Uhříněves 5.2.2023 Mt 5,13-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 5.2.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám při tak vzácné příležitosti, jako je Boží nabídka účasti na slavnosti společenství v našem sboru.

Introit: V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se. Ž 56,11.12a

Píseň: 94 (Ž 84) Věčný Bože, silný v boji

Modlitba: Pane Bože, tak často je nám smutno a rádi bychom, aby nás někdo objal. Tak často je nám zima a rádi bychom, aby nás někdo zahřál. Tak často se cítíme bezradní a rádi bychom, aby za námi někdo přišel a nabídl nám cestu. Tak často jsme nešťastní, protože to, po čem sami toužíme, nedokážeme poskytnout druhým.

A Ty za námi přicházíš, za každým z nás. Vidíš, co nás trápí, vidíš i kde selháváme a nabízíš svoji pomoc. Znovu a znovu nám připomínáš, že jsi za námi poslal svého Syna, aby vstoupil do lidského trápení. Děkujeme, že to i dnes smíme zaslechnout, že právě dnes nás zveš ke stolu, kde je Tvůj Syn hostitelem. Amen.

Slovo dětem: 395 Nám pomoz, Pane milý

Píseň s dětmi:

Čtení: Iz 58,1-12

Píseň: 398 Dej mi, Pane, bdělé srdce

Text: Mt 5,13-20

Haleluja. Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. Haleluja. Ž 57,8

Má vůbec smysl se snažit naplňovat biblické nároky? Má Boží záměr pro Jeho lid vůbec budoucnost? Mají Ježíšovy důrazy budoucnost? Jsou naplnitelné?

Boží lid měl po návratu ze zajetí všechny důvody si myslet, že Boží záměr nezklamal. Že Pán Bůh skutečně „bdí nad svým Slovem“, jak jsme četli ve čtvrtečních Heslech Jednoty bratrské. To těšení se, představy, jak to všechno bude, to vše je přímo hmatatelné. A přesto zaznívá tvrdé slovo kritiky – veškeré náboženské projevy, veškeré snaha naplňovat vztah k Bohu – je marná. Dokonce nesmyslná. Protože je to špatně.

Je zřejmé, že návrat k této napomínající rétorice není svévolný, že má své opodstatnění a je povzbuzením pro ty, kteří se ve společenství Božího lidu ocitli a ocitají na okraji. A nejen ve společenství Božího lidu. Je pro mě vždy velice překvapivé, když čtu komentář k textům tohoto typu z pera těch, kteří jsou součástí takové skupiny. Jakým povzbuzením pro ně jsou, jak se jich chytají v naději, že Pán Bůh není garantem nějakého řádu pro řád samotný, ale je vždy na straně těch, kterým je ubližováno.

Problémem ale je, že jsme neustále tlačeni do pozice těch, vůči kterým je taková kritika směřována. Ono se takové slovo dá vlastně vytáhnout vždycky. Vždy těmito slovy můžeme druhému omlátit o hlavu, že se dost nestará o druhé, že žije špatně – a ještě k tomu chodí do kostela… Podívejte se na tu církev – plnou pusu Pána Boha a jak se chová. Vždy se to dá použít. A vždy to bude pravda. Tak trochu – protože Boží lid tvoří lidé. Chybující lidé a přesto lidé toužící po Boží přítomnosti.

Tedy – ona to církev dělala a dělá také. Ještě v první polovině dvacátého století se křesťanství dívalo na židovství jako na méně hodnotné náboženství, ve kterém se člověk zajišťuje plněním příkazů a zákazů. Zajišťuje se jakousi náhradou chrámových obětí, o kterých mluví dnešní starozákonní text. I význační teologové vnímali apoštola Pavla jako jakýsi předobraz Martina Lutera, který si najednou z Boží milosti uvědomil, že tudy cesta nevede. A najednou už to tedy víme správně. Musíme to vědět správně, protože nezvládneme žít neustále s pocitem, že to my žijeme špatně. Vždy se to nakonec obrátí proti těm druhým.

Prostá otázka – co tedy s tím? Co my s tím? Co s tlakem, který je neustále trvající a jehož nárokům nemůžeme dostát? Zhmotnilo se mi to nedávno, kdy jsem na výzvu k nějaké akci odpověděl, že se náš sbor nezúčastní a reakcí bylo – „Píšu si, Uhříněves nula“ – a mě to úplně rozhodilo. Vrátili jsme se do země, kam jsme se moc těšili a znovu jsme tam, kde jsme byli. Prorocké důrazy se objevují znovu a znovu. Nebo to nejsou prorocké důrazy, jsou to pouhé lidské ambice? Není však možné přehlédnout radostné přijímání takových důrazů těmi, kdo jsou ohrožení.

Co tedy s tím? Co my s tím? Jako bych byl tlačen k určitému jednání s tím, že odmítnu-li, nebudu-li na takové jednání mít sílu, můj život ztrácí smysl. Velice zajímavý výsledek náboženství, jehož jsme součástí. A přiznám se, že součástí takového systému bych osobně být nechtěl. A ani nechci.

„Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“

Zajímavá odpověď. Následuje po slovech blahoslavenství o pronásledování pro spravedlnost. Po povzbuzení do života v tomto světě. Ve vší jeho komplikovanosti. A tak do myšlenek o rezignaci, o odchodu z dosahu útoků nejrůznějšího druhu zaznívá: „Vy jste sůl země“. Vy patříte Ježíši z Nazareta, který je Kristus. Ježíš nikde nemluví o naší dokonalosti. Mluví o tom, kým jsme a o čem máme svědčit. Ono světlo, kterým máme být, není plamen supermanství, před kterým by si všichni sedli na zadek. Tak bychom byli hodni uctívání my samotní, nikoliv ten, jehož jsme svědky.

Takže Ježíšova slova jsou obojím. Nezříká se důrazu proroka Izajáše. Nezříká se nároků proroků. „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ Vyostřuje tento důraz ad absurdum: „Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“

Ale zároveň k nám promlouvá Ježíš. My jsme jeho. Když na to nerezignujeme. Tak jako Židé byli a jsou Božím lidem, jestliže na to nerezignují, jestliže chtějí zůstat ve smlouvě s Hospodinem. Bylo to tak v exilu, bylo to tak po návratu, bylo to tak v celých dějinách tohoto pronásledovaného lidu. Jsme „solí země“. A dlužíme druhým i sobě navzájem ujištění, že nechceme rezignovat na to patřit Hospodinu, Bohu Izraele, který poslal svého Syna Ježíše z Nazareta jako toho, kdo zachrání člověka i celé stvoření. Že tak nechceme uprostřed vší své slabosti rezignovat na hodnoty, které na kterých stojí lidské vztahy v prostoru Boží vlády, protože věříme tomu, že v naší vlastní slabosti nás Pán Bůh neopouští. Že nás nenechá bloudit v labyrintu našich selhání, ale nabízí cestu naplněného života.

Jsem hodně vděčný, že na tuto neděli připadl v našem sboru pozvání ke stolu Páně. Boží pozvání k události, která znovu a znovu zpřítomňuje Boží vysvobození člověka z otroctví všech strachů a moralismů a nabízí plný život Božích dětí v Boží přítomnosti a zároveň v přítomnosti toho druhého vedle nás. Ve společenství tohoto sboru, ve společenství církve Kristovy.

Amen.

Píseň: 358 Dnes k svému stolu zve nás Pán

VP:

Vyznání vin: V tuto chvíli se smíme ztišit a odevzdat našemu Pánu všechno, co nás trápí, co nám svazuje nohy v naší snaze jít po cestě života, který jsme dostali jako veliký dar.

V tuto chvíli smíme v tichosti vyznat všechno, co nás trápí, všechno, pod čím podklesáváme. … Pane, prosíme, odpusť nám.

Děkujeme, Pane, za naději, kterou smíme mít v Kristově vzkříšení.

Děkujeme za jistotu, že nic těžkého v tomto životě nemá poslední slovo.

Pane, ty víš, jak často se nám tato naděje ztrácí, jak často se bojíme budoucnosti.

Zapadáme do starostí všedních dnů.

Přepadá nás nejistota a strach.

Hledáme chyby na všech a na všem okolo.

Je toho mnoho, co na nás leží jako balvan.

Prosíme, Hospodine, přijmi nás takové, jací jsme.

Slituj se nad námi.

Odval kameny, které nám stojí v cestě za tebou.

Dej nám vidět světlo, které padá z Kristova vítězství na cestu našich životů.

Dej nám odvahu, abychom byli živí se svým Pánem, abychom se za ním vydali na cestu.

Dopřej nám, abychom u jeho stolu prožili budoucnost jeho království.

Amen.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: V radosti z tohoto Božího ujištění, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti.

Píseň: Při vysluhování VP budeme zpívat píseň

759 Radujme se vždy společně

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Píseň: 570 Otče nás, milý Pane

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Voláme k tobě, Pane, a víme, že nám odpovíš. Voláme k tobě o pomoc a čekáme, že uslyšíme tvé slovo: Tady jsem.

Bože milosti, vyslyš naši modlitbu.

Modlíme se za své blízké...

Posiluj slabá srdce a těla a obnov ty, kdo jsou unavení, živou vodou svého milosrdenství.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za toto společenství...

Dávej nám víru, abychom nepodklesávali pod tíhou své slabosti, ale s Tvou posilou dokázali vytvářet společenství domova.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za všechny národy...

Pomoz nám rozbíjet pouta nespravedlnosti a propouštět utlačované na svobodu.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za zemi...

Obnov ruiny stvoření a poskytni vodu na místech vyprahlých hladem, chudobou, válkami, zoufalstvím, aby všechna pokolení poznala tvou slávu.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za církev...

Pomoz nám být jako sůl země a světlo zářící ve světě, aby všichni zakusili a viděli tvou dobrotu bezpodmínečného přijetí.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 82 Ó požehnej nám, Pane