Uhříněves 7.7.2024 Mk 6,1-13 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 7.7.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny a zvu vás k naději setkání s živým Bohem, které je nabízeno každému člověku.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi. Neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. (Ž 27,7.9b)

Píseň: 146,1.4-8 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za dar svědectví. Děkujeme Ti za všechny, kteří přijali Tvé pozvání k životu v Tvém království, kteří přijímají posilu evangelia o Tvém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu. Jsme vděční za každé povzbuzení, za každé ujištění o tom, že již dnes nabízíš nový život. Že na nás je pouze to, abychom jej přijali, abychom se nechali naplnit vděčností a v poslušnosti Tvých dětí šli Tvou cestou svobody a zároveň služby.

Prosíme Tě, aby i naše životy, život tohoto sborového společenství byl posilou a povzbuzením pro lidi kolem nás. Abychom se i my stali svědky o Tvé milosti v Ježíši Kristu, která dává naději celému Tvému stvoření jako celku, ale také každému jednomu člověku kolem nás. Amen.

Čtení: Ž 123

Píseň: 339 Věříme srdečně v jediného Boha

Text: Mk 6,1-13

Haleluja. Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. Haleluja.

Ž 84,12

Když jsem si přečetl dnešní text, měl jsem sto chutí vás prostě pouze vyzvat, abyste si přečetli knihu Nicose Kazantzakise „Kristus znovu ukřižovaný“. Nebo se šli podívat na Řecké pašije – operu Bohuslava Martinů s libretem podle této knihy. Otevřely se přede mnou kulisy bohaté řecké vesnice, kde se připravuje tradiční pašijová hra a na postavu Krista byl vylosován Manolios. Pasáček. Vše jde tak, jak má.

Ale do tohoto poklidu vstupuje rušivý prvek – uprchlíci, jejichž domovy byly vyrabovány a oni teď hledají místo pro život. Každý v naší vesnici zaujímá nějaký postoj. A Manolios, který promýšlí svou postavu, kterou má hrát, Krista, promýšlí, jak žít, aby byl hoden postavy jemu svěřené, najednou začne vystupovat se zvláštní autoritou. Obětem je třeba pomoci.

Ale kdo to říká? Kdo se to odvažuje nastavovat zrcadlo představeným obce? Lidem „s rodokmenem“, lidem, kteří něco znamenají? Pouhý pasáček. Pouhý pasáček volá k tomu, aby člověk uvěřil té podivuhodné zvěsti Ježíše z Nazareta. Ta zvěst je nepříjemně jasná – je o pomoci. Je o nabídce pomoci, nabídce života. To zažili učedníci na Genezaretském jezeře, když pluli tam na druhou stranu, za lidmi, kteří jsou jiní. A cestou je zachvátila bouře a Ježíš bouři utišil. To zažíval člověk posedlý démony, člověk, který nemohl být sám sebou, který byl zcela vydělený ze společnosti lidí, kteří z něj měli strach. A Ježíš přišel, démony vyhnal a ten člověk byl najednou sám sebou. To zažívala žena postižená již dvanáct let krvácením, když jí Ježíš nabídl znovu život. To zažívala 12 letá dívka, když ji Ježíš do života vrátil.

Co s těmito informacemi, co s těmito příběhy? Co s nimi ve světě, kde se budoucnost jeví hodně nejasná? Ježíš nabízí cestu přijetí druhého člověka. Nabízí budoucnost, kde můžeme být ve vší své rozdílnosti společně. Kde má místo celé stvoření. Není to naivní? Uvěřit, neuvěřit? Co je to víra? Z čeho to čerpal sílu Manolios?

V Ježíšově rodišti víra nebyla. Nebyla tu důvěra v Boží budoucnost tak, jak ji nabízel Ježíš. Budoucnost pro každého, budoucnost pro ty slabé, kteří propadají sítem. V bohaté řecké vesnici víra nebyla. Zázrak se nestal. Uprchlíci byli v Manoliově vesnici odmítnuti, Manolios byl vyobcován z církve a zavražděn. Celé Řecké pašije končí slovy kněze Fotise: „Mí synové a dcery! Zmužilá nechť jsou srdce vaše! Musíme dál! Vzhůru! Bůh sílu nám dá! Tak pojďte!“ Ovšem stejně tak by mohly končit žalmem, který jsme dnes slyšeli jako 1. čtení: „Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš. Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání. Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.“ Zázrak se nestal. Nebyla víra. Nebyla důvěra v Boží budoucnost. Tady bychom mohli skončit – to je naše zkušenost. Tady to končí. Stačí se rozhlédnout. Vidíme to v životech osobních, v příbězích konkrétních lidí i příběhu společnosti a světa. A přece evangelistovo vyprávění pokračuje. Pán Bůh neláme hůl nad tímto světem. Jen Jeho cesta je podivná. Ježíšovská. Ježíš má kolem sebe skupinu lidí. Ta skupina je podivná. Jsou v ní rybáři, celník a další, o kterých vlastně nic nevíme. Pozval je, aby mu byli nablízku a byli svědky působení Božího království. Zažili s ním všechno to, o čem jsme četli. Zažili především to, že Boží království je o tom, že je Pán Bůh neopustí. Že je možné volat k Hospodinu tak, jako žalmista. Že je možné vyzvat k další cestě tak, jako to udělal kněz Fotios.

Ježíš své učedníky vysílá s obrovskou důvěrou v sílu evangelia. Dává učedníkům moc nad nečistými duchy a to stačí. To stojí za tím, že si nemají brát s sebou na cestu nic k jídlu – ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku. Určitě se najde někdo, kdo v radosti nabídky vstupu do Božího království bude s jeho zvěstovateli sdílet společenství stolu. Kteří budou ochotní sdílet s nimi náklady na cestu.

Je to až utopická důvěra, když si uvědomíme situaci, ze které Ježíš své učedníky vysílá. A přece tak činí. A moc dobře ví, že přijdou do míst, kde se to bude Nazaretu převelice podobat. Kde představa Božího království, které vstupuje do lidských životů se svým pozváním ke společnému stolu bez podmínky vlastnění VIP pozvánek, bude tvrdě odmítána.

Nechci zakončit dnešní zamyšlení výzvou. Chci zakončit ujištěním. Povzbuzením. Že má budoucnost hledat Boží smysl v životech kolem nás. V dějích kolem nás. V životě svém. Uskutečňovat tento smysl. Je jasné, že se při tomto hledání budeme střetávat, že budeme odmítáni, ale stále to bude v jistotě přijetí v prostoru Božího království, které nabízí Ježíš. Jsem hodně vděčný, že na tuto neděli připadla v našem sborovém společenství večeře Páně. Že právě při ní můžeme přijmout potvrzení vyslání při vší naší nedostatečnosti a zároveň smíme být ujištění, že ten, kterému patříme, nás neopustí. Amen.

Píseň: 393 Od věků Bůh, od věků král

VP

Pane Bože, přicházíme jako poutníci. Jako ti, kdo žízní po životě, který Ty nabízíš. Uvědomujeme si, jak sami zanášíme čistou vodu Tvého života a je nám to líto.

Je nám líto, že k sobě navzájem nedokážeme najít cestu. Je nám líto, že cesta, která už vypadala, že je prošlapaná, najednou z naší viny zarůstá hustým trním. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že ačkoliv nás znovu a znovu ujišťuješ o své lásce k nám, ale i k celému stvoření, my jsme stále plni pochybností. Neumíme důvěřovat hodnotám Tvého království, které přinesl Ježíš z Nazareta. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že mezi námi rostou hradby z neodpuštěných slov i činů. Chceme Tě poprosit, abys nám dal sílu naplnit naši touhu po odpuštění. A tak tu před Tebou vyznáváme, že chceme odpustit všem, kteří nám ublížili a poprosit o odpuštění všechny, komu jsme ublížili my. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Pane Bože, svatý náš Otče,

přicházíme, abychom Ti děkovali.

Chceme Ti děkovat za dar života,

který jsme dostali a dostáváme

skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť v něm jsi dal všemu smysl a jednotu

a na jeho plnosti máme všichni účast.

Byl rovný Tobě, a vzdal se všeho, vydal se za nás,

a jeho krev na kříži prolitá smířila všechno.

A tys ho nade všechno povýšil

a on je věčnou nadějí všech, kdo touží po skutečném životě.

A proto tě celý vesmír oslavuje

a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.

Také my tě chválíme

a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Při vysluhování VP budeme společně zpívat píseň

759 Radujme se vždy společně

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Píseň: 717 Tvá, Pane, láska nám sílu dává

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane Bože, děkujeme za posilu u Tvého stolu, děkujeme za ujištění, že Ti patříme a moc Tě prosíme, abychom v této síle dokázali jít za těmi, kdo potřebují naši přítomnost, naše povzbuzení, naši pomoc.

Prosíme za nemocné v našem sborovém společenství. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo jsou blízko nás – v rodině, ve sboru, v práci. Uč nás jim naslouchat, dávej nám moudrost, abychom rozpoznali, co je trápí, ale i co je těší, co je pro ně v životě důležité. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás Ti důvěřovat. Moc Tě prosíme o důvěru v hodnoty Tvého království – přijetí, pomoc, odpuštění, důvěru v Tvou pomoc. Prosíme, abychom tak dokázali autenticky svědčit o Tvé lásce nabízené každému člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi, kteří žijí v místech válečných konfliktů nebo teroru. Prosíme za lidi na Ukrajině, v Gaze, v Jemenu a na dalších a dalších místech. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás ujišťovat všechny, kdo se cítí být lidmi druhého řádu, že v Tvých očích má každý člověk hodnotu. Prosíme za ty, kdo musí odejít ze svých domovů, protože v nich je válka, diktatura nebo extrémní chudoba, a hledají domov nový. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kteří nás svými problémy znejišťují. Prosíme, zbavuj nás strachu, abychom pak dokázali skutečně pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo jsou na cestách. Moc Tě pro ně prosíme o Tvou ochranu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvé stvoření. Prosíme, uč nás se o ně starat. Uč nás vnímat jeho křehkost, uč nás vidět ty, kteří na jeho ničení doplácejí. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. Ž 62,6-9

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 408 Král věčný nás požehnej