Uhříněves 12.3.2023 Mt 15,21-28 (Jiří Ort)

Uhříněves 12.3.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny v tomto shromáždění, kde se smíme těšit z ujištění, že Pán Bůh přijímá každého člověka. Zároveň začínám sborové shromáždění.

Introit: Své oči stále upírám k Hospodinu; on vyprostí z léčky mé nohy.

Ž 25,15

Píseň: 128 Oči všech se upírají

Modlitba: Pane, přicházíme do tohoto kostela a věříme, že to Ty nás zveš, že Ty nám nabízíš tuto chvíli zklidnění a soustředění na základy našich životů. Děkujeme za to. Děkujeme, že nám před očima otevíráš svědectví starozákonních i novozákonních svědků. Že smíme naše radosti i trápení zasazovat do Tvého ujištění, že nás máš rád a otevíráš nám cestu i tam, kde my už jsme unaveni a nevíme kudy dál.

Děkujeme, že smíme naslouchat svědectví o Ježíši z Nazareta, kterého jsi poslal, abychom mohli spatřit Tvou představu lidství, aby se nám otevíraly životy lidí kolem nás. Abychom věděli, že naše cesta není osamocená, ale Ty nás provázíš. Děkujeme, že smíme věřit, že v Ježíši z Nazareta smíme poznávat, že život má budoucnost navzdory všem tlakům negace. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 643 Vše dobré, co máme

Čtení: Ž 67

Píseň: 313 Ozvi se, Pane můj

Text: Mt 15,21-28

Haleluja. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. Haleluja. Ž 66,2

Žalm 67. je zcela prostý. A velice hluboký. Protože vypovídá o základu života z pohledu Božího vyznavače. To nejzásadnější je, aby nám Bůh dal své požehnání. A strhující je žalmistova jistota – prosí o požehnání a jedním dechem vzdává Bohu chválu, vyzývá celý svět, aby Bohu vzdával chválu, protože je dobrý. To není logika „má dáti – dal“, ale výpověď víry, že Pán Bůh na člověka nezapomíná. A tak můžeme chválit ještě dříve, než si uvědomíme, že jsme něco dostali. Žalmistova naděje je potvrzena, ale ne jako zadostiučinění, že vše funguje, jak si člověk představuje, ale jako ujištění pro člověka, že volat k Hospodinu – v prosbách i chvalách – je základem života. Mám rád tento žalm, rád ho čtu i ho rád poslouchám v podání skupiny Oboroh.

A do toho dojmu naplněného vděčností vstupuje text, který klade podmínky. Velice ostrý text z Matoušova evangelia. Text, který se mi otevřel v době, kdy si pročítám sborník „patřit k církvi“ a konkrétně zamyšlení nad výrokem „mimo církev není spásy“. Výrokem, který jsme zvyklí přisuzovat římskokatolické církvi, ale se kterým si vlastně prakticky nevíme rady ani my. Vždyť to je to, co nás trápí – proč lidé nepřicházejí do sboru. Proč z něj spíš odcházejí. Samozřejmě, že do toho Pánu Bohu nechceme mluvit, ale ono „především pak domácím víry“ se nám do toho neustále plete. A plete se nám to i ve chvíli, kdy se posuneme od „mimo církev není spásy“ k „mimo Krista není spásy“. A to není nikterak ve zlém. Ale ve výsledku jakoby tu stále zněl výlučný nárok exkluzivního klubu – pro mě důrazy, které jsou cítit především z Janova evangelia. Stále se vynořuje zřetelné spojení nabídky evangelia a příslušností k určité skupině. Je to zvláštní, protože právě to bylo vyčítáno židům a my jsme hrdí, jak se církev otevřela. Nebo to tak není? A tato otázka se ozývá právě v neděli, kdy máme před sebou sborové shromáždění.

Evangelista Matouš to vyhrocuje Ježíšovým mlčením, které je odpovědí na prosbu ženy, která je „jiná“. Nebo přesněji – která je „odjinud“. A učedníci, církev, onu zvláštní situaci řeší po svém. Bylo by lepší, aby ta žena se svými problémy tady nebyla. Aby svými prosbami nenarušovala zaběhnutý systém následování Ježíše. Který je i tak dost náročný. „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ „Prosím Tě, Pane, vyřeš situace, se kterými si nevím rady. To volání nešťastných a zoufalých mě probouzí ze sna, ten nářek mě ničí.“ Jsem velice vděčný evangelistovi, že do své podoby vyprávění zařadil Ježíšovo mlčení. Protože v tuto chvíli se cítím být s učedníky na jedné lodi.

A Ježíšovu odpověď tak mohu vztáhnout na sebe. Když si text přečteme pozorně, zjistíme, že skutečně Ježíš odpovídá, ale není řečeno komu. Z logiky vyprávění skutečně jeho odpověď vypadá, že je určena učedníkům. „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Pro mě osobně je taková odpověď šokem. „Mimo církev není spásy“. Ježíš to tu pojmenovává a zdá se, že prostě výlučnost monoteistického náboženství je nepřekonatelná. A pro mě by touha poznávat Ježíšovy důrazy skončila právě tady.

Ale žena nás zachránila. Nepřestává prosit. Vlastně vůbec nevíme, jak se o Ježíšovi dozvěděla, jak je to s její ochotou Ježíše následovat – jediné, co víme, je, že potřebuje od Ježíše pomoc. „Pane, pomoz mi!“ Ale ono to stále nejde. Jakoby té pomoci nebylo dost, tak se jí nesmí mrhat. Slovy Ježíšovými - „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Ale žena jakoby znala žalmistovu píseň - „Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání.“ Boží požehnání, které umožňuje život, je něčím, co se týká všech lidí a všichni lidé za něj tak mohou děkovat. Je tu dost pro každého. „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ „Klidně zůstaňme u Tvého obrazu, Pane, ale podívej se na něj pořádně. Je v něm dost pro všechny – ať už je nazýváš, jak chceš.“ „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“

Konec. Tečka. Nic dalšího se z tohoto příběhu nedozvídáme. Jen, že dcera byla od té chvíle zdráva. Žena šla s radostí domů a my už o ní neuslyšíme. Jsem hluboce přesvědčený, že adresátem tohoto příběhu byl především Matoušův sbor, který měl problém s onou představou „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“. Že jsme adresáty my s naší představou, že ten, který žádá pomoc, musí splňovat určité podmínky, protože my máme na starosti církev. A stejně jako Matoušův sbor máme pocit, že Ježíš mlčí. Ale Ježíš jedná. Přijímá toho, kdo potřebuje pomoc. Prostě tak. Pomůže. Víc nevíme.

Co víme je, že se nemusíme strachovat, že by se tím Boží pomoc rozmělnila a nevyšlo na všechny. Že se Boží pomoc rozmělní a církev – společenství, které nás někdy zlobí, ale které vnímáme jako zásadní - zanikne. Ne nadarmo následuje jako velké finále příběh o nasycení zástupů. „I nařídil zástupu usednout na zem; potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.“

A tak se smíme nechat ujistit, že to podstatné, proč tu jsme, je nabízet životní svědectví, které je tématem dnešní neděle, 3. neděle postní: „Své oči upínám k Hospodinu; On vyprostí z léčky mé nohy.“ Amen.

Píseň: 777 Buď mojí nadějí do příštích dnů

Ohlášky:

Modlitba: Pane, je toho mnoho, za co můžeme děkovat. A je toho mnoho, co nás trápí. Chceme dnes děkovat a prosit. A tak prosíme, otevírej nás svým zázrakům i bolestem lidí kolem nás.

Dnes děkujeme za život Michala Vybírala i Běly Matějkové. A prosíme za jejich rodiny, abys je potěšoval v jejich smutku a nám ukazuj, jak v tom být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Chceme poděkovat za rodiny, ve kterých si jejich členové jsou vzájemně pomocí a povzbuzením. A moc Tě prosíme za ty, kde jsou vztahy poničené a těžko se z toho zbořeniště hledá cesta ven. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za Tvé svědky, kteří vidí Tvé dary a vede je to k otevírání se Tvé naději. A prosíme za všechny, kdo jsou naopak sevřeni nejistotou a obavami a budoucnosti se obávají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za lékaře, sestry a personál v nemocnicích, kteří dokáží vytvářet prostředí bezpečí a lidské důstojnosti. A moc prosíme za všechny, kteří jsou přetížení a vyhořelí a na otevřenost už nemají sílu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za ty, kdo se snaží být pomocí v oblastech, kde jsou lidé vystaveni násilí a bídě. A prosíme za všechny, kdo v těchto podmínkách žijí a už nevěří, že by se to mohlo změnit. Za všechny, kdo se snaží najít nový domov. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za náš sbor. Děkujeme za církev. Za všechny místa, kde vnáší lidskost a naději. A prosíme o radost z evangelia, která by nám dala sílu k životu podle zásad Tvého království. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 399 Učiň mne, Pane, nástrojem

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy