Uhříněves 20.11.2022 Ex 40,33-38 (Jiří Ort)

Uhříněves 20.11.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás v tomto společenství, do kterého jsme směli přijít, abychom byli ujištění o Boží přítomnosti zde i v našich životech.

Introit: Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. Ž 50,1

Píseň: 67 Ó město Boží, Ty jsi štít

Modlitba: Spravedlivý Bože, Ty jsi slíbil, že shromáždíš zbytek svého stáda a přivedeš je zpět do svého ovčince, kde bude moci žít plný život. Zachraň nás, prosíme, když pod tlakem strachu, bezradnosti, ale i sobectví s Tebou přerušujeme kontakt a ztrácíme se v problémech tohoto světa i našich osobních. Shromáždi nás do své svaté přítomnosti a připrav nás na příchod své říše spravedlnosti, práva a pokoje;

skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který žije a kraluje navěky. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S 274 Apoštolská

Čtení: Ex 40,33-38

Píseň: 38 Pán Bůh je síla má (S 143 Kde, Pane, jsi)

Text: Lk 23,33-43

Haleluja. Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. Haleluja. Ž 44,9

Před týdnem jsme se setkali s lidskou touhou poznat Boha. Zajistit si ho. Mojžíšovými slovy – uvidět, poznat Boží slávu. Dnes se s Boží slávou setkáváme znovu – a znovu vyvstává problém. Dnešní text z knihy Exodus nám maluje před očima Mojžíšem postavený a zařízený stan setkávání – - a Boží slávu, která do něj sestoupila. A Boží lid v jistotě této přítomnosti putoval dál do zaslíbené země. Bylo zcela jasné, kdy se má zvednout a jít a kdy zase zůstat na místě. A to díky přítomnosti Boží vítězné slávy. Radost z toho vyjadřuje nádherně Žalm 24., jehož slova máme spojená s obdobím adventu, které je vyloženě za dveřmi: „Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!“ Ž 24,7-10

Krásná představa neustálé Boží vítězné přítomnosti vázané na stan setkávání, na truhlu smlouvy nebo na chrám. Přítomnost Boží slávy. Jakoby kněží, kteří sestavovali v babylónském exilu biblický kánon, zavřeli oči před realitou Božího lidu. Jakoby si nevšimli, že Boží sláva může odejít. Vždyť museli vědět o příběhu Élího synů, kteří si v bitvě proti Pelištejcům chtěli zajistit vítězství přítomností Boží slávy vázané na truhlu smlouvy. Vždyť kněží sami žili uprostřed skutečnosti, která svědčila o tom, že ani chrám je nezachránil před odvlečení do babylonského zajetí. Žili v situaci, kdy neměli žádnou kontrolu nad přítomností. Tedy také byli bez výhledu do budoucnosti. To známe. O to víc nám vyráží dech dnešní text z knihy Exodus.

Prostě tu je a tak trochu provokuje svojí zřetelnou náboženskostí. V lidských situacích, ve kterých se ocitáme a hledáme a rozhlížíme se, kde Pán Bůh je. Kdy nám není dobře, když hledáme směr, kterým se vydat a vidíme pouze možnosti špatné a méně špatné, když se cítíme být sami bez jakéhokoliv výhledu do budoucnosti. Uprostřed zkušenosti, že Boží sláva prostě není tam, kam ji zasazuje náš dnešní text.

Boží lid se s touto zkušeností musel vyrovnávat. Prorok Ezechiel nepominul zkušenost exodu, jasně pojmenoval, že Hospodin nemůže a nechce zůstat ve znečištěném městě nebo v poskvrněném chrámu, a tak je kvůli selhání Izraele zahnán do vyhnanství a musí opustit Jeruzalém. Zároveň však Ezechiel otevírá budoucnost s přítomností Boží slávy – v novém chrámu, v novém Jeruzalémě. Než skončí svoji vizi, Ezechiel vyhlásí nové jméno města: "Hospodin je tam" (48,35).

Ono není dost dobře možné, aby autoři dnešního textu z knihy Exodus o skutečnosti zajetí nevěděli. Jejich text je tedy spíš než popřením historické reality vyjádřením naděje této realitě navzdory. Je-li tedy tento text aktem vzdoru proti exodu, znamená to, že kněží, kteří text vytvořili, měli událost exodu velmi dobře na zřeteli. Věděli, že exodus není jen dávnou vzpomínkou. Že jde o snadno znovu ztvárnitelné historické drama, v němž Bůh slávy, který se rozhodl přebývat ve světě prostřednictvím Izraele, znovu získává svou slávu. Boží vysvoboditelské dílo nekončí. Uprostřed situace beznaděje otevřeli budoucnost.

Toho svědectvím je příběh Ježíše z Nazareta. Toho svědectvím jsou pašije, příběh ukřižování. Podivuhodné svědectví Boží solidarity s člověkem. Právě ve chvílích naprosté ztracenosti, naprosté bezmoci. Naprosté vydanosti mocenským silám, které se vysmívají těm, kteří je nemohou ohrozit, těm, kteří jsou vydaní na pospas zvůli. Tento výsměch i jeho nechápavá omezenost je jasně vyjádřen slovy: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Bezděčné svědectví o Boží slávě, která je přítomná jako pomoc člověku. Ježíš skutečně zachránil jiné. A sebe nezachránil právě proto, aby tato záchrana byla platná i pro ty, kdo jsou ukřižováni. Kdo nesou svůj kříž v tomto světě.

Tak ten ukřižovaný člověk bez budoucnosti vyznává to, co Ježíš zvěstoval, Boží království, jako platnou skutečnost a prosí, aby mohl být její součástí. A najednou se mu budoucnost otevírá. Navzdory situaci, ve které je, dostává jeho život smysl před Boží tváří. Chcete-li – je s ním přítomná Boží sláva.

Starý křesťanský hymnus z Pavlovy epištoly do Filip, vyjadřuje dokonale toto drama ztracené a znovu nabyté slávy:

„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Fp 2,6-7)

„ Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Fp 2,8-11)

Evangelium nám nabízí "ukřižovanou slávu" - nikoliv slávu králů a říší. To, čemu čelíme v Ježíšově ukřižování, vydanosti Boží slávy moci světa i její odmítnutí Božím lidem, znala už víra Izraele ve Starém zákoně. Věděla, že Boží sláva odchází. Prostřednictvím Ezechielovy představivosti věděla, že Boží sláva je vyhnáněna, že Bůh Slávy tak znovu a znovu vstupuje do nových bojů o oslavení na nových místech s novými protivníky.

A my v této neděli nazvané nedělí Krista Krále, smíme přijmout ujištění, že Pán Bůh odmítl nechat se vytěsnit z reality tohoto světa a našich lidských příběhů. Toho svědectvím je advent, příchod, začátek církevního roku, na který se těšíme.

Amen.

Píseň: 772 Kristus má v rukou celý svět

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Svatý, náš Bože, děkujeme Ti za tvou spásnou moc a milující laskavost. Vyslyš, prosíme, modlitby svého lidu.

Za ty, kdo bojují s nemocí…

Prosíme, posiluj je a nám ukazuje, jak být ujištěním o Tvé přítomnosti.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Za lidi v bídě, útlaku a válečných konfliktech...

Pane, posiluj všechny, kdo se snaží v tomto světě prosazovat pomoc ohroženým.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Za všechny, kdo se cítí ztraceni a rozptýleni...

Veď je domů, mimo nebezpečí, a dej jim bezpečí a sílu.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Za ty, kdo jsou našimi nepřáteli...

Přines spravedlnost a smíření a veď nás po cestách míru.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Svatý, náš Bože, prosíme tě, abys nás učinil požehnáním, aby celý svět poznal tvou spásnou moc.

Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, se všemi Těmi, kdo touží po životě, k Tobě nyní voláme jako ke své naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 284 Nuž Bohu děkujme

Poslání: Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. Iz 44,8

Požehnání: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh. Iz 43,1b-3a

Píseň: 217 Milost Pána našeho