu, abychom dokázali umožňovat zkušenost vysvobození lidem kolem nás. Abychom dokázali všem, kdo se cítí ztraceni uprostřed dějů, se kterými si neví rady, ujistit o Tvé přítomnosti, která zve do svobody Tvého království. Amen.

Čtení: Ex 20,1-17

Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj

Text: J 2,13-22

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Když jsem si připravoval povídání pro konfirmandy, neuvědomil jsem si, že vlastně probíráme téma této neděle. Tímto tématem je „Desatero“ – nebo lépe – smlouva mezi Bohem a jeho lidem. Znovu jsem si pročítal ten velice známý biblický text a znovu jsem zažil, jak k nám texty promlouvají stále znovu a stále jinak. V situaci, ve které jsme, v situaci, ve které je každý z nás osobně.

Desatero Božích přikázání je velice nešťastně vnímáno jako soustava nařízení. Ani by se nedalo spočítat, kolikrát jsem slyšel větu – „Kdyby všichni dodržovali Desatero, bylo by na světě dobře“. Podle této logiky by tedy bylo cestou pomoci vymáhání této poslušnosti. Jenže – tím bychom přeskočili to nejdůležitější – vstupní informaci, která dává celému textu smysl. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“

To je základní informace, základní připomenutí životní zkušenosti posluchačů. Bez této zkušenosti by vlastně pro putující lid nemělo nejmenší smysl uzavírat smlouvu s tímto Bohem. Ona je to totiž skutečně dvoustranná smlouva, nikoliv soubor příkazů. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Tento Bůh dal svému lidu zažít, že je možné dostat se z otroctví – v důvěře tomuto Bohu. Vnímáme kolem sebe svázanost otroctvím, svázanost nesvobodou, velice masivně. V nejrůznějších formách. Hodně intenzivně zažíváme nesvobodu těch, kdo jsou ve své slabosti vydaní na milost a nemilost – v plném smyslu toho slova. Slabost nemusí být zničující, jestliže jsme v rukách milosti. Ale je zcela likvidační, když se ocitne v rukách nemilosti. Těžko po někom chtít, aby nechal určovat svůj život náboženským systémem, který pouze vyžaduje poslušnost a nezprostředkovává zkušenost Boží vysvobodivé milosti. To neznamená, že by takové náboženské systémy neměly své věrné. Jen – z mé zkušenosti – se v nich nabízí zkušenost vysvobození až jako třešnička na dortu naplněném krémem striktních příkazů.

Ale to není případ tohoto zásadního starozákonního textu, není to případ zbožnosti Božího lidu. Text smlouvy na základě zkušenosti vysvobození vybízí k chování, které tuto zkušenost nabídne i druhým. Jsem přesvědčený, že právě to je smyslem Ježíšova dnešního vystoupení v podání Janova evangelia. Jan nás vede Ježíšovým příběhem zvláštním způsobem. Vlastně své čtenáře bere vážně v jejich časovém umístění – tedy v době po Velikonocích, kdy čtenář už „všechno ví“. Jenže – evangelista si uvědomuje, že ono „všechno ví“ nemusí znamenat vůbec nic – protože informace jako taková nemusí znamenat osvobodivou zkušenost. Ježíšovo ukřižování a vzkříšení není o informace, ale o události, která oslovuje a vyzývá - znovu a znovu. Všimněme si, že se Ježíš vůbec nezlobí, když je žádán o znamení, aby se ukázalo, jestli má právo vystupovat s radikálním nárokem určovat náplň chrámového života. Jestli má právo o chrámu mluvit jako o domu svého Otce. Tuto zkušenost už máme z předchozího příběhu z Kány v Galileji, kde Ježíš otevřel budoucnost tam, kde už z lidského pohledu nebyla. A evangelista to komentuje slovy: „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ Učedníci učinili s Ježíšem osvobodivou zkušenost a s touto zkušeností už nahlíželi na další události, jichž se stali součástí.

Tedy i na událost „vyčištění chrámu“. Nestalo se tu vlastně naprosto nic, co by vybočovalo z biblické tradice. Vyčištění chrámu koresponduje se základním prorockým důrazem. V Heslech Jednoty bratrské byl nedávno verš z knihy proroka Ámose, který je typický kritikou kultu ve světle „sociální nespravedlnosti“: "Pro trojí zločin Izraele, ba pro čtverý, toto neodvolám, protože za stříbro prodávají spravedlivého a ubožáka pro pár opánků. Baží dostat hlavy nuzáků do prachu země, pokorné zavádějí na scestí, syn i otec chodí za nevěstkou, a tak znesvěcují moje svaté jméno. Rozvalují se na zabavených oděvech při každém oltáři. Vydřené pokuty propíjejí ve víně v domě svého boha." Amos 2,6-8 A k tomu velice známý text z proroka Ozeáše: „Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.“ (Oz 6:6 CEP)

Chrám, místo setkání s Hospodinem, neslouží k tomu, k čemu by sloužit měl. Pro proroky i pro evangelistu byl toto důvod jeho pádu. Protože v chrámu byl člověk veden pouze k dodržování správného provozu, protože tu byl člověk veden víc k tomu, aby se ohýbal místo toho, aby mu byla nabízena zkušenost vysvobození, posila v jeho trápení. Vždy si u tohoto textu vzpomenu na bratra faráře Kocába, který byl hostem na slavnosti výročí založení evangelického sboru ve Vršovicích. Naslouchal krásným vzpomínkám a vyznáním, co pro členy sboru znamenalo a znamená toto konkrétní společenství. Vyslechl i projev starosty městské části. A pak už to nevydržel, vzal si slovo a s prorockým zanícením vyslovil slova: „Ono vám to tady všechno jednou spadne na hlavu. To, co tu kolem sebe vidíme, milé vzpomínky, které tu zazněly, nejsou základem života Božího lidu.“ Ano, měl pravdu, slova proroků ani slova Ježíšova nebyla určena pouze Jeruzalémskému chrámu a jeho provozu.

Hospodin však v Ježíši z Nazareta nabídl víc než jen kritiku. Nabídl možnost skutečně přijmout zcela základní fakt nabídky života. Svobodného života ve všem trápení a smutku a bezmoci. Nabídl ujištění v Ježíšově kříži a vzkříšení. Nikoliv jako informaci o historickém faktu. Ale jako nabídku zkušenosti, která může určit naše životy. „Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.“ A v této zkušenosti pak nejen můžeme, ale máme pomáhat vytvářet tuto zkušenost vysvobození druhým lidem. Sobě navzájem i lidem okolo nás. Ne nadšeným vyprávěním, jak nám Pán Bůh pěkně funguje, ale nasloucháním bolesti druhých a nabídce pomoci do konkrétního trápení. Nabídce vysvobození, nabídce vzkříšení. Pán Bůh nám v tom pomáhej.

Amen.

Píseň: 694 V království Božím místa dost

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme za Tebou naplněni starostí o sebe navzájem, o lidi kolem nás.

Pane, odevzdáváme Ti Vlastičku Petráskovou. Sami vyznáváme svoji bezmoc, protože nemůžeme ovlivnit její opuštěnost, že nemůžeme předat ujištění, jak moc nám na ni záleží. Prosíme, opatruj ji, ujišťuj, že její život má obrovskou cenu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Michala Vybírala i celou rodinu. Děkujeme za všechny pokroky a prosíme o posilu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti sestru Voříkovskou na Vojkově, sestru Votavovou, sestru Zejfartovou. Odevzdáváme Ti jejich rodiny. Prosíme, potěšuj je a povzbuzuj.

Pane, myslíme na všechny zdravotníky. Prosíme za všechny sociální pracovníky. Prosíme, uč i nás povzbuzovat ty, se kterými se setkáváme. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za klienty, kteří odnášejí náročnost situace. Kteří odnášejí vyhoření zaměstnanců. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme i za mladé lidi, kteří zažívají bezvýchodnou situaci ve fázi života, ve které výhled potřebují. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti naši bolest při pohledu na dění kolem nás. V naší republice i ve světě. Moc Tě prosíme, za lidi, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli mimo zájem zbytku společnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti své osobní díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po vysvobození:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 346 Buď Tobě sláva