Uhříněves 9.6.2024 Mk 3,20-35 (Jiří Ort)

Uhříněves 9.6.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na setkání, kde smíme věřit v Boží přítomnost, která nám ukazuje cestu.

Introit: Hospodin je dobrotivý a přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

Ž 25,8

Píseň: 33 sl.1-5 K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Bože, náš jediný pravý Pane,
voláš nás k oddanosti,
abychom ji nedávali jiným,
kteří by nás chtěli zneužít.
Pomoz nám podřídit se Tvému milosrdenství,

které nabízíš každému člověku.
Ježíši, náš jediný pravý Spasiteli,
ty ses s námi podělil
o svou moc vzkříšení,
a učinil nový život skutečností
v nejtemnějším zoufalství kříže.
Pomoz nám, abychom Tebe a Tvou cestu přijali ve vděčném úžasu.
Duchu, Ty jsi tím, kdo nás udržuje při životě,
dej nám sílu vzdorovat
silám, které zabíjejí,
a daruj nám schopnost lásky zbavit se vlastní falešné síly.
Pomoz nám spočinout ve tvém pokoji. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 401

Čtení: Gn 3,8-21

Píseň: 313 Ozvi se, Pane můj

Text: Mk 3,20-35

Haleluja. Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. Haleluja.

Zvláštní kombinaci textů dnes máme před očima. Nebo lépe zvláštní kombinaci příběhů. Nejprve jsem si přečetl ten novozákonní text a hodně mě zasáhl. Do domu, kde Ježíš právě pobýval, přišlo mnoho lidí, protože – my vlastně nevíme přesně proč. Ale stačí se podívat na předcházející příběhy a ty jsou naplněné uzdravováním – otevíráním života lidem, kteří už rezignovali na to, že by mohli součástí života být. Otevírání života všem, kteří byli v nejlepším případě trpěni, všem, jejichž život byl v moci sil, které se zdály být nepřekonatelné. To zní skutečně krásně, ale ty příběhy jsou naplněné také Ježíšovým značně suverénním vystupováním vůči aplikaci Božího zákona. Ale to vše proto, aby mohl nabídnout život. Právě ona otevřenost pro člověka je podtrženo tím množstvím lidí, kteří za ním, za Ježíšem, přišli.

To, co provází Ježíšovo jednání, je autorita, s jakou vystupuje vůči všemu, co člověka ničí. A do toho přichází ti, kteří Ježíše znají a chtějí ho stáhnout do soukromí, do pravidel, která znají, která mají zažitá. To není nic proti Ježíšovi, oni ho chtějí vlastně ochránit. Toho svého Ježíše.

To, že příběh pokračuje rozhovorem o tom, jakou mocí Ježíš vlastně disponuje, vystihuje i problém jeho rodiny. Ježíš vystupuje s mocí, to nikdo nepopírá, ale je třeba ho zařadit. Je třeba ho prozkoumat, zvážit všechno, co Ježíš dělá a vyhodnotit, nakolik odpovídá správnému vnímání Písma a světa. Uchopit ho. Po pravdě to zní docela rozumně.

V této souvislosti nám ale dává tvrdou korekci starozákonní text, který přiřadili autoři ekumenického lekcionáře. Boží reakci na lidský pokus „být jako Bůh“, jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Vědět, co je dobré a co zlé. Poznat, uchopit, vládnout. Jenže - člověk neumí používat tuto schopnost. Vždy si u toho vzpomenu na přednášky bratra profesora Jindřicha Halamy, který přednáší na naší teologické fakultě etiku. A s oblibou ukazuje, jak technický pokrok nastoluje nové a nové etické otázky, na které vlastně člověk není připraven. Na které vlastně nemá kapacitu, nedokáže dohlédnout důsledků svých rozhodnutí.

A tak jde životem nikoliv v rytmu vídeňských valčíků vševědoucnosti, ale v bolestné realitě, kterou příběh vyjádřil v základních obrazech rození nového života a práce. Pád z výšin je tu zřetelný a výmluvy na člověka, který je mi nejbližší je jen trapným koloritem této skutečnosti. Koloritem, který je stejně věčný jako toto základní podobenství lidské touhy být tím, kdo má v ruce schopnost soudit druhého člověka i celé stvoření.

Ale ono to tak být přece musí! Musíme rozhodovat, musíme trestat, musíme rozhodovat, co je správné a co ne. Bezesporu, to jsme na sebe vzali. A používáme to. A neshodneme se na našich rozhodnutích, neshodneme se dna tom, co je správné a co ne. Zkoumáme, používáme Bibli a vytahujeme si z ní texty typu „Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu.“ „Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít.“ Nebo to zmírníme na jeho pouhé exemplární odmítnutí. Ono v těch starozákonních textech najdeme vše potřebné pro realistické vytváření prostoru, ve kterém žijeme.

Jen… Když se podíváme na příběh Ježíše z Nazareta, zjišťujeme, že nám připomíná naše limity. Že to nejsme my, kdo dává život. Že to nejsme my, kdo má schopnost poznání dobrého a zlého. Ježíš je skutečně v Markově evangeliu novým Adamem, Marek přejímá tento obraz od apoštola Pavla. Ježíš nabízí možnost vstupu do ráje, do vztahu s Bohem, který jsme si poničili. Rozdělujících věcí v tomto světě je dost, Ježíš nabízí společný prostor života.

Ovšem – jsou jeho důrazy použitelné? Nezbláznil se? Není jeho moc od Zlého? Přístup těch, kdo si chtějí Ježíše přivlastnit a těch, kteří ho odmítají, je podivuhodně stejný.

A Ježíš odpovídá velice důrazně: „Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři!Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.““

Kdo to jsou ti kolem Ježíše? Kdo je ten zástup? Je zajímavé, že Ježíš mluví o činění Boží vůle a lidé z toho zástupu si přišli pro pomoc. Jedna věc je jistá – přicházejí k němu jako k dárci života. Neposuzují, je-li jeho otevřenost pro druhého člověka proveditelná, neposuzují, má-li právo na svobodný přístup k Božímu zákonu ve prospěch člověka. S vděčností ho přijímají.

To není nikterak nový přístup. To není přístup, který bychom nenalezli ve Starém zákoně. Dnešní žalmistova modlitba, kterou jsme slyšeli, je ukázkou toho, že v úzkosti není možné volat o pomoc k někomu, koho jsem si zpracoval a uhnětl podle svých představ. Pouze ke svrchovanému Bohu, který je dárcem života, který otevírá prostor života pro každého člověka, můžeme se žalmistou volat: „Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.“ Amen.

Píseň: 340 sl.1-4.11 Ve jméno Krista doufáme

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Bože, přicházíme k tobě
s vědomím, že nám nasloucháš. V této naději prosíme.

Modlíme se za nemocné,

modlíme se za ty, kdo se o ně starají.

Modlíme se za ty, kterým docházejí síly.

Prosíme o sílu i pro sebe,

abychom dokázali předávat Tvé povzbuzení a posilu.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za zemi,
tuto krásnou propojenou síť života.
Pomoz nám vidět naši vzájemnou závislost.
Pomoz nám cvičit se ve vytváření prostoru pro druhé
aby se všem věcem dařilo.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za naši církev,
abychom byli církví pro všechny lidi.
Pomoz nám být společenstvím
kde lidé v nouzi
mohou být utěšeni,
kde se zoufalství
může stát nadějí pro ostatní,
kde se naše kříže
stanou zdrojem spásy.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za své bližní;
ačkoli žijeme vedle sebe,
žijeme jako cizinci,
bojíme se zápasů
v našich domovech a srdcích.
Pomozte nám, abychom se starali,
a přijímat péči,
a nepropadali apatii.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za naši vládu.
Chraň nás před polarizací a démonizací.
Chraň nás před nenávistnými a nečestnými slovy.
Pomoz nám být pravdiví a milující,
věrní v našem přesvědčení
a zároveň svěřovat úsudek Tobě.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Zoufale se modlíme za oběti válek a teroru.

A prosíme, abychom nepoužívali ideologii

k zavírání očí před bolestí obětí tam,

kde se nám jejich bolest nehodí.

Prosíme za oběti v Izraeli, v Gaze, na Ukrajině,

za ty, kdo jsou pronásledováni v Rusku za své protesty proti válce.

Prosíme za oběti v Jemenu, Guinei Bissau a dalších a dalších zemích.

Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 641 Nevím, Pane, co Ti dát

Poslání: Blažené vaše oči, že vidí a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

Mt 13,16n

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 410 Směr mi dej, ať nebloudím (Říčany 409)