Uhříněves 25.12.2022 Lk 2,4-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 25.12.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se chceme radovat z ujištění, že Bůh přišel a přichází do lidských příběhů.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží.

Píseň: 472 Aj, růže rozvila se

Modlitba: Bože slávy,

tvá dobrota a láskyplnost přišla přebývat mezi nás a sen spásy zaklepal na naše dveře.

Nemůžeme se dočkat, až světu povíme o tomto dítěti, o této radosti, kterou nemůžeme zadržet, o této naději, která ožila.

Otevři naše ústa a roztáhni naše ruce, abychom mohli zpívat tvou chválu a obejmout dítě v jeslích. Amen.

Čtení: Iz 62,6-12

Píseň: 481 Ó křesťané všichni

Text: Lk 2,4-20

Haleluja. Hospodin se na své milosrdenství rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Haleluja. (Psa 98:3 CEP)

I letos jsme slyšeli příběh o sčítání lidu, o cestě Marie a Josefa do Betléma, o narození dítěte. A dnes tuto zprávu podtrhují postavy pastýřů, kterým andělé oznámili zásadní zvěst pro člověka, pro celé stvoření. Tato koncentrace „okrajovosti“ v tomto zcela zásadním příběhu, je znovu v ostrém kontrastu s tím, co se tu ve skutečnosti děje.

Můžeme si to uvědomit při poslechu textu z knihy proroka Izajáše, který církev s vánočním příběhem z Lukášova evangelia spojila. Najednou se nám před očima proměňuje ten známý vánoční obraz s jesličkami a pastýři a ovečkami a volem a oslíkem. Najednou nejsme kdesi v Betlémě, ale na Jeruzalémských hradbách. Hradbách Města míru, jak se jméno Jeruzalém překládá. Města, které bylo v rozvalinách a jeho budoucnost byla ve hvězdách. O jehož znovuvybudování Boží lid pouze snil v zajetí moci, která rozhodně nebyla založena na míru, na pokoji. A nejen to – po návratu ze zajetí se ukázalo, že nic není tak jednoduché, přímočaré. Že se Jeruzalém nevrátí automaticky. Že tlaky proti znovuvybudování Města pokoje jsou stále příliš veliké, než aby se s nimi člověk dokázal vypořádat.

Je to něco, co trápí i nás dnes. Znovuvybudovat město pokoje. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nejsou to pouze zvěrstva ruské agrese na Ukrajině nebo občanská válka v Jemenu, ale zvyšující se agrese v reakcích na problémy, které přináší běžný život. Jeruzalém, Město míru, Město pokoje – jeho existence se zdá být skutečně pouze marným snem.

Ale prorok pro rezignované duše Božího lidu maluje obraz. Na tomto obraze Jeruzalém stojí v celé své nádheře. Uprostřed Jeruzaléma stojí chrám. A to vše vybudoval Hospodin, Bůh Izraele. A zároveň postavil na hradby Jeruzaléma strážné – ne jako jakousi mlčenlivou, statickou hlídku, která pouze vyhlíží nepřítele. Tito strážní mají zvláštní úkol – připomínat lidem, co všechno pro ně Hospodin udělal. Že Boží zaslíbení jsou naplňována. Že skepse vyjádřená slovy – vždy se válčilo a vždy se válčit bude, sociální nerovnosti tu byly vždy a vždy tu budou – je zbytečné se s tím snažit něco dělat - není součástí Božího plánu pro stvoření. A nejen to – velice mě okouzluje, že úkolem úkolem těchto strážných je také připomínat samotnému Bohu Jeho sliby – nedopřát mu pokoj, dokud své sliby nesplní.

Chvála i prosby. Jistota, že v Boží ruce je záchrana člověka i celého stvoření. „Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: „Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!““ Tento důraz nás přivádí zpět do okolí Betléma, kde pastýři pasou svá stáda. A na tomto místě se zjevila Boží sláva. Hodně nečekané – Boží sláva má být přítomna právě v Jeruzalémě, v Jeruzalémském chrámu. Ta Boží sláva, kterou toužil uvidět Mojžíš na hoře Sinaj a Hospodin mu odpověděl, že Boží slávu spatřit nemůže. „Hle, u mne je místo; postav se na skálu. Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.“ (Ex 33,21)

Tato Boží sláva, Boží přítomnost, která vede člověka z otroctví do svobody prostoru Boží vlády, se objevila kolem pastýřů. A anděl to potvrzuje slovy: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ Z Jeruzalémských hradeb, z obrazu, který v nás vzbuzuje pocit ochrany a bezpečí, se ocitáme u jeslí, ve kterém leží právě narozené dítě. V obrazu bezmoci. Střih, který, jakkoliv ten obraz dítěte v jeslích dobře známe, nám stále nejde na rozum. Nedokážeme ho zvnitřnit. Až příliš nám připomíná bezmoc člověka přibitého na kříž. Až příliš nám připomíná kříže všech bezmocných tohoto světa.

A tady nastupuje nabídka pastýřů. Nemávli rukou. Nerezignovali s tím, že se s tímto světem stejně nedá nic dělat, že je stejně všechno marné. Že tudy cesta skutečně nevede. Řekli si: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ A když tam přišli, předali svědectví o Božím zaslíbení, které se týká toho bezmocného miminka. Když všechno vyřídili, vrátili se zpět ke své práci. „Oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.“

Místo strážných na hradbách tu máme před sebou pastýře. Místo obrazu zvednuté korouhve nad národy skromná scéna stranou od Jeruzaléma. Svědectví pastýřů. Svědectví, které nezapadlo - „Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“ Ale přesto - hodně skromný začátek cesty, kterou přichází spása. Ale právě proto se ze svědectví pastýřů může radovat každý. Každý, kdo se cítí být příliš daleko od hradeb Jeruzaléma, Města pokoje, každý, kdo má pocit, že Izajášovo povzbuzování naplněné Boží mocí se netýká situace, ve které žijeme, smí slyšet zaslíbení Boží vlády v obraze Boží bezmoci. Smí přijmout svědectví pastýřů, že i v těch nejzastrčenějších koutech je nám přítomna Boží spása. Že i tam platí zaslíbení pro Jeruzalém, Město pokoje. V tom právě narozeném dítěti.

Z toho se máme radovat, o tom vyprávět - jako ti betlémští pastýři.

Amen.

Píseň: 460 Už proroctví Daniele

VP:

Vyznání vin: Kdysi jsme znali jen stíny; nyní známe Boží slávu.

Kdysi jsme žili v hlubokém zoufalství; nyní nad námi září Boží láska.

V důvěře v tuto Boží milost,

vyznejme své hříchy – nejprve každý v tichosti svého srdce. … Kdo chcete spolu se mnou poprosit za odpuštění, přidej se slovy: Pane, prosím, odpusť.

Pane, náš Bože, vyznáváme, že stále klopýtáme ve stínech. Jsme v zajetí svých tužeb a slabostí. Neumíme svou sílu využívat v plnosti pro pomoc druhým, místo toho je naše síla ohrožuje. Omezujeme tak ty, kdo touží po svobodě.

Kdo tak se mnou chcete vyznat, přidej se slovem: Vyznávám.

Odpusť nám, Pane, náš Bože.

Zlom jho útlaku a znič zbraně války.

Osvoboď nás, abychom ti sloužili, a naplň nás svým pokojem.

Založ svou svatou říši spravedlnosti a práva, nyní i navěky;

skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele.

Slovo milosti: Narodilo se pro nás dítě, které má moc a autoritu osvobodit nás od hříchu navždy. Toto dítě se bude nazývat moudré a mocné, věčný dar pokoje. Uvěřte této dobré zprávě:

Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno.

Bohu díky.

Eucharistická modlitba:

Chválíme tě, Pane, za dar tvého slova. Od samého počátku je tvé Slovo s tebou - a přivádí všechny věci k životu,

dává život všem lidem. Tvé Slovo přišlo na svět, aby všichni uvěřili. Ty, kdo přijímají tvé Slovo, prohlašuješ za milované děti.

Svatý, svatý, svatý, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy.

Děkujeme ti, Pane, že se tvé Slovo v plnosti času stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Nyní jsme spatřili slávu tvého jednorozeného. Nyní poznáváme plnost tvé milosti a pravdy.

Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.

Vezmeme-li do úst tvé Slovo, zaslibujeme se ti. Z této plnosti ať všichni přijímáme milost za milostí.

Kristus zemřel, Kristus vstal, Kristus přijde znovu.

Oslavujeme tě, Pane, za moc tvého Ducha svatého -

za světlo, které nelze uhasit, za oheň, který nikdy nezhasne. Sešli na nás a na tento chléb a kalich svého Ducha, ať v nás hoří srdce, když se dělíme o tento pokrm ve jménu Ježíše. Pošli nás z tohoto místa, abychom světu přinášeli dobrou zprávu a všem hlásali tvé slovo.

Všechna chvála a sláva Tobě, Bože,
Otče, Synu a Duchu svatý,
na věky věků.
Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

759 Radujme se vždy společně

Pozvání ke stolu: Pastýři nechali všechno za sebou, aby uviděli toho, který přišel lámat chléb pro druhé.

I my uposlechněme slova anděla a pojďme rychle ke stolu -

lámat chléb a stát se chlebem:

chlebem, který sytí tento svět.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.  Gal 4,4-6

Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha. Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. 1J 4,2.7-9

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.  

Tt 3,4-7

Píseň: 465 Veselým hlasem zpívejme

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, v pokoře a s nadějí v Tvoji milost Ti v tuto chvíli chceme odevzdat všechny, o které máme starost.

Pane, především Tě chceme poprosit za ty, na které zapomínáme. Na které nevzpomeneme ani v naší modlitbě. Prosíme za ty, jejichž smutek a nouze v nejširším slova smyslu jsou stranou naší pozornosti. Prosíme, rozsvěcuj své světlo, aby nám tyto lidi ozářilo a my je zahrnuli do své pomoci a do svých modliteb. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo právě prožívají osobní tragédii. Prosíme za ty, pro koho jsou letošní svátky prvními bez blízkého člověka. Myslíme dnes především na rodinu sestry Aleny Kuščynské. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za naše nejbližší. Prosíme, uč nás být světlem pro ty, které máme vedle sebe. Uč nás ujišťovat právě je, že Tvá milost a láska vstupuje do naší každodennosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi žijící v oblastech rostoucí bídy. Prosíme za lidi žijící v místech ozbrojených konfliktů. Prosíme, nenechávej nás před jejich situací zavírat oči v zoufalství bezmoci. Prosíme, uč nás hledat formu pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo právě v tuto dobu vánočních svátků cítí bolest rozdělení. Prosíme za ty, kterým se rozpadl vztah. Prosíme za ty, kdo jsou opuštění. Prosíme za ty, kdo ztrácejí víru, že jejich život má smysl. Prosíme, dávej nám fantazii k pomoci i sílu k naslouchání. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Prosíme za nás, kteří jsme její součástí. Moc prosíme, proměňuj nás svým Duchem svatým, abychom neubližovali, ale byli právě jako křesťané pomocí a světlem pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

(Phi 4:4-6 CEP)

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Phi 4:7 BKR)

Píseň: 464 Narodil se Kristus Pán