Uhříněves 9.4.2023 Mt 28,1-10 VP Velikonoce (Jiří Ort)

Uhříněves 9.4.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách na Boží hod velikonoční, kdy se smíme těšit z ujištění o naději, kterou nám zvěst Velikonoční neděle znovu zpřítomňuje.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! Lk 24,6.34

Píseň: 560 Vítězi k poctě zpívejme

Modlitba: Pane, dnes jsme naplněni radostnou vděčností. Děkujeme za ujištění, že zvěst Velkého pátku nebyla Tvou prohrou, ale nabídkou záchrany pro člověka. Děkujeme Ti, že se smíme přidat k ženám o kterých evangelisté svědčí jako o prvních svědcích vzkříšení Tvého Syna a našeho spasitele Ježíše. Děkujeme, že i my smíme dnes přijmout slovo povzbuzení, že i my smíme otevřít své životy pro Tvou lásku a milosrdenství. Děkujeme, že dnes smíme tuto nabídku prožít u hodu, ke kterému nás zveš. Hodu, při kterém zpřítomňuješ své jednání pro člověka.

A moc Tě prosíme, naplň nás svou láskou a odvahou a posílej nás, abychom byli svědky o tom, co nabízíš každému člověku, co nabízíš celému stvoření. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 714 Někdo mě vede za ruku

Čtení: Sk 10,34-43

Píseň: 544 Haleluja, haleluja (238 Šly zrána ke hrobu)

Text: Mt 28,1-10

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

Dnes je Boží hod velikonoční – znovu se před námi otevírá příběh o ženách, které šly ke hrobu ukřižovaného Ježíše, ale hrob najdou prázdný. A nejen to, setkají se s andělem, Božím poslem, který je ujistí, že tento ukřižovaný Ježíš byl vzkříšen. A ani to není konec – ženy se následně setkají se Vzkříšeným, který potvrdí úkol, který dostaly od anděla.

Velice známý příběh. Zásadní příběh, který vlastně rozvíjí finální část nejstaršího křesťanského vyznání víry - „byl vzkříšen třetího dne podle Písem“. A přece je tento příběh zcela služebný – v tom smyslu, že slouží k ujištění o tom, že událost Velkého pátku, Ježíšovo ukřižování, má pro člověka záchranný charakter. Že nejde o prohru, o zničení krásných Božích plánů, ale jde o Boží jednání pro člověka i celé stvoření.

Samotný text ve všech evangeliích to jasně potvrzuje – je všechno možné, jen ne triumfalistický. Odehrává se zcela stranou – ve všech svých aspektech. Jak umístěním, tak personálním obsazením. Značně to připomíná Matoušovo vyprávění o Ježíšově narození. Podobné je i nasazení vládních vojáků jako symbolu státní moci – v obou případech vystupují na straně smrti proti životu. Tedy všechno nahrává tomu, aby události v tomto světě drželi v rukách ti, kdo k tomu mají prostředky. Ale Boží děj nezastavili – naopak sami „strnuli jako mrtví“.

Krásné vyprávění. Vyprávění, které je těžko k uvěření. Jak jen to udělat, aby to k uvěření bylo? Jak jen přesvědčit sám sebe, abych důvěřoval tomu, že mocní jsou proti Božímu přitakání životu bez-mocní?

A jsme u jádra problému zvěstování. Jak jen TO udělat? Jak naplnit onu výzvu anděla potvrzenou Vzkříšeným „Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“? Ženy uposlechly, „rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům“. Zdá se, že evangelista měl v tomto ohledu jasno. Prostě vyřídili vzkaz, předali svou radost a bylo to. Ovšem reakce učedníků byla dvojznačná – „někteří pochybovali“.

Stojíme tu dnes tváří v tvář Božímu ujištění, že událost Velkého pátku nebyla ani omylem ani prohrou. Že Pán Bůh vstupuje do lidských situací kříže, že nás nenechává opuštěné. A přece s tím mám problém. Mluvím o tom, píšu o tom a stále znovu se ocitám v situacích, ve kterých se mi zdá, že je to všechno jen iluze. Pro mě osobně, pro druhé v jejich bolesti.

A v tuto chvíli jsem nesmírně vděčný evangelistu Lukášovi, že se pokusil napsat „pokračování“ Ježíšova příběhu v první církvi. Pokračování příběhu teď už vzkříšeného Ježíše nebo jinak – příběhu Ducha svatého. Jak se Boží přítomnost odrážela ve společenstvích lidí hledajících odpověď na otázku svědectví o vzkříšení.

A právě výběr textu, který církev vybrala k onomu známému oddílu z evangelia, je sám o sobě vyznáním. Kornélius a jeho blízcí žili za hradbou. „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.“ Pomineme to, že se v Petrově tvrzení u Lukáše odráží spíš problém společného stolování křesťanů ze židů a z pohanů v první církvi a zůstaňme u samotného faktu rozdělení. Faktu, že Kornélius je oddělen. Tedy – máme před sebou skutečnost narušení lidských vztahů – někdo není dost dobrý pro to, aby byl součástí nějakého společenství.

My víme, že Bůh vzkřísil Ježíše z Nazareta, že se přiznal k jeho životnímu svědectví, které skončilo na kříži na Golgotě. Že je ujištěním, že v kříži Velkého pátku je Pán Bůh přítomen v životě těch, kdo jsou jakkoliv odmítáni. Věděl to i apoštol Petr. Ale stál spolu s celou církví před otázkou, jak tuto informaci předat. Jak pokračovat v oné cestě žen naplněných bázní a radostí. Cestě, na které předávali ono zvláštní svědectví o setkání se Vzkříšeným Ježíšem.

Do této situace Pán Bůh k Petrovi promluvil. Sundal mu klapky z očí, aby uviděl druhého člověka jako toho, kdo patří Pánu Bohu a ten ho přijímá. Aby uviděl přesně to, čím byla naplněno životní svědectví Ježíše z Nazareta o Božím království. A tak se zvedl a šel. Za Kornéliem, za člověkem, který byl mimo. Přišel k němu a – přinesl zvěst o vzkříšení.

Potvrzení, že událost Velkého pátku nebyla prohrou, ale záchranou pro člověka.

Přinesl ji a předal zcela srozumitelně – protože Kornéliovi nabídl zkušenost bezpodmínečného přijetí potvrzenou křtem. Ano, evangelista Lukáš nechává Petra vše vysvětlit, aby nám bylo zřejmé, co způsobilo toto zboření hradby mezi lidmi. Ale všechna slova proběhla až poté, co Kornélius mohl přivítat Petra ve svém domě.

Dnes je Boží hod velikonoční. Znovu se před námi otevřel nenápadný příběh o ženách, které šly k hrobu toho Nazaretského, kterého ukřižovali. Znovu se před námi otevřelo ujištění, že hrob byl prázdný. Že Pán Bůh poslal tohoto Ježíše z Nazareta, aby požehnal životu i v těch nejtěžších chvílích, kdy mezi lidmi rostou hradby neporozumění. Amen.

Píseň: 546 Nastal nám čas přeradostný

VP:Vyznání vin:

Bůh je naše skála a pevnost, chrání nás před nebezpečím a zachraňuje nás před smrtí.

V důvěře a víře v Boží milosrdenství vyznejme v tichosti svou bolest a selhání, abychom mohli přijmout milost. … Společně stvrďme své vyznání slovem „vyznávám“: „Vyznávám.“

Milosrdný Bože, ty nám nabízíš nový život, ale my se ho lekáme a volíme cestu svoji, která se k našemu zděšení ukazuje jako cestou smrti. Ty na nás dýcháš pokoj, my však usilujeme o svůj klid, který ve finále vede ke konfliktu. Vyhledáváš nás, když se bojíme, my však lpíme na svých jistotách, které nás čím dál více do našich obav svírají.

Odpusť nám, že se od Tebe odvracíme. Zaměř na nás své světlo a zažeň všechny stíny, abychom pro Tebe mohli žít věrně a radostně.

Slovo milosti: Ve vzkříšení Ježíše Krista nám Bůh dal nové zrození k živé naději.

Radujte se z dobré zprávy: Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen.

Apoštolské vyznání: Pane Ježíši, chceme přijmout Tvé pozvání ke společnému stolu. Ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. A chceme tak učinit společným vyznáním naší víry. Nejen v jednotě našich rodin, v jednotě tohoto sboru, v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech konfesí, generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Při vysluhování svaté večeře Páně budeme zpívat píseň 510 Jezu Kriste, Štědrý kněže

Pozvání ke stolu: Bůh, který stvořil nebesa a zemi, Svatý, který rozdělil vody Rudého moře, Spasitel, který za nás zemřel a byl vzkříšen, je ten, kdo prostírá tento stůl.
Bůh, který připravil tuto hostinu, zve každého, kdo má hlad a žízeň, aby přišel, aby jedl, aby přijal potěšení.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Ač jste Krista neviděli, milujete ho;

ač ho ani nyní nevidíte,

přec v něho věříte

a jásáte nevýslovnou,

vznešenou radostí,

a tak docházíte cíle víry,

spasení duší.

Jděte v pokoji!

Ne vy jste vyvolili mne,

ale já jsem vyvolil vás

a ustanovil jsem vás,

abyste šli a nesli ovoce

a vaše ovoce aby zůstalo;

a Otec vám dá,

oč byste ho prosili v mém jménu.

To vám přikazuji,

abyste jeden druhého milovali.

Jděte v pokoji.

Píseň: 548 Buď Bohu všechna chvála, čest a požehnání

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Bože, jehož pevná láska trvá navěky, přicházíme s radostí hledět na Tvé skutky, být svědky Tvého vzkříšení a chválit Tvé svaté jméno.

Živý Spasiteli, převeď nás do nového života v Tobě.

Když jsme uvězněni ve svých vlastních hrobech nemoci, hladu, závislosti nebo zoufalství:
Živý Spasiteli, převeď nás do nového života v Tobě.

Když jsme to my, kdo křičí: "Ukřižuj!", kdo ubližuje druhým, kdo škodí tvému stvoření:
Živý Spasiteli, převeď nás do nového života v Tobě.

Když nemůžeme uvěřit dobré zprávě, cítíme se beznadějní a bezmocní:

Živý Spasiteli, převeď nás do nového života v Tobě.

Když truchlíme nad těmi, které jsme ztratili, s bolestí otravující naše dobré vzpomínky:
Živý Spasiteli, převeď nás do nového života v Tobě.

Když nás děsí náhlá změna a nejsme schopni vidět možnosti, které nás čekají:
Živý Spasiteli, převeď nás do nového života v Tobě.

Přiveď nás domů, vzkříšený Kriste. Shromáždi nás, obnov nás, vyslyš nás, když Ti nyní odevzdáváme své tiché díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Voláme spolu s celým Tvým stvořením jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Bůh nás poslal s poselstvím: hlásejte pokoj, konejte dobro, uzdravujte utlačované a buďte svědectvím o odpuštění skrze Ježíšovu vytrvalou lásku.

Požehnání: Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu. 
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás. 
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí. 
Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte 
a aby vás vysvobozoval z pasti. 
Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno. 
Pán ať je kolem vás, aby vás obhajoval, když na vás útočí. 
Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.
Amen.

Píseň: 549 Buď Tobě sláva