Uhříněves 11.12.2022 Mt 11,2-11 (Jiří Ort)

Uhříněves 11.12.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny v tomto společenství, kde smíme v důvěře očekávat naplnění Božích zaslíbení.

Introit: Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Iz 40,3b.10a

Píseň: 435 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Pane, Ty zůstáváš věrný svým zaslíbením. Ty nenecháš nic a nikoho, aby zadržel království Tvého Syna Ježíše Krista, které vstoupilo do tohoto světa.

Pane, my ale musíme vyznat, že se nám v našem světě Tvé království ztrácí. Nejsme schopní rozpoznat znamení Tvé přítomnosti. Proto Tě prosíme:

Proměňuj nás, abychom abychom v následování Tvého Syna tato znamení rozpoznali. Vždyť Ty i dnes dáváš zvěstovat evangelium chudým. I dnes máš po celém světě ty, kteří uvěřili Kristově cestě a vzdávají mu čest a chválu. I dnes skrze něj uzdravuješ nemoci těla i ducha a konáš dílo záchrany. Dej, ať toto vše posiluje naši naději, že Ježíš Kristus je Spasitel světa.

Pane, prosíme, otevírej i dnes lidská srdce této radostné zvěsti plné naděje. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 620 Moc předivná

Čtení: Iz 35,1-10

Píseň: 452 Zavítej k nám, Stvořiteli

Text: Mt 11,2-11

Haleluja. Hospodin seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu. Haleluja.

Prorok Izajáš před našima očima načrtává další obraz. A nám se jeho první tahy nelíbí, protože až příliš připomíná současnost. Poušť a suchopár. Ochablé ruce a podklesávající kolena. Ten „ekologický“ pohled zřetelně ukazuje na zcela zásadní krizi existence Božího lidu, existence člověka.

Ale pak se následujícími tahy obraz mění. „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šáronu.“ Líbí se nám to, od tohoto obrazu nemůžeme odtrhnout oči. Ale to zásadní přichází až na konec. Chcete-li až s autorským podpisem. A autorem není prorok Izajáš ani žádný jiný člověk, ale sám Hospodin. „Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.““

Najednou se před našima očima otevírá úplná erupce barev naděje. Nejenom, že přichází další detaily, ale především – otevírá se cesta. Reálná cesta, po které člověk může vyjít z míst, kde si vládu nárokuje moc proti životu.

Bylo by krásné skončit v tomto místě. Ale církev vybrala na tuto neděli ještě oddíl z Matoušova evangelia. A v něm se znovu setkáváme s postavou Jana Křtitele, která je nám najednou nesmírně blízká. Jan, který přišel jako ten, který připravuje cestu tomu, který nabízí život. Který je naplněním všech Božích zaslíbení. Který zosobňuje cestu ke svobodě, kterou nám Hospodin nabídl u proroka Izajáše.

Jen – Jan sedí ve vězení. Jen – ti nešťastní, zbídačelí, ti, kteří jsou obětmi mocných, ti jsou stále těmi, kdo tahají za kratší konec, kdo umírají hlady, kdo umírají ve válkách, kdo umírají na útěku. Kdo nemají sílu ovlivňovat budoucnost. A Jan posílá učedníky za Ježíšem s otázkou, která zaznívá uprostřed adventu: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

Myslím v tuto chvíli znovu na konfirmaci Dana Břendy, která proběhla na první neděli adventní. Myslím v tuto chvíli na konfirmaci jako takovou. Na přiznání se ke křtu. Na nebezpečí jejího vnímání jako jakési závěrečné zkoušky, předvedení intelektuálních schopností konfirmovaného. Schopností, které umožňují přiznat se ke křtu. A Jan Křtitel je ve vězení a najednou jakoby to všechno bylo málo. V předcházejících kapitolách Matoušova evangelia nacházíme velice různé reakce na Ježíšovo působení – typicky je to shrnuto v kapitole 9. poté, co Ježíš uzdravil němého člověka: „Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“ Ale farizeové říkali: „Ve jménu knížete démonů vyhání démony.““ A když jsou učedníci vysíláni do světa s dobrou zprávou – jsou varováni, že vedle přijetí zažijí také tvrdé odmítnutí. Jsou tím základním, o co se v tu chvíli opřít, znalosti? A tak ani Jan nedostává odpověď, která by vysvětlovala. Vysvětlení, poznání, je velikou pomocí, může nasměrovat, může pomoci pochopit situaci, pochopit druhého člověka – ale to zásadní nenabízí. Odvahu k životu podle toho, co jsem přijal. Odvahu k zásadnímu nastavení života a vnímání světa kolem sebe.

A tak ani Ježíšova odpověď není vysvětlující – a vlastně ani dokazující: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ „Jděte, dívejte se a naslouchejte. Dívejte se a naslouchejte pozorně – a když se nade mnou nebudete urážet, tak otevře podivuhodný obraz. Takový, jaký nabídl prorok Izajáš.“ Nejde o to nasbírat důkazy a uspořádat veřejnou disputaci, kde by byli všichni přemlouváni a přemluveni. Jde o to nepohoršovat se nad Ježíšem a nad Jeho cestou a rozhlížet se a naslouchat pod zorným úhlem této víry. Přijmout povolání k následování.

Tak jako přijal své poslání Jan. Když o něm Ježíš mluví, zřetelně převrací hodnoty, podle kterých lidská společnost hodnotí úspěchy. „„Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.“ Převrací i hodnoty náboženských představ: „Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.“ Nic z lidských představ nemůže vystihnout Boží vnímání člověka. Zažité lidské představy prostě nevystihnou obraz, který může namalovat pouze Bůh. Nevystihnou naplnění, smysl lidského života.

A tak se vracíme zpět k obrazu z proroctví proroka Izajáše. K onomu nádhernému zaslíbení s nabídkou cesty. Ono zaslíbení zve k tomu, aby se člověk po této cestě vydal. A zve i nás. Zve nás na cestu v důvěře, že má smysl přijmout život, který nám Pán Bůh nabízí, že má budoucnost přijmout práci na Boží vinici. A pak se nám na této cestě otevřou výhledy Božích zaslíbení. Amen.

Píseň: 443 K nám skláníš se, můj Králi

Ohlášky:

Dnešní den je Světovým dnem památky zesnulých dětí. Je dnem, kdy si připomínáme děti, které zemřely. Kdy myslíme na rodiče, které ztratili své dítě. Připojujeme se ke všem, kdo po celém světě symbolicky vyjadřují svoji účast zapálením svíček.

Přímluvná modlitba: Pane, Ty před námi vytrvale otevíráš obrazy světa, který má Tvé zaslíbení. Pane, moc Tě prosíme, měj s námi trpělivost, když před nimi zavíráme oči jako před iluzemi. Moc Tě prosíme, uč nás myslet na ty, které jsme obětovali ve své rezignaci.

Prosíme dnes především za ty, kterým zemřelo dítě. Prosíme za ty, kdo tak ztratili naději a obtížně se vrací zpět do života. Prosíme za ty, kterým se následně rozpadla rodina. Prosíme o pomoc pro nás, abychom neztráceli snahu pomoci ve chvílích, kdy se nám zdá, že to nejde. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné. Za ty, kteří stále bojují o naději uzdravení. Prosíme, uč nás být povzbuzením, ujištěním o Tvé přítomnosti uprostřed bolesti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým je brána naděje na budoucnost. Prosíme za ty, kdo jsou vytlačováni ze života společnosti, kterým je upíráno právo na důstojný život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny které rozdělila válka, bída, přírodní katastrofa. Prosíme pro ně o naději opětného shledání. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, koho strach z budoucnosti dotlačil do náruče nenávisti. Prosíme pro ně i pro nás o Tvůj pokoj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme, posiluj nás, posiluj všechny ty, kdo se snaží podílet se na budování takového světa, který před námi vykreslili Tví proroci a především Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš Kristus. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš nás, když Ti v tichosti odevzdáváme své díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 450 Vítej nám, hoste přemilý

Poslání: A tak, moji milovaní, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 410 Směr mi dej, ať nebloudím (411 Říčany)