Uhříněves 1.10.2023 Mt 15,29-39 VP bohoslužby vděčnosti (Jiří Ort)

Uhříněves 1.10.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve shromáždění, ve kterém chceme děkovat za dary, které z Boží milosti dostáváme.

Introit: Oči všech s nadějí vzhlížejí k Tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.

Ž 145,15n

Píseň: 128 Oči všech se upírají

Modlitba: Pane Bože, dnes přicházíme děkovat. Za všechny zázraky kolem nás. Za společně strávené chvíle s blízkým člověkem, za chvíle, kdy jsme směli vnímat Tvé stvoření, za chvíle, kdy jsme směli přijímat povzbuzení a naději, kterou nabízíš. A to právě tehdy, kdy nám bylo smutno, kdy jsme byli zasaženi událostmi kolem nás.

Pane, chceme dnes zvlášť poděkovat za Tvé pozvání ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. Děkujeme, že smíme věřit, že ve společenství kolem stolu smíme odevzdat všechnu tíhu, kterou neseme a přijmout posilu z Tvé milostivé ruky.

Moc prosíme, abychom toto povzbuzení a naději dokázali předat těm, kdo je potřebují. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 115 Bůh je náš Pán a Král

Čtení: Iz 42,1-9

Píseň: 395 Nám pomoz, Pane milý

Text: Mt 15,29-39

Haleluja. Hospodine, ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Haleluja. Ž 104,13

Prorok Izajáš vyřizuje slovo naděje těm, kteří jsou daleko od domova, pro které je budoucnost zahalená v mlze. Hodně mě to připomíná zamyšlení z knihy Viktora Fischla „Zátiší s houpacím koněm“. Starý muž tam mluví o životě jako o cestě jezdce na koni, který nese zapečetěnou zprávu, neví co v ní je, od koho ji vlastně dostal ani komu ji veze. Vidí pouze na pár kroků před sebe, ale jede, protože je to jeho povinnost. Uchvacuje mě ono přesné vystižení zoufalství a bezmoci. Vím, že začínám poněkud podivně v neděli, kdy slavíme bohoslužby vděčnosti za stvoření, vděčnosti za dary, které dostáváme.

Ale to je právě ono – právě tehdy, kdy chceme zcela správně mluvit o své vděčnosti, se nám do myslí vkrádá otázka, máme-li právo v této chvíli mluvit pouze o tom, jak děkujeme za to, co všechno dostáváme. Protože se stačí rozhlédnout kolem sebe a tyto dary jsou skutečně rozdělené mezi lidi na této zemi značně nespravedlivě. I tam, kde by bylo možné se z úrody radovat, i tam, kde je možné vyvézt obilí pro ty, kdo mají nouzi, vstupuje do hry lidská ďábelská tvář a tuto pomoc znemožňuje. Co si tedy dnes počít s bohoslužbami vděčnosti?

Text z Izajáše je ujištěním o tom, že Bůh stvořil vše kolem nás. Ujištěním, že skutečně máme být za co vděčni. Ten, kdo tu promlouvá je skutečně Bůh - Stvořitel nebe i země. Je to ten, o kterém čteme v 1. knize Mojžíšově, v první zprávě o stvoření, že se staví proti chaosu a silám, které se staví proti člověku a ve druhé, že nabízí člověku dobré místo k životu. Ale to, co má vyřídit prorok Izajáš není pouhé ujištění, že tento Bůh má v ruce celé stvoření, ale především, že tento Bůh vidí a slyší člověka v jeho nouzi, že mu není lhostejný a posílá mu toho, kdo přináší pomoc. „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon.“

Spojení těchto důrazů je základem starozákonního svědectví – a tam, kde se důraz na stvořitelské dílo Boží oddělí, je to předmětem tvrdé prorocké kritiky. Potvrzením tohoto spojení jsou i dnešní novozákonní texty. A jejich zasazení. Ježíš tu nabízí hodnoty, které jsou nabízeny člověku v uprostřed Božího stvoření. První důraz, na který narazíme, je otevřenost Božího díla pro všechny. Různými způsoby to potvrzují příběhy i výroky celé 15. kapitoly. Skutečně to působí dojmem, že celá kapitola vygraduje právě příběhem o nasycení, ve kterém nám symbolika 7 chlebů nabízí význam nasycení pro všechny.

Ale než se k tomu dostaneme, ono „pro všechny“ je krásně vyzdviženo obrazem uzdravení. K Ježíšovi jako zdroji života proudí zástupy lidí. Ale ti lidé nejdou sami. Nepřichází pouze ti, kdo jsou schopni přijít. Lidé nepřichází, aby uslyšeli zajímavého člověka a pak to doma vyprávěli. Přicházejí právě s těmi, kterým je budoucnost zahalena hustou mlhou. A Ježíš ji rozhání, otevírá netušený výhled.

To podtrhuje příběh o nasycení. Tentokrát nepřichází Ježíšovi učedníci s tím, že by Ježíš měl zástupy propustit, aby se lidé mohli jít domů najíst. Ježíš sám vnímá situaci, ve které se ocitli ti, kteří za ním přišli. Jedna věc je otevřít budoucnost – lidé zůstali v úžasu stát nad tím, co je pro člověka připraveno. Že neexistuje osobní nebo společenská situace, která by člověku vzala výhled, který pro něj Pán Bůh v Ježíši z Nazareta připravil. Věcí druhou je nechat si touto budoucností určovat život. Vydat se na právě otevřenou cestu a nepadnout cestou ve chvíli, kdy se znovu začne zvedat mlha. „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“

Situace, kdy se ztrácí zdroj, který umožňuje vnímat výhled na budoucnost, která je v Božích rukách, je skutečně vážná. Bere sílu, bere odvahu, způsobuje rezignaci a strach, které vedou hledání životní opory biblicky řečeno „v cizích božstvech“. Bere schopnost vnímat Boží dary kolem nás i v našich vlastních životech. Právě to je ten problém, který výrazně vnímáme uprostřed světa utrženého od kotvy.

A do toho vstupuje dnešní neděle, kdy chceme děkovat za dary, které dostáváme, za stvoření, skrze které je dostáváme. A zároveň do toho vstupuje pochybnost učedníků i naše, jestli právě u nás může člověk najít zdroj síly na cestu osvobození k životu. „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“

Dnešní texty nás odkazují na Boží odpověď. Prorok Izajáš ujišťuje o Boží nabídce pomoci v tom, kterého posílá. „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji.“ A my, spolu s evangelistou Matoušem i jeho sborovým společenstvím, vyznáváme, že ten, kterého Pán Bůh – „který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí“ - takto posílá, je Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený.

Ježíš v dnešním příběhu o nasycení vlastně učedníkům neodpovídá. Přímo jim dává zažít, že dar, který dostáváme od Hospodina, je tu pro všechny a také pro všechny vystačí. Jestliže uposlechneme a přijmeme službu, do které nás Ježíš zapojuje: „I nařídil zástupu usednout na zem; potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.“ V této jistotě smíme děkovat za všechny dary, které dostáváme. V této jistotě smíme přijmout dnešní pozvání k hostině, kterou pro nás dnes připravil. Amen.

Píseň: 702 Krásná je modrá obloha

VP:

Vyznání vin:

Celé Boží stvoření sténá.

Země plodí trní a bodláčí a touží po osvobození.

Náš hřích ovlivňuje vše kolem nás.

Vyznáváme své hříchy v pokání a víře.

Ty máš radost ze stvoření, z jeho barevnosti a rozmanitosti;

my jsme však zemi zneužili

a ničili její zdroje pro své sobecké cíle.

Pane, smiluj se.

Pane, smiluj se.

Do chaosu jsi vnesl řád,

světlo do temnot, dobro do zla,

ale my jsme dali přednost temnotě sobectví

ve slovech a činech, které zneuctívají svaté Boží jméno.

Kriste, smiluj se.

Kriste, smiluj se.

Obdařil jsi nás požehnáním,

ale my jsme k ostatním nebyli vstřícní

a chyběla nám štědrost ve slovech i skutcích.

Pane, smiluj se.

Pane, smiluj se.

Všemohoucí Bože,

který nám v Ježíši Kristu dal

království, které nemůže být zničeno,

odpusť nám náš hřích,

otevři nám oči pro Boží pravdu,

posiluj nás, abychom plnili Boží vůli

a dej nám radost ze svého království,

skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Amen.

Slovo milosti: Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a oslavujeme tě skrze Krista, našeho Pána.

Ty jsi Stvořitel našeho světa,

jeho bohatství a jeho krása jsou tvé dary.

Ty jsi nám zachoval věrnost,

když jsme my lidé nedbali tebe a tvých darů.

V Kristu jsi k nám přišel,

sdílel jsi s námi samotu a bolesti,

nesl jsi následky naší viny a vytrpěl jsi smrt.

Skrze svého svatého Ducha při nás působíš,

ve tvé církvi

a v celém tvém světě.

Proto ti zpíváme náš chvalozpěv.

Oslavujeme tě i ve jménu těch,

kdo už tě zapomněli chválit

nebo to nikdy neuměli.

Chceme být hlasem němých pro tvou slávu.

Proto se připojujeme k chvalozpěvu tvého lidu

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

510 Jezu Kriste, štědrý kněže

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: U – 394 Kriste, Ty náš jsi Pán Ř - 763 Všech věků mocný Králi

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přijali jsme z Tvé ruky posilu, přijali jsme ujištění, že Ty stojíš proti chaosu v nás i kolem nás. A v tuto chvíli Ti chceme odevzdat ty, kdo v sobě mají bolest a zmatek a neví si s tím rady.

Moc Tě prosíme za ty, kdo ztratili blízkého člověka a musí se s tím vyrovnávat. A také Tě prosíme, abychom my, kteří jsme nablízku, dokázali potěšit a povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naše nemocné. V tichosti Ti odevzdáváme všechny ty, o které máme starost. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za Tvůj lid. Prosíme, abychom dokázali naslouchat lidem kolem sebe tak, abychom skutečně nabízeli svědectví o Tvé milosti a pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí. Za ty, kdo se starají o své blízké, za ty, kdo se snaží pomáhat lidem kolem sebe. Za ty, kdo mají odvahu měnit věci, aby lidé mohli žít důstojný život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvé stvoření. Prosíme, abychom se o ně uměli starat. Prosíme, abychom plody, které příroda vydává, dokázali rozdělit mezi všechny. Prosíme, dávej nám odvahu a fantazii, jak tento veliký úkol uskutečnit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, s hrůzou nasloucháme zprávám o válečném šílenství v různých částech světa. Prosíme, proměňuj lidská srdce posedlá mocí. Prosíme, buď pomocí těm, kdo se snaží o mírová řešení. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 716 Z Tvé ruky Pane můj