Uhříněves 16.1.2022 J 2,1-11 (Jiří Ort)

Uhříněves 16.1.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny v tomto shromáždění, kam jsme přišli v naději setkání s živým Bohem.

Introit: Hlahol Bohu celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Ž 66,1n

Píseň: 79 Nuž pojďte a Bohu plesejte

Modlitba: Pane, Ty nás zveš do společenství s Tebou a zároveň s těmi, kdo za Tebou také přicházejí. Tvé pozvání zaznívá do naší únavy a zklamání, do našich pochybností i rezignace. Ale Ty voláš znovu a znovu, nepřestáváš nás oslovovat jako jednotlivce ani jako společenství. Ujišťuješ nás, že s námi počítáš, že máš o nás zájem, že máš pro nás pomoc, povzbuzení i úkoly.

Děkujeme Ti za to. Děkujeme, že před námi otevíráš smysl našich životů, smysl tohoto společenství, smysl Tvé církve. Děkujeme, že to smíme rozpoznávat v životě, smrti a vzkříšení Tvého Syna a našeho Spasitele, Ježíše Krista. Že nám i celému Tvému stvoření v něm otevíráš svůj prostor k životu. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 204 (S 176) Má duše Boha velebí

Čtení: Ž 36

Píseň: 311 Bůh je můj hrad 706 Důvěřuj se v Pána, ó duše má

Text: J 2,1-11

Haleluja. Chvalte Hospodina, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Haleluja. Ž 148,2

Máme před sebou hluboké vyznání církve, která v ekumenickém lekcionáři vybrala tyto texty na dnešní neděli. Tedy 2. neděli po Zjevení. Minulou, 1. neděli po zjevení jsme se zastavili zcela na počátku Ježíšova působení, u jeho křtu. Mohli bychom tedy říci, že jsme byli přítomni legitimizace všeho, co Ježíš ve svém působení nabídne. Legitimizace Ježíše tím, kdo jej poslal – Hospodinem.

Dnes nám ekumenický lekcionář nabídl postavil před oči to, co církev vyznává jako nejzásadnější – nabídku naděje spojenou s Ježíšem. Text z Janova evangelia nás přímo vhazuje do kontrastu toho, co má být – a co není. Jakkoliv vnímání svatby v době Ježíšově a dnes je odlišné (v Ježíšově době to byla mnohem více společenská dohoda mezi rodinami než stvrzení vzájemného vztahu dvou lidí), svatební obřad a vše s ním spojené je vnímáno obdobně. Svatba je událostí radostnou a to pro široký okruh lidí. Sám u sebe si uvědomuji, že i dnes pokaždé vnímám rozhodnutí k životnímu slibu partnerů jako hluboké svědectví pro všechny. Dva lidé důvěřují tomu, že má smysl vstoupit do vztahu, vstoupit do manželství navzdory vší nejisté budoucnosti, která je před námi.

A do té radosti a naděje vstupuje rušivý prvek. Ať už z jakéhokoliv důvodu, ale jakoby se do ní vlomila realita – nedostatek. Je to to to bolestnější, že v tuto chvíli chceme na tu realitu zapomenout, chceme věřit, že to bude jinak. A přichází tvrdé upozornění, že to prostě jinak není. Že ani krásné kulisy svatby realitu nemohou zastřít. V Káni došlo víno.

Ježíšova matka – je zajímavé, že evangelista vynecháním jména zdůrazňuje roli – oslovuje svého syna s důvěrou, že on má moc situaci změnit. Tuto konkrétní situaci v Káni Galilejské, která doléhá na konkrétní lidi. Ježíšova zamítavá odpověď je velice důležitá. „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Kdyby tu nebylo toto zadrhnutí plynulosti vyprávění, zcela by to změnilo podstatu příběhu. Protože bychom si ho sice mohli, ale také nemuseli spojit s příběhem pašijovým. S hostinou, ke které jsme - spolu s celým stvořením – zváni tím, který skončil na kříži. Takže žádná laciná logika – Pán Bůh je s námi tam, kde je dostatek a kde se nám vše daří. Ne. „Nenastala hodina“.

Ale zároveň toto odmítnutí podtrhuje důvěru a vytrvalost Ježíšovy matky. A ta je zcela zásadní. Od ní se vše odvíjí. Jednak Marie vše odevzdává do Ježíšových rukou a jednak přikazuje služebníkům, aby udělali vše, co jim Ježíš přikáže.

Tento moment ke mně v současné době velice promlouvá. Člověk s absolutní důvěrou v Ježíše Krista, s důvěrou, že vš, co Ježíš nabídl, o čem svědčil, má platnost. Svědecká služba má v Janově evangeliu pevné místo hned od počátku. Pevnost, až ráznost Ježíšovy matky vtahuje do děje všechny ty, kdo ztrácí naději, že by vše mohlo být nějak jinak. Navzdory tomu, že se realita světa vlamuje do situací, které bychom rádi uchránili jako poslední útočiště. Místo, kde bychom nabírali sílu. Vlamuje se nám do rodin, do sboru.

Právě sem ve stejné roli vstupuje i nádherný žalm 36., který jsme slyšeli: „Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine. Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.“ Slova žalmu nás ujišťují, kde je základ našeho života. Jeden nádhernější obraz než druhý. Boží spravedlnost jako mocné horstvo, propastná tůň bezedná jsou Boží soudy, jak vzácný skvost je Boží milosrdenství, bezpečí křídel. „U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.“ A přece se posluchači ani celému společenství žádný z těchto obrazů neotevře bez osobního svědectví. Bez toho, aby se za tato slova někdo postavil svým životem jako svědek. Tady se žalmista setkává s Ježíšovou matkou.

Mám trochu nutkání říci – „až pak se začnou dít divy“. Ono to tak ale úplně není. Onen nádherný příběh o tom, jak Ježíš proměnil vodu ve víno není podmíněn lidskou vírou. To je krásně vyjádřeno tím, že plody Ježíšova jednání neužívají pouze ti, kteří hlouběji rozumí tomu, co se vlastně odehrává. Ale zároveň se před námi díky hlubšímu porozumění otevírá zaslíbení budoucnosti, která nám bere dech a můžeme si ji vychutnávat a přijímat z ní naději – pro sebe, pro toto společenství, pro tento svět.

Naději, že Boží milost není jakkoliv limitována lidskými představami a zvyklostmi. Že vstupuje do lidské nouze, do lidského strachu a nenávisti. Že právě toto je Boží způsob jednání v Ježíši Kristu v lidských životech, v lidských dějinách. „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu.“ Amen.

Píseň: 594 Skloň se k nám svou milostí

Ohlášky:

Přímluvné modlitby: Pane, děkujeme za ujištění, že jsi s každým člověkem v jeho radostech i trápeních. Vyznáváme, že nemáme sílu na to vnímat každý život, který je v nouzi, který dokonce bojuje o holou existenci. Trápí nás to a moc Tě prosíme, abys nám dával sílu nerezignovat a zároveň, abys nacházel pomoc tam, kde my už ji nejsme schopni poskytnout jako jednotlivci ani jako sborové společenství. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, veď nás za těmi v našem okolí, kdo potřebují povzbudit, kdo potřebují potěšit. Myslíme na naše nemocné, prosíme pro ně i pro jejich rodiny o posilu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo ztrácí sílu v současném náročném období. Kdo jsou ohroženi existenčně zvyšujícími se náklady na bydlení, nejistým zaměstnáním. Moc prosíme za matky samoživitelky. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za zdravotníky, za sociální pracovníky, za pracovníky neziskových organizací – za všechny, kdo se snaží být pomocí lidem nemocným a bezmocným. Za všechny, kteří už jsou vyčerpaní. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za práci nové vlády. A zároveň prosíme za ty, kdo už ztratili důvěru, že by jakékoliv mocné zajímali lidé na okraji – ať už geograficky nebo sociálně. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za části světa, které jsou zmítány násilím a hladem. Prosíme za lidi v Jemenu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za sebe navzájem, prosíme za Tvou církev. Dávej nám sílu a fantazii, abychom dokázali vnášet do všech problémů kolem nás jistotu, že Ty jsi nezapomínáš na žádného člověka, že máš o každého zájem a a jsi s ním v každé situaci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš nás, když k Tobě v tichosti voláme své díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 679 Pomoz mi, můj Pane, abych nežil planě

Poslání: Ježíš řekl: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učiniti. J 15,5

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 412 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti