Uhříněves 30.1.2022 Lk 4,21-30 (Jiří Ort)

Uhříněves 30.1.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás v tomto společenství, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! (Ž 44,24.27)

Píseň: 260 Samému Bohu sláva, čest

Modlitba: Pane Bože, Ty jsi nás pozval a my Ti za to moc děkujeme. Děkujeme, že jsme dnes znovu směli přijít do shromáždění Tvého lidu, že jsme se směli sejít právě tady v kostele v Uhříněvsi a smíme naslouchat ujištění, že skutečně nabízíš každému člověku místo ve svém království. Děkujeme, že dnes před námi otevíráš základy prostoru Tvé vlády, o kterých nám přišel říci Ježíš z Nazareta.

A moc Tě prosíme, abys nám nejen otevřel srdce, ale také abys nás posílil, abychom na tyto hodnoty nerezignovali, ale s radostí je přijali jako šanci – pro nás i pro lidi kolem nás.

Prosíme, buď tu dnes s námi. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 125 Jen Ty, Pane můj

Čtení: 1K 13,1-13

Píseň: 255 Jezu Kriste, Synu Boží

Text: Lk 4,21-30

Haleluja. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání. Haleluja. Ž67,2a

Minulý týden jsme promýšleli text, který dnešnímu textu z Lukášova evangelia předcházel. Slyšeli jsme o dobré zprávě pro všechny ty, kteří jsou na okraji. Ježíš aktualizoval slova z proroctví proroka Izajáše: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."“

Dnes začínáme tímto vrcholem zvěsti minulé neděle, právě slovy o naplnění, a jdeme o krok dál. Obracíme svůj zrak k těm, kteří Ježíšovi naslouchali. A je zajímavé, co vlastně slyšíme: „Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst.“ Lidé kolem Ježíše měli vlastně z jeho slov radost! Pochopili, že Ježíš mluví o milosti, pochopili, že je to obrovské slovo naděje do životů, které jsou velice často vystaveny věcem a událostem, se kterými si člověk neví rady. Pochopili, že jestli je tu nějaká cesta k naplněnému životu, k možnosti žít společně na tomto světě, musí to být cesta, kterou dostáváme z milosti, kterou dostáváme darem. Že si ji člověk nemůže zařídit sám – ale – musí ji přijmout. Musí ji akceptovat. A to nejenom lidé, kteří si skutečně život nemohou zařídit z vlastních sil. U kterých je zřetelné, že jejich nadějí může být pouze milost. Ale i my sami, kteří jsme v pokušení domnívat se, že jsme to my, kdo mají schopnost naplánovat pro sebe i pro druhé lepší realitu. Ježíšovými posluchači tedy nebyli a nejsou lidé, kteří by byli hluší k potřebám svých blízkých nebo se zcela míjeli s určením života. To by bylo až příliš jednoduché, až příliš černobílé. Z Ježíšových slov se radují spolu s námi.

V čem je tedy problém? Co se stalo? Co se děje? Jakoby Ježíš, jeho osoba, v následujících větách přetočil jejich radost do odmítnutí. Ano, lidé říkali: „Což to není syn Josefův?“. Ale to přece nepřehlušilo jejich radost z nabízené milosti izajášovského textu a zdá se, že ani očekávání z toho, co tato slova nabízejí. To, z čeho jsme se radovali minulou neděli, ze zprávy o Boží milosti, která proměňuje lidské životy, která vede lidi k sobě a nabízí jim skutečnou jednotu. Tak proč ta tvrdá slova? Proč po 12. kapitole 1. listu do Korintu, kapitole naplněné obrazem jednoty v darované různosti, potřebuje apoštol Pavel psát ještě kapitolu 13., chvalozpěv lásky?

Je zřejmé, že problém bude právě v té otázce: „Což to není syn Josefův?“. To totiž nejsou slova odmítnutí. Ona jsou to slova přivlastnění. Posluchači věří, že Ježíš je schopen uskutečňovat to, o čem mluví. Vždyť o tom vědí, určitě o tom slyšeli – události v Kafarnaum se musely rozkřiknout. Ten problém byl skutečně v tom, že doma není nikdo prorokem. Protože prorok je přece náš. »On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“« Je nezpochybnitelné, že Ježíš činil mocné činy v Kafarnaum. Tedy v oblasti pohanské. Ale jak to, že Kafarnaum? Jak to, že nepřišel dřív do Nazareta? Proč by měl z Nazareta odcházet?

Milost je tedy nezpochybnitelná. Slova naděje pro všechny ty, kteří po naději touží, to je něco, z čeho mají radost všichni. Ale otázkou je, komu jsou tato slova určena. Čí je Bůh, kterému věříme? Kudy vedou hranice Božího království? To je zásadní problém. Problém, který evangelista Lukáš zasazuje na začátek svého spisu jako součást Ježíšova programového vystoupení. Pro koho Ježíš se svou zvěstí přišel? Komu ji zvěstuje? Koho zve do království Božího? »Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."«

Co s Ježíšovou zvěstí milosti? Pro koho je určena? Co s křesťanstvím, které je používáno jako záštita pro proudy, které vymezují přísně určované hranice kolem svých názorů? A to, že jakákoliv snaha tyto hranice otevřít, vyvolává emoce, vidíme i v příběhu z Lukášova evangelia. „Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.“ Jakoby nás Ježíš s tímto problémem nechává samotné. Řekl své a odchází zprostřed nenávisti. Když ji chceme vyřešit, zavalí nás hora.

Je to skutečně tak? Na odpověď na tuto zásadní otázku nemůžeme zůstat ve fázi Ježíšova příběhu, ve které jsme. Nemůžeme hledat odpověď na otázku, jestli zůstáváme sami a pominout Ježíšova slova z kříže, kde u evangelisty Lukáše Ježíš jasně říká: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Tento Ježíš se přimlouvá, abychom neztratili milost, o které přinesl ujištění.

A tak se apoštol Pavel smí odvážit nevzdat sen o lidské jednotě pro člověka. Smí mluvit o darech milosti, o charismatech. Smí počítat s tím, že i uprostřed našeho nepochopení a hledání smíme mluvit o tom, že jsme dostali dar Boží lásky. A tady máme odpověď, po které tak voláme. Onu odpověď na otázku po hranicích, které přece musí existovat. Protože není možné žít bez hranic vůči druhému člověku. Do toho vstupuje apoštol Pavel s onou chválou lásky. Nedává v ní návod. Ukazuje cestu. A ukazuje, co na ní má platnost. Je to vlastně apoštolova alternativa k Ježíšovu svědectví o hodnotách Božího království, do kterého jsme zváni.

A tak smíme přestat hledat odpověď s velkým „O“, smíme přestat hledat ono jedno jediné kouzelné slůvko a smíme se vydat se na cestu. Nemusíme se lekat Ježíšovy otevřenosti, nemusíme se lekat, že Ježíš má otevřené srdce pro všechny. Smíme si nechat líbit toto napětí a prostě se vydat na cestu, kde platí jediné – máme brát vážně druhého člověka. K tomu nám dává sílu láska jako Boží dar, který jsme na svou cestu životem dostali.

Amen.

Píseň: 716 Z Tvé ruky, Pane můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, povzbuzeni ujištěním o Tvé lásce, kterou obdarováváš člověka, přicházíme k Tobě, abychom Ti odevzdali své díky za všechny, kteří jsou součástí našich životů a za všechno, co smíme z Tvé milosti prožívat a abychom Tě poprosili za všechny ty, kteří mají trápení a my hledáme cestu, jak jim být pomocí.

Prosíme, abys nás vedl k pozornosti ke konkrétním lidem. Prosíme, abys nás nenechal rezignovat tváří v tvář mnoha obtížně řešitelným výzvám a úkolům. V tichosti Ti odevzdáváme ty, o které máme starost. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za ty, kteří ztratili blízkého člověka. Moc Tě prosíme, abys nás učil být nablízku a naslouchat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny zdravotníky, za pracovníky v sociálních službách, za všechny, kdo se snaží předávat pozitivní pohled na svět a jim samotným už docházejí síly. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme vděční za všechny, kdo se snaží pomoci lidem v dluhové pasti. Děkujeme za pokračování projektu Milostivé léto. A moc Tě prosíme, abys dal zákonodárcům odvahu a sílu k pomoci lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo hledají cestu života. Všechny, kdo se snaží žít život naplněný pomocí a odpovědností a často jim docházejí síly. Prosíme, dávej nám sílu a fantazii ke svědectví o tom, že Ty jsi v Ježíši Kristu přemohl všechno, co ničí život. Prosíme, abys i naše srdce naplnil vírou v Tvé evangelium. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děsí nás vyostřená situace kolem Ukrajiny. Děsí nás válka v Jemenu a násilí v mnoha dalších zemích. Prosíme o mír. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za ekumenické setkání v našem kostele a prosíme za farnosti a sbory Hostivaři, v Petrovicích, v Uhříněvsi, v Říčanech. Prosíme, abychom všichni společně nabízeli Tvou naději všem, kdo ji potřebují zažít. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichých modlitbách Ti odevzdáváme osobní prosby a díky.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kteří hledají naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 702 Krásná je modrá obloha

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

2 Korintským 13:13

Píseň: 217 Milost Pána našeho