Uhříněves 11.9.2022 Lk 15,1-7 (Jiří Ort)

Uhříněves 11.9.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách, při kterých chceme naslouchat Božímu Slovu a přijmout jeho naději do svých životů.

Introit: Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Ž 37,5.4

Píseň: 63 Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Modlitba: Pane, jsme Ti vděční, že se nám dáváš poznat. Jsme Ti vděční, že smíme vědět o možnosti přicházet do společenství v tomto sboru a naslouchat svědectví Tvého Slova. Jsme Ti vděční, že smíme být ukotvení právě tady, že tady můžeme čerpat sílu a povzbuzení, že tady se smíme setkávat s evangeliem o Tvém Synu a našem Spasiteli, Ježíši Kristu.

Zároveň vyznáváme, jak často se nám nedaří žít podle toho, co po nás chceš. Jak často jsme špatným svědectvím lidem okolo nás. Chceme Tě moc poprosit, abys byl s námi svým Duchem svatým, provázel nás ve dnech následujícího týdne a otevíral nás pro člověka vedle nás. Veď si celou svou církev, aby celému stvoření svědčila o Tvé lásce a milosti, ale i o Tvém soudu. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: 598 Chléb, víno, slunce zářivé

Čtení: Jr 7,1-15

Píseň: 573 Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď

Text: Lk 15,1-7

Haleluja. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 92,2

Máme před sebou obraz. Jeruzalémský chrám září v dopoledním slunci a k jeho bráně přichází množství lidí. Měli bychom mít radost, vždyť je to krásný pohled. Člověk hledá ukotvení všeho, co kolem sebe vidí, u Hospodina. To je přece svědectví, které potřebujeme slyšet – prosté a hluboké. Svědectví, které potřebuje slyšet svět kolem nás – právě v den 21. výročí děsivé události v New Yorku, uprostřed válečného šílenství na Ukrajině, které rozpoutal jeden člověk, uprostřed extrémní chudoby na mnoha místech světa, uprostřed strachu a frustrace nejen v naší zemi. Uprostřed všeho zmatku a zloby je místo, kam můžeme přijít a odkud se nám pohled na celé stvoření jakoby srovná. Jako když stojíte na kraji lesa a všechno v něm je tmavé a chaotické. Vy ho bezradně obcházíte a najednou přijdete na místo, kde se stromy jakoby srovnají a vy skrze ně dokonce uvidíte průhled ke světlu.

Měli bychom mít radost. Ale jsme na rozpacích – skutečně tento obraz tak funguje? Když jsem promýšlel dnešní starozákonní text, vzal jsem si do ruky knihu povídek Karla Čapka a přemýšlel, co by pro ty postavy a postavičky, které se v nich pohybují, mohl znamenat. Představoval jsem si nás uprostřed shonu začátku září a ten obraz zářivého dopoledne se zástupy putujícími do chrámu se mi líbil čím dál tím víc. Vyzařuje z něj pokoj a smíření. Zvlášť, když jsem se podíval blíž a zástupy už nebyly zástupy, ale konkrétní lidé, kteří si povídali nebo šli zamyšlení. I Karel Čapek by z toho obrazu měl určitě radost.

Ale najednou se všechno mění. Jakoby zašlo slunce. Zdá se mi, že je to tím, že v bráně chrámu stojí prorok a zaznívají tvrdá slova o to, že jestli se lidé budou chovat tak, jak se chovají, tento krásný obraz se třpytícím se chrámem nemá budoucnost. Ukáže se jako naprosto mylný a falešný.

A mě to přišlo hrozně líto. Najednou nevím, co si s tím příběhem počít. Najednou mi mizí všechny ty Čapkovy postavy a postavičky, najednou mi mizíme i my všichni v našich radostech i starostech a zůstává jen tvrdá náboženská řeč, která zazněla někdy v r. 609 př.n.l. Co my s tím?

Ano, bezesporu se k sobě máme chovat vstřícně, bezesporu máme k sobě projevovat soucit a být si vzájemně pomocí. Ano, je to vždycky zásadní problém, když se do našich vztahů promítne zloba a nenávist a sobectví. Ale co si jen, propána, mám počít s tím Jeremiášovým kázáním?

Odkládám ho tedy stranou a vracím se k obrazu plnému slunce. K obrazu, který zve nás i všechny kolem nás a nabízí smysl života. Obrazu bez náboženské tvrdosti, k obrazu Božího domu s dveřmi otevřenými dokořán, domu, který nabízí posilu a smysl všeho kolem nás. Nechávám Jeremiáše stranou, nerozumím jemu a jeho kázání. Toto tvrdé slovo nepatří do naší doby, toto tvrdé slovo nechci slyšet.

A tak mi visí na zdi krásný obraz a já pod ním sedím pěkně v harmonii s knihou Karla Čapka, ze které ke mně promlouvá láska k člověku, pochopení pro jeho chyby i naděje, že se člověk může změnit. Jeremiáš je daleko a mě je dobře. A najednou do té pohody slyším zprávu o americkém pastorovi, který plný nenávisti vyhlašuje, že islám je od ďábla a že tedy bude veřejně pálit Korány. To všechno do bolestných vzpomínek na 11. září. Do toho slyším nenávistné kádrování lidí, podle toho, nakolik se nám hodí jejich postoje nebo to, odkud jsou. Najednou vnímám všude kolem konec vnímání člověka a místo toho vidím jeho škatulkování do skupin. Jeremiáš je daleko a přesto se obraz naplňuje stínem. Nemusím poslouchat zprávy, abych slyšel o odsuzování druhého člověka, protože mu nerozumím. Nemusím chodit daleko, abych viděl zlobu ve jménu Boha. A postavy Karla Čapka se mě ptají, cože to mám na stěně za divný obraz. Vždyť měl pomoci vidět svět jako místo Boží milosti. A místo toho se z něj šíří jakýsi oblak nenávisti.

Jsem zklamaný a zaskočený a vracím se pokorně k proroku Jeremiášovi a k jeho kázání z chrámové brány. „Jestliže tu stále vykřikujete ´Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův´, neznamená to automaticky, že jsem tu s vámi“, říká Hospodin. „Máte být znamením a tím nejste automaticky jenom proto, že tu vykřikujete zbožné fráze. Jak se mají lidé podle vás orientovat? Jak se má orientovat celé stvoření?“

Ježíš z Nazareta říká: „ Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“

Najednou vidím, že bez Jeremiášova kázání je obraz defektní. Najednou vidím, že právě díky jeho slovům je v něm naděje nejenom pro nás, ale pro každého člověka, pro celé stvoření. Až s Jeremiášovými slovy tento obraz otevírá smysl života, otevírá pohled na Boha, který je se svým stvořením. Otevírá Ježíšovu svědectví, které nabízí v podobenství o ztracené ovci.

Právě tady se setkáváme s člověkem takovým, jaký je. Právě tady se vidíme jako ti, kteří jsou tak snadno ovlivnitelní svým strachem, kteří tak málo nasloucháme druhému člověku, kteří nedokážeme udělat to, co považujeme za správné. Právě tady nacházíme sami sebe a stavíme se ke všem těm Čapkovým postavám a postavičkám. Ježíš tu nemává rukou nad vším selháním a omyly. Nad lidským hříchem. Ale velice razantně se staví proti nálepkování, souzení a nenávisti. To Pán Bůh svému stvoření nenabízí, o tom svědčit nemáme. Ježíš svědčí o Bohu, pro kterého má každý z nás hodnotu. Při všem našem bloudění. O Bohu jako pastýři, který o nás ví a když zabloudíme, jde za námi, hledá nás, nachází a zachraňuje. Když tuto záchranu neodmítneme. Když nedáme přednost odmítnutí a nenávisti.

Jsem vděčný za obraz Božího domu, ke kterému se blíží poutníci. Jsem vděčný za Jeremiáše, který stojí ve dveřích. Protože otevírá prostor pro Ježíše a Jeho svědectví o Bohu milosrdenství. O radosti nad každým člověkem, který na své cestě klopýtá a hledá, ale otevírá se naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Svědectví o tom, že s Boží pomocí je možné jít vstříc druhému člověku, že je možné odpuštění místo nenávisti. Svědectví o tom, že k této zvěsti o Božím království, kterou přinesl Ježíš z Nazareta a která tak tvrdě u člověka narazila na Golgotě, že k této zvěsti se Pán Bůh přiznal ve vzkříšení. Jsem vděčný za obraz Božího domu, který nabízí orientaci v tomto světě pro všechny, kdo touží po smíření mezi lidmi. Amen.

Píseň: 281 Chvaltež Boha! Nechť sláva, čest, našemu Bohu

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, bibličtí svědkové nás učí k Tobě volat, svěřovat Ti své úzkosti, svěřovat Ti svoji starost o lidi, které máme rádi, prosit Tě za tento svět. A tak před Tebe předstupujeme ve vší své nedokonalosti a předkládáme Ti své prosby.

Pane, prosíme za své blízké, za členy tohoto sboru, kteří jsou nemocní. Prosíme za Ty, kdo už nemohou být doma. Za sestru Votavovou, za sestru Dobrovolskou, za sestru Bednářovou. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za bratra Filipa Boháče, který dnes bude mít instalaci v novém sboru. Prosíme, abys ho v jeho práci provázel a povzbuzoval. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi na Ukrajině. Prosíme za rodiny, které jsou v naší republice. Prosíme za všechny oběti i za jejich blízké. Za ty, kteří chtěli prostě žít a nebylo jim to umožněno. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme dnes za všechny, pro které je tento den dnem bolestné vzpomínky na děsivé události v New Yorku před 21 lety. Prosíme, tiš jejich bolest. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo ztratili naději. Kdo se bojí budoucnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, uč nás vnímat Tvou přítomnost v našich životech. Posiluj svůj lid, aby dokázal být povzbuzením a pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 398 Dej mi, Pane, bdělé srdce

Poslání: Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Ř 15,13

Píseň: 309 Zachovej nás při svém slovu