Uhříněves 17.3.2024 Mk 10,46-52 (Jiří Ort)

Uhříněves 17.3.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny v tomto shromáždění, kde se smíme těšit z ujištění, že Pán Bůh přijímá každého člověka. Zároveň začínám sborové shromáždění.

Introit: Své oči stále upírám k Hospodinu; on vyprostí z léčky mé nohy.

Ž 25,15

Píseň: 128 Oči všech se upírají

Píseň: S 135 K svobodě je dlouhé putování

Čtení: Iz 65,16-25

Píseň: S 143 Kde, Pane, jsi

Text: Mk 10,46-52

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Máme před očima poslední příběh v Markově evangeliu před pašijovým oddílem. Vyprávění o Ježíšově cestě z Galileje, které byli učedníci – a my s nimi - účastni, se chýlí ke konci. Mohli jsme sledovat, mohli jsme naslouchat všemu, co před našima očima otevíralo a otevírá budoucnost.

Ano, znovu jsme u budoucnosti.

Silně jsme si tuto potřebu mít budoucnost otevřenou mohli uvědomit při naslouchání oddílu z třetí části knihy Izaiáš. Není vlastně potřeba příliš rozebírat, do jaké situace byl text napsán – prostě je o budoucnosti. Je o naději. O silné naději. Hospodin tvoří nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. A je toho hodně, co si nechceme připomínat. Je toho hodně, co nám nahání strach, co si s sebou táhneme a ve chvíli slabosti to vyvře na povrch. Co přes veškerý náš odpor určuje náš život.

Byl jsem tento týden na návštěvě za jednou paní v Alzheimer Home v Pitkovicích. Přišel jsem k ní do pokoje a byla u ní sestřička, která s ní krásně mluvila, snažila se jí povzbudit, vyhecovat. Paní od rána nepromluvila a všichni kolem se báli, jestli nedošlo k nějakému zlomu k horšímu. Sestřičce se nakonec krásným způsobem paní rozmluvit podařilo. A jedna z prvních věcí, které paní řekla, že na světě je málo lidí, kteří by byli horší než ona. Že toho v životě udělala mnoho špatně, že mnoha lidem ublížila. A já si znovu uvědomil, jak moc nás tato úzkost určuje. Jak moc se nám vrací chvíle selhání a ve chvíli slabosti si s tím nejsme schopní poradit. Je to k neunesení. Ať už je ta úzkost oprávněná nebo ne.

Vybavil jsem si mnoho situací, které měly větší sílu než já a já před nimi kapituloval. Každý z nás byl vystaven nějakému tlaku, který vedl k rozhodnutí. Zcela obyčejnému nebo s nečekanými důsledky. Vybavil se mi Tóno Brtko z filmu Obchod na korze, který si chtěl jen přivydělat dohledem v obchůdku staré židovky a ve chvíli, kdy poznává zrůdnost celého aparátu, jehož se stal součástí, spáchá sebevraždu. Hrůza z toho, co naše rozhodnutí může způsobit v osobních vztazích. Hrůza z toho, jak je život každého z nás provázán s událostmi kolem nás, které jen obtížně může měnit. Hrůza z toho, že se stále znovu stáváme součástí takového dění.

Do našich všedních dnů, do jejich radostí i do jejich rizik, přichází prorok a vyřizuje Boží slovo: „Už to tak nebude. Už to tak nechci. Tvořím nové nebe a novou zemi.“ A smíme – a máme – číst dál, abychom si uvědomili, co je obsahem oněch nových věcí: „Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře.“ Jejich základem. A tímto základem je blízkost Hospodinu: „Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.“

Problém těchto zaslíbení je jejich neuvěřitelnost v kontrastu s realitou, ve které žijeme. Mohli bychom říci, že je čteme, aniž bychom je slyšeli. Že se na ně díváme, aniž bychom je viděli. Jsme v situaci syna Timaiova, Bartimaia, z dnešního novozákonního příběhu.

I my jsme slyšeli o Ježíši z Nazareta. Snažili jsme si promýšlet celé postní období, kým Ježíš vlastně je, co přinesl. Ale stále nevidíme. Zbývá nám jen volat, aby za námi přišel.

V posledních týdnech přemýšlím o tom, proč tu jako sbor jsme. Jestli má naše existence smysl. Jestli má smysl pro nás. Ano, bylo by hezké, kdyby se s námi uskutečňovalo něco z toho, o čem i nám prorok vyprávěl jako o Boží budoucnosti. Aby se i s námi a v nás uskutečňovala Boží budoucnost pro každého – protože každý je Božím dítětem. „Nebudou se namáhat nadarmo, nebudou rodit pro náhlý zánik.“ „Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují.“ Ano, říkám si, měli bychom to dopřát lidem ze 3. světa, měli bychom umožňovat žít smysluplný život lidem kolem sebe. Jenže na to nemám, nemáme sílu – to si uvědomujeme všichni.

Tuto sílu neměl ani Bartimaios – jeho osud jakoby byl v měřítku k celkovým problémům zanedbatelný. Jeden z těch, kteří nevidí. A přece právě Bartimaios ukazuje cestu. Nabízí cestu i pro tak malé společenství, jako jsme my. On volá k Ježíši. Vytrvale volá k tomu, o kterém je přesvědčen, že je pomocí. Zdá se to málo, ale jeho důvěra v Ježíše jako v toho, kdo má větší sílu než všechno to, co ničí život, je zásadní. Bez této důvěry by naše postní promýšlení Ježíšovy cesty, promýšlení hodnot Božího království, nemělo smysl.

Ale Bartimaios nám ukazuje víc – on dokázal odpovědět na otázku: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“. „Pane, ať vidím.“ Tato Bartimaiova prosba je zcela zásadní. Nejen se dívat, ale vidět. Nejen naslouchat slovům naděje, ale slyšet je. Vidět Boží jednání. Předkládat společně tuto prosbu Bohu je základem pro lidský život orientovaný podle Boží budoucnosti. Je základem pro život společenství, které chce existovat jako společenství Božího lidu. Ježíšova odpověď Bartimaiovi je pro každého z nás i pro všechny společně zaslíbením: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Amen.

Píseň: 331 Pána vítej, k nám se sklání

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme k Tobě s prosbou, tak jako slepý Bartimaios. Pane, prosíme, abychom viděli, abychom viděli Tvoji milost a lásku tak, abychom mohli povzbudit, abychom sami zpevnili svá podlamující se kolena.

Pane, prosíme o posilu pro ty, pro které už perspektiva života v lidských očích není. Prosíme za vážně nemocné, prosíme za klienty zařízení pro lidi s demencí. Prosíme za rodiny, které nevzdali starost o své blízké, jakkoliv je velice vyčerpávající. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti, prosíme za rodiče, prosíme za učitele. Prosíme o posilu pro všechny, kdo se snaží dětem prostředkovat nejen poznání, ale i sociální dovednosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou zraňováni, jejichž lidská hodnota je zlehčována, zesměšňována. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za trpící ve válečných konfliktech, diktaturách, v zemích, kde mizí možnost obživy následkem klimatické krize. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás za všechny jako za občany. Prosíme za tento svět. Prosíme, abychom z bezmoci neodmítali ty, kteří potřebují pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za náš sbor. Prosíme za Tvou církev. Prosíme, dávej nám radost z Tvé dobré zprávy, z evangelia. Zbavuj nás únavy a naplňuj chutí do života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 581 Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Poslání: Blažené vaše oči, že vidí a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli. Mt 13,16nPožehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 426 Ať chrání nás Bůh