Uhříněves 15.5.2022 J 13,31-35 (Jiří Ort)

Uhříněves 15.5.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve společenství v našem kostele, kde jsme se sešli, abychom se společně nechali povzbudit Božím slovem.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost. Ž98,1a.2b

Píseň: 109 Ž 92 Jak dobré slavit Pána

Modlitba: Věčný Bože, Ty jsi začátek a Ty jsi konec. Ty jsi zdroj a Ty jsi cíl. Ty jsi pramen vod našeho života. A ty jsi moře, k němuž směřujeme. Modlíme se, abys seslal svého Ducha svatého, aby dnes znovu sestoupil do našich životů. Osvěž naši víru, obnov náš směr a pomoz nám

jít po Tvé cestě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 421

Čtení: Sk 11,1-18

Píseň: 311 Bůh je můj hrad (704 Co činí Bůh, vše dobré jest)

Text: J 13,31-35

Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Haleluja. Ž118,16

Oddíl z Janova evangelia začíná zvláštním způsobem: „Když Jidáš vyšel ven,…“. Tato slova se vztahují k předchozímu ději, ke společnému stolování Ježíše s učedníky. Při něm Ježíš přede všemi otevře skutečnost, že bude zrazen – a to jedním z těch jemu nejbližších. Následně podáním skývy chleba přímo označí Jidáše. „Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!““ K tomu se vztahují slova evangelistova vyprávění „Když Jidáš vyšel ven,…“.

Dnešní oddíl tedy začíná odkazem na konec. Neodvratný konec, protože tu není nikdo, kdo by roztáčející se kolo příběhu zastavil. Učedníci totiž vůbec nerozumí tomu, co se děje – domnívají se, že Jidáš odchází nakupovat pro chudé. Tato neschopnost rozpoznat znamení je něčím, co nás nesmírně trápí. Trápí nás, Že nerozpoznáme nebo prostě nevíme, co se vlastně děje a pak nemůžeme účinně pomoci. Ale události, lidské příběhy, nepřibržďují kvůli tomu, abychom se mohli zamyslet, abychom měli víc času na rozhodnutí. „Když Jidáš vyšel ven, …“.

O to víc vyráží dech Ježíšův výrok, který bezprostředně následuje: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.“ U Jana Roskovce jsem objevil krásnou, stručnou a jasnou definici, co u evangelisty Jana vyjadřuje oslavení: „Oslavení znamená především manifestaci Boží přítomnosti – tam, kde se prokazuje, že Ježíš patří k Bohu.“ Ve chvíli, kdy kolem nás jásají všechny síly negace života, kdy oslavují vítězství nad vším, co nám v Ježíši z Nazareta Pán Bůh nabízí, Ježíš říká – právě v tuto chvíli se ukazuje, že tato nabídka není omylem. Že Ježíš plně reprezentuje Boží plány pro člověka. Že je tím, na koho máme orientovat své životy. Kdo má právo určovat jejich směr. Kdo má právo nastavit základní směr našich životů: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Protože právě v těchto chvílích jásající negace života je nám Bůh v Ježíši Kristu přítomen.

Kouzlo knihy Skutků apoštolských je v tom, že zaznamenává lidskou snahu tento Ježíšův kompas aplikovat do vlastních životů a především právě v tom, že v této snaze člověk nezůstává sám. Dnešní oddíl je toho krásnou ukázkou. Je už sice pouhým shrnutím toho, co se stalo, ale shrnutím zcela výstižným. Vypovídá o skutečnosti aktuální pro celé dějiny lidských příběhů. O rozdělení. Mohli bychom jít krok za krokem nejen dějinami církve, ale dějinami jakéhokoliv lidského společenství a narazíme tam na stejný problém. Na počátku nadšení z události, která člověka hluboce zasáhla. A posléze rozdělení, protože interpretace této události je ovlivněná lidskou zkušeností, kulturním zázemím, sociálním zařazením a dalšími a dalšími prvky.

A vůbec se to nedá dělit podle toho, že ti jsou zlí a ti jsou hodní. Pěkně rozškatulkovat podle toho, kdo nám vyhovuje a kdo ne. Zároveň se nad odlišností důrazů nedá mávnout rukou, protože ovlivňují naše vnímání druhých lidí, poznávání druhých lidí, vnímání jejich situace a možnosti – a způsobu - pomoci. Prostě - „Když Jidáš vyšel ven, …“. Kolo negace života se roztáčí - a co teď s tím.

Moc se mi líbí označení knihy Skutků apoštolských jako kniha Skutků Ducha svatého. Tedy – skutků Božích. Ono je to v Lukášově textu zřetelné – to, co chce evangelista ve svém příběhu říci není pouze ujištění, že v rozdělení, které panovalo v první církvi, měl pravdu směr, který prosazoval apoštol Pavel. Evangelista to podtrhuje tím, že tento směr nastavil už apoštol Petr. Toto konstatování by bylo dost zbytečné, protože otevřenost církve pohanům se už v době evangelisty Lukáše prosadila. I z důvodů veskrze světských – po obléhání a dobytí Jeruzaléma římským vojskem zanikl jeruzalémský křesťanský sbor, jehož představitelé byli hlavní oporou židokřesťanských důrazů. A nám by takové historizující vyprávění moc nepomohlo, protože my jsme v rozporech znovu a jediné, co bychom si z toho odnesli je, že ten, že kdo přežije, má pravdu.

Evangelistu Lukášovi však jde o víc. Stačí pozorně naslouchat celému příběhu. Kdyby šlo o lidský příběh, apoštol Petr by zůstal zcela spokojen se stávajícím stavem věcí. Kdyby šlo o lidský příběh, Kornélius by zůstal zcela bez šance na změnu. Mohl by jen tiše snít o tom, že by třeba mohl být někde vnímán jako plně přijatý do společenství s Bohem a s lidmi. Kdyby šlo o lidský příběh, pouze bychom v zoufalství sledovali, co všechno spustila událost, odstartovaná skutečností, že „Jidáš vyšel ven“.

Ale my jsme slyšeli, že Jidášovým odchodem nic nekončí. Evangelista Jan vypráví, že Ježíš hned vzápětí po Jidášově odchodu označuje události, které přicházejí jako oslavení: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.“

Tak i evangelista Lukáš nás chce ujistit, že příběh apoštola Petra a setníka Kornélia je povzbuzením i pro nás. Protože je vyznáním, které zazní hned několikrát – Pán Bůh vstupuje do lidského příběhu.

A tam, kde je lidské rozdělení neřešitelné, se začnou dít věci. Tam, kde vzájemné pochopení stojí až na druhém místě za vnímáním náboženství, se začnou otvírat cesty, které před tím nikdo neviděl. Tam, kde lidská bolest byla vnímána až pod podmínkou, že ten člověk patří k nám, se najednou tato hradba hroutí a otevírá pohled na druhého člověka.

Tento příběh z první církve nám ukazuje, že Ježíšovo slovo „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ není pouhým nastavením směru. Morálním imperativem. Není pouhým otevřením cesty, po které máme jít. Ale je otevřením cesty, na které nejsme sami. Protože jí otevřela a provází nás po ní Boží láska. Láska, která moc dobře ví o naší neschopnosti porozumět, o našem rozhodování, které bývá až příliš často ve vleku událostí, které jsme sami rozpoutali. Láska, která nezatracuje, ale pozvedá a nabízí společenství. S Bohem i s lidmi. Amen.

Píseň: 260 Samému Bohu sláva, čest

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Bože soucitu, prohlásil jsi, že tvůj domov je zde, uprostřed našeho hledání, našich radostí i našich bolestí. V úžasu přijímáme stále nová svědectví o tom, že toužíš přebývat mezi lidmi,
být s námi a stírat naše slzy.
Dnes k tobě voláme, protože v našem okolí i v celém Tvém stvoření je mnoho věcí, nad kterými pláčeme. Dnes se modlíme, abys nám přišel na pomoc v našich zápasech.

Modlíme se za ty, kdo truchlí nad ztrátou svých blízkých. . . 
Přijď a učiň s nimi svůj domov.
Dej, ať místo smrti vyroste nový život.
Dej útěchu, milost a svatou jistotu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za ty, kdo trpí bolestí a nemocí... .
Přijď a učiň s nimi svůj domov.
Dej uzdravení a zotavení.
Poděl se o sílu a naději. Za to Tě, Pane, prosíme

Modlíme se za ty, kdo žijí s násilím a válkou . . .
Přijď a vytvoř s nimi svůj domov. Chraň je.
Pracujte na smíření, spravedlnosti a míru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za ty, kdo ztratili své domovy...
Přijď a vytvoř s nimi svůj domov. Veď je k útočišti a přístřeší. Obklop je společenstvím a soucitem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Přijď na tento svět a vytvoř svůj domov se svými milovanými.
Zůstaň s námi a buď naším Bohem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

V tuto chvíli k Tobě chceme volat se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 253 Slunce svítí, tak se dobře dívej

Poslání: Kristus se s námi dnes dělí o Boží lásku. A svým novým přikázáním nám nabízí cestu, která nás vede do světa, která nám nabízí vztah vzájemné lásky, jehož zdrojem je Boží láska k nám. Amen.

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí. Amen.

Píseň: 291 Buď Pánu čest