Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 31.3.2024 Mk 16,1-8 Velikonoční neděle (Jiří Ort)

Uhříněves 31.3.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás zdravím v Neděli vzkříšení, kdy se smíme těšit z ujištění o základní naději našich životů.

Introit: Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. 1K 15,20-22

Píseň: 535 sl.1-6 Slavné Kristovo vzkříšení

Modlitba: Bože, náš Vykupiteli,

Ty jsi nedopustil, aby ve světě zvítězilo zlo a lidský hřích.

Svého Syna Ježíše Krista, toho, který se solidarizoval se všemi trpícími a zemřel na kříži, jsi vzkřísil z mrtvých a učinil jsi ho vládcem všech.

Dal jsi mu veškerou moc na nebi i na zemi.

Prosíme, učiň nás jeho pravdivými svědky.

Posiluj naši slabou víru. Překonej naši malomyslnost.

Daruj nám svého svatého Ducha, aby skrze naše slova i činy lidé poznávali, kdo je naším Pánem.

O to Tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 238 Šly zrána ke hrobu

Čtení: Iz 25,6-9

Píseň: 554 To anděl kámen odvalí

Text: Mk 16,1-8

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

Dnes je Neděle vzkříšení. Pokračuje příběh Velkého pátku. A text, který jsme četli, je zvláštní. Ve své první polovině pokračuje v logice naší zkušenosti. Naší zkušenosti kříže. Příběhu, který má stejné reálie jako ten, který se nám otevřel v pátek, ale s jiným obsahem. S jiným vnímáním.

Kříž jako konec příběhu. Na tomto místě se každému z nás vybaví příběhy, které známe a ze kterých je nám smutno. Mohli bychom se obrátit do historie, jmenovat katolického biskupa Oscara Romera zavražděného v San Salvadoru, jmenovat Martina Luthera Kinga a další a další. Ale zůstaňme u současnosti, u životního příběhu Alexeje Navalného. Smrt lidí, kteří se zastávali těch, kteří neměli zastání. To není jen osobní tragédie pro blízké, to je tragické připomenutí všem, jak tento svět funguje a že na tom nikdo nic nezmění.

To je zkušenost žen, které jdou k hrobu, aby pomazaly mrtvé tělo, aby prokázaly úctu. To je naše zkušenost pokaždé, když končí něco, co nám dávalo naději, sílu do života. Co v nás povzbuzovalo víru, že má smysl se o něco snažit, protože tato snaha má budoucnost. Tato víra je pro život zcela zásadní – pro mě toto přesvědčení silně zaznělo z pera židovského lékaře Viktora Frankla, který prošel vyhlazovacími tábory za 2. světové války. Člověk nemůže žít, aniž by se snažil vědomě naplňovat smysl. To neznamená nějaká velká gesta, ale jednotlivé krůčky, jednotlivé situace a jejich smysl. A když je člověku odebrána opora v této snaze, umírá.

To potkalo ženy, které jsou na cestě k Ježíšovu hrobu. Přicházejí k hrobu – a kámen je odvalen. Vcházejí dovnitř – a hrob je víc než prázdný. Uvnitř je člověk, který podává svědectví o smyslu toho, že v hrobě není Ježíšovo mrtvé tělo.

V toku příběhu je to zlom. Najednou by se mělo všechno změnit. To, o čem tu čteme, je přece důkaz toho, že se vše změnilo. Že utrpení a smrt nemají poslední slovo v lidském životě. Ženy by se měly radovat a v radosti běžet a všude vyprávět o tom, že Ježíš a všechno, co přinesl, není minulostí, ale platí to, má to budoucnost. Že Pán Bůh je při díle.

Hezky by se to četlo, kdyby to tak bylo. Ale nebyla by to moje zkušenost. Změnit nastavení života na základě něčeho, co může mít i jiné vysvětlení? Co když to není pravda? Co když je Velký pátek prostě pouze dalším dnem, kdy se popravovalo, kdy se vraždilo? Jedna věc je uvěřit něčemu, co vede k nenávisti, k přesvědčení, že za všechno mohou ti druzí – to jde člověku velice dobře. Druhá proměnit svůj život v důvěře v milosrdenství pro každého člověka. V prázdném hrobě jakoby byla vyjádřena marnost pevně uchopit a definovat Ježíšův příběh podle mých pravidel.

Evangelista Marek velice razantně dává najevo, že tu není nic, co bychom mohli pevně uchopit a úhledně zabalit do náboženského balíčku. Dává najevo, že nejsme na konci, ale na začátku, takže není místo pro ohlížení, sbírání a úhledné balení. Marek ukončil svůj spis nejen výzvou k praktickému naplnění změny ve vlastním životě, výzvou ke svědectví, ale také velice lidskou reakcí člověka na tuto výzvu. „Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.“ A tady se přidává ještě jedna reakce, kterou přidali lidé v markovském sboru později. Neunesli Markovo odmítnutí učesaného konce a pěkně spis doplnili o dalších 12 veršů, ze kterých vychází svědectví tak nějak hezčeji. „Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.“ Tak, tak se to patří.

Osobně jsem velice vděčný za ten konec nekonec. Nebo lépe – za ten klopýtavý začátek. Protože se se tak nějak cítím do něj patřit. Se svým hledáním smyslu nového okamžiku, který přichází. Do kterého vstupuji. Hledání základu, kotvy. Stručně – se svou snahou uvěřit, že Ježíš z Nazareta, který demonstroval hodnoty života v Božím prostoru a který byl ukřižován, je skutečně ten, kterého poslal Hospodin, Bůh Izraele. Víra navzdory utrpení. Víra v utrpení.

Právě onen klopýtavý začátek nás ujišťuje, že je Pán Bůh při díle. Nejen v onom stařičkém evangelistově vyprávění, ale také tady, s námi. Poslání žen bylo jít za Petrem a ostatními. Nikomu nic neřekly, protože se bály. Jeden vedle druhého tu selhali. Petr, ženy, ostatní učedníci. A právě tady je nám nabízen důvod k tomu, abychom se ráno otevřeli novému dni se vším, co přinese. Tam, kde jsme. Tam, kam patříme. Zřetelně to má smysl, budoucnost, navzdory lidskému selhávání. Pán Bůh se k tomu zřetelně přiznává.

Tento způsob evangelistova svědectví je oslovující, protože nehledáme jenom my. Hledají lidé okolo nás. Lidé okolo nás trpí a nepotřebují nějaké vytesané ideologické pravdy, ale účast a nabízenou pomocnou ruku. Právě proto se mi líbí text z knihy proroka Izaiáše, který jsme slyšeli v prvním čtení a který se zatím jakoby nedostal ke slovu. „Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.“ Zaslíbení hostiny, na kterou jsme zváni. A v knize tohoto proroka bychom našli další a další texty, které vybíráme, abychom se utvrdili v naději, že Pán Bůh je při díle a je tu pro člověka i celé stvoření. Můžeme se tu učit od starozákonního lidu, která má po ruce zásobu příběhů, které si připomínal, aby se ujistil o budoucnosti v Boží ruce.

I my se dnes chceme ujistit. Bůh se přiznal k ukřižovanému Ježíši z Nazareta. Smíme – a máme – si to připomínat, abychom za reáliemi křížů kolem nás viděli naplnění Boží vykupitelské přítomnosti. Ježíš byl vzkříšen. Amen.

Píseň: 560 Vítězi k poctě zpívejte

VP:Vyznání vin:

Bůh je naše skála a pevnost, chrání nás před nebezpečím a zachraňuje nás před smrtí.

V důvěře a víře v Boží milosrdenství vyznejme v tichosti svou bolest a selhání, abychom mohli přijmout milost. … Společně stvrďme své vyznání slovem „vyznávám“: „Vyznávám.“

Milosrdný Bože, ty nám nabízíš nový život, ale my se ho lekáme a volíme cestu svoji, která se k našemu zděšení ukazuje jako cestou smrti. Ty na nás dýcháš pokoj, my však usilujeme o svůj klid, který ve finále vede ke konfliktu. Vyhledáváš nás, když se bojíme, my však lpíme na svých jistotách, které nás čím dál více do našich obav svírají.

Odpusť nám, že se od Tebe odvracíme. Zaměř na nás své světlo a zažeň všechny stíny, abychom pro Tebe mohli žít věrně a radostně.

Slovo milosti: Ve vzkříšení Ježíše Krista nám Bůh dal nové zrození k živé naději.

Radujte se z dobré zprávy: Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

V pravdě je důstojné a spravedlivé,

abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,

neboť Ty nás bez ustání voláš

k životu v Tvé spravedlnosti.

Ty, Bože lásky a slitování,

neúnavně nám nabízíš své odpuštění

a zveš hříšného člověka,

aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.

Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;

skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,

jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -

tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.

A nyní, když Tvůj lid

žije v době milosti a smiřování,

dáváš mu v Kristu možnost,

aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,

a aby sloužil všem,

když se plně oddá svatému Duchu.

Plni obdivu a vděčnosti

se proto chceme připojit

k nesčetným hlasům v nebi,

abychom vyjádřili Tvou lásku

a svou radost ze spásy v Kristu,

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

při VP 510 Jezu Kriste, štědrý kněže

Pozvání: Pán praví: Pojď!

Kdo žízní, ať přistoupí,

a kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.

Blahoslavení pozvaní k večeři Beránkově!

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Ač jste Krista neviděli, milujete ho;

ač ho ani nyní nevidíte,

přec v něho věříte

a jásáte nevýslovnou,

vznešenou radostí,

a tak docházíte cíle víry,

spasení duší.

Jděte v pokoji!

Ne vy jste vyvolili mne,

ale já jsem vyvolil vás

a ustanovil jsem vás,

abyste šli a nesli ovoce

a vaše ovoce aby zůstalo;

a Otec vám dá,

oč byste ho prosili v mém jménu.

To vám přikazuji,

abyste jeden druhého milovali.

Jděte v pokoji.

Píseň: 533 Bůh nás všemohoucí

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pán, na kterého jsme čekali, přišel, byl vzkříšen a je uprostřed nás.
Přinášejme tedy v důvěře své prosby a po prosbě: „Pane, vyslyš naši modlitbu“ se připojujme slovy „Tvá vytrvalá láska trvá navěky.“

Prosíme:

Za ty, kdo ztratili své blízké. Za pozůstalé a přátele obětí vražedných útoků, konkrétně v Klánovickém lese a na Filozofické fakultě. … Uč nás být přítomnými tam, kde bolest ničí život.