O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 15.4.2022 J 19,17-30 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 15.4.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbách na Velký pátek. Shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy.

Introit: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Ž 22,2

Píseň: 26 Bože můj, Bože

Modlitba: Pane Bože, Ty víš, jak jsme zraňováni bolestí kolem nás. Ty víš, jak jsme z ní zoufalí a nešťastní a jak bychom ji hrozně moc chtěli vytěsnit z lidských životů.

A my dnes přicházíme za Tebou, abychom Ti děkovali, že Ti není lidská bolest lhostejná. Děkujeme dnes, že jsi poslal svého Syna, toho, který žil svůj život v absolutní poslušnosti Tvé vůle, abychom nezůstali sami a opuštění uprostřed bolestí tohoto světa.

Děkujeme, že právě proto šel Ježíš až na kříž, děkujeme, že smíme přijmout jeho oběť, která nám otevírá život s Tebou. Která nás ujišťuje, že Ty jsi s každým člověkem, i když je lidmi odmítán a opuštěný.

Chceme Tě moc poprosit o Tvého Ducha svatého, abychom měli sílu a schopnost být o této naději živým svědectvím. Amen.

Čtení: 1K 1,18-25

Píseň: 515 Náš pastýř, věrný Boží Syn

Text: J 19,17-30

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Letošní velikonoční svátky nám kladou vážné otázky. Vážné otázky naší víře, našemu vnímání kříže a vzkříšení. Našemu vnímání Božích cest v lidském životě. Ukazuje se, že lidská paměť je krátká – nebo možná jen že na špatné věci raději zapomínáme nebo – nebo prostě a jednoduše z lidské podstaty nejsme schopní přijmout realitu lidského hříchu. A tak nás – mě - vždy znovu zaskočí událost kříže.

Ježíš z Nazareta byl odsouzen k smrti. Včera při večerních bohoslužbách jsme pročítali celý pašijový příběh. Se vší lidskou slabostí i malostí, s manipulací s davy, s mocí, která si myslí, že může dělat co chce – protože má moc. Nedávno jsem se účastnil koncertu, na kterém autor pateticky deklamoval slova, která vložil Ježíšovi do úst: „Můj lide, co jsi mi to jen udělal“. A já si najednou uvědomil jednak velké nebezpečí prezentovat tímto způsobem Kristův kříž a proto i důležitost podání Ježíšova příběhu, smrti a vzkříšení z pera evangelisty Jana. Tedy pohledu na Ježíše jako na svrchovaného vládce, který vědomě naplňuje vůli svého Otce i uprostřed bolesti.

Máme před očima ukřižovaného Ježíše, vnímáme celý pašijový příběh – a přece – ten příběh nám evangelisté nevypráví proto, abychom se rozněžňovali nad tím, co to lidé chudákovi Ježíšovi udělali. I – a právě – tady evagnelista povzbuzuje svůj sbor, který zažívá těžké chvíle. Který byl vyhozen ze synagogy, který ztratil zázemí a ptá se, jestli tedy věří správnému Bohu. A jestli věří správnému Bohu, tak proč je v tom Pán Bůh nechává.

Stále znovu se opakující se otázka. „Kde je Bůh?“ Věřím tomu, že nám Pán Bůh dal k této otázce svobodu. Bratr Pavol Bargár v zamyšlení k Ž 10,1 - „Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?" napsal: „Heslá pre dnešný deň nám v plnej sile ukazujú jeden z typických rysov biblickej zbožnosti: bytostne angažovaný rozhovor s Bohom, ktorému nie je cudzia ani kritika, dohovárajúca otázka, výčitka. Vzťah s Hospodinom je zápasom, ktorý má svoje svetlé i tmavé stránky. Je to zápas o život v plnosti - život, ktorý má zmysel.“

A tak nám velkopáteční text otevírá tuto zásadní otázku: „Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?" Ne proto, že by se dělo něco zcela výjimečného, ale proto, že kříž pro slabé a bezmocné je v lidských dějinách vždy po ruce. Odpověď na tuto otázku je určitě nejen pro mě zcela zásadní, protože už měsíc jsme svíráni zprávami o událostech, které se stále vrací. Stále znovu se v lidských dějinách objevují postavy jako Putin, Hitler, Stalin, Franko, Karadžič, Pol Pot, Pinochet a další a další. A zároveň zástupy trpících, hladových, bezmocných. Ta otázka ohledně Boží přítomnosti, kterou před námi otevírá Velký pátek, nezaznívá kvůli příběhu Ježíše z Nazareta, ale kvůli bolesti lidí.

A apoštol Pavel, v jehož slovech nacházíme vlastně nejstarší svědectví o zpracování víry v naději kříže, vyznává, že Pán Bůh tu odpovídá. Že je přítomen právě všem trpícím, pronásledovaným a odmítaným. Že právě to je smysl kříže. Ne nářek nad tím, že všichni opustili Ježíše, ale vděčnost za to, že Kristus neopustil ty, kteří jsou stále znovu křižováni.

Zároveň je apoštol svědkem odmítnutí tohoto pohledu na Boží jednání v lidském životě i v lidských dějinách. „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“ (1Co 1:22-24 CEP)

Odvaha přijmout ve víře Kristův kříž jako Boží jednání pro člověka, jako nabízenou Boží ruku uprostřed lidské tísně, osobně stále vnímám jako zázrak. Zázrak víry. Tady nejde o jakési popření života, o to, že Boží vůlí je, abychom se nechali křižovat. Ditrich Bonhoeffer konstatoval, že Bůh nepotřebuje nejprve člověka oloupit o jeho krásu a sílu a teprve pak ho triumfálně osvobodit. Kristův kříž je Boží přitakání životu, Boží nabídkou provázení člověka i v těch nejtěžších chvílích. Ovšem zároveň odmítnutí definice toho, který život je v Božích rukách a který ne.

Tady jsem opatrný, abych nesjednotil apoštolův pohled na židovství a židovství samotné. Zůstal bych raději na náboženské půdě jako takové. U lidské snahy ovládat Boha, lidského přesvědčení, že existuje jakýsi model chování a zbožnosti, které nám zajistí Boží přízeň a tak i život, který nám vyhovuje. Takový pohled samozřejmě teologie kříže nemůže vyhovovat.

Stejně tak nemůže vyhovovat lákavé představě, že člověk je schopný jaksi od stolu vytvořit něco, co by ho zbavilo odpovědnosti za to být člověkem. Že na jednu stranu existuje jakési lidské uspořádání, které samo o sobě nás ochrání od bolesti a trápení a na druhou stranu, že nějaké uspořádání je to nejlepší s tím, že nějací lidé prostě vždy trpět musí a ti dotyční mají tedy smůlu.

Příběh Velkého pátku je o ujištění, že je Pán Bůh je s námi i se všemi trpícími. Není to jakási historická informace. V každém aktu krutosti a nelidskosti je Bůh opět křižován, jeho tělo je mučeno. V žádném aktu krutosti a nelidskosti, v žádné bolesti a smutku nejsme sami. Amen.

Píseň: 526 Tvůj kříž mi září v temnotách

VP

Chceme dnes slavit svatou večeři Páně – hostinu Kristova království, která symbolizuje otevřenost příchozím, otevřenost těm, kteří lační po slovu pravdy a naděje uprostřed bolesti. Slavíme tento hod

- jako vzpomínku na Ježíšovu poslední večeři s jeho učedníky,

- také jako povzbuzení a posilu v tomto konkrétním společenství víry

- a konečně jako předjímku hostiny budoucí, kterou s nadějí očekáváme.

Vyznání a zvěstování milosti:

Při přípravě na setkání s živým Kristem se ztišme v pokoře před Bohem:

Pane, před Tebou rozpoznáváme, že nejsme hodni, abys k nám přišel. Vyznáváme, že máme mnoho společného s tím, co je ti protivné a odporné. Vyznáváme vlažnost lásky, slabost víry, ochablost služby. Pře Tebou i před ostatními vyznáváme své viny.

Jestliže tomu tak je, odpovězme společně a přece každý sám za sebe: Vyznáváme.

Věříme, že pro jméno Ježíše Krista nám nabízíš odpuštění. Že nás vyvádíš z toho, co nás svazuje, z toho, co nám brání, abychom byli před Tebou svobodni. Věříme, že nám v Kristu obnovuješ možnost žít z Tvé pravdy a sloužit Ti z celého srdce.

Jestliže tomu tak je, přiznejme se k tomu slovem: Věříme.

Když Tě, Pane, prosíme o odpuštění a o znovuobnovení vztahu s Tebou, chceme také sami konkrétně a osobně odpustit a žít v otevřenosti s druhými.

Vyznejme to slovem: Odpouštíme.

Slovo milosti: Můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří, bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest. Tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (2Par 7,14)

On se za nás obětoval, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, očistil nás a přijal jako lid zvláštní, horlivý v dobrých skutcích. (Ti 2,14)

On odpouští všem, kteří se k němu obrací v pokoře.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

V pravdě je důstojné a spravedlivé,

abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,

neboť Ty nás bez ustání voláš

k životu v Tvé spravedlnosti.

Ty, Bože lásky a slitování,

neúnavně nám nabízíš své odpuštění

a zveš hříšného člověka,

aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.

Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;

skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,

jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -

tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.

A nyní, když Tvůj lid

žije v době milosti a smiřování,

dáváš mu v Kristu možnost,

aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,

a aby sloužil všem,

když se plně oddá svatému Duchu.

Plni obdivu a vděčnosti

se proto chceme připojit

k nesčetným hlasům v nebi,

abychom vyjádřili Tvou lásku

a svou radost ze spásy v Kristu,

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň 510

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili,

ale ke kterému nás zve náš Pán Ježíš Kristus.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás On přijímá.

Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám On sám dává.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Nyní toto praví Hospodin,

tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce Tvůj Izraeli:

Neboj se, já jsem Tě vykoupil,

povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou,

půjdeš-li přes řeky, nestrhne Tě proud,

půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

Jděte v pokoji.

Ač jste ho neviděli, přijímáte ho; ač ho ani nyní nevidíte, přece v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, totiž spásy duší.

Jděte v pokoji.

Čerpejte radost, milost a potěšení z Božího daru vzkříšení k životu. Jděte v pokoji.

Píseň: 276 Kdo je mocný jak Ty, Hospodine

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane Bože, moc děkujeme za ujištění o Tvé přítomnosti, děkujeme za povzbuzení, že se na Tebe smíme obracet.

Dnes bychom Ti rádi odevzdali všechny, kdo mají v životě bolest, kdo zažívají situaci kříže.

Prosíme za lidi na Ukrajině. Prosíme za uprchlíky před válkou, za uprchlíky před bídou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za nemocné. Za ty, kterým nemoc bere sílu k životu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za oběti domácího násilí – ať už děti nebo dospělé. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým se rozpadl vztah a oni se z toho nemohou vzpamatovat. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo ve svých životech pociťují nenávist a pohrdání svého okolí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslyš naše tiché díky i prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1Te 5,10n.18n

Požehnání: Bůh Pak pokoje, který toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, učinil vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě ve vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. Žd 13,20n

Píseň: 744 Z přetěžkého kříže