Říčany 10.4.2022
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v neděli na počátku velikonočního týdne, v neděli zvané květná.
Introit: On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 1Pt 2,24
Píseň: 146 Ó chvalte laskavého Pána
Modlitba: Pane Bože, na začátku velikonočního týdne jsme přijali Tvé pozvání do společenství lidí, kteří vyznávají, že Ti patří a vidí naději životů svých i kolem sebe v Tvém jednání, v Tvé milosti.
Pane, vyznáváme, že nás trápí právě to, že Tvé jednání neumíme kolem sebe rozpoznávat. Vyznáváme, že pak propadáme smutku a beznaději. Že pak nevidíme řešení pro úkoly, které jsi před nás postavil.
A právě proto Tě dnes chceme poprosit – uč nás chválit. Uč nás děkovat Ti za to, že Ti smíme patřit, děkovat za svědectví lidí okolo nás i biblických svědků. Uč nás Tě chválit za to, že my smíme vědět, že jsi pro člověka poslal svého Syna, Ježíše Krista. Že se smíme znovu a znovu konfrontovat s Jeho zvěstí o Tvém království. Že se smíme stále znovu dozvídat, co má před Tvou tváří budoucnost.
Pane, za to vše Tě chceme chválit a moc Tě prosíme, abys tu byl dnes s námi. Abys byl s lidmi po celém světě a otevíral jim oči, aby našli cestu k Tobě – pro sebe i pro druhé. Amen.
Čtení: Ž 118
Píseň: 314 Za dar slova, Bože milý
Text: Lk 19,29-38
Máme před sebou velice klasickou scénu. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Celý obraz u evangelistů je zřetelně vykreslen tak, aby nám bylo jasné, že nejde o žádnou náhodu. Že tu máme před očima Boží záměr.
Snad pokaždé, když jsem psal zamyšlení na tento text, se mi před očima objevovaly zástupy naplněné očekáváním. A nutně nejrůznějším očekáváním. To není nic zvláštního, je to naopak logické. A to i u evangelisty Lukáše, který nemluví obecně o zástupu, ale o zástupu učedníků. Když si připomeneme, co všechno vyzpívává žalmista v dnešním žalmu, je toho hodně, za co můžeme děkovat a co všechno také očekávat. Pro každého z nás v tomto žalmu rezonuje něco jiného. Každý z nás tedy vnímá Boží zaslíbení v Ježíši z Nazareta tak trochu po svém, podle toho, v jaké je situaci, jakou má osobní historii, jak vnímá slova evangelia, dobrou zprávu o tom, kterého poslal Hospodin za každým člověkem. A navíc – stále se o pochopení Ježíšova života a jeho zvěsti sami se sebou pereme.
A já v tom nejsem žádnou výjimkou. A myslím, že nejsem výjimkou ani v tom, že tak nějak závidím těm, kdo tak nadšeně provází Ježíše vjíždějícího do Jeruzaléma. Protože mám někdy pocit, že ten příchod pomazaného Božího je až příliš často zastavitelný lidskou rukou – a tak vždy vidím příliš mnoho překážek, než abych se radoval. Znovu jsme při prohlížení fotografií z Jeruzaléma v Alzheimercentru v Průhonicích narazili na zazděnou Zlatou bránu, kterou podle židovských náboženských představ má vjet Mesiáš do Jeruzaléma. Jak jednoduché řešení – prostě bránu zazdít a před ní zřídit hřbitov, aby nemohl vejít nejen Mesiáš, ale ani prorok Eliáš, coby kněz. Tedy žádná z postav Božího soudu. A tak dnešní text vnímám z pozice toho, kdo váhá, jestli vůbec ten Boží zaslíbený do Jeruzaléma vjede. Jen abych byl spravedlivý, k Zlaté bráně, Bráně smíření, se váží mnohem smířlivější příběhy. I smířlivější důvody zazdění brány a zřízení hřbitova.
Ale zazděná brána, kterou měl podle tradice vjet do Jeruzaléma Ježíš z Nazareta je pro mě hodně silným symbolem.
Dnes však právě proto nechci mluvit o nejrůznějších očekáváních a zároveň zklamaných nadějích. Dnes po dlouhé době chci zůstat u Božího příběhu s Ježíšem z Nazareta. A to díky těm, kteří možná měli zmatené představy o Mesiáši, ale to podstatné je, že si nenechají vzít hledání naděje. A podporou je jim schopnost vnímat Boží zázraky. Odtud roste Radost a vděčnost Bohu. „Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli.“ (Luk 19:37 CEP)
Jakoby se tu v tuto chvíli sešly všechny příběhy a podobenství z Lukášova vyprávění, aby nám pomohly otevřít se Božím zázrakům. Tak jsme si dnes vlastně vyprávěli s dětmi v Uhříněvsi. S potěšením jsem si pročetl alespoň předcházející kapitoly, abych si Ježíšův příběh alespoň trochu připomněl. Nabídnu toto ohlédnutí i vám, jakkoliv ty příběhy dobře znáte. Bezprostředně před příběhem dnešní neděle je to náročná výzva podobenství o hřivnách a hned předtím příběh přijetí – příběh o Zacheovi. A ještě předtím uzdravení slepého žebráka a podobenství o modlitbě. A tak bychom mohli pokračovat. Příběh za příběhem, podobenství za podobenstvím, kdy jsme Ježíšem vtahováni do Božího příběhu pro člověka.
Důrazy, které jsou nám nabízeny, jsou zřetelné – Ježíš přišel a nabízí život všem těm, kterým je život odpírán. A přijímá životy všech, kteří už ani ve svých očích nemají právo na budoucnost. Takový Ježíš vjíždí do Jeruzaléma. Navzdory všemu nepochopení, které provází Ježíšovy učedníky v celých dějinách křesťanství, zaznívá chvalozpěv. Učí naději ve chvílích, kdy před sebou vidíme zazděnou bránu do Boží budoucnosti.
A přece Lukáš nenechá vyznít své vyprávění tímto finále. Místo toho nás jakoby vrací na začátek. Prostě proto, že zná svůj sbor, že zná nás. Že ví, že není jednoduché chválit tváří v tvář zazděným branám. A že je tu vždy někdo, kdo chce uskutečňovat budoucnost podle svého. „Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!"“ (Luk 19:39 CEP) Ježíšovu odpověď nevnímám jako napomenutí těm, kteří by chtěli vše přitesat podle svého. Ale jako slovo povzbuzení pro nás.
Stejně jako ono ujištění na začátku, že vše je tak, jak řekli proroci, tak i Ježíšova odpověď jasně ukazuje, že Boží naděje, Boží budoucnost pro člověka, kterou nabídl a nabízí v Ježíši z Nazareta, není ve své podstatě zastavitelná ani odmítnutím ani naší slabostí. Ve dnech nepředstavitelné zvůle a zároveň narůstajícího počtu potřebných, jsou mi tato Ježíšova slova velkou nadějí: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ (Luk 19:40 CEP) Buď Bohu díky. Amen.
Píseň: 289 Tebe, Bože, chválíme
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, stojíme na prahu velikonočního týdne. Stojíme před branami Jeruzaléma a máme v sobě mnoho bolesti i mnoho naděje. A jsme Ti vděční, že Ti je můžeme odevzdat.
Prosíme za naše nemocné. Máme o ně starost a moc Tě prosíme, posiluj je. Posiluj i nás, abychom nacházeli cestu, jak být pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za oběti válečného šílenství na Ukrajině. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, na prahu velikonočního týdne Tě moc prosíme, aby nás Tvá zvěst uprostřed stoupající nenávisti vedla k vzájemnému porozumění napříč vší rozdílnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Zároveň Tě prosíme, abychom toto porozumění nabízeli především těm, kteří nemají v ruce moc, kteří jsou naopak bezmocní vůči nejrůznějším tlakům. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, myslíme dnes na ty, kdo jsou svírání strachem z budoucnosti. Myslíme na uprchlíky před válkou i bídou, myslíme na ty, na které dopadá a bude dopadat ekonomická nejistota. Prosíme za seniory, za matky samoživitelky, za rodiny s lidmi s jakýmkoliv postižením. Prosíme za lidi s psychickými problémy. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Pane, moc Tě prosíme, abys nás učil nabízet Tvou naději i ve chvílích, kdy my sami ji už nevidíme. Za to Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Píseň: 392 Ó světlo světa, Kriste náš
Poslání: Ježíš říká i nám: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."
Mt 11,28-30
Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26
Píseň: 415 Ach, zůstaň svou milostí