Uhříněves 1.9.2024 Mk 7,1-23 (Marta Vomlelová)

1.9.2024

Čtení:Izaiáš 29:13-24

Text:Mk 7,1-23

Milí bratři a sestry,

v dnešní evangelium začíná otázkou farizeů. Farizeové se snažili žít lásku k Bohu intenzivněji než přikazoval Zákon. Ve Starém zákoně je umývání rukou povinné jen pro kněze. Farizeové přijímají tento závazek na sebe. Ani otázkou nevyčítají porušení Zákona, ale to, že se učedníci neřídí podle tradice otců.

A ještě jedna drobnost je zajímavá: slovo někteří. Někteří učedníci jedí neumytýma rukama - někteří umytýma, o Ježíšovi evangelista neříká tak ani tak. Ani Ježíš v evangeliu nemá nic proti tomu, aby si učedníci před jídlem myli ruce. Mytí rukou je pro většinu z nás tradice, samozřejmost, nejspíš založená i na důvěře v porozumění šíření zažívacích infekcí. V době sepsání evangelia to bylo pro Marka natolik nezvyklé, že to musí čtenáři důkladně vysvětlovat. Náboženská tradice v sobě uchovávala doporučení, která tehdy neuměli zdůvodnit přenosem infekcí. Pravidla jsou to dobrá, problém nastává až když se jim přikládá vyšší důležitost, než jim náleží. „Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice“.

Farizeové i Ježíš užívají jídlo jako spojnici mezi praktickým a posvátným. U této paralely se ještě chvilku zdržíme. Ježíš učedníkům vysvětluje: „Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje“. Nevchází do srdce. Přísloví 4:23 říká: „Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“ Nakolik tělo dokáže eliminovat infekci, aby nevešla do srdce, je pro nás infekce neškodná. Nakolik duše dokáže eliminovat zlo, aby nevešlo do srdce, tak nám neublíží.

Ježíš řekl: „Co z člověka vychází, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, zlovolnost...“ a tak dále. „Všechno toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ Ve výčtu vidíme úmyslné útoky na druhé lidi. Izaiášův výčet zla zahrnuje taká útoky na druhého člověka: „Pryč zmizí ukrutník, po posměvači bude veta, vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotovi k ničemnosti, kteří svým slovem svádějí člověka k hříchu”. Ale je tam ještě jedna věc: snaha skrýt úmysly před Bohem. “Běda těm, kdo své záměry skrývají hluboko před Hospodinem, v temnotách konají své činy a říkají: „Kdopak nás vidí a kdo o nás ví?“

Ježíš obrací výtku fariezů ohledně rituální čistoty na čistotu úmyslů vůči druhým lidem. Někdy si problematické motivy nemusíme ani uvědomovat, jen milujeme vlastní představu Boha víc než Boha živého. Brát lidem a dávat Bohu není Ježíšova láska. Ježíš přímo a jednoznačně to ukazuje nadřazením závazku pečovat o své rodiče nad finančním darem Bohu. „Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán; již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete.“ „Vždyť Mojžíš řekl: „Cti otce svého i svou matku.“

Dnešní evangelium neříká konkrétně, co má z člověka vycházet. Každý má totiž jiný úkol (Římanům 12,5-6). Ale můžeme sledovat Ježíše jakožto učitele, kazetele, inspiraci pro rodiče.

• Především nechává učedníky najíst, sytil je. V předcházející kapitole Markova evangelia Ježíš sytí zástupy. Prvním krokem je učedníky - i sebe - nasytit. Nejdřív je třeba získat sílu: jídla, pití, emociální, duchovní. Ježíš nechává učedníky najíst a je to natolik důležité, že otázka umytých či neumytých rukou jde stranou.

• Ježíš učedníkům poskytuje bezpečí. Ochranu před zavalením nedůležitými 'povinnostmi'. Odráží výtku farizeů, že by měli ještě to a to. Nám bezpečí přináší Ježíš ukřižovaný. Neuchrání nás od utrpení a smrti, ale vede k naději vzkříšení.

• Ježíš učedníkům poskytuje pozornost, ochotu odpovídat. Když se ho učedníci ptají na vysvětlení, odpoví.

• Ježíš učedníkům poskytuje povzbuzení v dobrém. Důležité není co vchází, ale co vychází. Pokud mi záleží na posvěcení druhého, záleží mi na tom, aby z něj vycházelo dobré. Ne nějakým ždímáním - Ježíš odmítl pobídku farizeů k mytí rukou. Dobré má vycházet ze srdce a do srdce vidí jen Bůh, je potřeba vnímat srdce druhého a to dobré, a s tím dobrým spolupracovat.

Modleme se:

Bože, prosíme tě, ukaž nám naše osobní obdarování a dej nám svého Ducha, abychom dokázali ze srdce vydávat dobré věci.Amen.

[1]Mnohé motivy přejaty z J. Mrázek: Markovo evangelium 1-8, Mlýn 2019