Uhříněves 18.2.2024 Mk 1,40-45 (Jiří Ort)

Uhříněves 18.2.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na setkání, kde smíme naslouchat ujištění o naději, kterou před námi otevírá Bůh Izraele a Otec našeho Pána Ježíše Krista.

Introit: Hospodin praví: Bude mě volat a já mu odpovím, v soužení s ním budu, ubráním ho a obdařím slávou. Ž 91,15

Píseň: 105 Kdo ochrany Nejvyššího

Modlitba: Svatý Bože,

Ty jsi ve svém Synu přišel za námi,

abychom my směli přicházet za Tebou.

Poslal jsi jej, abychom se my měli ke komu utíkat,

když nás a naše blízké sevře úzkost,

přemáhají obavy, tíží trápení.

Shromáždili jsme se i dnes před Tebou,

abychom Tě společně vzývali, oslavovali a chválili.

Jsme tady a s pokorou čekáme,

že nás zasáhneš svým slovem: povzbudíš a napomeneš.

Ke komu jinému bychom šli, Pane?

Ty máš slova věčného života.

Proto Tě dnes prosíme:

Přijmi nás a skloň se k nám milostivě.

Mluv k nám a dej, ať odcházíme

s vírou ve Tvou moc a lásku,

s vírou, která je s to zapalovat k víře i jiné.

Vyslyš nás, Bože, pro Ježíše Krista. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 619 Rok za rokem, roky, léta jdou

Čtení: 2Kr 5,1-14

Píseň: 313 Ozvi se, Pane můj

Text: Mk 1,40-45

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Při čtení dnešního novozákonního textu jsem si uvědomil, jak vlastně nemůžeme číst biblický text tak, jak byl napsán. Prostě máme jiné zkušenosti, jiné kulturní zasazení a to, co bylo účastníkům, případně čtenářům a posluchačům zjevné, my musíme promýšlet. Promýšlet ze svých zkušeností, co vlastně znamená příběh, který se před námi otevřel.

Být malomocným znamenalo být zcela vyloučen a přitom být závislý na milosrdenství druhých. Vyloučen z lidského společenství, protože to mělo z takové nemoci strach. Vyloučen z Božího společenství, protože lidské společenství mělo strach a označilo takovou nemoc za Boží trest. Malomocenství tedy znamenalo pomalé umírání v opuštěnosti.

A ještě jednu věc jsem si uvědomil, když jsem si přečetl text novozákonní a k němu text starozákonní. Jakkoliv je toto srovnání kouzlem nechtěného, máme tu před očima různý přístup k nemocnému podle jeho sociálního zařazení. Kolem novozákonní postavy je pusto prázdno, Ježíš se s nemocným člověkem setkává v místech, kde široko daleko nikdo není. Syrský Naaman je stále „mezi svými“, kteří o něj mají starost a hledají pro jeho situaci řešení. Dokonce kvůli němu jeho král neváhá vytáhnout do války.

Jedna věc je tedy jasná – tato nemoc je jakoby zvětšovacím sklem sociálních rozdílů. A v tom se situace nemění ani dnes. Zkuste se podívat na internetové stránky likvidacelepry.cz a zjistíte, kde jsou místa vysoké koncentrace nemocných. Indie, Libérie, Kolumbije, Tanzánie. Celkově se lepra vyskytuje zejména v Latinské Americe, střední Africe, na Madagaskaru a v jihovýchodní Asii. Zkuste se pozeptat na ceny zařízení, kde by se vám líbila péče o vašeho blízkého člověka ve chvíli, kdy už se o něj starat nedokážete.

Do této situace vstupuje Ježíš. A „slituje se“. Těch projevů emocí tváří v tvář ohrožení může být mnoho. Nejočekávanější by byl strach. A vymezení se vůči člověku, který je nositelem toho, čeho se lekám, čemu nerozumím, co mě ohrožuje. Vytěsnit problém tím, že odmítnu člověka. Ale Ježíš se slituje. Cítí vůči tomuto člověku lítost. A podá mu ruku. Vzbouří se proti zavedeným pořádkům, proti tomu, jak to bylo vždycky, prostě proto, aby „vytáhl“ člověka, který se pohybuje ve stínu, který může být rád za nějakou almužnu, na světlo plného lidství. To, co se tu odehrálo, je navrácení do života.

Ale hned vzápětí znovu dostáváme studenou sprchu. Ježíš pohrozil. Některé překlady jsou ještě ostřejší – například František Žilka překládá: „A obořil se na něj a vyhnal jej a řekl mu: Ať nikomu nic neříkáš!“ Proč tentokrát tak ostrá emoce? V každém případě Ježíš nechce, aby byl vnímán jako zázračný lékař. Ale proč tak ostře? Narážíme na to u evangelisty Marka znovu a znovu. V čem je zvěst o Božím království významnější než Ježíšova schopnost uzdravovat? A je-li tato schopnost problém, proč Ježíš uzdravuje nebo dělá jiné zázraky v podstatě na každém kroku?

V čem je tedy problém? Jezuita Jon Sobrino vyjádřil obavy z devalvace a zániku důrazu na Boží království. „Nepřišlo, ale přišel prostředník, což vedlo k tomu, že se christologie (mluvení o Kristu) soustředily na osobu Krista a ignorovaly Ježíšovu věc, kterou je Boží království pro chudé.“ Dodávám, že pro chudé v tom nejširším smyslu slova. Tyto obavy mě osobně osvětlují důvod Ježíšovy prudké reakce.

Ježíš se nevyhnul malomocnému. Nikdy se nevyhnul člověku, který potřeboval pomoc. Naopak, postavil jej do centra, vnímal ho, naslouchal mu, pomohl mu. Ale dobře vnímal riziko zúženého pohledu na to, co přinesl. Prostě proto, že ne všichni nemocní jsou uzdraveni. Ani k Ježíši se všichni nemocní nedostali. To by znovu skončilo u pomoc pro VIP – tak jako u Naamana. Ale ani Naamanovo uzdravení není paradoxně centrem příběhu – tím je ujištění o Boží pomoci napříč hranicemi. Tak ani Ježíšova schopnost uzdravit tohoto malomocného není centrem příběhu – tím je místo pro zcela odstrčeného člověka v Ježíšově zvěsti o fungování Božího království.

A najednou se svědectví této velice stručně zachycené epizody otvírá do obrovské šíře. Najednou se nám vynořují důrazy, které jsme předtím vnímali okrajově. K tomu malomocnému totiž dnes (ani tehdy) nepatří pouze postižení stejnou nemocí. Nepatří k němu pouze nemocní leprou, natož pak pouze ti, kterým se dostalo pomoci a byli uzdraveni. Patří k němu všichni, kteří se dostali do situace těch odmítaných, těch odstrkovaných. Lidmi, státním nebo náboženským systémem. Kdo nezapadají a ze kterých mají lidé strach, protože jim nerozumí.

A zároveň pro ty, kdo chtějí následovat Ježíše, to neznamená zoufalou snahu o získání schopnosti uzdravování. Znamená to prostě se nevyhýbat těm, kdo mají problém. Po celou dobu, co jsem psal toto zamyšlení, jsem myslel na sestru Vlastu Petráskovou, bývalou kurátorku tohoto sboru a především nesmírně hodného člověka. A to nejen proto, že přispívala organizaci „Likvidace lepry“, ale především proto, že neuhýbala před problémy druhých lidí. Brala je vážně a snažila se pomoci. Snažila se jejich situaci proměnit.

A to je něco, v čem můžeme Ježíše následovat každý. Otevírat prostor pro život i pro ty, komu je tento prostor upírán. Otevírat Boží království. Pán Bůh nám v tom pomáhej.

Amen.

Píseň: 399 Učiň mne, Pane, nástrojem

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: K Tobě, Pane, voláme;
k Tobě se obracíme s prosbou:
Pane, buď nám milostiv.

Dej útěchu těm, kdo jsou sevřeni zármutkem, obnov jejich odvahu a radost. Prosíme za blízké Alexeje Navalného, za blízké obětí vraha z Klánovic a filozofické fakulty. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Buď nablízku všem, kdo trpí, vztáhni k nim ruku se soucitem. Prosíme za všechny ty, komu se rozpadli nebo rozpadají vztahy a oni najednou neví, kde najít životní kotvu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Otevírej nám srdce pro ty, kdo jsou jiní a kdo jsou tak odmítáni a odsouváni na okraj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Naplňuj nadějí rodiče, kteří by si přáli pro své děti hezkou budoucnost a drtí je všechny nejistoty kolem nich. Drtí je život uprostřed ozbrojených konfliktů, život v místech, kde se výrazně projevují následky klimatické krize. Pane, moc Tě prosíme o Tvou naději všude tam, kde vládne beznaděj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dej moudrost vůdcům národů, aby hledali Tvou cestu. Vyměň válečné zbraně
za nástroje uzdravení a míru. Otevírej cestu lidí k sobě navzájem tam, kde my ji už nevidíme. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, náš pomocníku, buď nám milostiv.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 280 Má duše Pána svého chval

Poslání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: Buď s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. 2J 1,3

Píseň: 418 I když se rozcházíme