Uhříněves 29.10.2023 Mt 22,34-40 (Jiří Ort)

Uhříněves 29.10.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny, kdo toužíte po ujištění o Boží přítomnosti v životě celého stvoření.

Introit: Hospodine, Tys můj úděl, držím se Tvých slov. O shovívavost Tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. (Ž 119.57n)

Píseň: 149 (Ž 119)

Modlitba: Milující Bože, děkujeme, že k Tobě smíme společně přicházet. Že do společenství s Tebou smíme přinášet životy své i životy těch, o které máme starost, těch, ze kterých máme radost. Děkujeme, že Ti smíme přinášet svoji úzkost ze stavu Tvého stvoření, ze stavu přírody i vztahů mezi lidmi nebo skupinami lidí, mezi národy, mezi státy.

Pane, děkujeme z Tvá zaslíbení, které nám prosvětlují temnotu budoucnosti. Děkujeme za ujištění Tvé přítomnosti v Ježíši z Nazareta, v jeho svědectví, kříži a vzkříšení. Moc Tě prosíme, uč nás otevírat budoucnost pro ty, jejichž problémy jsou popírány. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 688 Bůh je náš hrad

Čtení: Lev 19,1-2.15-18; Dt 34,1-7

Píseň: 320 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Mt 22,34-40

Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Haleluja. Ž 146,1n

„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.““ Velice zásadní výzva na začátku řádu každodenního života pro Boží lid a zásadní výzva i pro nás dnes. Ovšem nejprve si musíme odpovědět na otázku, jak se za téměř 3000 let proměnilo vnímání pojmu svatost.

V kouzelném povídkovém filmu „O věcech nadpřirozených“ podle 3 povídek Karla Čapka máme krásnou – a úsměvnou – ukázku svatosti. V první povídce se Ladislavu Peškovi coby úředníku Šemberovi objeví nad hlavou svatozář. Způsobil si ji dobrým skutkem a přináší mu jen a jen trápení. I z kostela ho vyhodí – o zatčení a pobytu na psychiatrii ani nemluvě. Teprve starý pan doktor mu poradí, aby prostě začal trochu hřešit. A milý pan Šembera se tak té nešťastné svatozáře dokáže zbavit.

Je to povídka plná laskavého humoru Karla Čapka. Laskavý úsměv nad realitou lidských životů. A i nad tak hojnou představou svatosti jako jakési absence chybných rozhodnutí, „hříšných“ myšlenek, selhání. Tedy jakéhosi nejednání - všeho, čeho se lze nejlépe zbavit odříznutím se od lidského společenství. To nemusí být útěk na poušť, to je i stažení se do osobní zbožnosti.

Biblická představa je zásadně jiná. Člověk jako jedinec byl součástí společenství Božího lidu. Setkáváme se často s tím, že jako jedinec je oslovován právě Boží lid. Společenství. Takže svatost se týká celého Božího lidu.

A právě tady se před námi otevírá biblické pojetí svatosti. Oddělenosti pro Hospodina. Tedy – každý Izraelec byl oddělený pro Hospodina ve společenství odděleném pro Hospodina. Tato svatost není o útěku od ostatních, ale je naopak naplněná vztahem. Jak k Bohu, tak k člověku. A jasným důsledkem pro lidské jednání je spravedlnost. Naplňování spravedlnosti ve společenství s lidmi. A znovu si připomeňme, že v našem textu z knihy Leviticus jsme na počátku řádu každodenního života.

Druhým starozákonním čtením na dnešní neděli je kratičký oddílek z Mojžíšova závěru života. A já jsem za tento výběr vděčný. Mojžíšova postava, jeho příběh, nám totiž nabízí barvitou ilustraci svatosti. O Mojžíšovi nemůžeme říci, že by byl lhostejným. Od začátku vnímal situaci lidí kolem sebe, vnímal se být součástí Božího lidu. Od začátku vnímal nespravedlnost a toužil s tím něco udělat. Jeho zájem o druhého člověka i celé společenství byl hluboký. Cítil, že se mu dostalo výjimečného postavení a nerozpakoval se ho využít pro ty, kdo byli v situaci obětí. Ale – v této části příběhu o Bohu neslyšíme. Objevuje se až po naprostém selhání Mojžíšovy akce. „Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál. Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu. Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se k nim přiznal.“

A pak přichází Boží akce osvobození Božího lidu z otroctví. Akce, ve které hraje Mojžíš zásadní roli. Mojžíš se učí svatosti, aby před lidmi kolem sebe byl schopen otevřít budoucnost. Učí svatosti společenství, do kterého patří. Opakovaně odmítá nebýt jeho součástí, mít jiný osud. A přesto nakonec nevstoupí do země, kterou pro svůj lid Pán Bůh připravil. Jakoby Mojžíšovi bylo povoleno sdílet se svým společenstvím pády, ale ten vytoužený cíl už ne.

Co je smyslem boje o svatost? Má takový boj vůbec cenu? Jakoby tato otázka zaznívá už v okamžiku Mojžíšovy smrti na hranici zaslíbené země. A znovu se velice naléhavě ozve v příběhu Ježíše z Nazareta, který byl nazván Božím Synem a přesto skončil potupnou smrtí na kříži. „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Ježíš zcela v duchu Smlouvy mezi Bohem a Jeho lidem potvrzuje důvod této snahy o svatost: ‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ Nebo slovy z knihy Leviticus: „Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ Znovu a znovu konfrontovat konkrétní situace svého života s Bohem, jak se nám představil v tom nejzásadnějším důrazu – jako ten, kdo otevírá budoucnost. Pro nás v Ježíši z Nazareta, k jehož životu se Bůh přiznal – vzkřísil jej.

Ovšem, toto ptaní se po Bohu se odehrává ve vztahu – ve vztahu s druhými lidmi. V naslouchání jejich radostem i starostem. Ve sdílení se. ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Nemusíme dumat nad tím, kam až zajít v lásce k bližnímu, je-li normou láska k sobě. Co tím Ježíš mínil. To skutečně není otázka Ježíšovy doby ani Ježíše samotného. Protože bylo zcela samozřejmé, že lidé žili v komunitě, ve společenství. Znovu – osobní identita je zahrnuta do širšího celku.

Onen závazek svaté lásky je tak něco víc než pouhý slogan. Boží lid musí „jít s kůží na trh“. A to se odráží ve spravedlnosti. Tedy v nabídce života pro ty, komu je tato nabídka upírána. Spravedlnost jako otevření budoucnosti. Je zcela příznačné, že výzva k milování bližního z našeho textu z knihy Leviticus zaznívá po několika příkazech, jak se chovat ke slabším členům komunity.

Je to skutečně velký úkol, ke kterému jsme vyzýváni. Ale stejně jako Mojžíšovi je nám nabízen vztah s Bohem, Bohem, který nás nenechává opuštěné na cestě pomoci ke spravedlnosti – ať už jsou obětmi lidé nebo stvoření. Společně je nám otevírána budoucnost. Amen.

Píseň: 686 Zpíváme Lásku 689 Pane, dej ať nás nic už nerozdvojí

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Bože, ty nás obdarováváš láskyplnou pozorností. Prosíme, pamatuj na nás dnes, když k Tobě voláme:
Prosíme za nemocné, prosíme za jejich blízké. A prosíme za nás, abychom dokázali být pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme Ti za dar vztahů mezi lidmi a moc Tě prosíme, abys nás je učil podporovat jako Tvé požehnání. Za to Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme Ti za dar stvoření. A moc Tě prosíme, abys nás vedl k jeho ochraně před lidskou chamtivostí. Abys nás učil dary Tvého stvoření spravedlivě rozdělovat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme sevřeni bolestí z eskalace násilí na různých místech Země. Jsme vyděšeni z eskalace nenávisti. Prosíme za všechny, kdo nevzdali snahu o mírové řešení. Prosíme za lidi na Ukrajině, v Rusku, v Izraeli, v Gaze, v Jemenu, prosíme za oběti i jejich rodiny. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Uč nás přinášet naději smíření místo dalších hradeb mezi lidmi. Uč nás vnášet do životů radost dobré zprávy, evangelia, o Tvém příchodu za člověkem, o Tvé blízkosti člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 777 Buď mojí nadějí

Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 287 Zpívejte, čest vzdejte