Uhříněves 17.9.2023 Mt 18,21-35 (Jiří Ort)

Uhříněves 17.9.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve shromáždění, kam jsme přišli pro posilu pro naši víru, že Pán Bůh nás provází každý den. Že na nás nezapomíná, ale naslouchá nám.

Introit: Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi. Spas, můj Bože, svého služebníka, který v Tebe doufá. Ž 86,1a.2b

Píseň: 99 (1-4) Nakloň, Pane, ucha svého

Modlitba: Bože, náš osvoboditeli,

jako jsi vysvobodil svůj lid

od faraonových vojsk,

osvoboď nás od všeho zla,

abychom Ti důvěřovali

a vyprávěli příběh o tvém velkém díle

každému, komu se ztrácí budoucnost osobní

i budoucnost celého stvoření.

Prosíme pro Tvého Syna a našeho Zachránce Ježíše Krista. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S 360, kdyby nebyl kytarista, tak NEZ 330

Čtení: Ex 14,15-31

Píseň: 305 Tobě, Bože, děkujeme

Text: Mt 18,21-35

Haleluja. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 92,2

Dnešní text z Matoušova evangelia je zvláštní. Je součástí kapitoly, kde najdeme laskavou starost o ty nejmenší, nejslabší. Zároveň v ní najdeme velice náročný požadavek na práci s hříchem, který rozvrací společenství. A nakonec výzvu k odpuštění, která je korunována podobenstvím, ve kterém najdeme jak zázrak odpuštění, tak tvrdý trest.

Není to jednoduché s touto kapitolou pracovat. Velice sympatizujeme s Petrem, který se snaží celou věc nějak systematizovat – u ostatních důrazů vše nechává plynout. Ono to totiž vypadá, že tam se se to dá snadněji aplikovat do života. Starost o ty nejmenší, napomínání toho, který zhřešil. Odemykání vstupu do království nebeského. To všechno přece jde zvládnout. Když se nastaví pravidla.

Jenže, z lidské zkušenosti víme, že to mohou být jakési ochranné prvky proti rozpadu lidského společenství, ale že se tím lidské společenství nevytvoří. Prostě nejde druhého člověka neustále napomínat, aby žil tak, jak jsme přesvědčení, že se žít má. Tím se skutečně vztah vybudovat nedá. Na tom není nic výrazně křesťanského, to je obecně lidská zkušenost.

A ony tyto důrazy také nejsou finálními body Ježíšovy promluvy ani Ježíšova zvěstování jako takového. Ježíš své výroky posouvá jinam. A to právě výrokem o odpouštění. A znovu – to je zkušenost obecně lidská. Odpouštění je nutné, abychom spolu mohli vůbec žít. Ale Petr najednou stojí s prázdnýma rukama, protože se snaží tento Ježíšův zásadní výrok nějak systematizovat, zabudovat ho do pravidel. Nebo se možná prostě ptá: „Je v nejlepším zájmu mého bratra, abych nadále toleroval urážlivé chování, když je jasné, že jeho lítost je povrchní a nemá v úmyslu se změnit?“ Nechme to otevřené. V každém případě se najednou ukazuje, že ona odpovědnost, kterou tak bez problémů přijímáme s tím, že budeme lidem říkat, jak mají žít - vždyť my to přece víme – se posouvá zcela jinam.

Tento boj židokřesťanského sboru, který má evangelista na mysli při psaní svého podání evangelia, je pro nás velice zajímavý. Vnímám totiž naši situaci velice obdobně jako synagogu, ze které byli první křesťané vyloučeni. Vnímání veliké odpovědnosti v dodržování náboženských a životních pravidel a zároveň být vyloučen z tohoto „spravedlivého“ společenství. Vnímali odpovědnost a zároveň promýšleli to, co apoštol Pavel, evangelista Marek nebo evangelista Lukáš měli se svými sbory již promyšlené. To napětí v našem textu by se skutečně mohlo krájet.

A Ježíš ho ještě podtrhuje podobenstvím, jehož smysl je nám naprosto jasný, ale s jehož aplikací máme obrovský problém. Protože v něm slyšíme ohromující zvěst o odpuštění, ale zároveň o tvrdém trestu tam, kde je odpuštění zneužito. „Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. … Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh.“ Můžeme si tento důraz historizovat s tím, že je to skutečně matoušovská snaha o zdůraznění, že Ježíšův pohled na Zákon a spravedlnost je určován milosrdenstvím jako jediným platným měřítkem naplňování Zákona. Ale to nám moc nepomůže vyřešit naléhavost výzvy, která se před námi otevírá. Je to výzva, jak zvát do prostoru – s Matoušem řečeno – nebeského království. Jak tento prostor dát zakusit druhým.

K této výzvě je zajímavé sledovat souboj o vztah apoštola Pavla se členy sboru v Korintu. Ono odmítnutí odpuštění a zároveň touha naplnit život v následování ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše, by se skutečně dala přirovnat k situaci Božího lidu, který je sevřen z jedné strany mocností Egypta a z druhé mocnostmi, které symbolizuje moře. Tato sevřenost mocnostmi je nám až příliš známá. Sevřenost, která se nás snaží přesvědčit, že se nedá žít jinak, než jak diktuje moc, která diktuje pravidla života a podtrhuje to přesvědčováním, že se jinak žít nedá.

Ono Boží slovo Mojžíšovi – „Proč tak ke mně úpíš?“ - je v této situaci zásadní. Vykresluje nám totiž Boha, který slyší. To nás provází celým příběhem cesty z Egypta do zaslíbené země. Bůh slyší – a otevírá cestu, aby lidé mohli pokračovat. Není to žádná lehká cesta – ono naprosté zničení Egypťanů je ukázkou toho, jak zásadní a náročné jsou konfrontace s mocí bránící cestě k životu podle Božích zaslíbení. To krásně shrnují poslední verše dnešního čtení: „Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi.“

Cesta odpouštění skutečně není jednoduchá. Vytváření prostoru pro odpuštění není jednoduché. Tady nepomůže alibistické „musíte si odpustit“. Není možné do tohoto problému vstupovat zvenku. Zůstat mimo, aby to nebolelo. Ale ve vší obtížnosti, ve vší bolesti, kterou prožívají oběti, je možná cesta do prostoru nebeského království. Protože Boží podivuhodná moc nám ji v Ježíši Kristu otevírá. Amen.

Píseň: 684 Toužíme v lásce žíti stále

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Životodárný, osvobozující Bože,

svěřujeme ti tento den

všechny starosti našich srdcí

a všechny starosti světa.

Vyslyš naše modlitby:

za blízké, kteří jsou nemocní nebo trpí… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

za ty, kdo jsou na začátku nebo na konci života… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

za ty, kdo utíkají před válkou a násilím… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

za lidi, kteří hledají svobodu od útlaku… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

za ty, kdo ztratili blízké při přírodních katastrofách v Maroku a v Libyi… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

za uzdravení a obnovu země… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

za lidi, kteří se potýkají s finanční zátěží… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

za všechny, kdo hledají odpuštění… Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Vyveď nás ze zajetí ke svobodě, od hříchu ke spáse, a od smrti k věčnému životu. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po budoucnosti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 694 Z milosti tak hojné

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. Fp 1,9-11

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 415 Ach, zůstaň svou milostí