Říčany 1.4.2024 Lk 24,13-32 Velikonoční pondělí (Jiří Ort)

Říčany 1.4.2024

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se v Pondělí velikonoční ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (Lk 24,6.34)

Píseň: 541 Kristus Pán, Král věčné slávy

Modlitba: Pane, dnes se chceme radovat a chválit Tě za všechno, co jsi vykonal pro člověka i celé stvoření. Promítají se nám před očima příběhy z Bible, svědectví od Abrahama přes Izáka, Jákoba, Mojžíše, příběhy v zaslíbené zemi. Chvíle, kdy si lidé zoufali a Tys jim nabídl život. Chvíle, kdy jsi napomínal mocné, protože ignorovali potřeby těch na okraji. Každému z nás se promítají příběhy osobní, kdy Ti každý z nás máme mnoho co děkovat.

Ale především dnes chceme děkovat za zvěst o Ježíši z Nazareta. O tom, kterého člověk odmítl a nechal ukřižovat, ale Ty ses k němu přiznal, vzkřísil jsi jej a dal tak naději pro život každému z nás i všem lidem kolem nás.

Děkujeme, že dnes budeme smět přistoupit k Tvému stolu a v pokoře přijmout při hostině, kterou nám nabízíš, ujištění, že jsi s námi a budeš nás provázet všude, kam půjdeme.

Amen.

Čtení: 2Kr 6,8-23

Píseň: 667 Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá

Text: Lk 24,13-33a

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

Dnešní texty se mi objevily před očima, když jsem promýšlel povídání na setkání v Alzheimer Home v Průhonicích. Samozřejmě jsem promýšlel velikonoční téma. Přemýšlel jsem, jak to pojmout. Jak vysvětlit události Velikonoc, jak ukázat cestu k místu, kde se můžeme setkat s tím, čemu říkáme setkání se Vzkříšeným.

Hledal jsem a znovu a znovu se mi před očima objevoval motiv společného jídla. Snad to bylo právě tím naprosto netradičním textem, který jsme slyšeli jako první čtení. Děti ho měly před několika týdny jako téma do nedělní školy. A mě vyrazilo dech. Úplně jsem na tento text zapomněl a o to silněji na mě zapůsobil.

Četl jsem úvod ke knize Hostina, jejímž tématem jsou jednak recepty, ale především společné jídlo jako nástroj k vytváření mostů mezi lidmi. Kousek z tohoto úvodu odcituji: „Co se týče společenského klimatu, nikdy v historii jsme nežili ve více atomizované a rozdělené společnosti. Dokonce se znovu rozhořely velké války, o kterých jsme si mysleli, že jsou v Evropě už minulostí. Jako by stále přibývalo témat, o kterých se vlastně ani nemůžeme bavit, pokud se ovšem nechceme zhádat (politika, uprchlíci, covid, klima…). Já dnes díky této knize vím, že hostina je dobrou medicínou i na tuto narůstající bolest.“ „Jsem přesvědčený, že čím víc se nám povede fenomén hostiny do moderní společnosti vrátit, tím větší máme šanci postavit se závažným neduhům moderní doby – od hrozby válek, osamělosti, rozdělené společnosti, chudoby smyslu, vztahů i té ekonomické přes průmyslové zemědělství ničící půdu, vodu, krajinu, ekosystémy a zdraví až po kolaps planetárních ekosystémů. Hostina je prostě velmi přirozený a tisíci let ověřený recept, jak získat zpátky to, co jsme si nechali vzít – totiž život.“

Nevím, jestli autor těchto slov vyznává Ježíše z Nazareta jako Spasitele. Nevím, jak vnímá pašijový příběh, kříž a vzkříšení. Ale my v každém případě moc dobře víme, že společná hostina je v Božím plánu součástí – a to velice významnou součástí – vysvobození člověka. Že nás provází jako červená nit biblickými příběhy. Že vytváří prostředí při zaslíbení narození potomka u Abrahama, podtrhuje hloubku selhání Jákoba, který si lstí získává požehnání. Že je naprosto nutnou součástí základního příběh vysvobození Božího lidu ze země otroctví v Egyptě. A odtud nás provází i v knize nové smlouvy u Ježíše z Nazareta. Hostina, společné stolování, nasycení, nás v Ježíšově příběhu provází neustále.

A nutně se s tímto tématem setkáváme i v pašijích. Vždyť název pašije – pascha odkazuje právě na Boží vysvoboditelský čin v Egyptě. Připomínali jsme si to na Zelený čtvrtek, když jsme seděli kolem stolu na kruchtě v Uhříněvsi a podávali si vzájemně chléb a víno. Co jen se to vlastně dělo v tom malém kroužku, v jehož silách skutečně nebylo pohnout světem. V jehož silách nebylo ani přesvědčit jeden druhého o svém názoru na tu či onu událost. Na tu či onu věc. Prostě jsme seděli, zpívali, četli pašijový příběh a poté si připomínali Ježíšovu poslední večeři s učedníky. Aktivně připomínali, vstupovali do příběhu. Byli spolu.

Události Velikonoc, páteční kříž a neděle vzkříšení se staly minulostí a otázkou je, jak k ní přistoupíme. Dva učedníci zvolili cestu, která je nám blízká. Odcházejí, utíkají z místa, kde se vše událo, jdou domů, tam, kde cítí jistotu, zázemí. Kde se dá žít. Ale Ježíš nezůstává uzavřen v místě svých příběhů, nezůstává uzavřen ve vzpomínání své církve. Prchající učedníci se s ním setkávají na své cestě, ale – nepoznávají ho.

A jsem u svého problému, dovolím si říci – jsme u našeho problému. Problému Boží nepřítomnosti. „A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.“ Tato slova jsou vyslovována ve chvíli, kdy Ježíš stojí vedle nich, kdy mají „na dotek“ zkušenost vzkříšení. To je má zkušenost. Tomu věřím. Tento příběh z Lukášova evangelia miluji, znám jeho konec, vím o Boží přítomnosti v tomto příběhu – a přece to zažívám s oněmi dvěma učedníky znovu a znovu.

Do toho vstupuje ona – v Písmu všudypřítomná – společná hostina. Společenství kolem stolu. Ježíš čte z Písma, vykládá, ale především – zve ke společnému jídlu. Stává se hostitelem v plném smyslu, jaký toto slovo mívalo. Ježíš odchází – mizí jejich očím a oni učedníci by mohli znovu propadnout skepsi. Místo toho si uvědomí Boží přítomnost a vrací se do života.

A nevrací se jen tak. Obrazně řečeno, vrací se s příběhem, který jsme četli jako první čtení – příběhem o tom, jak je možné nepřátele pozvat ke společnému stolu. A ujišťují, že to není fantasmagorie, ale že Ježíš tuto cestu svým životem potvrdil. A nejen to – Ježíš ji potvrdil jako ten, který je Božím synem – Pán Bůh se k této cestě přiznal. Převedl Ježíše ze smrti do života, vzkřísil jej.

Smíme věřit, že nás náš Pán znovu a znovu zve k takové hostině. Směli jsme to zažít ve společenství na Zelený čtvrtek. Smíme to zažít dnes v pozvání ke společnému stolu. Smíme to ale zažít i v pozvání, které nám nabízí sestry a bratři z římskokatolické farnosti v Kolovratech. Pozvání, ve kterém je nám nabízena Boží přítomnost s ujištěním, že je možné naplňovat hodnoty života v Božím království. A že jsme k tomu zváni.

Amen.

Píseň: 548 Buď Bohu všechna chvála

VP

Vyznání vin: Ježíš Kristus je vtělená Boží láska, láska, kterou ani smrt nedokázala zničit. V lásce není strach, protože strach souvisí s trestem, ale dokonalá láska strach zahání.

S důvěrou v Boží milost vyznejme v tichosti všechno, co nás tíží, všechno, co nás vzdaluje od života. … Kdo chcete poprosit spolu se mnou, přidej se slovy: „Pane, smiluj se“.

Živý Bože, tvůj Syn, Ježíš Kristus, nás naučil, jak milovat Tebe, jeden druhého i sami sebe.

Vyznáváme, že jsme takovou lásku nedokázali ztělesnit.

Odvrátili jsme se od tebe, nedokázali jsme tě milovat a sloužit ti srdcem, myslí, duší a silou.

Odvracíme se od druhých, kteří jsou chudí a utlačovaní, jsou jiní než my nebo nesdílejí naše názory.

Odvracíme se sami od sebe, přestože jsi nás stvořil ke svému obrazu a v Kristu jsi nás prohlásil za své milované děti.

Milosrdný Bože, odpusť nám, že nemilujeme tebe, druhé ani sami sebe. Obměkči naše kamenná srdce a proměň nás v živá znamení své lásky ve světě; ve jménu vzkříšeného Pána. Amen.

Bůh je láska,
a ti, kdo zůstávají v lásce
zůstávají v Bohu,
a Bůh zůstává v nich.
Milujeme, protože Bůh nás první miloval.

Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno.
Bohu díky. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Jsi s námi, když cestou procházíme propastmi,
když nemáme sílu a nevíme, jak dál.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen.

Apoštolské vyznání: Pane Ježíši, chceme přijmout Tvé pozvání ke společnému stolu. Ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. A chceme tak učinit společným vyznáním naší víry. Nejen v jednotě našich rodin, v jednotě tohoto sboru, v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech konfesí, generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Pozvání ke stolu: Bůh, který stvořil nebesa a zemi, Svatý, který rozdělil vody Rudého moře, Spasitel, který za nás zemřel a byl vzkříšen, je ten, kdo prostírá tento stůl.
Bůh, který připravil tuto hostinu, zve každého, kdo má hlad a žízeň, aby přišel, aby jedl, aby přijal potěšení.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Ač jste Krista neviděli, milujete ho;

ač ho ani nyní nevidíte,

přec v něho věříte

a jásáte nevýslovnou,

vznešenou radostí,

a tak docházíte cíle víry,

spasení duší.

Jděte v pokoji!

Ne vy jste vyvolili mne,

ale já jsem vyvolil vás

a ustanovil jsem vás,

abyste šli a nesli ovoce

a vaše ovoce aby zůstalo;

a Otec vám dá,

oč byste ho prosili v mém jménu.

To vám přikazuji,

abyste jeden druhého milovali.

Jděte v pokoji.

Píseň: 553 Pán z mrtvých vstal

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane, dnes jsme společně stáli u Tvého stolu, společně jsme přijímali naději do svých životů. Chceme Tě moc poprosit, abychom v síle této naděje dokázali žít. Abychom se v síle této naděje dokázali těšit z Tvých darů a zároveň Ti dokázali odevzdávat svoji starost.

A tak Tě dnes chceme prosit za naše nemocné i za ty, kdo nesou starost o ně. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za vztahy. Prosíme, uč nás dobré vztahy nebrat jako samozřejmost, ale jako Tvůj dar, o který se máme starat. Prosíme za vztahy partnerské a mezigenerační, prosíme za vztahy ve sboru a v práci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme v síle Tvé naděje za církev, za Tvůj lid. Prosíme, zbavuj nás strachu sami o sebe a dej nám odvahu, abychom dokázali být svědectvím světu sevřenému obavami. Abychom dokázali svědčit svému bezprostřednímu okolí svými postoji určovanými evangeliem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým mizí naděje tváří v tvář násilí a zvůli. Prosíme za pozůstalé a přátele obětí vražedného útoku v Klánovicích a na Filozofické fakultě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou v dluhové pasti, prosíme za ty, kdo nedosáhnou na bydlení. Prosíme, abychom dokázali tlačit odpovědné lidi ke konkrétním krokům zákonné pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kterým domov ničí válka a hlad. Prosíme za oběti ruské agrese na Ukrajině, za oběti v Gaze, za pozůstalé teroristického útoku v Izraeli, za oběti války v Jemenu, Burkině Faso, za oběti diktatur – v Afgánistánu, v Rusku, v Bělorusku. Prosíme, uč nás prosit za oběti napříč kulturní a názorovou růzností, uč nás být s těmi, kdo trpí. A prosíme, zbavuj nás strachu z těch, kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Prosíme, uč nás se k němu chovat jako k Tvému daru. Prosíme za všechny, kdo trpí následkem toho, že Tvé stvoření ničíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě, jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Bůh nás poslal s poselstvím: hlásejte pokoj, konejte dobro, uzdravujte utlačované a buďte svědectvím o odpuštění skrze Ježíšovu vytrvalou lásku.

Požehnání: Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu. 
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás. 
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí. 
Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte 
a aby vás vysvobozoval z pasti. 
Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno. 
Pán ať je kolem vás, aby vás obhajoval, když na vás útočí. 
Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.
Amen.

Píseň: 549 Buď Tobě sláva