Uhříněves 23.6.2024 Mk 4,35-41 (Jiří Ort)

Uhříněves 23.6.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na setkání, kde smíme přijímat povzbuzení ujištění o Boží přítomnosti v našich životech.

Introit: Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Ž 27,1

Píseň: 37 Hospodin je světlo mé a moje spása (Říčany 38)

Modlitba: Bože Soudce, spravedlivý a čestný,
nezapomínáš na křik slabých.
Víš, co potřebujeme
a čeho musíme litovat.
Kriste Osvoboditeli, který ses narodil chudý
v místě beze cti,
jsi otřásl základy
vlády a náboženství
která přehlížela potřebné.
Duchu svatý Obhájce,
stále spojuješ lidi
a svrháváš obry, kteří tyranizují slabé.
Klaníme se s vděčností,
že smíme povstat s velkou nadějí. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 420 Bojujte, bojujte dál

Čtení: Job 22,15-30

Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet

Text: Mk 4,35-41

Haleluja. Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Haleluja. Ž 42,12b

Měli bychom si připomenout, co předcházelo dnešnímu příběhu – podobenství růstu. Velice povzbudivá podobenství o Božím království, o jeho budoucnosti, o budoucnosti člověka v prostoru Božího království. Slovo naděje.

A najednou se situace mění, vstupujeme z prostoru učení do reality života. Teď se ukáže, jestli to, o čem Ježíš mluvil, má hodnotu pro život. Pro chvíle, kdy přijde bolest a trápení.

Není to jejich nápad, aby se přeplavili na druhou stranu Genezaretského Jezera, nebyl to nápad učedníků opustit „svůj“ břeh a vydat se na plavbu na ten „druhý“ břeh Genezaretského jezera. Tam, kde je to jiné, kde je mnoho věcí zmatených a obtížně uchopitelných. Tam, kam bychom raději nechodili a zůstali u naslouchání krásných Ježíšových podobenství na tom svém břehu, kde je všechno tak nějak jak má být. Kde žijeme na takovém ohraničeném předměstí svých vlastních problémů.

Ale Ježíš chce jet na druhý břeh. Tak snad ví, co dělá. Vezmeme ho pro jistotu s sebou, na tu naši loď, abychom byli nějakým způsobem krytí. Lodě vyplouvají a přichází bouře. Ono to na Genezaretském jezeru není žádná zvláštnost a jak jsme se před lety dozvěděli od průvodce Danyho, bouře na tomto jezeře není žádná legrace. A o to vážnější je situace, když se bouře objeví na cestě na ten druhý břeh. Když se přesouváme z toho bezpečnějšího břehu, kde všechno známe, kde nám Ježíš vypráví svá krásná podobenství a kde vlastně docela fungují na ten druhý břeh, kde nevíme, co čekat. Jediné, co víme je, že tam lidská víra vypadá jinak, že jsou tam proto jiné zvyky a po pravdě – kdo ví, co ještě. Bouře, která prostě musí přijít.

Ale co s ní? Ne, to není ta pravá otázka – co my v ní? Jak na ni reagovat? Kde hledat pomoc v našem sevření strachem? Jsme v náboženské oblasti, tak hledejme pomoc v náboženství. Chcete-li to tak nazvat – hledejme svou pomoc v Božím slově, vždyť jsme přece protestanté: „Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘ Co jiného jim měl Všemocný udělat? Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků!  Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje: ‚Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.‘ Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek.  Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova.  Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost.  Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofírské zlato. Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra. Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu. Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby.“ (Job 22:17-27) Velice zbožná řeč, přímo hodná zařazení do žalmů – a přesto se k ní nedá říci nic jiného, než že by její autor zasloužil pár facek.

Z velice prostého důvodu – zcela ignoruje situaci toho, kdo je v krizi. Jediné, o co jde, je srovnat věci tak, aby nebylo narušeno naše vidění světa. Na člověku skutečně nezáleží.

Viktor Frankl vzpomínal v jedné své knize na konkrétní situaci jedné ženy: „Před nedávnem mi ve tři ráno zavolala jistá paní, která mi sdělila, že je rozhodnutá spáchat sebevraždu, ale je zvědavá, co jí na to řeknu. Snažil jsem se uvést všechny argumenty proti tomuto rozhodnutí a ve prospěch přežití a hovořil jsem k ní půl hodiny – dokud mi konečně nedala slovo, že si nevezme život, ale místo toho mě navštíví v nemocnici. Jenže když mě navštívila, ukázalo se, že žádný z důvodů, které jsem jí nabídl, na ni neudělal dojem. Jediným důvodem, proč se rozhodla se nezabít, byla skutečnost, že místo, abych se rozčílil, že mě uprostřed noci ruší ve spánku, jsem jí trpělivě naslouchal a 30 minut jsem s ní rozmlouval – a přišla na to, že svět, v němž se tohle může stát, musí být světem, v němž stojí za to žít.“ (Viktor Frankl: Léčba smyslem, str.15)

Blízkost druhého člověka. Naslouchání. Prostě obětování svého času. Respekt k druhému člověku. Bezesporu to jsou hodnoty Božího království, o kterém Ježíš svědčil svým učedníkům a svědčí i nám.

Otázka, která hýbe učedníky na lodi uprostřed bouře, která hýbe námi uprostřed krize, je, jestli to vážně má smysl. Jestli hodnoty Božího království přemáhají smrt. A Ježíš spí. Jakoby nebyl. Není tu Jeho přítomnost, po které každý z nás toužíme. Bez které nám nedává smysl nic z toho, o čem mluvil. Bez které nám nedává smysl život.

To, o čem svědčí dnešní příběh z evangelia, má několik rovin. Jednou z nich je, že v naší snaze o život, který má mít smysl, o život, který vezme vážně „ty na druhém břehu“, ty, kterým nerozumíme, se nemůžeme vyhnout bolestné krizi. Nebo ještě jinak – jestliže vezmeme vážně Ježíšova slova o Božím království jako zrnku hořčice a vsadíme na něj svůj život, nemůžeme se vyhnout bolestné krizi. Nebo ještě jinak – v životě se prostě nemůžeme vyhnout bolestné krizi.

A v takové chvíli zoufale toužíme, abychom nebyli sami. A až příliš často se nám zdá, že nás Pán Bůh nechal ve štychu. A dnešní příběh říká – „On je s vámi. A má moc nad mocí smrti.“ Naší zkušeností je, že bez druhého člověka ani slova: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ prostě nedolehnou k našemu srdci. Buďme si navzájem těmi naslouchajícími nebo se prostě jen spolu pojďme divit: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ Ale hlavně – „Jak to, že jsme si nevšimli, že je s námi?“ Amen.

Píseň: 712 V Tvé síle, Pane Bože můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Patříme Bohu,
jehož láska je středem všeho stvoření.
V rytmu tlukotu Božího srdce se modlíme.

Dnes pozvedáme především své nemocné a ty, kteří se o ně starají. Prosíme pro ně o sílu a naději.

Pozvedáme dnes pozůstalé obětí střelby na filozofické fakultě a v Klánovickém lese. Prosíme o útěchu a nalezení smyslu života i uprostřed utrpení a bolesti. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pozvedáme církev,
aby Boží lid
ve všech koutech světa,
v místních sborech i na ulicích,
se nekrčil před žádnými hrozbami;
abychom se zastávali bezmocných
jim k povzbuzení a pro slávu Boží.

Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pozvedáme národy,
aby nezpochybňovaly Boží vládu
ale aby se podřizovaly zákony svých zemí
vládě Boží lásky
a nedotknutelné hodnotě všeho živého.

Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pozvedáme trpící v zemích,

které byly napadeny agresorem,

v zemích, kde vládne teror,

v zemích, kde znemožňují život následky klimatických změn.

Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, pozvedáme k Tobě v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 772 Kristus má v rukou celý svět

Poslání: Nejste vyzbrojeni násilím, ale trpělivostí lásky, vášní pro mír a oddaností Božímu pokoji pro všechny. Jste silnější, než jste si mysleli, a pokornější, než jste si mysleli. To je Boží pomazání: Jděte! A po boku Krista obnovujte celistvost světa.

Požehnání: A pokoj Boží, který převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí

vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Amen.

Píseň: 291 Buď Pánu čest