Uhříněves 18.9.2022 Mk 4,35-41 (Jiří Ort)

Uhříněves 18.9.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás vítám v našem kostele, kde se smíme těšit na Boží posilu a povzbuzení.

Introit: Jak je Tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu. Ž 84,2n

Píseň: 58 Žalm 42

Modlitba: Pane Bože, vyznáváme se Ti ze svého strachu. Vyznáváme se Ti, jak nás zasahuje nejistá budoucnost. Vyznáváme se Ti, jak nás zasahují slova plná nenávisti k obětem, jak nevíme, co s tím. Vyznáváme se Ti, že neumíme povzbudit ty, které strach vede k zlobě.

Pane, moc Ti děkujeme, že jsi pro nás poslal svého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Děkujeme za všechno povzbuzení, které dával svým učedníkům, které dává i nám. Ujištění, že Tvé království má budoucnost, že v něm mají budoucnost všichni lidé.

Moc Tě prosíme, abys nás proměňoval tak, abychom Ti důvěřovali a v Tvé síle dokázali odstraňovat závoj strachu v našem okolí. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 640 Díky za toto krásné ráno

Čtení: Ž 42

Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet

Text: Mk 4,35-41

Haleluja. Hospodina oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde Jeho cestou; tomu dá zakusit svoji spásu. Haleluja. Ž 50,23

Na tuto neděli jsem se neřídil texty ekumenického lekcionáře. Dokonce jsem se ani nepřidržel Lukášova evangelia, které je tématem tohoto církevního roku. Prostě proto, že jsem se potřeboval vrátit k dnešnímu evangelijnímu příběhu, který je mi nejbližší v evangeliu Markově.

Je nám hodně blízká situace učedníků. Chodili s Ježíšem, měli všechno tak říkajíc z první ruky, za sebou nejenom velice povzbudivou sérii Ježíšových řečí, ale i zkušenost Ježíšovy uzdravující moci. A přece se jich ve chvíli, kdy se na loď valí rozbouřené vlny, zmocňuje pocit opuštěnosti, vydanosti silám, se kterými nic nezmohou a které působí zcela opačné věci než jsou Boží zaslíbení pro člověka. Tento pocit známe.

Tento pocit znám. Pocit naprosto nejisté perspektivy, kdy není nic jistého. Strach o blízké, o děti, o vnoučata – v jakém světě to vyrůstají. Strach v boji s nemocí. Strach z nekontrolovatelné změny. Podoba těch valících se vln je skutečně velice různá. Všechny ty podoby však mají jedno společné – vzbuzují strach, vzbuzují obavy. A způsobují lidské reakce, které tu byly od nepaměti – hledání obětních beránků. Lidské reakce, u kterých člověk doufal, že už nejsou v našem arzenálu chování.

V tomto kontextu je reakce učedníků vlastně pozitivní. Učedníci nehledají, koho hodit přes palubu, aby utišili temné síly, ale obrací se na Ježíše. „Mistře, Tobě je jedno, že zahyneme?“ Moc se mi líbí formulace žalmisty: „Po Bohu žízním, po živém Bohu. … Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?““ A o několik veršů dál čteme: „Modlím se k Bohu života mého, promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“ To je velice přesné – toužíme po živém Bohu, Bohu, který se k nám sklání, který slyší naše volání, kterému nejsme lhostejní. Učedníci nezpochybňují Ježíšovu moc, stejně jako žalmista nezpochybňuje moc Boží. Problém však je, že se jak učedníci, tak žalmista cítí být Bohem opuštění. Co si s tímto pocitem počít? Co si počít s tím, že podklesáváme pod náporem vln, které se valí na naši loď?

Není jednoduché na tuto otázku odpovědět tak, aby to nebyly fráze. Začněme Ježíšovým spánkem. Není to ukázka jistoty, že se mu jako Božímu synu nemůže nic stát. Že i kdyby se loď potopila, on by vyvázl. Že by Ježíšovo lidství bylo jen na oko. Evangelista se tu odkazuje na něco jiného. O několik veršů dříve čteme: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.“ Ježíš se tu vlastně odkazuje na povzbuzení, které svým učedníkům předal o několik málo chvil předtím, než vypluli na moře. Vlastně přetáčí situaci – to nejpodstatnější v našich životech nemůžeme dosáhnout svým úsilím, to dostáváme darem. I kdybychom spali, tak Pán Bůh je při díle. Žalmista právě toto vyjadřuje ve vnitřním dialogu: „Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.“

Je to výpověď, s jejíž silou jsem se setkal v modlitbě ukrajinské ženy, která prosila za svoji zemi. Je to výpověď obětí lidské zvůle, které volají k Hospodinu v důvěře v Jeho milosrdenství.

Ježíš toto volání legitimizuje. Velice důrazně. To, že v textu slyšíme, že vstal (v kralickém překladu dokonce pouze „probudil se“), není úplně přesné. Ono to vlastně nejde vyjádřit, ale v řeckém textu je ono sloveso „vstal“ zdůrazněno. Lze to vyjádřit pouze obrazem. Představou Ježíše, který se vztyčil tváří v tvář bouři a pohrozil jí. A slovy „Zmlkni, utiš se!“ jakoby vyhnal démony. Vyhnal sílu, která ohrožuje život. A po velké bouři nastalo veliké ticho.

Boží dar života nemají právo ani sílu brát protibožské síly. Boží království navzdory všem tlakům nabízí prostor k životu. To je jistota, kterou nabízí Ježíš. A které se zcela evidentně musíme spolu s učedníky učit. Stále znovu. Protože životní bouře vznikají novými a novými erupcemi zloby, zoufalství, bezmoci. Ježíš se nezlobí, pouze připomíná, že víra v Boha Izraele, který vyvedl svůj lid z otroctví do zaslíbené země a který poslal Ježíše z Nazareta nabízet prostor k životu – Boží království – umožňuje bojovat s ustrašeností. „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“

A najednou se něco změnilo. „Zmocnila se jich veliká bázeň“. Strach vystřídala bázeň. Ovšem bázeň ze setkání s tím, kdo dává život, kdo jej ochraňuje, kdo jej posiluje. Setkání s mocí, která nás zcela přesahuje a přece se k nám sklání a vede nás. V úžasu a s bázní si najednou uvědomují, že Ježíš je součástí této moci. A toto zjištění, tato bázeň jim dodá životní odvahu. Ujišťuje je i nás laskavým napomenutím žalmisty:

„Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.“ Amen.

Píseň: 712 V Tvé síle Pane Bože můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Ti chceme odevzdat všechny, kdo se obávají budoucnosti, za všechny, jejichž budoucnost je v ohrožení.

Prosíme za nemocné. Prosíme za ty, kdo bojují se svojí nemocí už dlouho a ztrácí sílu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo už nemohou být doma. Prosíme za sestru Votavovou, Dobrovolskou, Bednářovou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou v existenčních problémech. Kdo jsou bezradní vzhledem k budoucnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za školy v naší zemi. Zvlášť za ty v okrajových částech, které se potýkají s velkými problémy. Prosíme za děti, rodiče i učitele. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, zastav hrůzy páchané na civilním obyvatelstvu ve válce Ruska vůči Ukrajině. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nadcházející volby v naší zemi. Prosíme, dávej nám sílu nenaskočit na vlnu rozdělení a nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za postižené záplavami v Pákistánu. Prosíme za všechny ty, kdo se snaží pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 778 Může být, že padne vše

Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 1K 10,13

Požehnání: Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti (Iz 41,10).

Píseň: 418 I když se rozcházíme