Uhříněves 23.1.2022 Lk 4,14-21 (Jiří Ort)

Uhříněves 23.1.2022

Píseň: 82 Ó požehnej nám, Pane

Zároveň Ti chceme poděkovat za svědectví Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista, které před námi i před celým stvořením otevírá budoucnost i ve chvílích, kdy události kolem nás jdou proti všemu, co Ježíš přinesl. Kdy zloba a nenávist a sobectví ničí bezmocné.

Pane, děkujeme Ti a prosíme, aby Tvou naději v Ježíši Kristu zažili všichni lidé. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S 115 Jdou, stále jdou se zprávou

Čtení: 1K 12,12-31a

Píseň: 576 Zavítej k nám, Duchu svatý

Text: Lk 4,14-21

Haleluja. Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Haleluja. Ž 91,1

Asi vás překvapím, ale začnu úvahou nad textem prvního čtení z 1. epištoly do Korintu. Tento oddíl je možná nejznámějším biblickým textem o jednotě. O zdůvodnění jednoty. Obraz těla je velice výmluvný – okouzluje mě, jak malé děti postupně poznávají, k čemu mohou využít končetiny. Nejdříve věci poznávají pusou, ale pak už je zkoumají rukama. Někdy tělo používají překvapivým způsobem – naše neteř, ještě dříve než začala lézt, zjistila, že se může k místu svého zájmu přikoulet. Ale už si začíná stahovat nohy pod sebe, tak to s tím lezením bude každým dnem. Prostě – tělo je něco kouzelného.

Ale, když už jsme u malých dětí, tak je zřetelná jedna věc. Tělo, jednota těla, není něčím samoúčelným. Je nástrojem k dosažení nějakého cíle. Když dítě začne chodit, zjistí, že přitom může mít ještě něco v ruce. A také, že je to rychlejší než lezení. To, co vnímají děti zcela samozřejmě, nám při úvahách o těle jako obrazu jednoty, často uniká. Jednota není něco samoúčelného. Je vždy založená na něčem. A to něco ovšem nemusí být zrovna něco krásného – protože jednota může vést k vymezování se vůči těm, kdo do té „naší jednoty“ nepatří. Představa, že musíme mít všichni stejné názory, stejný způsob zbožnosti, stejné životní zkušenosti, je jednak nesmyslná a jednak zavání totalitou. V dnešním rozděleném světě, kde se mezi lidmi objevují skutečně hluboké příkopy, se téma jednoty začíná hojně skloňovat. Promýšlí se témata, která by lidi spojovala, která by dala člověku sílu překonat všechny odstředivé síly, které na nás působí. Která by mu nabídla zázemí. A to nejen v době covidu.

Původní oddíl v ekumenickém lekcionáři začínal o něco později, než jak jsme jej slyšeli. Ale pro mě bylo hodně důležité jeho rozšířením zdůraznit zásadní důraz apoštola Pavla. Pavel nemluví o jednotě jako takové. Ten obraz těla neroste z ničeho. Roste z vyznání, že jsme obdarováni Duchem svatým. A zdůrazněním, že tyto dary Ducha jsou vázány na Ježíše z Nazareta, který je Kristus. „Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.“ To v geniální zkratce vystihl autor epištoly do Efezu, když obraz těla doplnil slovy: „Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.“ (Ef 4,15n)

V tuto chvíli můžeme otevřít ono nádherné Ježíšovo „programové prohlášení“, jak je vyjádřil evangelista Lukáš ve svém vyprávění. „Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

Okouzluje mě toto přiznání se k dávné Boží nabídce naděje určené navrátilcům z babylonského zajetí. My jsme vlastně ve stejné situaci jako Ježíšovi posluchači. Známe ta slova – stejně jako Židé znali slova Izaiášová - a zároveň na nás působí jako utopie. Stejně jako pro ně, i pro nás už uběhlo mnoho staletí, ve kterých člověka stále dráždilo ono Ježíšovo: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Jak jen to Ježíš myslel? Nebo se prostě mýlil? Vždyť se podívejme kolem sebe. Ve čtvrtek jsem byl na křtu knihy své spolužačky a jednou z kmoter byla mladá dívka z Běloruska. Její krátké povídání bylo hodně působivé. Tisíc politických vězňů – jak to koresponduje se slovy „poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění, abych propustil zdeptané na svobodu“. Jak vyhlášení léta milosti Hospodinovy koresponduje s bojkotováním byť i jen slabého náznaku léta milostivého pro lidi chycené do bezvýchodné situace?

Na začátku Ježíšova působení stojíme před zásadními otázkami, jejichž zodpovězení si pro nás evangelista schovává až do vyvrcholení velikonočního týdne. Zároveň tuto odpověď evangelista dotahuje do další polohy ve druhé části svého spisu, v knize Skutků apoštolských. A tady zcela koresponduje s důrazem apoštola Pavla z našeho dnešního textu. Duch Hospodinův je skutečně spojen s Ježíšem z Nazareta a je tím Duchem, který dostáváme darem a naplňuje smyslem naši jednotu. Umožňuje smysluplnou jednotu. Dává jí v Ježíši z Nazareta směr. Ne proti člověku, ale pro člověka.

To, že je kolem nás rozdělení, to tak prostě je. To, že jsou nám nabízena témata sjednocení proti člověku, to s sebou nese populismus všech dob a podob. To, že Ježíšovo téma sjednocení v pomoci ho dovedlo na kříž, to je fakt. Ale my věříme, že Ježíše Pán Bůh vzkřísil. Že se k němu přiznal. Že smíme věřit že to, co Ježíš přinesl, přinesl jako ten, koho poslal Hospodin.

A v této víře, naplněni Duchem svatým, můžeme vstoupit do služeb Ježíšova pohledu na člověka, Ježíšova pohledu na svět. Ne nějakým vzletným prohlášením, ale v konkrétním životě tohoto sboru. Můžeme se učit jednotě ve službě druhému člověku. Učit se, že jsme každý obdarovaný nějak jinak, ale spojuje nás víra, že ono Ježíšovo „Dnes se naplnilo toto Písmo“, je základem, který má Boží zaslíbení i v našem společenství, i v našich životech. Amen.

Píseň: Pán tance (Říčany 684 Toužíme v lásce žíti stále)

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, jsme tu před Tebou a v pokoře vyznáváme svoji neschopnost být pomocí, svoji slabost tváří v tvář problémům lidí kolem nás. Je nám z toho smutno a úzko. A v naději se k Tobě obracíme se svými prosbami.

Pane, prosíme za své nemocné. V tichosti Ti je v tuto chvíli odevzdáváme. …. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za děti, na jejichž budoucnosti se podepisují dlouhodobě opakované přerušování výuky. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za oběti domácího násilí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za politické vězně nejen v Bělorusku. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi v místech války a hladu. Prosíme za lidi v Jemenu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Dávej nám sílu, abychom se dokázali sjednotit v naplňování hodnot Tvého království. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš nás, když k Tobě v tichosti voláme své díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 717 Tvá, Pane, láska

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 415 Ach, zůstaň svou milostí při nás, Pane Kriste