Uhříněves 28.7.2024 J 6,1-21 (Jiří Ort)

Uhříněves 28.7.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství, kde smíme doufat v Boží milostivou přítomnost.

Introit: Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou mocnou silou.

Ž 54,3

Píseň: 63 Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Modlitba: Pane, přicházíme k Tobě jako ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti. Přicházíme jako Ti, kdo touží po lidské přítomnosti, kdo touží po lidské účasti, po lidské sounáležitosti. Přicházíme jako Ti, kdo úzkostlivě naslouchají a doufají, že uslyší Tvůj hlas. Pane, je toho mnoho, k čemu upínáme svoji naději.

A chceme Ti poděkovat, že nás v tomto vyhlížení a hledání neopouštíš. Že do něj vstupuješ životem Ježíše z Nazareta a svědectvím o jeho kříži a vzkříšení. Děkujeme, že nám v něm otevíráš prostor svého království a zveš nás do něj.

Prosíme, otevírej tuto svou budoucnost všem, kdo budoucnost ztrácí. Amen.

Čtení: Ex 16,1-6

Píseň: 305 Tobě, Bože, děkujeme

Text: J 6,1-21

Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! Haleluja. Ž 98,1

Přiznám se, že mám moc rád tento příběh o nasycení v podání všech evangelistů. Jan podtrhuje jeho význam ještě tím, že ho zasazuje do blízkosti svátku Pesach, svátku připomenutí vyvedení Božího lidu z otroctví v Egyptě. Tedy ústředního svátku židovské zbožnosti. To je pozadí dnešních příběhů a zároveň pozadí otázky, kdo je ten, který činí taková znamení na nemocných.

Evangelista si tu hraje s motivy, které zcela zřetelně motají hlavu zástupům. Ježíš jde na horu následován zástupem. Cestou zástup vyhladoví. Tento motiv je jakoby vystřižen z putování Izraele pouští. Opakující se motiv vyčerpání na cestě do Boží země. Do prostoru pod Boží vládou, prostoru života podle Božích pravidel. Je to velice známý motiv, který otevírá důležité otázky pro život. Kde vzít sílu na pokračování v cestě? Kde vzít víru v budoucnost v Božích rukách v jeho zemi? Jak se bránit strachu z tlaků, které na nás působí, které přesahují naše síly?

Už to, že evangelista zasazuje Ježíše do této situace je zásadní. Je zásadní si v této situaci položit otázku - „Kdo je Ježíš?“, „Jak zapadá do ústředního příběhu Starého zákona?“. Je to ten, který uzdravil mnoho nemocných. A to je znamením určitých schopností. Ale teď otevírá evangelista zasazením tohoto příběhu otázku mnohem provokativněji.

To, že tu jde především o Ježíše vyjadřuje evangelista i dalšími mírnými posuny v příběhu. Na rozdíl od podání synoptických evangelistů, tady se Ježíš sám chopí iniciativy a rozehraje rozhovor o nakupování chleba pro všechny. A Jan to ještě zdůrazní tím, že Ježíš není tak naivní, ale otevřel rozhovor prostě proto, že věděl, co chce učinit. Zároveň při samotném rozdělování jídla je to přímo on, Ježíš, kdo rozděluje pokrm. Dává ho přímo lidem ze zástupu a nikoliv učedníkům, kteří by ho rozdělovali dál. Kdo je tedy Ježíš?

Tato otázka se točila v hlavě přítomným a odpověď byla dost nasnadě právě díky blízkosti svátků pesach. „Opravdu je to ten prorok, který má přijít na tento svět!“ Vždyť v knize Deuteronomium je napsáno, že Pán Bůh slíbil Mojžíšovi: „Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.“ (Dt 18,18) A ono nasycení je rozhodně naplnění očekávání druhého daru many, který začne mesiášskou éru: „A v ten samý čas se stane, že pokladnice many opět sestoupí z výsosti a oni budou jíst v oněch letech, protože to jsou ti, kteří přišli k dovršení času.“ (Bar. 29,8) A odtud už je jen krok k tomu prohlásit Ježíše za mesiášského krále.

Kdyby Janovo svědectví končilo tady, kdyby končilo tím, že Ježíš tuto představu přijal za svou, bylo by to vlastně takové hezké. Nový Mojžíš, který nenechá svůj lid hladovět na cestě do definitivního, mesiášského království.

Jenže Ježíš odmítá tento „dobrý“ konec. Není možné se tu zastavit. Jan tedy nabízí další příběh. Ježíš odejde do soukromí a učedníci sami odjíždí na lodi přes Genezaretské jezero. A přichází mocné nápory větru a vzdouvající se vlny. S tím si zjevně učedníci nějakým způsobem byli schopni poradit, ale to, co je vyděsilo, byl Ježíš, který se k nim blížil po moři. Ježíš jako ten, kdo má moc nad mořem, kdo má moc na bouří.

V tu chvíli učedníci dostávají strach, protože ten, kdo má moc na mořem a bouří, je Bůh. Ježíš je uklidňuje. Všimněme si kouzla evangelistova vyprávění – kouzla stručnosti. Není v něm slovo navíc. Vlastně je to takový zázrak nezázrak. O utišení bouře ani slovo. Učedníci veslují ve vysokých vlnách za silného větru, uvidí Ježíše, jak k nim kráčí po moři, vyděsí se, chtějí ho vzít na loď, ale v tu chvíli se ocitnou u břehu.

Jakoby nic nemá rušit evangelistův prst, který ukazuje na Ježíšovu osobu. Před očima máme mít vlastně především strach učedníků a Ježíšova slova. Strach, který bychom spíše mohli nazvat posvátnou hrůzou nebo hrůzou před čímsi božským. Strach, kdy učedníci nevědí, jestli mohou setkáním s tím, kdo se blíží po vlnách, přežít. Není to pověrečný strach z kdejaké podivnosti kolem nás, ale strach ze setkání s podstatou života, která je člověku skrytá a kterou je schopný pouze v částečkách nahlížet. Chcete-li – setkání se soudem života. Jak to píše apoštol Pavel v listu do Korintu: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“

Ale ona hrůza je zahnána prostým: „Já jsem to, nebojte se!“ S Ježíšovými slovy „Já jsem“ se ještě setkáme a budou to velice zásadní setkání. Tak, jako tady. Bůh se blíží po vlnách, blíží se setkání s tím, z čeho máme strach, protože to naše vnímání nemůže obsáhnout – a ozývá se „Já jsem to“ z Ježíšových úst.

Tady jde o víc než o mesiášského krále nebo druhého Mojžíše. Evangelista tu vytváří obraz naprosté odlišnosti i lidské blízkosti. Učedníci vlastně nereagují, nespekulují, protože tady není místo na spekulace. Ocitají se se svojí lodí – kterou Ježíšovi chtěli absurdně nabídnout – u břehu a příběh prostě pokračuje dál.

A je to přesně to, o co evangelistovi jde. O co mu jde od začátku jeho svědectví, kterým nás chce provázet až na kříž na Golgatě. O co mu šlo v dnešním svědectví o nasycení i ve svědectví o Ježíšově suverenitě nad rozbouřeným mořem. O vytvoření obrazu vítězného Ježíše, kterého my sami nejsme schopni uchopit, ale pouze v pokoře a s vděčností přijmout to, co nám v něm Pán Bůh nabízí. Amen.

Píseň: 509 Pán Kristus, Syn Boží věčný

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Milostivý Bože, když přemýšlíme o tvé vytrvalé lásce,

pamatujeme, že tato láska není jen pro nás.

ale sahá až do končin země.

A tak se modlíme: V moci zdokonalené ve slabosti, vyslyš naši modlitbu.

Posiluj svědectví své církve...

Otevři nás, abychom byli připraveni přijímat skutky tvé moci,

abychom se nemohli chlubit ničím jiným než tvým dílem

v nás a skrze nás.

V moci zdokonalené ve slabosti, vyslyš naši modlitbu.

Navždy veď život národů . . .

Shromáždi vůdce tohoto světa v pokoře,

aby úřad jim svěřený vykonávali v pravdě a věrnosti.

S mocí zdokonalenou ve slabosti vyslyš naši modlitbu.

Naplň zemi svou milostí . . .

Veď nás k ohleduplnost a péči o dílo svých rukou, aby se krása a hojnost zachovaly pro všechny generace. V moci zdokonalené ve slabosti vyslyš naši modlitbu.

Přebývej s lidmi, kteří jsou v nouzi . . .

Kéž jsou ti, kdo jsou slabí, podepřeni tvou mocí,

a každý, kdo je urážen, našel v tobě jistou obranu.

Kéž jsou nemocní pomazáni tvým uzdravením,

a všichni pronásledovaní odpočívali ve tvém vítězství.

Kéž ti, kdo trpí neštěstím, najdou v tobě oporu,

a každý, kdo pozná těžkosti, objeví tvé něžné milosrdenství.

Mocí zdokonalenou ve slabosti, vyslyš naši modlitbu.

Drženi tvou nezlomnou láskou a vedeni navždy tvou moudrostí, vznášíme k Tobě, Pane, v tichosti tyto i všechny další naše modlitby. … Mocí zdokonalenou ve slabosti, vyslyš naši modlitbu.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 599 Všechno, co mám, je, Pane, Tvé

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

Píseň: 409 Svaté Boží požehnání