Říčany 18.4.2022 J 11,11-44 VP Velikonoční pondělí (Jiří Ort)

Říčany 18.4.2022

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milé děti, sešli jsme se dnes k bohoslužbě na Pondělí velikonoční a já vás zdravím ujištěním, že milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého je se všemi vámi.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (Lk 24,6.34)

Píseň: 546 Nastal nám čas přeradostný

Modlitba: Pane, dnes přicházíme s vděčností. Chceme děkovat za ujištění, že před každým člověkem otevíráš život. Děkujeme, že si to dnes smíme uvědomit na vyznání biblických svědků, že jsi otevřel život pro Ježíše z Nazareta. Navzdory zásadnímu odmítnutí ze strany lidí, které Ježíše dovedlo až na kříž.

Děkujeme, že smíme ve víře přijmout, že Ježíšova smrt a vzkříšení má zásadní důležitost v našich životech. V životě všech lidí. Děkujeme, že nás právě Ježíšovo vzkříšení vede k životu. K životu, do kterého vstupuješ a otevíráš jeho perspektivu tam, kde my už ji nevidíme.

Za to vše Ti, Pane, děkujeme a prosíme, abys tu byl dnes s námi. Amen.

Čtení: J 11,11-44

Píseň: 533 Bůh náš všemohoucí

Text: Ř 8,6-11

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja.

Již včera jsme s radostí vyznali, že Ježíš, ten, který byl ukřižován, byl Bohem přijat do nového života – byl vzkříšen. Dnes otevíráme Janovo evangelium, abychom se ptali znovu a jinak, co to vlastně pro nás znamená. Jak zvěst vzkříšení zasahuje do našich životů.

Lazar zemřel. Ten, který byl spolu se svými sestrami Ježíšovi blízký, zemřel. Je to smutné konstatování, je za ním povzdech i rezignace. Pozvání na pohřeb. Není to ovšem „pouze“ povzdech nad úmrtím blízkého člověka. Máme před sebou situaci ne nepodobnou situaci křesťanů ve sboru evangelisty Marka, na kterou Marek reagoval mohutným ujištěním 4. a 5. kapitoly. Situaci, kdy jsou křesťané zaskočení, že lidé kolem nich nepřijímají, ba dokonce odmítají Ježíše z Nazareta i jeho cestu. A křesťané sami ztrácí jistotu životní orientace a začínají se ztrácet v labyrintu pochybností o Boží přítomnosti. O Boží pomoci. Evangelista Marek odpovídá soustředěním textů jako podobenství o rozsévači, vzkříšení Jairovy dcery, příběhem o utišení bouře.

Evangelista Jan vypráví o uzdravení slepého a především příběhem o vzkříšení Lazara. Však také tento text je takovým majákem všech hledajících a bloudících. To také slyším v Ježíšových slovech učedníkům, že to vše se děje kvůli nim. Kvůli nám. Abychom neklopýtali na cestách, po kterých jdeme. Abychom věděli o světle, které nám Pán Bůh nabízí. V Dostojevského románu Zločin a trest je právě vzkříšení Lazara textem, který je ztělesněním možnosti změny života. Ztělesněním přijetí Božího jednání v lidském životě.

Jsme tedy vtahováni do příběhu, kde jsou lidé smutní, nešťastní a zmatení. A právě takoví se setkávají s Ježíšem. Zřetelně neumí rozpoznat, co se to vlastně děje. Když mluví o tom, že jestliže Lazar spí, tak se uzdraví. Pro výraz uzdraví se je užito sloveso shodné se slovo spasení. Pohybujeme se tedy ve dvou různých dějích. Ale v okamžiku, kdy si uvědomíme, že se tu mluví o záchraně života, spasení, ukáže se nám lidská představa „sebezáchrany“ v celé její absurdní grotesknosti. „Však on si Lazar nějak pomůže sám. Však on si Raskolnikov nějak pomůže sám. Však my si nějak pomůžeme sami.“

A je tu před námi nový obraz. V něm je zřetelné, že si Lazar sám nepomohl a nepomůže. Zároveň na nás působí všeobjímajíci pocit marnosti, pocit, že Lazarovi už není pomoci. Všichni pláčou, všichni jsou nešťastní, i Marta ve své důvěře v Ježíše vnímá hranice, které již byly nevratně překročeny. „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Stejně Ježíše vítá i Marie: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Zásadní slovo, které vystihuje naše vnímání. Které vystihuje lidskou existenci. Kde byl Ježíš, když Raskolnikov vědomě překročil hranice lidského a vzal si právo rozhodovat o právu druhého člověka na život? Kde byl Ježíš, když jsme bloudili a naše zoufalství nad utrpením a lhostejností a nenávistí nám bralo a bere víru? Židé říkali: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“

Raskolnikov zuřivě přikazuje Soně, aby četla příběh o Lazarovi.

„Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: "Kam jste ho položili?"“

Přiznám se, že tento vypravěčův důraz mám moc rád. Vnímám, vnímáme, naše vlastní emoce, naše vlastní zoufalství a zlobu nad tím, že zůstáváme sami, opuštění ve svém hledání. Ale bibličtí svědkové vykreslují i Boha plného emocí. Nevyznávají jakési nehybné bytí, prazáklad, ze kterého vše ostatní vzniklo. Tak i evangelista Jan vyznává Ježíše, toho, který reprezentuje Boha, jako toho, komu není lhostejná lidská bolest. Lidské pláč, výkřiky, zuřivá, zoufalá zloba.

V této své rozhorlenosti Ježíš přistupuje k Lazarovu hrobu: „Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" Zemřelý vyšel. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"“

Je to mohutné finále. Mohutné ujištění. Ale – jak řekl Ježíš – mohutné pro diváky. Abychom si toho všimli. Aby nám to došlo. O nic méně zázračné bylo Sonino věrné, trpělivé svědectví Raskolnikovovi, která s ním šla mimo lidskou společnost na Sibiř, aby ho neustále zvala do života. Nabízela mu zažít vzkříšení. A on díky tomu vyšel z hrobu. Z hrobu lidského zoufalství.

Apoštol Pavel si dobře uvědomoval, že přes toto zásadní ujištění z Boží strany, přes ujištění o tom, že Pán Bůh o nás stojí a že nám nabízí v Ježíši Kristu, v jeho smrti a vzkříšení nový život, je možné před tím zavřít oči. Život odmítnout. Evangelista to vykresluje hned v následujícím oddílku o Židech.

Apoštol Pavel je mnohem osobnější a střízlivější. Boží jednání, Boží zájem o člověka v Ježíši Kristu tu je. To je nezpochybnitelný fakt. Ale my můžeme vsadit na jiná pravidla. Podřídit se jiné moci. Ono sobectví, o kterém čteme v ekumenickém překladu je vlastně opatrnost těla. Podřízení se oné moci sarx – těla, která odvádí od druhého člověka a vidí pouze sebe.

Ale ono je možné žít. Tak o tom svědčí příběh o Lazarovi. Ne z vlastních sil – my sami se nevytáhneme z našich hrobů. Tak jako to nemohl zvládnout Lazar ani Raskolnikov. Ale můžeme přijmout pomoc. „Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.“

Amen.

Píseň: 549 Buď Tobě sláva

Úvod: Dnes je neděle vzkříšení. Bůh je zde s námi. A říká: Pokoj vám. Zve nás do kruhu kolem svého stolu, zve nás k oslavě, neboť Bůh daroval člověku mnoho potřebných věcí, dává vzrůst všemu kolem nás, pod ochranu bere všechny plody života. Navrch přidává nevšední dar: smrt smrti a život života skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Vyznání a zvěstování milosti:

Chceme přijmout Boží radost a oslavit ten vzácný Boží dar. Chceme vyjádřit, že bohatství našeho života je dílem Božím. Bez jeho pomoci a lásky bychom jenom živořili. Předložme Bohu s vděčností své vyznání.

Vyznáváš, že jsi člověk chybující a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? A přiznáváš, že ani ty se nemůžeš vykroutit z vin a bídy tohoto světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se čelem postavil proti zlu a položil svůj život i pro tebe? Věříš, že svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život? Jestliže tomu tak je, odpověz: Věřím.

Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo milosti! Dokazuje Bůh svou lásku k nám: Když jsme ještě byli hříšní, Kristus zemřel za nás. Když jsme nyní ospravedlněni prolitím jeho krve, spaseni budeme skrze něho.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Pozvání: Bože, Duchu svatý, v srdcích nám potvrzuješ svědectví proroků i apoštolů, že jsou pravdivá. Vléváš nám odvahu uvěřit Kristově lásce, že on s námi je a zůstává po všechny dny, nezavrhuje nás, ale zve k sobě, přijímá nás spolu s našimi bližními a tvoří z nás společenství svých učedníků, abychom se od něho naučili spolu žít v bratrské lásce. Prosíme, požehnej tento velikonoční hod, abychom tu okusili, že sám Kristus je naším hostitelem, radovali se z toho a přijali od něho novou sílu na cestu za ním. Amen.

A tak již usmířeni s Kristem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Neboj se. Já jsme první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k Živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Jděte v pokoji.

Píseň: 535 Slavné Kristovo vzkříšení

Přímluvná modlitba:

Pane, chceme poděkovat za pozvání k Tvému stolu. Děkujeme, že jsme směli přijmout ujištění, že jsi s námi. Ujištění o Tvé lásce a milosti, které se všem lidem dostalo v životě Ježíše z Nazareta, v jeho smrti na kříži i v jeho vzkříšení. Pane, v síle tohoto ujištění Ti chceme odevzdat své prosby.

Pane, prosíme za naše nemocné. Prosíme o posilu pro ně i pro nás, abychom dokázali být povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vidíme mnoho lidí, kterým je v tomto světě brán status lidství. Prosíme za lidi uprostřed válečného konfliktu. Prosíme za uprchlíky. Prosíme za rodiče, které mají děti ve válce. Trápí nás to a chceme Ti odevzdat je i všechny, kteří se jim snaží pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, které limituje jejich postižení. Prosíme, abychom je dokázali přijímat bez předsudků. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi v sociální nouzi. Za ty, kdo nezvládají zvyšující se nájmy a ceny energií. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo se snaží pomoci. Odevzdáváme Ti pracovníky různých organizací, které se potýkají s nedostatkem financí a přece se nevzdávají ve své snaze pomoci. Prosíme za tyto lidi v Uhříněvsi, v Kolovratech, v Říčanech i na dalších místech, kde žijeme. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za Tvou církev. Prosíme, abychom naději dnešní radostné zvěsti o vzkříšení uměli přinášet do bolesti lidí okolo nás, do bolesti tohoto světa. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Hospodine, voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. 1K 5,7n

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství.

Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty. Amen

Píseň: 560 Vítězi k poctě zpívejme