Uhříněves 16.7.2023 Mk 4,1-9 (Jiří Ort)

Uhříněves 16.7.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Introit: Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého Pomazaného.

Ž 28,8

Píseň: 38, Ž 27, Pán Bůh je síla má

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že za Tebou nemusíme chodit, že Tě nemusíme hledat. Protože Ty jsi s námi, přicházíš za námi a promlouváš k nám. Právě ve chvílích, kdy se cítíme bezmocní tváří v tvář bolesti v naší blízkosti nebo na druhém konci světa. I dnes sis nás pozval, abychom mohli naslouchat Tvému hlasu, Tvému povzbuzení. Abychom si znovu mohli připomenout, že to Ty jsi ten, kdo dává naději a my se nemusíme bát, když máme pocit, že naděje mizí.

A tak Tě prosíme, otevírej naše uši i srdce, abychom Tvé Slovo vpouštěli do svých životů. Abychom se těšili ze svědectví o vzkříšení jako o otevřené budoucnosti pro nás všechny. Budoucnosti, ve které jsi Ty. Abychom z vyprávění biblického svědectví rozpoznávali Tvoji lásku a milost, i Tvou vůli v životech našich i životech kolem nás.

Prosíme Tě, abys nám v tom pomáhal. Nám, celému svému lidu i svému stvoření. Amen.

Čtení: Mk 4,1-9

Píseň: 673 Tak málo přímých cest

Text: 1K 15,42-43

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja.

Kříž otevírá naději. Toto slovo o kříži je výpovědí prvních křesťanů. Ten velký důraz na kříž, na utrpení Kristovo, se kterým se setkáváme v poezii, v písních ve zpěvníku, to všechno jakoby u nás ale nefungovalo. Nejde to tak lehce. Proto máme tak rádi příběhy, které přichází po ukřižování. Tam jsme schopní se ztotožnit. Příběh poutníků, kteří spěchají v zoufalství z Jeruzaléma do Emauz, příběh učedníků schovaných před světem v uzavřené místnosti. Příběh Petra a ostatních, kteří utekli domů a rybaří a dělají co mohou, aby uživili rodinu, protože ty cesty s Ježíšem, ty už jsou pryč. Ano, my dokážeme plakat s Petrem, naříkat s žalmistou, dokážeme si uvědomit vlastní hříšnost, neschopnost, rezignaci na snahu o lepší svět. Ale průvodním pocitem, který ve mně toto rozpoznání vzbuzuje, je opuštěnost. To, že si to uvědomíme své limity, neznamená, že jsme přijali naději, právě Boží naději kříže.

Všechno máme před sebou, všechno máme před očima - kříž je nadějí, kříž je obětí beránka, aby lid mohl vyjít z Egypta, aby nezemřel v zemi otroctví – kříž je Boží solidarizace s obětmi. Ale nám to přijde jako konec. Klasická prohra všeho dobrého v tomto světě. Zcela to zapadá do naší zkušenosti. Dokud se nesetkáme se Vzkříšeným. Dokud nám toto setkání neumožní začít promýšlet kříž jinak. Tak to čteme v příbězích evangelia. A já si říkám, jestli to biblickýcm svědkům skutečně tak najednou došlo. Jak to vlastně je s vírou v pravdivost zvěsti kříže a vzkříšení.

Klasická křestní otázka zní: „Věříte, že Ježíš Kristus je náš jediný Spasitel a Pán?“ Věříte, že Ježíš Kristus je Pánem nad životem a smrtí? Že je s vámi i – a právě – v těch nejtěžších chvílích vašeho života? Nebude trvat dlouho a budu tuto otázku pokládat znovu při požehnání malého Bohumila Kellera.

Ano, setkal jsem se se svědectvím, že Ježíš z Nazareta, ten, který nabídl hodnoty Božího království a byl ukřižován, byl vzkříšen. Ale teď stojím před otázkou. A je to otázka naléhavá, které nemůžeme uniknout. O čem si vlastně myslím, že má moc nad mým životem a smrtí? Čemu věřím, že má v tomto světě skutečně moc? Že má budoucnost? Je to Boží království, které přinesl a přináší Ježíš z Nazareta nebo moc strachu, moc síly, moc ideologie, moc peněz, moc vlivu? Moc hříchu? O co se tedy chci v životě opřít? Co u mě mé děti, má vnoučata, uvidí? To je ta nezákladnější otázka a já ji slyším znovu a znovu.

Odpověď není úplně jednoduchá. Musím být zcela osobní – rád bych odpověděl - „Ano, opírám svůj život o víru v ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše jako svého Pána.“ Ale vyznávám, že zažívám stále nový souboj o tuto víru. Že se stále znovu musím učit kříži a vzkříšení. Že zažívám úzkost člověka z jiného Ježíšova podobenství růstu – toho, který rozhodil semena po poli a čeká, jestli se nějaká ujmou. Jestli vůbec bude nějaká úroda a jestli já tak mám nějakou budoucnost. A to čekání je dlouhé a já nemám trpělivost. „Pane, jak je to s Tvým královstvím? Pane, jak je to se svědectvím o životě, který jsi přinesl? Svědectvím o bezpodmínečném přijetí, o spravedlnosti pro lidi bez hlasu? Pane, jak je to s Tvým vzkříšením?“

S vděčností se stávám posluchačem Ježíšovy odpovědi, Ježíšova podobenství o rozsévači. S vděčností naslouchám a učím se zvěsti o naději. My všichni se učíme, přicházíme k Ježíši, tomu Ukřižovanému a Vzkříšenému. On nás vidí, dobře vidí naši nejistotu a touhu po naději pro nás, pro naše blízké, kteří zažívají bolest, pro ty, kteří zažívají bolest odmítnutí, bolest válečných hrůz a strachu o rodinu. A tak přicházíme s našimi dětmi, s našimi vnoučaty, se svými blízkými nebo sami. Jsme tu společně a nasloucháme. Abychom se učili naději pro život. Abychom se učili smyslu života. Abychom se učili vzkříšení. Tak jako první církev, tak jako celé generace před námi.

„Vyšel rozsévač rozsévat.“ Nic víc. Je to zvláštní království a zvláštní moc. Ježíš nás neživí iluzemi, že se mýlíme, když se nám zdá, že jsou při tom rozsévání velké ztráty. Ano, je to těžké. Semeno padá na tvrdou ušlapanou cestu, nemůže zakořenit a přilétají ptáci a odnášejí je pryč. Jiné padá do země, zapouští kořeny, ale úrodná vrstva půdy je příliš mělká a pod ní je skála – semeno rychle vzejde, ale stejně rychle ve slunečním žáru uschne. A jiné konečně zapadne tam, kde se už před tím rozbujelo trní a bodláčí. To roste rychleji a udusí to, co tam má vzejít; takže nové semínko nemá žádnou šanci. Nakonec se ale přece jen ukáže: ne všechno je ztraceno, existuje přece i dobrá půda a semínko, které do ní padne, přinese úrodu – a právě tady se ukazuje zásadní rozdíl oproti mé skepsi. Ježíš důrazně upozorňuje, že není všechno marné. Semínko přináší úrodu třicetinásobně, šedesátinásobně, dokonce i stonásobně.

Naděje. Naděje, že existuje síla, která dává budoucnost našemu snažení přijmout pro sebe i pro druhé hodnoty Božího království. Snažení, které vypadá tak marné. Ježíš odmítá rezignaci na nabídku Božího království. Protože je tu realita kříže a vzkříšení. Boží solidarita z bezmocnými a nabídka naděje. Nový, tvůrčí čin Boží. Tak, jak nás o něm ujišťuje apoštol Pavel: „Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.“

Z Boží milosti. Z Boží milosti uviděl Petr svůj hřích a plakal. Z Boží milosti to neznamenalo konec, ale otevřelo to před Petrem budoucnost. Ne, není jedno, jak žijeme, ale to, co nám dává budoucnost, je Boží milost. Nemusíme se schovávat. Nemusíme se děsit, nemusíme to vzdávat. Pán Bůh se smiloval a vzkřísil Ježíše z Nazareta, toho ukřižovaného, k novému životu před svou tváří. A tak můžeme žít i my. Můžeme a máme bojovat s tím velikým napětím v životech našich i v životě tohoto světa. Můžeme a máme se odvážit pracovat na uskutečňování hodnot Božího království v tomto světě. Smíme se odvážit říci, že jsme rádi na světě, že to považujeme za dar, smíme se těšit na nový den, smíme se odvážit radovat se s radujícími a plakat s plačícími. Smíme se odvážit žít.

Protože Boží milost, moc evangelia, je mocnější, než se odvažujeme doufat. Nemusíme se bát. Můžeme děkovat. Učit se vděčnosti za zázrak vzkříšení. Učit se naději – ve společenství církve, v tomto společenství, v rodinách. Tak, abychom ji dokázali zpřítomňovat pro ty, kterým je naděje upírána.

Amen.

Píseň: D 662 Do země se skrývá (NEZ 575)

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme za Tebou a chceme Ti odevzdat všechnu bolest a touhu, se kterou se setkáváme, kterou sami cítíme.

Prosíme za všechny, kdo pomalu ztrácejí blízkého člověka. Prosíme, uč nás být nablízku, uč nás být povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny kdo jsou vytlačováni na okraj společnosti. Prosíme za všechny, kdo se snaží být jim pomocí. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kterým se ztrácíš a oni tak ztrácí naději ve svých životech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo žijí v akutním nedostatku základních prostředků k životu. V této době prosíme zvláště za ty, kdo žijí v oblastech, kde není voda. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny oběti nepokojů ve Francii. Prosíme za rodinu starosty z předměstí Paříže. Prosíme za pomoc pro ty, jejichž problémy nejsou řešeny. Prosíme o Tvůj pokoj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za uprchlíky z míst, kde se válčí nebo kde vládne jakákoliv diktatura. Prosíme za rodiny rozdělené válkou. Prosíme za lidi na Ukrajině, v Jemenu, v Afgánistánu, v Sýrii a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme o povzbuzení k následování Ježíše z Nazareta. Toho Ukřižovaného a Vzkříšeného, který nabízí Boží království každému člověku. Za to Tě, Pane, Prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 777 Buď mojí nadějí do příštích dnů

Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

1K 10,13

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Ř 15,13

Píseň: 302 Mocný Bože, při Kristovu