Uhříněves 19.3.2023 Mt 20,29-34 (Jiří Ort)

Uhříněves 19.3.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách ve 4. neděli postní, která se nazývá Laetare – Laetare Ierusalem - Raduj se Jeruzaléme.

Introit: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

Ž 122,1

Píseň: 96 (Ž 84) Jak příjemné, můj Pane

Modlitba: Pane, vstupujeme s radostí do tohoto společenství, kam jsi nás pozval. Přijímáme s vděčností, že smíme být součástí něčeho, co chceš nabízet všem lidem. Ujištění, že Ty si nepřeješ, aby byl člověk sám. Že to Ty si přeješ a nabízíš, aby lidé měli k sobě blízko, věděli o sobě, byli si vzájemně pomocí a povzbuzením.

Děkujeme, že ujištění o tom smíme nacházet v biblickém svědectví. Že smíme následovat Tvého Syna a našeho Spasitele a poznávat jeho snahu bořit hradby mezi lidmi.

Prosíme, buď tu dnes s námi, buď se svým lidem po celém světě a dávej mu sílu ke svědectví o životě, který Ty nabízíš. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 714 Někdo mě vede za ruku

Čtení: Gn 15

Píseň: 575 Jak čerstvých vod jelen žádá

Text: Mt 20,29-34

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Matoušovo evangelium nám nabízí další zázračně uzdravovací text. Hodně mě zaujal. Ale přiznám se, že si s ním budu trochu hrát. Snad se na mě nebudete moc zlobit. Máme tu před sebou cestu. Ježíš vychází z Jericha, tedy města kousek od Jeruzaléma – Jeruzalém, se vším, co se v něm odehraje, je na dohled. Je to cesta, které nerozumíme o nic víc, než lidé jakékoliv doby. I než Ježíšovi současníci či první církev.

Když už něčemu nerozumíme – a není nám to jedno – tak se na to snažíme soustředit. A je toho mnoho, na co se u Ježíše soustředit. Vždyť o tom je přece postní doba – o soustředění se na Ježíše, na jeho význam, na jeho zvěst. Jakoby podvědomě patří do této představy ticho. Ticho soustředění. A najednou se do našeho soustředění ozve křik. Volání.

Nesmírně sympatizuji s jednotlivci z toho davu kolem Ježíše. Protože jdou za Ježíšem, aby se naučili žít. Touží po tichém soustředění. A já to chápu. Protože právě to ticho je něco, co je vlastně nedosažitelné. Protože kolem nás neustále někdo křičí s tím, že máme žít tak nebo onak. Ať už jakkoliv, jedno je jisté – že tak jak žiju, tak to není správně. Měl bych si pořídit to či ono, a tím dosáhnu cíle. Měl bych se přidat k těm či oněm, a konečně půjdu po správné cestě. Těch hlasů je mnoho, stále se překřikují. Je to jako na tržišti – kdo křičí nejvíc, ten vyhrává. Kdo je nejvíc vidět vyhrává. Byli jsme s manželkou před 15 lety v Izraeli a navštívili jsme chrám Božího hrobu – a byl to hodně smutný zážitek. Paralelně, vedle sebe, tam probíhala bohoslužba katolická a pravoslavná. Ve finále to bylo regulérní překřikování. A do všeho toho křiku se přidává další volání. A už je to moc. „Zástup je napomínal, aby mlčeli.“

Rozpoznat volání o pomoc uprostřed vřavy. Zcela zásadní věc. A věc obtížná. Můžeme se na dav zlobit, že to nezvládl, můžeme ho přirovnávat k církvi, která odhání potřebného člověka od Ježíše, ale ono to není až tak jednoduché. Protože překřikování je znak naší doby.

Má tedy vůbec smysl volat? Navštěvuji jednu starou paní v Alzheimer Home v Pitkovicích. Je z vesnice Ledce kousek od Mladé Boleslavi a vypráví mi o životě v této vesnici za jejího dětství. Nemohu se od ní a od jejího vyprávění odtrhnout. Otevírá mi vesnický svět, ve kterém lidé o sobě věděli a vzájemně si pomáhali – ne za úplatu, ale s vědomím, že ten druhý bude ochoten pomoci zase mě. Kdo by se z této vzájemné služby vydělil, byl by sám proti sobě. Ale má smysl se se svým voláním o pomoc pouštět do konfrontace s tou vřavou kolem nás? Otázka, která musí zaznít, protože není možné vynechat pohled na scénu ze zorného úhlu těch, kdo volají o pomoc.

Znovu se po nějaké době vracím k textu knihy Genesis, k Abramovu příběhu. Abram volá. Volá k Bohu. Přijde mu, že na něj Pán Bůh zapomněl, že zapomněl na své zaslíbení, které Abramovi dal. A Abram před sebou nevidí budoucnost. Abram před sebou nevidí nic. Abram oslepl. Byl schopen uklidňovat lidi kolem sebe, ale sám sebe uklidnit nedokázal. Abram volá k Hospodinu a ten ho vyvede ven a učí ho dívat se. „A Abram Hospodinovi uvěřil a ten mu to připočetl jako spravedlnost.“ Moc se mi líbí, jak celý příběh převyprávěl Nico ter Linden ve své knize „Povídá se… podle Tóry“. Ale příběh nekončí. Oči lidského srdce se tak snadno zakalí. Oči naší víry se tak snadno zakalí. Abram znovu pochybuje, Abram znovu nevidí a vidět chce. Vidět touží. Chce mluvit s Bohem. Chce po něm potvrzení toho, co mu Pán Bůh slíbil. Chce uzavřít smlouvu. A to se dělá skrze oběť. Abram oběť připraví, všechno volá k Hospodinu, ale je tolik věcí, které jdou proti tomuto volání. Abram dělá vše, co může, aby odehnal krkavce, kteří se na oběť slétali. „Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota.“ Abram padl vyčerpáním. Boj se silami, které chtěly umlčet jeho volání k Bohu, prostě nedokázal vyhrát. Boj se silami, které chtějí umlčet volání k Bohu se prostě nedá vyhrát.

A ve chvíli této naprosté bezmoci k Abramovi promlouvá Bůh: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“ Stane se toho ještě hodně, těch zápasů, které bude nutné vybojovat s druhými i se sebou samým, ještě bude mnoho. Ale do nich zaznívá „Věz naprosto jistě.“

Toto slovo je povzbuzením pro všechny, kdo volají. Je povzbuzením pro všechny, kdo mají obavy, že uprostřed zvukového a vizuálního, informačního smogu, nedokáží zaslechnout ty, kteří volají ze skutečné nouze. To je finále dnešní scény z Matoušova evangelia. Dva lidé volají o pomoc a ostatní je chtějí umlčet. Ale Ježíš se zastavuje a nabízí jim život, ve kterém dokáží rozpoznávat. A vlastně ho nabízí i celému zástupu kolem něj. Amen.

Píseň: 715 Modré nebe, slunce zář

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, je mnoho trpících – a my jsme schopní vnímat nouzi pouze některých. A ještě menší části jsme schopni pomoci. Trápí nás to. Cítíme se bezmocní. A z hlubin své bezmoci k Tobě, Pane, voláme.

Prosíme za nemocné, kteří jsou v naší blízkosti. Ať už v rodinách nebo ve sboru. V tichosti Tě prosíme za každého z nich. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se snaží, aby lidé v jejich blízkosti nebyli opuštění. Pane, prosíme pro ně o posilu a povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se děsí budoucnosti. Kdo

Prosíme za lidi na Ukrajině. Prosíme za lidi v Jemenu. Prosíme za všechny, kdo žijí v oblastech naplněných násilím a ničeným chudobou. Pane, jsme zoufalí a moc prosíme o pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za uprchlíky. Prosíme za všechny, kdo se sžívají s novým prostředím a jsou plní obav o své blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za všechny, kdo se snaží pomáhat. Prosíme o posilu, prosíme, uč nás se navzájem povzbuzovat, abychom byli schopní vytrvat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou opuštění tváří v tvář nejisté budoucnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 392 Ó světlo světa, Kriste náš

Poslání: Požehnán buď Hospodin. On nám dal své slovo, abychom jej poslouchali, on nám zaslíbil své království, abychom měli naději. Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 275 Přijď Králi věčný náš